Zakliata jaskyňa

Kdysi dávno pradávno byla země,

jejíž kráse se žádná nevyrovnala.

Lid miloval svého krále pro jeho mírnost a laskavost.

Veličenstvo.

Bohatství země bylo bezpečně ukryté

v tajemných hlubinách Země.

Lidé našli v jeskyni sůl.

Bylo jí tolik, že měli dost pro sebe i pro kupce ze široka daleka.

Království vzkvétalo.

A lid byl spokojený.

Zázračná jeskyně však měla jedno tajemství.

Jenom my dva známe tajemství naší jeskyně, Buchvalde.

Pamatuj na to.

A střež ho.

V hlubinách bylo ukryté samotné srdce jeskyně.

Nádherná rubínová síň.

Lidé však věděli, že těch drahokamů se nesmí nikdo dotknout.

Toho, kdo by vzal třeba jen jediný rubín,

by stihla strašlivá kletba.

A s ním i celé království.

Ado!

První sníh! Konečně.

- Netvař se pořád tak vážně. - Jsi jako malá.

Máš ji!

Přidej! Jinak mě nedohoníš a tátovi vystydne oběd.

Pomalá! Seš pomalá!

- Leno! Počkej! - A nepočkám!

Leno!

Pospěš si!

- Kam letí jako splašená? - Přidej!

Mám placky se sýrem a slaninou.

- S vypečenou kůrkou. - Ty máš nejradši.

Ty tvoje dcery, Buchvalde, krásné jako princezny.

A šikovné. A moudré.

Ado, kde vězíš?

Nejlepší králův solař a nejšťastnější otec.

Šťastní budou ti, kterým jednou darují srdce.

Dávejte pozor, ať se mi neztratíte.

- Leno, počkej na mě! - Pojď, Ado!

Pořád jsi poslední!

Leno, pojď, vrátíme se!

Ado! To je nádhera!

Leno!

- Koukni! - Nechoď tam!

To jsi celá ty!

Když nechceš, půjdu sama.

Leno!

Kdoví, co to znamená.

„Neběhej tak rychle, Leno, upadneš,

nelez na ten strom, Leno, spadneš.“

„Neplavej tak daleko, Leno, utopíš se.“

Ty se všeho bojíš, Ado.

Sama nic nedokážeš!

Rubínová síň ze starých příběhů.

Je ještě hezčí, než říkal otec. Myslíš, že tu někdy byl?

Otec zná jeskyni jako nikdo.

Jestli to viděl a nic neudělal, jestli místo rubínů vláčí jenom sůl, tak je…

Leno!

Ty věříš, že kdo se dotkne rubínů, toho stihne kletba?

Nikdo by si nevšiml, kdyby jeden chyběl.

- Radši už pojď pryč. - Co by se stalo?

Pojď pryč!

Možná by se nestalo vůbec nic. Možná jsou to jen hloupé pohádky.

Věděly jste, že přijdu, ne?

Vidíte, co jsem vám přinesla?

Trochu soli králi chybět nebude.

Ne! Uteč!

Jak se opovažuješ?

Já? A co ty se opovažuješ?

Nevíš, kdo já jsem?

Zbabělec!

- Jenom zbabělec loví zvěř u krmelce. - Tak zbabělec.

Mně neutečeš!

Vím, že jsi tady!

Au!

Podívej se na něj, Viktore, to je mi pěkný princ.

Můj bratr nedokáže ulovit jedno obyčejné děvče?

- Buď zticha! - Pěkně popros.

- Macecha si žádá vaši přítomnost. - Nemá nám co rozkazovat.

- Co nám chce? - O tom nemůžu hovořit.

Srnky a lišky si zacpou uši.

Váš otec prosí, abyste se do setmění vrátili.

Ten ví, jak zkazit večer. Ukaž!

Mluvíte o králi, Výsosti!

Když byli princové malí, ztratili matku

a jejich otec se znovu oženil.

Macecha byla krásná, ale srdce měla z kamene.

Děkujeme lesu, že nám dává teplo a jídlo,

bylinám, že nás léčí,

a jeskyni, že nás živí.

A tobě, Buchvalde, protože vždy vyvedeš naše muže

bezpečně na denní světlo za námi a našimi dětmi.

Na zdraví Buchvaldovi, královu nejlepšímu solaři!

- Šťastné Vánoce! - Šťastné Vánoce!

- A na zdraví! - Na zdraví!

Tahle zima bude dlouhá. Ale kdo má zdravé ruce a dobrou hlavu…

- Jednoho oslíka a k tomu ovci… - Všechno zvládne.

- Tohle říkáš pořád, tati. - Vždyť je to pravda.

A ta stará pověst,

víš, o jeskyni a o rubínech, i to je pravda?

Na co by nám byly rubíny, když máme jeden druhého?

Nebyli bychom šťastnější, než jsme teď.

Jsem unavený. A vy určitě taky.

Dobrou noc.

- Jak vypadá vlk, Ado? - Strašidelně. A jdi už spát.

Čím dřív usneš, tím dřív bude ráno a budou dárečky.

Možná dostaneš oříšky. Nebo stužky.

Stužky?

- Nečekej stříbro ani zlato. - Já nečekám stříbro ani zlato, Ado.

Ale něco jiného.

Něco opravdu krásného.

- Bránu! Princové! - Otevřete bránu!

Z cesty! Vedu nejjasnější prince.

- Ohlaste nás králi! - Výsosti.

Tak přece.

Nejjasnější princ Cyril a princ Zach!

Přišli jste.

Moji synové,

můj čas se naplnil.

Pamatujte si, že jste bratři.

Stůjte vždy při sobě.

A nehádejte se.

Pomáhejte si.

Společně jste silnější.

Jak jsi se rozhodl?

Já budu král?

Ty?

To určitě!

Myslíte jen na sebe.

Soupeření

vás zcela pohltilo.

Být králem

je poslání.

Zodpovědnost.

Neustálá služba svému lidu.

Proto

ať vládne

tomuto království

ten, kdo si to opravdu zaslouží.

Král je mrtev. Ať žije král!

Ale

který?

Kdo by o tom měl rozhodnout, když ne já, jejich druhá matka?

Ztratili otce,

ale pořád mají mne.

Co kdybychom si království rozdělili jako bratři?

Jako bratři? Ne, napůl.

Já si zaberu severní část. Lesy a jeskyni.

Na to zapomeň. Jeskyně je moje. I řeka.

To určitě!

Viktore!

Ty se mi vyhýbáš?

Výsosti.

Teď, když jsem zase volná,

myslíš, že si ještě najdu někoho

mladého, silného?

- Jeho Veličenstvu se nikdo nevyrovná. - No…

Hledám, hledám.

Ach,

tady je jeden.

Hledejte dál, Výsosti.

Sůl!

Obyčejná sůl.

Ta prapodivná noc probudila v mnoha lidech chamtivost.

Touha mít víc, než jim může patřit, je přiměla vykročit do tmy.

Co to je?

Leno!

To byl dar od otce!

Leno!

Vstávejte!

Moje dcera Lena!

Slyšíš mě, Leno?

- Kde jsi, děvče? - Leno!

- Kde jsi, Leno? - Tati!