The Pale Blue Eye

„Hranice dělící život od smrti

je přinejlepším rozostřená a neurčitá.

Kdo může povědět, kde jedno končí a druhé začíná?“

BLEDÉ MODRÉ OKO

Brýtro, pánové.

- Jste Augustus Landor? - Tak jest.

A vy?

Kapitán Hitchcock k vašim službám. Zástupce ředitele.

Přišel jsem vám říct,

že ředitel Thayer žádá neodkladnou schůzku.

- A povaha té schůzky? - To nechám na plukovníkovi.

- Kdy by se měla konat? - Jakmile budete moci.

A pokud se rozhodnu na ni nejít?

Bude to vaše věc, jste soukromá osoba.

Je příjemný den na vyjížďku.

ÚDOLÍ ŘEKY HUDSON, STÁT NEW YORK

Guvernér mi naznačil, že jste byl mezi newyorskými konstábly pověstný.

Když mi vás doporučoval, neopomenul zmínit vaše úspěchy,

zahrnující zadržení vůdců bandy Daybreak Boys,

rozprášení obávaného gangu Shirt Tails

a vyřešení mimořádně ohavné vraždy mladé prostitutky na Elysejských polích.

VOJENSKÁ AKADEMIE SPOJENÝCH STÁTŮ WEST POINT

Prý také umíte luštit kódy, potlačovat výtržnosti

a vést výslech bez rukaviček.

Jste syn pastora z Gloucesteru,

v New Yorku jste od jinošských let.

A ovdověl jste, pane Landore.

Jsou tomu tři roky.

- Mám poslat pro kávu? - Pivo postačí.

Vy…

Máte tyhle poznámky schované v těch svých přihrádkách, co?

Co v nich ještě je?

Že jsem nevkročil do kostela už…

hodně dlouho?

Píše se tam, že moje dcera před časem utekla?

O zmizení vaší dcery víme.

A je nám to upřímně líto.

Ve vší úctě, nechtěl jsem vás urazit.

Ne.

Ne, pardon. To já bych se měl omluvit.

Promiňte. Pokračujte, prosím.

Pane Landore, musíme postupovat se vší diskrétností.

Někoho hledáme.

Soukromou osobu disponující nespornou pílí a taktem,

která by jménem Akademie mohla vést vyšetřování.

Jedná se o záležitost nanejvýš delikátní

a týká se jednoho z našich kadetů.

Studenta druhého ročníku z Kentucky jménem Fry.

- Leroy Fry. - Přejděme k věci.

Fry se oběsil. Včera v noci.

To je mi líto.

Strašlivá patálie. Ale pochopte, v jaké jsme situaci.

Jsme výslovně pověřeni o tyto mladé muže pečovat,

máme z nich vychovat džentlmeny a vojáky, a k tomuto cíli je vedeme.

A rádi bychom si mysleli, že víme, kdy s vedením máme přestat.

Oběsil se chlapec.

- To je případ pro koronera. - To ještě není všechno.

Tělo kadeta Frye bylo včera v noci v nemocnici znesvěceno.

Znesvěceno? Kým?

Kdybychom to věděli, nebylo by třeba povolat vás.

I Akademie má své vtipálky.

To nebyl žádný žert, pane Landore.

Leroyi Fryovi vyřízli srdce z hrudi.

Dr. Marquisi, jak se něco takového provádí?

Skalpelem. Nebo stačí jakýkoli ostrý nůž.

Ale dostat se k srdci není jen tak.

Ty řezné rány na plicích a játrech

jsou od toho, jak čepel natáčel, aby srdce zachránil.

A jak se takové srdce skladuje?

V nějaké nádobě.

Zabalené do mušelínu nebo do možná do novin.

Velmi pravděpodobně obložené ledem.

Jaký člověk to mohl udělat?

Silný.

Takže žena ne?

Žádná, již jsem měl to potěšení poznat.

Co jeho lékařské znalosti?

Musel by mít stejnou úroveň vzdělání a zkušeností jako vy?

Ne nezbytně.

Jen dobré osvětlení a vědět, kam říznout,

ale nemusel to být nutně doktor nebo chirurg.

- Musel to být… - Šílenec!

A dosud je na svobodě.

Na hruď zbraň!

Musíte mi odpustit, pane Landore.

Jsme ve velmi choulostivé pozici.

Ve Washingtonu sídlí jistí vlivní senátoři,

jež by nevýslovně potěšilo, kdyby náš ústav zavřeli.

Žádám vás, abyste pomohl zachránit čest Vojenské akademie Spojených států.

A o to se také pokusím.

Včera v noci jste měl hlídku, pane Huntoone.

Ano, pane.

Začala ve 21:30. O půlnoci skončila a šel jsem na strážnici.

Kde to je?

Číslo čtyři, pane. U Fort Clinton.

Připouštím, že to tu moc neznám,

ale zdá se mi, že místo, kde právě stojíme,

není na cestě z Fort Clinton do severních kasáren.

- Ne, pane. - Proč jste šel jinudy?

Po cestě jsem něco zaslechl.

Myslel jsem, že je to zvíře.

Jako by se chytilo do pasti a umíralo, chtěl jsem pomoct.

Velice s živočichy soucítím.

Běžel jsem tudy a zavadil jsem o kadeta Frye, pane.

- Jak vypadal? - Špatně, pane.

Nevisel normálně.

Vypadalo to skoro, jako by seděl na židli.

Nechápu.

Nohama se dotýkal země.

- Měl nohy na zemi? - Ano, pane.

Dobrá. Co jste udělal pak?

Utíkal. Běžel jsem rovnou zpět do severních kasáren.

Poslední otázka a přestanu vás obtěžovat.

Neviděl jste tu někoho?

Ne, pane.

Pane Huntoone.

Krk…

Upoutal mě jako první.

Vidíte?

Žádný čistý zářez. Byl chycený do smyčky

a provaz mu jezdil po krku sem tam, jak hledal výhodnou pozici.

Jako by…

Jako by… zápasil.

Podívejte se mu na prsty.

Jsou na nich čerstvé puchýře, jak provaz tiskl

a snažil se ho ze sebe stáhnout.

Smím se otázat, oč tu běží?

Toto je poněkud neobvyklé.

Říkal jsem si, zda byste nemohl prohmatat panu Fryovi týl.

Opravdu jste pana Frye vyšetřil?

Ovšemže jsem ho vyšetřil, je to má práce.

Neodbyli jsme si to už?

Je tam jakási pohmožděnina.

V temenní oblasti.

Zhruba osmicentimetrová.

Musel jsem to přehlédnout.

Někdo Frye zavraždil.

To naznačujete, pane Landore?

Dost možná jste to trefil, kapitáne Hitchcocku.

To by přehlédl každý, doktore.

Pane Landore.

Teď když jste tady,

měli bychom si stanovit základní pravidla.

Chci každý den hlášení. Předám ho plukovníkovi.

A nikomu o tom nesmíte ani ceknout, uvnitř Akademie ani mimo ni.

- To je vše? - Ještě poslední podmínka.

V průběhu tohoto vyšetřování se zdržíte požívání alkoholu.

Vaše pověst vás předchází.

Pardon.

- Jste Augustus Landor? - Ano.

Pokud se nemýlím, byl jste pověřen vyřešením záhady

kolem Leroye Frye.

Správně. Co pro vás můžu udělat?

Je mou povinností a ctí vzhledem k tomuto ústavu

svěřit vám závěry, k nimž jsem došel.

Závěry?

Ohledně zesnulého pana Frye.

Moc rád si je poslechnu.

Muž, kterého hledáte,

je básník.

Vojíne Cochrane.

Když bylo tělo Leroye Frye převezeno zpět do nemocnice,

měl jste ho hlídat?

Ano, pane.

- Stalo se během vaší hlídky něco? - Až do půl třetí nic.

- To mi služba skončila. - Kdo vás propouštěl?

- Vojíne, kdo vás propouštěl? - To vám nedokážu říct, pane.

Byl to nějaký důstojník.

- Neprokázal se? - Ne, pane.

Ale od důstojníka bych to nečekal.

Co vám ten důstojník řekl?

Řekl: „Děkuji, vojíne, to bude všechno. Můžete jít.“

- Podivná žádost. - Ano, pane. Velice.

- Viděl jste tomu důstojníkovi do tváře? - Ne, pane.

Měl jsem jen svíčku. Byla hrozná tma.

Tak jak jste věděl, že je důstojník?

Podle výložek, pane. I když připouštím, že to bylo podivné.

- Jak to? - Ty výložky.

Na levém rameni je neměl.

Tady přichází osobně.

Benny zná chlápka, co když vidí chlast, tak se nezná.

Jen pohled na něj mi vhání krev do žil.

- Benny! - Pane.

- Připíjím… na pravidla. - Kašlat na ně.

Patsy.

Patsy!

Co tě žere?

Slyšel jste o tom chudákovi?

- Říkali, že umíral hodiny. - Kdo?

On.

Nemáte být na recitálu?

Dobrý večer. Na recitálu?

Ne, mě postrádat nebudou.

Sotva vědí, že tu studuji.

Krom toho na místech jako tato jsem se naučil víc než ve všech učebnách.

O tom nepochybuji.

Posaďte se, prosím. Vezměte si…

- Židli? - Židli. Děkuju.

Poe, čtvrtý ročník. E. A. Poe.

Edgar A. Poe.