200 baris pertama.
WESTWORLD 2. díl: Pod slupkou
Vzbuď se, Dolores.
Vzpomínáš si?
Budeme na místě. Smím vám odnést sklenku?
Přijíždíme do vstupního terminálu.
-Tam, kam jedeme, je to rašple. -Chováš se jak blb.
Ne. Tohle je moje pravý já. Kvůli tomu sem jedeme.
Pokud teda nejseš upjatej blb i v reálu. Pak navrhuju, ať aspoň předstíráš.
-Vole. -Vidíš? Tak se mi líbíš.
Co jsem ti říkal?
-Užij si to. Se vším všudy. -Dej mi svátek.
Co je? Myslíš, že si tu moje ségra neosedlala pár fešných kovbojů?
Vy budete William.
-Vítejte ve Westworldu. -Díky.
Vzhledem k vaší první návštěvě vás musím vyzpovídat.
-Máte závažné zdravotní problémy? -Ne. Aspoň o nich nevím.
-Potíže se srdcem? -Ne.
Byl jste léčen s psychickou poruchou, depresemi, záchvaty úzkosti?
Mám jen husinu z klaunů.
-To byl vtip. -Trpíte sociálně-úzkostnými stavy?
K čemu ten výslech?
Nechceme vás vystavit rizikovým situacím.
Abych si něco neodvezl.
Když si nedáte pozor.
Meze si u nás kladete jen vy sám.
Vstoupíte do středu parku. To je bezpečná zóna.
Čím dále se vydáte, tím intenzivnější zážitek vás čeká.
Kam až zajdete, je jen na vás.
Dobrá, jak to tu chodí? Musím projít zaškolením?
Nemáme zaškolení. Ani manuál.
Poznávat svět kolem je součást zážitku. Vy jen činíte rozhodnutí.
Začněme zde. Veškeré oblečení je vám ušito na míru.
Chcete se zeptat, tak prosím.
-Jste skutečná? -Když to nepoznáte, záleží na tom?
-A ty kolty? -Postačí vám.
Nezabijete nikoho, koho nesmíte.
Vybral jste si?
-Máte tu kabinku? Nebo župan? -Ovšem. Ráda vám pomohu.
Nebo počkám venku, pokud chcete.
Hosté vás tu chtějí?
Nač se zaobírat tím, co chtějí ostatní?
-Jistě, chápu. -Tím si nejsem jistá, Williame.
Všechen personál je tu pro vás. Včetně mě.
Čas nás nikterak netlačí. Můžeme se tu zdržet.
Děkuji, ale kamarád by čekal.
Chápu. Žádný spěch.
-Děláte na buildu pro tu novou linku? -Chystám se na to.
Měli jsme za to, že Abernathyho exces způsobila ta fotografie.
Prošla jsem si všechny nám známé výchylky.
Výtvory měly vždy okamžitou reakci. Ale u něj se spustila až doma.
-Jako by o ní přemítal. -Myslíte, že prožil krizi osobnosti?
Myslím, že tohle chování už je dost za hranou.
A vidím vám na očích, že se mnou souhlasíte.
-Víme už, kdo za tu poruchu může? -Ovšem. A vy ho kryjete.
Nechte mě Abernathyho rozebrat. Ať víme, že nejde o něco vážnějšího.
Znáte předpisy. Nechte to být.
Tak aspoň stáhněme výtvory, s kterými byl v kontaktu.
Hlavně jeho dceru. Dolores.
-K čemu? -Protože jestli nešlo o ojedinělý exces,
tak zdroj Abernathyho poruchy by se mohl šířit. Jako virus.
Dolores prošla prohlídkou.
Hororové scénáře přenechte našim hostům.
Vzpomeň si.
Nechceš si stoupnout jinam? Lidi by si mohli pomyslet,
co tu zaměstnávám za mešuge.
Kdo po krvi touží, v krvi končí.
Zdravíčko, kovboji. Něco vám chybí.
Vyberte si sám.
Už mi věříš, chlape?
Kudy se dostaneme do parku?
Vím, že si myslíš, že máš páru, co tě tady čeká.
Bouchačky, děvky a všechny ty povrchní sračky, který tak žeru.
Budeš mrkat na drát.
Tohle místo učaruje každýmu. To mi věř.
Nakonec budeš žadonit, že nechceš pryč, páč tady najdeš odpověď,
po který tak dlouho prahneš.
-Odpověď? -Co jseš vlastně zač.
A těším se, až toho zmetka poznám.
Do dna, kovboji.
Za ohavný zločin bezcitné vraždy Donalda Pardooa a jeho bratra
tě odsuzuju k smrti oběšením,
než si pro tvou prohnilou duši přijde z pekla sám rohatej.
Modli se, ať je Bůh milostivý.
Brýtro, Lawrenci. Pomáháš jim natáhnout provaz, jak vidím.
Přijel jsem na slovíčko tady s přítelem.
Potlachejte si, co hrdlo ráčí. Jen co mu zlomíme vaz.
Být vámi, ještě bych to zvážil.
Tak se mi zdá, že budeme muset ten hrob o něco prohloubit.
Jak je libo, ale nebudete se v jednom hrobě mačkat?
Do hajzlu! Do hajzlu!
To mě poser.
Takhle se děkuje zachránci, Lawrenci?
Býval jsi tedy větší kádr.
My se známe?
Kamarádíček Kissy o tobě mluvil. Posílá pozdrav.
-Co to je? -Nehraj si na blbýho.
Labyrint, poslední úroveň celé hry.
Pomůžeš mi najít vchod.
Ne.
Slyšíš ho, viď? Ten tenký hlásek.
Říká ti: "Pozor. Nezírej na ni. Bacha na ruce.
Mohl bys toho litovat."
Já to dobře znám. Kdykoliv jsem něco chtěla,
nechala jsem se tím hláskem zastavit. Hajzlíkem.
Nechtěl mě nechat žít.
Jen na jednom místě mi dal pokoj.
Když jsem snila. Byla jsem volná.
Mohla jsem být hodná i zlobivá. Jak se mi chtělo.
Když jsem si něco zamanula, stačilo se natáhnout a vzít si to.
Ale pak jsem se vzbudila a nechala si našeptávat.
Musela jsem utéct. Přes širý oceán.
A když jsem konečně došlápla na suchou zem,
ihned jsem zaslechla ten zatracený hlas.
Víš, co mi řekl?
Řekl mi...
Promiňte, madam. Omluvíte mě?
Dobrá, Maeve. Co ti řekl?
Řekl mi: "Tohle je nový svět.
A v tomto světě můžeš být, kým se ti jen zachce."
Zorničky reagují dobře. Usmívá se.
-Já bych ji vohnul. V čem je problém? -Hosté bohužel ne.
Sizemore chystá novou megalomanskou linku, máme se zbavit šrotu.
Když nebude mít kunšofty, nechá ji vyřadit.
-Zvedneme jí agresi. -O deset procent?
Nešetři ji. Je to štětka. Co se bude upejpat?
Když to nezabere, pošlu ji rozborce. Ať si poradí.
Vyřadili jsme ty dva vadné výtvory.
Naučil jste mě je vyrábět, ale ne, jak je těžké je vypnout.
Kdo si hraje na Boha, dělá i ďáblovu práci.
Ale ještě něco tě trápí, Bernarde.
Poznám, když nad něčím dumáš.
Takové poškození nemohla vyvolat jedna jediná fotografie.
Rozhodně ne bez vnějšího zásahu.
Byla to sabotáž?
Myslíš, že si někdo hraje s našimi výtvory?
-Vše by to vysvětlovalo. -Ovšem, břitva pana Ockhama.
Potíž je v tom, že to, co tu děláme, je mnohem složitější.
Jsme jako zaklínači.
Pomocí správných slov vytváříme nový život
ze změti chaosu.
Vilém Ockham byl mnich z 13. století.
Spoléháš na jeho pomoc? Vjeho dobách bychom hořeli u kůlu.
Jdeme smočit nožky, kovboji.
Pardon.
-Co blbneš? -Co jako?
Čum na cestu, debile!
Přidejte se k Unii. Národ volá do zbraně.
Náš pluk míří do jámy lvové,
aby bojoval za budoucnost naší vlasti.
Za svobodnou zemi, kde se už nikdo nebude klanět.
Musím uznat, že je to tu větší, než jsem čekal.
Tohle? To je jen Sweetwater. Počkej, až uvidíš zbytek.
-Jak je ten park velký? -Vím já? Na konec jsem se nedostal.
-Co byste rádi, hoši? -Pár věcí by se našlo.
Ale tohle si musíš zasloužit, puso.
Ukažte, pomůžu vám.
Děkuji, mladíku.
Nech ho. Ještě tě uvrtá do nějaký trapný honby za pokladem.
Mají to ve scénáři. Dědek, holka odvedle, místní notor.
Všichni tě budou tahat na nějaký ohromný dobrodružství.
Slyšíš? Nikam ti neutečou. Nejdřív mám u tebe panáka.
Zapnout vědomí.
Dobrý den.
Vzpomínáš si na náš poslední rozhovor?
Ano, ovšem.
Nikomu jsi o našich schůzkách neřekla?
Nepřál jste si to.
Přečti mi data z analýzy.
Kolik interakcí jsi od poslední schůzky absolvovala?
138 interakcí včetně této.
Byl ti během té doby jakkoliv upraven heuristický algoritmus?
Ne.
Běžný režim.
Myslím, že bude nejlepší, když o těchto rozhovorech pomlčíš.
Provedla jsem něco?
Ne, ale jsi jiná než ostatní. To, jak přemýšlíš.
Dle mého jsi pozoruhodná, ale ne všichni to vidí stejně.
A vy jste něco provedl?
Vypni si záznam, prosím. Vymaž tuto interakci. Potvrzeno?
Ano.
Měla by ses vrátit, Dolores. Bude po tobě sháňka.
A když jsem konečně došlápla na suchou zem,
ihned jsem zaslechla ten zatracený hlas.
Stále mi byl v patách.
-Víš, co mi řekl? -Co?
Řekl mi:
"Tohle je nový svět. A v tomto světě
můžeš být, kým se ti kurva zachce."
Díky. Možná někdy jindy.
Dej sem sherry, ale to dobrý.
Ne ty chcanky, kterýma tu nalejváš štamgasty.
Neotvírej hubu jak vrata od chlíva, pokud ti za to někdo neplatí.
Promiň, Maeve. Moc jsem toho nenaspala.
-Zase ty noční můry? -No jo.
-A občas jsou fakt hnusný. -Na to mám trik.
Když budeš mít hnusnej sen, zavři oči,
odpočítávej od tří...
a hned se probudíš. V bezpečí, v posteli a pod duchnou.
Nech se protáhnout od jednoho z těch blbečků, a pak ještě ráda usneš.
Šup, prdelko.
No comments yet. Be the first to leave one.