Brush Up Life (ブラッシュアップライフ)

v předchozím dílu jste viděli

Jmenuje se Kondo Asami.

Vedla obyčejný život

až jednou po večeři s kamarádkami z dětství...

Jsem mrtvá?

Pak se dozvěděla o svém příštím životě.

Mravenečník velký.

Je velmi pravděpodobné, že vám chybí požadované dobré skutky.

Bylo by možné zopakovat si život jako slečna Kondo Asami.

Zarazila aférku Renina otce

s učitelkou Joko, které si dřív nevšimla.

Vlastně jsem si trochu myslel na muziku.

Měla v úmyslu zabránit Fukovi v hudební kariéře.

Pokud teď skončí, jejich dítě se nenarodí.

Nakonec se rozhodla to neudělat,

protože druhé kolo jejího života ještě nekončí.

Žiju dvacátý šestý rok druhého kola mého života.

Letos jsem nastoupila do lékárny poblíž domova

a tak můžu spát o půl hodiny déle, než dřív.

Ranní půlhodinka vydá za dvě hodiny nočního spánku.

V neděli jdu na návštěvu k dědovi.

Opravdu? Něco ti pro něj dám,

- tak to vezmi sebou. - Dobře.

Haruko, půjdeš se mnou?

- Chceš, abych řídila, viď? - To taky.

- V neděli? Dobře. - Domluveno, díky.

Mimochodem, kde je táta?

- Chodí. - Chodí?

Dneska začal.

- Určitě mu to nevydrží. - Uvidíme.

Protože si to vůbec nepamatuju, musel skončit rychle.

My o vlku.

Pěkně jsem se zapotil.

Budeš jíst, až se osprchuješ?

Asi jo.

- Tak týden. - Myslím, že máš pravdu.

Dokonce si koupil tepláky.

Co myslíš ty?

- Tak dva týdny? - Ne, počkat. Deset dní?

- Nevěříš, že u toho vydrží aspoň měsíc? - Ne, měsíc určitě ne.

- Nevěříš mi? - Promiňte, prosím,

neprobírá se tohle,

když dotyčný není poblíž?

Nemůžete s tím počkat, dokud aspoň nevlezu do sprchy?

V předchozí lékárně jsme se střídali,

ale tady otvírá ten, kdo přijde první.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Pan Mijaoka je pečlivý a má uhlazené vystupování.

Je to dobrý spolupracovník.

Promiňte.

Jedna věc mi ale na něm vadí.

Vždycky je první, kdo dorazí do lékárny,

ale dveře nikdy neodemkne.

Z nějakého důvodu čeká v autě

a sleduje, kdy odemkne někdo jiný.

Pak vejde se slovy: Tak jsem právě dorazil.

Tohle chování je záhadně strašidelné.

Jinak je to milý člověk.

ZOPAKOVAT SI ŽIVOT 3

AriAsiaN

český překlad SONMI 18. 8. 2023

Chápu, proč lékaři nosí bílé pláště,

Budete si přát tašku? Tady, prosím, opatrně.

- nemyslíš si, že bílý plášť v lékárně je divný? - Proč divný?

Na bílém je hned všechno vidět, ne?

Asi jo.

V práci se ušpiníme nejvíc od prášků, ne?

- Na bílém plášti to vidět není. - To je pravda.

Myslím, že černý by byl mnohem lepší.

- Myslíš černý plášť? - Ano.

Špína a skvrny od prášků by byly hned vidět.

Na bílém plášti paní Šimokawy, která to zrovna řekla,

byl černý flek od inkoustu.

Naše lékárna je poblíž radnice,

proto často obědvám v restauracích, kam jsem chodila jako úřednice.

Tak jsem se ocitla tady.

Ty dívky tady...

- Určitě dostaneme vynadáno. - Určitě.

jsou moje kolegyně z prvního kola.

Samozřejmě mě nepoznaly.

Tak mě napadlo, jak to šlo s Takeučim?

Šli jsme znova na večeři.

Mluví o chození s někým?

- Konečně se mi vyznal. - Páni, a máš to.

Když jsem pracovala s nimi...

Taky jsem říkala dobrý den.

Dostala jsem vynadáno, že jsem přehnaně přátelská.

- Přátelská? To je snad normální pozdrav? - Já to nechápu, co vy?

mluvily jsme o práci nebo o vedoucím.

Na věku nezáleží.

Byla jsem to já, kdo stáčel hovor na ta témata?

- Děkuji za jídlo. - Děkuji vám.

Ty dvě mluvily o milostném vztahu?

Mluví o zamilovanosti, jako by si to užívaly?

To téma mě zasáhlo víc, než bych čekala.

V poslední době chodíš za dědou docela často.

Aha, asi to tak je.

Existuje ve tvém věku něco jako dědečkova holčička?

To ne.

- Když jsem chodila do školy, neměla jsem na to čas. - A jo.

Je pravda, že chodím do domu prarodičů docela často.

Ten důvod je, že děda zhruba v této době

začal mít zdravotní potíže

a za dva roky zemřel.

S jeho onemocněním samozřejmě nic neudělám,

tak se za ním snažím chodit tak často, jak mi čas dovolí.

- Asami, jak se ti líbí v práci? - Zatím si zvykám.

Letos jsem nastoupila do lékárny blíž k domovu,

tak je to ráno snazší. Díky.

- To je dobře. - Ano.

- Haruko, nastoupila jsi na vysokou? - Je to tak.

Dědo, jsi nemocný?

Není to nic vážného.

Víš přece, že děda měl vždycky slabé srdce.

Nebývá mu teď moc dobře.

Já vím. Nebudeš se namáhat, viď?

To víš, nedělej si starosti.

Co to je?

Dědo, ty zapíjíš léky čajem?

Ano.

To nemůžeš, musíš je brát s vodou.

- Vždyť v tom není skoro žádný rozdíl? - Ale je, ovlivní se rozpouštění léku

a taky doba vstřebání.

- Musíš to brát správně. - Naše lékárnice radí a informuje.

- Dobře, tak já s tím začnu. - Prosím tě.

Podívej, jak se jí dostane do ruky lék, hned hledá účinné látky.

Opravdu?

Má takový zvyk. Doma to dělá taky.

Asi je tak zvědavá, že si nemůže pomoct?

Co je to za lék?

To si beru na noc.

Kdyby na léky zapomněla aspoň o víkendu.

To je vidět, jak ji ta práce baví.

Poslyš...

Tyhle léky a tyhle bereš každý den?

Ano.

Pokud vím, tak to je naprosto nevhodná kombinace.

To může být důvod, proč se předtím

dědovo zdraví tak zhoršilo.

Když se nad tím zamyslím, sešel velmi rychle.

Dědo.

Tenhle lék a tenhle. Přestal bys je zatím užívat?

Proč?

Nesmí se užívat společně.

Předepsal mi je doktor, mělo by to být v pořádku.

Ne, předepsali je v různých nemocnicích.

Myslím, že o tom nevěděli.

- Opravdu? - Hm.

Zajdu si promluvit do lékárny,

tak je zatím neber.

Dobře, nebudu je brát, když na tom trváš.

Prosím tě.

Mám dotaz ohledně pana Harady Nobuhira.

Netrvá to moc dlouho?

Musí se poradit s doktorem a tak.

- Proč to tak trvá? - Prostě to trvá.

Pan Harada.

Omlouvám se za dlouhé čekání.

Po kontrole jsem zjistil, že jak jste řekla,

pacient dostal léky, které se nesmí kombinovat.

To jsem si myslela.

Já to věděla.

Ta medikace zkracovala dědovi život.

Nakonec mu předepsali léky správně.

A za dva týdny...

Před chvílí jsem mluvila s babičkou.

Děda se prý cítí mnohem líp.

Super.

To je naše lékárnice.

To bylo to nejlepší, co jsem ve druhém kole zatím udělala.

Krom toho je něco, co jsem od toho dne nedokázala skousnout.

V obchodním časopise, kterým jsem listovala v lékárně,

představili podnikatele s ročním ziskem miliardy jenů.

Byl to Tanabe Masaru.

Když jsme spolu tenkrát chodili...

Omlouvám se.

byl nezodpovědný a střídal jednu práci za druhou.

Ve druhém kole spolu nechodíme,

a on je podnikatel s miliardovými zisky.

Myslím, že to jen tak nerozdejchám.

Tati, co ta tvoje chůze?

- Nechal jsem toho. - Už?

Chůze má spoustu nevýhod,

a ani není moc zdravé pořád pochodovat.

Chůze nevadí, když se to nepřehání.

Jak jsi hledal nevýhody chůze,

nehledal jsi spíš důvod, proč skončit?

Ne, to určitě ne.

Tati, co kdyby ses šel osprchovat?

Proč?

Je ráno.

Nechtěly byste jet za hranice?

Žiju třiatřicátý rok druhého kola mého života.

Živě si pamatuju ten den v prvním kole.

Mipon, pozdě, ale přece.

- Krásné narozeniny! - Blahopřeji.

- Tady, je to od nás obou. - No ne, děkuji.

- Můžu se podívat? - Ano, jen to otevři.

Aha, to jsem si přála.

- To mám radost. - Nebylo to drahé?