Office Romance

Ahoj.

Rád vás poznávám.

Jen se moc netěšte. Osobně jsem protivnější než v e-mailech.

No…

Jsem ráda, že jsi mě konečně vytáhl.

Jsem spíš na kardio. U činek se obvykle nezdržuju.

Normálně tolik nezvedám.

Nepozvat tě na rande, udělal bych si kýlu.

Proč ses vlastně přestěhoval z Londýna do New Jersey?

Za prací.

Jsem firemní právník Air Cruz.

- Air Cruz jsou super. Díky. - Děkuju.

- Vždycky včas, super občerstvení. - Na zdraví.

Mám rád vaše reklamy.

„Nejsem jenom generální ředitelka, ale i pilotka.“

U těch trpím.

Dělával je táta. A co je v důchodu, musím taky.

Strašně mě to štve.

Jste skvělá.

Moje bejvalka bude žárlit, že jsem na rande s paní Air Cruz.

- Není to rande, ale pracovní večeře. - No…

Zaslechl jsem, že jste single,

a já taky… Už oficiálně.

- Nejlepší půlrok mýho života. - No…

- Jsem tu pracovně. Tak… - Pardon, máte pravdu.

Věřte mi, že o exmanželce se mi mluvit nechce.

Dobře.

Stacey.

Musel sis dost pohoršit, ne?

Nevím. Řešit mezinárodní právo na globální úrovni mě bavilo.

Ale dnes jsem v Air Cruz

vyřešil spor mezi cestujícím a asistenčním psem.

Něco jsi vynechal. Děkuju.

Proč jsi odešel?

- Dals výpověď? Vyhodili tě? - Ne.

Povídej. Mlčím jako hrob.

Bejvalej mě nakazil svrabem a já to nikomu neřekla.

Výborně.

Air Cruz expanduje do Dallas-Fort Worth.

- Je to velký krok. - Dallas.

A chci, aby tamní salonek vypadal jako katedrála pro…

Larry?

Promiň…

Z Dallasu je Stacey.

Tam jsme se poznali.

Ty brečíš?

Nebrečím.

- Larry! - Promiň.

Nedáme si něco k jídlu? Najíme se.

Měla jsem proteinovou tyčinku.

Víš, proč sem chodím? Na tyhle lampy.

Jsou skvělý, co? Ani tu tequilu necítíš.

Ale je tam, to je jistý. Můžete nám přinést vodu?

Panebože, hrajou moji písničku.

Panebože, já ji zbožňuju.

Je dobrá.

Musíme tancovat.

- Ne, nemusíme. Vůbec ne. - To teda musíme.

Zapomeň. Tohle je restaurace, ne diskotéka.

Fajn. Tak chceš sedět, ty čuňáku?

Omlouvám se. S dovolením. Tanyo, prosím tě.

- To ne. - Bože.

Do hajzlu.

Zasedni, nebo ti můj frajer nakope prdel.

- Tanyo. Promiňte. - Zklidni si ji.

Nikdo vám nechce nakopat prdel.

Všem se omlouvám. Dezert je na mě.

Sakra.

A pak jsme spolu přestali spát.

Myslela si, že je to její vina, ale…

upřímně…

bylo to mnou.

A teď nad ní masturbuju.

Honím si ho u fotek exmanželky. Je to ujetý, nebo…

Je čas jít. Tak jo.

Promiňte.

Moc jsem si to dneska užila.

Dobrou, Tanyo.

Na prvním rande nic, jo?

Jsi gentleman.

Fajn.

Tak příště.

- Dobrou. - Dobrou.

Bože, ty seš takovej srab.

Mami! Jsem doma.

Jackie, chci se ti ještě jednou omluvit.

Moc mě to mrzí.

Zavolej…

Stacey.

Třeba na tebe taky myslí.

A masturbuje?

Měj se, Larry.

Pardon.

PRACOVNÍ ROMANCE

Fredericku, tady to je.

Večer jsem to dodělal. Dej to panu Vanceovi, až přijde.

To byl fofr. Klidně se na to ještě podívej.

Pan Vance bude zuřit, když tam budou chyby.

Žádné tam nejsou.

- V pohodě, Clair? - Ne.

Venku mrzne, ale ve vlaku bylo snad 1 000 stupňů,

tak mám termoprádlo úplně durch.

A cestou sem ten pot zmrznul.

Mám z toho pod kolenama šílenou vyrážku.

Propána.

Cos dělal včera večer?

- Nic. - Něco jo. Co to bylo?

Jen něco osobního.

Jako co?

Promiň. Asi to bude těmi kulturními rozdíly,

ale probírat osobní záležitosti s kolegy

mi přijde nevhodné a neomalené.

Když řeknu: „V pohodě, Clair,“ neptám se, jak se máš. Jen tě zdravím.

Aha, já jsem zase zvyklá na otázky odpovídat,

protože tak lidi komunikujou.

Jasně.

- Třeba včera, když jsi… - Dobré ráno.

Když jsi mi řekla, že tě dráždí tračník…

To je osobní záležitost z tvého soukromí. Chápeš?

- Co mám teda říkat? - Stačí „v pohodě“.

Oba řekneme „v pohodě“ a půjdeme si po svých.

- Ale já nejsem v pohodě. - To nikdo. Jen to říkáme.

- Dobré ráno, paní Cruzová. - Dobré.

- Paní Cruzová. - Dobré ráno.

- Dobré ráno, paní Cruzová. - Dobré ráno.

- Ahoj. Jak to včera šlo? - Katastrofálně.

- Kdo Larrymu řekl, že jsem single? - Kdo to neví?

- Pravda. - Promiň. Takže tě balil?

- A brečel. - To snad ne.

Vytáčí mě,

když lidi neumí oddělit pracovní život od osobního.

Kromě tebe, ty máš jen pracovní.

Tak hele.

Teď nikoho nepotřebuju. Soustředím se na práci.

Jak já ti rozumím.

- Panebože. - Dobře.

Vím, že se na to nemá ptát, ale jak můžeš vůbec chodit?

Na to se fakt neptej. Prosím.

- Ne, ty. - Jsou to tvoje aerolinky.

Neměla bys být doma? Nebo v rodit v nemocnici?

Až to přijde, odjedu a druhý den budu zpátky v práci.

Děláš si srandu, viď? Máme mateřskou. Děláš mi starosti.

- Marcusi? - Ano?

- Na právní. - Paní Cruzová?

- Hned, paní Bloomová. - Díky.

„Hned, paní Bloomová“?

Jsi připravená na výpověď?

- Jsem nervózní. - Nebuď, o nic nejde.

Jak největší aerolinka světa někoho chvíli nežaluje,

změknou jim tam péra.

- Sydney. - Co?

Nech toho. Je otevřeno.

- Je to pravda. - Sakra.

Neboj. Vance je roznese na kopytech.

- Jo, viď? - Zaplatila bych, abych to viděla.

Peter Vance si ty kretény namaže na chleba.

Gundersone. Tady Peter Vance.

Co je to za kravinu, že se výpověď přesouvá?

Petere, promiň.

- Naser si! - Petere…

Hele, poslouchej, kreténe.

Jestli si váš ředitel nenajde jedinou volnou chvilku,

- taky ho nechám předvolat. - To nemůžeš… Petere.

To si sakra piš, že můžu.

Otevři si e-mail, blbečku.

Hádej co?

Můžu… Jsi tam ještě?

Co se děje?

Nevím, jestli to bylo hovězí nebo chorizo…

- V pohodě, Clair? - Vůbec ne.

Pan Vance se málem zadusil snídaňovým burritem.

Panebože. Burrito se dá jíst k snídani?

- Pardon. Je v pořádku? - Má v krku hadičku.

Ale gesty žaluje food truck za nebezpečně velké kusy klobásy.

To je on? Pan Blanchflower?

Ano, to jsem já.

Generál padl, velení přebírá plukovník.

Podle Vance jste machr, žaloba Falcon Airlines je vaše.

- Za pět minut u paní Cruzové. - Dobře.

- Proč na mě tak koukáte? - Už jsi paní Cruzovou potkal?

Ne, Rachael, ještě se mi nepoštěstilo.

„Nepoštěstilo“?

Rád se bojíš a jsi za blbce?

Je ostrá. Nežvaň.

Ale ani nemlč. Řekni tak akorát.

A nechval jí boty. Větší dusno ve výtahu jsem nezažil.

Má ráda levanduli. Zkus se jí navonět.

Nesnáší zvuk dýchání. Nedýchej.

Ale kdybys musel,

rychle se nadechni koutkem. Takhle.

- Prosím, očekává vás. - Díky.

Držím palce.

Ty bláho.

Jste velice…

úchvatná.

Celá…

záříte. Vy…

Páni.

Vy jste ten nový právník?

Ano. Promiňte. Jsem to já, Daniel Blanchflower.