Lighthouse Lesvos

PLÁŽ S MAJÁKEM MOLYVOS 19. 1. 2016

PK RYCHLOST VĚTRU: 35 UZLŮ

ČLUN RED MIST KAPITÁN: RJ, POSÁDKA: LP

Na lodi je 200 lidí,

na mobilu máme jejich přesnou polohu.

Pojedeme pro ně na záchranném člunu Red Mist.

PLAVČÍK

Jakmile připlujeme k lodi, půjdeme…

Připlouvá rychle.

Romeo. Tady maják Molyvos.

O 48 HODIN DŘÍVE

Majáku Molyvos, tady Romeo, přepínám.

Romeo, slyšíte mě dobře?

Ano, slyšíme vás dobře, přepínám.

Taky vás slyším dobře, díky.

Začne nám výcvik s panem Jenkinsem.

Ale ještě předtím uvaříme naši kávu, pro všechny.

Potom budeme čekat na lodě,

protože teď dva dny silně foukalo a žádné lodě nepřijely.

Tak na ně budeme čekat dnes, je ideální počasí.

Přijíždí hodně lodí.

Jsme nonstop připravení, pořád jsme připravení.

Naším úkolem je jezdit do tohohle zálivu.

Naštěstí víme, že tady jsou útesy,

proto je člun vyztužený,

takže vypneme motor a pomalu vplujeme do zálivu.

Takže jestli tohle praskne, pořád budete něco mít,

ale chcete se bezpečně vrátit.

Nesnažte se zkoušet něco jiného.

Pokud teda ještě nemůžete někoho zachránit,

potom je to na vás.

Jmenuju se Robin Jenkins.

Jsem tady za školu United World College of the Atlantic.

Přijel jsem před Vánoci se záchranným člunem,

který vymysleli a sestrojili naši studenti na UWC Atlantic.

Darovali jsme ho řecké pobřežní hlídce, která se nazývá Lifeguard Hellas

a zodpovídá za dohled na tuhle pláž,

což je pláž u majáku Molyvos.

Také je to jedna z nejkratších tras z Turecka na Lesbos.

Přijíždějí v přeplněných lodích, nafukovacích člunech,

které jim tam prodávají pašeráci

a které mají velmi slabé motory, takže mají štěstí, když doplují až sem.

Tady je pro lodě místo k přistání

a taky pobřežní hlídky,

které jim pomohou na souš.

Naše čluny jsou rychlé, mají rychlost až 25 uzlů,

takže k jim rychle přijedou.

My tady zajišťujeme bezpečné přistání

plavidlům, která sem připlují.

Jmenuju se Nikos Mavreas.

Jsem z Kalamaty.

Hrával jsem profesionálně rugby a teď pracuju jako osobní trenér.

Vytáhl jsem je ze člunu, který se poškrábal o útesy

a rozlil všude do moře naftu, protože měl trhlinu.

Jo. A… ty vole, ten smrad.

28. října jsem viděl ve zprávách,

že jedna loď se potopila a zemřela tam spousta lidí.

Byli tam chlapi ze španělské pobřežní hlídky

a říkali, že museli vybírat, koho zachrání.

Na to, aby zachránili všechny, jich nebylo dost.

A lidi jim umírali před očima.

Měl jsem pocit, že pokud se tohle v mé zemi děje, musím u toho být.

Proto jsem sem přišel.

PŘÍSTAV MOLYVOS LESBOS

Té holčičce je prý deset dní.

A narodila se v únoru.

V porodnici?

Nevím, ale můžu se zeptat.

Na co se mám ještě zeptat?

Jestli se hodně hýbe. Ale připadá mi v pořádku.

Měla by mít pořád čepičku.

Přeložíte to?

Je moc dobře, že nemá holou hlavičku,

protože skrz pokožku na hlavě uniká dětem hodně tepla.

Takže takhle to dělá moc dobře. Výborně.

Je v teple a pohodlí.

PÉČE O UPRCHLÍKY

Vždycky jsem chtěl dělat něco takového.

Z námořnictva jsem si odnesl výborný výcvik

a teď studuju na záchranáře.

Pomáháme, kdekoli to jde, a tohle je obrovská krize.

Každá pomocná ruka je důležitá.

Jsem Joshua Moroles, je mi 22 let.

Jsem potápěč z amerického námořnictva.

Jsem Matt Chamberlain a pracuju jako potápěč v americkém námořnictvu.

Tady na Lesbosu pomáháme Lifeguard Hellas

se záchranou uprchlíků na pláži Molyvos.

Pomáháme se vším možným.

Používáme to, co umíme z námořnictva,

a uplynulé čtyři roky jsme se učili pomáhat uprchlíkům.

Máme to z první ruky

a je to jiné, než když o tom čteme, slyšíme o tom

nebo o tom vykládáme někomu doma v USA.

Je to úplně jiné, protože na vlastní oči vidíme,

čím ti lidi procházejí, tihle muži, ženy a děti,

tihle uprchlíci.

Mají za sebou dlouhou cestu

a my si s pokorou uvědomujeme, že jsme jenom malý článek řetězu,

který se táhne celé tisíce mil,

přes tisíce lidí, přes zdroje, které jsou potřeba, a…

Je šokující vidět, o co všechno přišli,

co všechno se jim musí poskytnout.

Je to…

Je to jedna z největších krizí naší doby a my musíme pomoct.

MAJÁK KARAKAS ZÓNA 5

Jsem Ian, Ian Johnson.

Jsem z britského ostrova Wight.

Přijel jsem před dvěma týdny.

Jsem lékař v důchodu.

Chtěl jsem nějak pomáhat.

Našel jsem tohle místo, maják Karakas

na ostrově Lesbos,

což je jedno z nejnebezpečnějších míst k přistání.

Na spoustě míst je spousta dobrovolníků,

ale tady skoro nikdo.

Když sem jedete, pochopíte, že je těžké se sem dostat.

V noci držíme hlídky

a ve dne se snažíme udělat to tady obyvatelné.

Tohle místo je historická památka,

moc tady nezmůžeme.

Ale už to tady aspoň odolá počasí

a uvnitř se dá docela dobře přespat.

Tohle je náš apartmán.

Obvykle tady ve dne i v noci někdo je,

teď ve dne jsme tady jenom my dva,

ale v noci tady bývá šest až sedm lidí.

Dva nebo tři obvykle sedí nahoře,

sledují moře termální kamerou.

Hlídka tady dole jenom vyčkává a zabíjí čas,

někdo třeba spí v jednom z venkovních stanů.

Tady to momentálně předěláváme,

používáme spoustu recyklovaných předmětů.

Teď zrovna vyrábíme police z vík.

Máme celé stovky těchto vík z…

Ten je z motoru Yamabisi.

Tohle je… špičkový kousek, že ano?

A tady máme traverzy ze člunu, takže vyrábíme police.

Tady je ošetřovna.

Teď je tady nepořádek, ale můžeme zachraňovat lidi na útesech

a ošetřovat je.

Máme tady termodeky, nějaké suché oblečení a základní potřeby.

Taky jsme udělali podlahu, je z hlíny,

tak jsme sehnali palety

a mezery jsme vyplnili náplní z falešných záchranných vest.

Rozřezali jsme spoustu vest

a nacpali je pod palety místo izolace.

Teď jsem uvařil výborné jídlo,

takové bych normálně dal svému psovi, ale bylo to dobré.

Viděli jsme, že si tady udělali lůžka,

tak jsme sehnali pár dek a tak.

Je tady zase nepořádek, ale každý den to upravujeme.

Když noční hlídce přijede nějaký člun, všechno se rozhází.

Tak to druhý den dáváme dohromady a snažíme se to uklidit.

Je to náš zámeček.

Uprchlíky na člunech sem obvykle přitáhne světlo.

Když narazí na útesy, je to problém,

protože přetížené nafukovací čluny na útesech explodují

a lidi skončí v moři.

Utopí se jenom asi 20 metrů odsud.

Před čtyřmi dny nám připluly tři čluny uprostřed noci.

První člun byl tenhle malý plastový.

Pětimetrový člun s malým přívěsným motorem,

16 lidí na palubě.

Uslyšel jsem je, spal jsem ve stanu hned za rohem.

Nespal jsem, jenom ležel. A uslyšel jsem ten přívěsný motor.

Nahoře nám hlídkují kluci s termokamerou,

ale ten člun jim unikl.

Takže jsem uslyšel hukot motoru

a najednou se ozvalo ječení,

všechny ty ženy a děti v ohrožení života.

Zřejmě najeli na útesy.

Tu noc nás bylo šest,

seběhli jsme dolů,

přebrodili jsme se k člunu, přitáhli ho ke břehu a všechny jsme zachránili.

Ženy, děti, děti s…

Kluka s mozkovou obrnou jsme nahoru museli vynést.

Byli tam lidé ve věku 70, 80 let.

A byla to náročná noc.

Bylo to šokující, vážně šokující. Nikdy předtím jsem neslyšel takový křik.

Je to příšerný pocit.

Kdykoli během dne i noci voláme místním,

kteří sem pak přijedou s dodávkami.

Je to nelegální, můžou je zatknout

za pašování lidí, jsou to hloupé zákony.

Ale místní sem přijedou a ty lidi odvezou.

O pět kilometrů dál máme malý tranzitní bod,

bývalou továrnu na sýr.

Tam je odvezeme a dáme jim teplé pití a tak.

Tam zůstanou asi půl hodiny, hodinu,

pak odjedou do tábora Lékařů bez hranic.

Aktuálně se přesunujeme

do fáze tréninku na člunu,

který je technicky dost náročný.

Trénovali jsme třeba obracení člunu v těsném prostoru

s pomocí kotvy, obracení člunu zpět,

což se normálně nedělá na začátku běžného výcviku.

Vyžaduje to už docela dost zkušeností.

Ale protože tahle posádka se učí velmi rychle,

chceme je toho naučit co nejvíc.

Jako další trénujeme, že máme hodně lidí ve vodě.