Queen of Tears (눈물의 여왕)

KRÁLOVNA SLZ

Že to není pravda?

ROZVODOVÉ VYPOŘÁDÁNÍ

Tak mluv.

Popři to.

- He-in… - Řekni to.

Řekni, že to není pravda.

Že jsi to nebyl ty.

Ne.

Byl jsem to já.

Promiň, že jsem ti to neřekl.

Kdy?

Kdy…

Kdy jsi to naplánoval?

Musím…

ti něco říct.

Bylo to

v ten den?

V ten den, kdy jsem ti řekla, že umírám?

Ano.

Proto

jsi držel

jazyk za zuby

a nic jsi mi neřekl?

Protože stejně brzy umřu?

Ano.

Takže…

jsi mi celou dobu lhal?

Co je?

Lhals, jako když tiskne.

Tak co teď nic neříkáš?

Našel jsem ho…

cestou sem.

Náš zámeček tam pořád je.

HJUN-WU HE-IN

He-in.

Už je pozdě někam jít.

Ty zůstaň. Já půjdu.

Hlavně

mě nech být.

Nemám ani energii

naštvat se.

Vyslechni mě.

Vysvětlím ti, proč jsem to udělal,

jak jsem se cítil

i co jsem měl v plánu.

Ne, zapomeň na to.

Nezajímá mě to.

Miluju tě, Hong He-in.

Miluju.

Jsi v pořádku?

Co tady vyvádíš?

Jak to, že si vůbec nedáváš pozor?

Pojďme zpátky.

Všechno ti vysvětlím.

A pak

udělám, co chceš.

- Takže… - Hjun-wu.

Jestli se to ještě někdy stane,

nezachraňuj mě.

Jsem v naprostém šoku.

Hjun-wu byl tak normální.

Jak to myslíš?

Myslel jsem, že poslední dobou je jiný

proto, že He-in opravdu miluje.

Ale byl stejný jako všichni.

Mě to taky překvapilo.

Kdo by řekl, že si tajně myslí na rozvod?

- Kdy to asi všechno začalo? - Cože?

Někdo ho v tom musel podpořit.

Měl jsem jisté podezření.

Na koho?

Na tetu.

Aha.

Jak to?

Poslední dobou se mi různě plete do cesty a povídá hlouposti

o Hjun-wuovi a jak je hezčí než já.

A taky vypadají, jako by mezi sebou měli tajemství.

Jako tuhle.

Největší předností toho obchodu…

- Co se děje? - Jak to, žes nejel?

Proč jela sama?

Jak to, že jsi ji pustil samotnou?

- Koho pustil? - Proč?

Co je? Proč brečí?

Něco spolu potají řešili.

Vážně?

Zajímalo by mě co.

Bohužel nedošlo k žádnému zlepšení v počtu

bílých krvinek

ani v poměru lymfocytů.

Filgrastimová léčba, zdá se, také nezabírá.

Jako doktor bych doporučoval snažit se u pacientky

udržet vůli k životu.

Zmínil jste, že vaše žena vstoupila do rušné silnice.

To není typické chování u lidí, kteří si podvědomě přejí

zůstat naživu.

Viděl jsem mnoho nevyléčitelně nemocných, kteří se uchýlili k sebevraždě.

Ne méně než těch, již na nemoc zemřou.

Ale jsou to ti, kteří se nevzdávají,

ať už naděje, touhy, lásky nebo nenávisti, kteří zoufale lpí na životě.

I kdyby vaše žena dostala ještě šanci, bude smysluplná jen tehdy,

bude-li mít pro co žít.

Chápete mě?

Dále.

- Paní Hongová si přeje ihned propustit. - Prosím?

Kam jdeš?

Léčba nezabrala, tak co?

Říká jen, že to chce čas.

Vraťme se do Koreje, počet krvinek se navýší…

Je mi z tebe zle.

Vím, že jsi rád, že umírám. A já už všechno vzdala.

Všechno už jsi vzdala?

Takže už se ani nebudeš snažit?

Co žaloba?

Byl bych vděčný, kdyby ses rozvedla,

aniž bys mě žalovala.

- Prosím? - Teď už všechno víš.

A?

Tak snadno mi to neprojde.

Stejně se život s tebou nedal snést.

Nehraj překvapenou, He-in.

Víš, jaká jsi.

Není divu, že jsem to chtěl.

Mohl jsem si pohodlně žít jako boháč,

tak proč jsem chtěl utéct?

Protože nejvíc ze všeho mi vadilo s tebou žít!

Hele.

- Bek Hjun-wu. - Ano, máš pravdu.

Na rovinu.

Když jsem se dozvěděl, že brzy zemřeš,

v hloubi duše se mi ulevilo.

Kdybych to s tebou ještě tři měsíce vydržel,

rozešli bychom se v klidu.

Ale provalilo se to.

Plán je v troskách.

Takže když se rozhodneš,

že se se mnou rozvedeš bez soudních tahanic,

budu ti

neskonale vděčný.

Uděláš to pro mě?

Co mám udělat?

Mám si sbalit a zmizet, až přiletíme?

Nebo…

Když se ti budu dál plazit u nohou, přepíšeš závěť?

Myslíš, že to dokážeš snášet?

Že dokážeš vydržet můj vztek?

Tak už to zkus!

Co uděláš?

Udělej už sakra něco!

Pan Song má za sebou první kolo výslechů,

ale naši právníci pochybují, že se s tím žalobci spokojí.

Jestli to tak půjde dál,

je jen otázka času, kdy předvolají i vás.

To nás Hjun-wu dostal do pěkného průšvihu.

Mám z toho tvého předvolání obavy.

Musíš si včas vzít léky.

Tak jdi místo mě.

- Prosím? - Co je?

Když mi bylo jako Su-čeolovi, strávil jsem za mřížemi deset měsíců.

Bože.

Kéž by mi bylo jako jemu.

Co na mě koukáte?

Taková zkušenost je k nezaplacení.

Děkuju, nechci.

Když to vezmeš na sebe, budou tě lidi mít za dědice.

Ale když ne, budou tebou pohrdat.

Musím chránit rodinu.

To já taky.

Ano, mě. Měl bys chránit mě.

Jak tě to vůbec napadlo?

Ticho!

Problémem je, že máme před uzavřením důležité investiční dohody.

Jestli na to investoři přijdou, mohou od ní odstoupit.

Má pravdu. Měli bychom to uspíšit.

Máme před sebou šanci, kterou by nám předseda Jeom

mohl vyfouknout.

Reportéři se to dřív nebo později dozví.

Pan Jun okamžitě odstoupí, ale po tom právě touží předseda Jeom.

Nejdřív tu dohodu musíme podepsat.

Dědečku!

CONTINENTAL CITY RESORT QUEENS SLAVNOSTNÍ PODPIS SMLOUVY

QUEENS MART BUDUJE NOVÝ RESORT

Jakmile bude zahájena stavba,

odhalíme investorům problém s licencemi

kvůli výškovým omezením.

Investoři a akciové společnosti, jež nám poskytly

půjčky, budou žádat možnost platby předem.

Ten srab Su-čeol bude v šoku.

Možná se i rozbrečí.

V tu chvíli jim nabídnu, že investuji částku,

kterou investoři stáhli, a navrhnu konvertibilní dluhopisy.

A v tu chvíli žalobci zahájí vyšetřování?

Ano.

Jakmile se ta zpronevěra rozkřikne a Hongovi půjdou sedět,

nakoupím si za ty konvertibilní dluhopisy akcie Queens.

Spojím je s těmi 4,9 %, které jsem pořídil dřív,

a stanu se majoritním akcionářem.

Všechno vychází.

I Hjun-wua jsme se už zbavili.