The Soundman

ZVUKAŘ

5. května 1940

Pět dní před německým vpádem do Belgie a Nizozemska.

Co by se stalo, kdyby všechny neutrální země, které jsem zmínil,

ba i ty, jež jsem nezmínil,

v náhlé vlně spontánnosti splnily svou povinnost

a společně s Brity a Francouzi povstaly proti agresi a zlu?

Jejich osud je nyní chmurný.

Bude to však ještě horší.

Každá z nich doufá, že když krokodýla dostatečně nakrmí,

bude sežrána jako poslední.

Všichni doufají, že bouře přejde, než přijde řada na ně.

Nicméně mám obavy, a to velmi vážné, že bouře nepomine.

Bude zuřit a burácet, čím dál hlasitěji, bez ustání.

Dosáhne jihu,

dosáhne severu...

Tímto vzdáváme hold Jeho Veličenstvu Leopoldovi Třetímu

a děkujeme mu, že se uvolil...

- Kolik? - Sedm.

- Všichni dnes večer? - Ano.

- Žádné doklady, že? - Ne.

Není co řešit, pošlete je zpátky.

Vaši rodiče vědí, že nemůžete překročit hranici

bez platných dokladů. Ano?

Tady.

Tak zase zpátky.

Nastupte. Zpátky do Německa.

Zpátky do Německa. No tak, rychle.

Rychle.

Zítra, 6. května, se v Antverpách slunce neukáže, ale déšť neočekáváme.

Bude 16 stupňů Celsia. Je tedy nejvyšší čas zasadit cibulky.

A i ze zoo přicházejí radostné zprávy. Ve výběhu šelem se narodilo lvíče.

Kdy odjíždíte?

Nikdy.

Zůstáváme. Otec si to rozmyslel.

Jsme zase na řadě.

Je jedna. Teď bude Finor.

Aha, dobře.

Po jedné hodině se vrátím s dalšími zajímavými novinkami.

Na slyšenou.

Ach, Finor,

ach, Finor.

Každý den kousek čokolády.

Ach, Finor,

ach, Finor.

Malý kousek, ano, ten se smí.

Čokoláda plná chuti,

hned po ránu, pro milovníky sladkostí.

Čokoláda Finor.

Sousto plné štěstí.

Sazba je pět franků za hodinu, mám dostat 20 franků.

- Krabička Finoru stojí víc než 20 franků. - Mám zaplatit jízdenku čokoládou?

Proč že se váš otec přestěhoval do Bruselu?

Dobrá.

Pět franků.

Dveře.

Považuji se za šťastnou mému žalu navzdory,

neboť za průvodce mám čestného rytíře.

Co kdyby mě místo něj doprovázeli obyčejní vojáci?

Tak to je náš Berre!

- Teto Gabby. - Drahý chlapče!

Pořád voníš po Limburgu, co? Cesta byla dobrá?

Jak se má moje sestra? Dobře?

Pojď dál. Strýc André je ještě v práci.

- Ahoj. - Ahoj.

Platba v naturáliích. Došly jim peníze.

Už se tam nevrátím.

Dobrá. Je čas, abychom odešli.

Cos za to musela udělat?

Tady. Čti.

Johanna z Navarry je zlá královna.

Uvěznila otce mého i pokrevní příbuzné.

"Ano, vznešená paní. Naše královna zachází s Vlámy velmi krutě.“

- Kdy máš ten test? - Není to test. Hlasová zkouška. Zítra.

Považuji se za šťastnou mému žalu navzdory,

neboť za průvodce mám čestného rytíře.

Co kdyby mě místo něj doprovázeli obyčejní vojáci?

- To je on? - Přijel před hodinou.

Sotva jsem ho poznala. Naposledy byl takhle maličký.

Neodvážil se mě ani políbit. Myslím, že je velmi plachý.

A touhle aparaturou si nahrával zvuk našeho zvonku.

Ahoj, Berre.

Strýček André, můj nový manžel.

- Děkuji. - Za co?

- Za tu stáž. - To byl nápad Gabby.

Matka říkala, že se rád vrtáš v mikrofonech a podobných věcech.

Pomyslela jsem si, André pracuje v rádiu, takže...

Co?

Možná bys mu mohl pomoct vynést ty věci nahoru, ne, André?

- Tady. - Běž první. Nahoru do podkroví.

- Co je to všechno? - Zvuky.

- Netušil jsem, že zvuk může být těžký. - Jsou v tom i nějaké drby.

Za chvíli uslyšíte politickou kroniku s Teem Fleischmanem,

který přinese nejnovější zprávy o německo-rakouské hrozbě...

Z budovy Flagey v Bruselu v podání Dramatického spolku

rozhlasová hra "Arsenik a jablečný koláč“.

- Neříkalas, že je plachý? - Ať si ten svůj pořad poslechne.

A co můj pořad?

Jestli sem Hilter vpadne, uslyšíš těch tvých hrůz dost.

- Hitler. - Hilter. Vždyť to říkám, ne?

- Zvukové efekty Pierre Polak. - U Polaka budeš mít tu stáž.

Má práci. Jez polévku.

Co je to za vůni? Čerstvě mletá káva. Zvláštní, v lékárně.

Dobrý den, pane, vítejte v našem obchodě. Co si račte přát?

Inspektor Nose. Můžete mi zavolat lékárníka?

Teď tu zrovna není.

O tom pochybuji, slečno.

Protože právě zapíjí sousto čerstvého koláče teplou kávou.

A jak to víte, inspektore?

Milostslečno, můj nos je neomylný.

Na rozdíl od žen mě můj kníratý druh ještě nikdy nezradil.

Nicodeme Nosi, drahý příteli.

6. května 1940

Jako malý jsem snil o práci na lodi. A teď to vidíš.

Budova Flagey.

Největší továrna na zvuk na světě.

Na téhle lodi mi neříkají "strýčku André“. Tady jsem "správce André“. Rozumíš?

Na člověka, který má rád zvuky, jich moc nevydáváš.

Šest koncertních studií, pět zpravodajských a dvě nahrávací.

A čtyři na rozhlasové hry, kde absolvuješ stáž.

A jediní na světě máme i dvě ozvěnové komory,

kde jsou zvuky pohlceny a neproniknou ven.

Podepište se.

A ještě jedna věc. Máme tři ředitele.

Kdo se může něčím takovým pochlubit? Valonského, vlámského

a jednoho pro frankofonní a vlámské mluvčí dohromady.

Žijeme v pozoruhodné zemi.

Vážení kolegové, toto je Berre, synovec mé ženy.

- Absolvuje stáž zvukových efektů. - Foley.

- Prosím? - Těm efektům se říká "foley“.

Není snad důležité,

že tvorba všude kolem nás není jen užitečná?

Neboť její užitečnost k nám promlouvá méně než krása.

Nejvíce ze všeho tedy promlouvá právě krása zvuků.

Režisér Van Rooy i já jsme připraveni.

V případě německé invaze proběhne evakuace do dvou hodin.

Pokud nacisté stanou přede dveřmi, najdou prázdnou budovu.

A jak jsme na tom se seznamy podezřelých osob?

Ministr spravedlnosti zdůraznil, že je to naléhavé.

- Ten z minulého měsíce, či současný? - Kolego.

Kolik ministrů spravedlnosti jsme za poslední rok a půl měli? Pět? Šest?

- Je složitá doba. - Složitá je i ministrova žádost.

Seznam osob, u nichž máme podezření,

že by eventuelně mohli napomáhat Němcům.

Správně. Fašisté, rexisté, vlámští nacionalisté.

Ale také špioni skrývající se mezi utečenci.

Jedinci, kteří by mohli být součástí páté kolony.

- To není složité, ne? - Agenti páté kolony?

Máme 644 zaměstnanců.

Jestli se ptáte, zda někteří sympatizují s nacisty, tak asi ano, možná.

Jak to máme zjistit? Nemají to napsané na čele.

Pokud sem nezačnou chodit v uniformách, nemůžeme nic dělat.

Dodržujeme neutralitu veřejnoprávního vysílání.

Neurčitost takové žádosti může vést k svévolnosti

a především k falešným obviněním.

Budeme situaci sledovat.

Naši zaměstnanci vědí, že podezřelé chování může být nahlášeno.

Stůj rovně a nedívej se jim do očí.

Pane řediteli.

Pane řediteli.

Slyším dobře? To je hymna Sovětského svazu?

Komunisté tu mají volnou ruku?

Co vaše neutralita?

Ráno využívají náš vysílač političtí komentátoři. To jde mimo nás.

- Rozhodli o tom sami politici. - Kdo právě teď vysílá?

Socialisté.

Dobře. Správce André, otevřete ty dveře, prosím.

Je zamčeno zevnitř.

- Lze zvukový signál přerušit? - Ano, jde to.

Stačí běžet rychlostí přes 340 metrů za sekundu,

dostat se před zvukovou vlnu a zastavit ji svým tělem.

Vlna ztratí energii a utichne.

- Jak rychle? - 340 m/s. To je rychlost zvuku.

- To bude těžké. - Vysoká rychlost, ano.

- A vy jste? - Berre.

- Synovec manželky strýce Andrého. - Správce Andrého. Je tu nový.

Neví, kde je jeho místo. Začíná stáž, zvukové efekty rozhlasových her.

U Polaka?

Pánové.

Ano, jdeme.

- "Správce André“ přece. - Správce André.

Tak jdeme. Studio 10. Pierre Polak.

Neudělej tetě a mně ostudu.

30 se mám dostavit na hlasovou zkoušku.

30 jste se měla dostavit na hlasovou zkoušku.

Studio rozhlasových her. Místnost 12. Dveřmi a nahoru po schodišti.

Děkuji.

Pane?

Promiňte. Studio 12?

- Jel jste včera vlakem do Bruselu. - Ano.

Hleděl jste do minulosti a já do budoucnosti.

Seděl jste proti směru jízdy. Já se ráda dívám tam, kam jedu.

Nedíval jsem se, poslouchal jsem.

Ve vlaku je jedno, jestli někam jedete nebo odněkud přijíždíte,

protože zvuk je pořád stejný. Jde o energii.

Mám zkoušku ve studiu rozhlasových her.

Pojďte za mnou.

Jak mé... Jak mé srdce touží po jeho polibcích.

Jeho slova tak jemná a

sladká. Sladká, jemná a sladká.