The Ruse

To je tvůj problém, ne můj. Já tu nebydlím.

96 hodin bez přestávky, Ede.

Ne.

Nespala jsem už tři dny.

Počkej.

- S kým to mluvíte? - S nikým.

Klidně spěte, Olivie.

Dala bych si vodu.

Jistě.

Ede, přísahám, že odejdu.

Cítím se tu divně. Myslím, že jsem něco viděla.

Možná už mám z nedostatku spánku halucinace.

Jen tak mě něco nevyděsí, ale po tom, co se stalo včera?

Za tohle mi dlužíš třikrát tolik, Ede.

Spravte to.

Ano, madam.

Haló?

Ede.

Jo, jsem.

Děkuju. Kdo tam má službu?

Cože?

Ona jen tak... Jo, rozumím.

Jaká je adresa?

Vážím si toho, Ede.

- Volali z agentury. - To mi došlo.

Berou mě zpátky.

- Takže nucené volno skončilo? - To doufám.

Sestra, co tam sloužila, jen tak od pacientky odešla.

Včetně nocí?

Potřebuju to.

Je to druhá šance.

Kde to jsem?

Ne. Promiňte. Spí.

- Vy jste Dale? - Ano.

Pojďte prosím dál. Já jsem Tom.

Měl bych být uveden jako kontaktní osoba pro případ nouze.

Zdá se, že její poslední sestra utekla.

- Omlouvám se za komplikace. - To nemusíte.

Pomáhám jí, co její manžel před pár lety zemřel.

Měla jste problém to tady najít?

- Ani ne. - Dobře. Tudy.

Když jsem přijel, tak spala.

Nevím, jak dlouho byla sama.

Tohle obvykle funguje.

Má rozedmu plic. Nedokáže moc dobře sama dýchat.

Její kartu jsem četla.

Někde se to muselo ucpat.

- Stojíte jí na přívodu kyslíku. - Sakra. Už bych měl jít.

Volala jsem vás. Kde jste byla?

Ne, Olivie, tohle je tvá nová sestra, Dale.

Neměla byste mě nechávat o samotě.

Tracy už tu není, paní Stoneová.

Jsem Dale, teď se o vás budu starat já.

Měla jsem štěňátko jménem Dale. Rozkošný pejsek.

Když jsem ji zavolala, hned za mnou běžela.

Zdá se, že máte vše pod kontrolou.

Tak já už půjdu.

- Děkuji... - Tom.

Jsem hned vedle, kdybyste něco potřebovala.

Chcete něco přinést, paní Stoneová?

Říkejte mi Olivie.

Olivie.

Trochu vody, prosím.

Ne. Tady mám hrnek.

Kolikrát jsem vám říkala, ať nesaháte na mé věci?

Omlouvám se.

Mám ráda řád.

Vyhnala další?

Zřejmě ano.

- Jak se jmenujete? - Dale. A ty?

Vydržíte nanejvýš tři dny.

- Proč? - Možná míň.

Podle mě to vzdáte.

- Jo? - Řekli vám to?

- Co mi měli říct? - Že v tom domě straší.

Viděla jsem to.

- Co jsi viděla? - Ducha.

- Proč myslíte, že odešla Tracy? - Nebojím se.

Penny?

- Nedojedla jsi oběd. - Nesnáším tuňáka.

Půjdeme domů.

- Povídám si s Dale. - Dale má práci.

Musíme ji nechat být.

Ráda jsem vás poznala.

Omlouvám se.

Vaše dcera?

Jo. Je roztomilá, ale mějte se na pozoru.

Ráda si občas zazlobí.

Máte něco s pravou rukou?

Jo. Stará záležitost.

Jak víte, že jsem pravák?

Roky dirigování orchestru. Těchto věcí si hned všimnu.

OCD. Šokující.

Potřebujete něco?

Vezměte si ty léky.

Je důležité, abyste je brala podle plánu.

Celý život jsem říkala druhým, co mají dělat.

Ukázala jsem prstem a poslechli.

Lidé se v mé přítomnosti chvěli.

Když jsem mávla rukou, ozval se potlesk.

Byla čest pro mě hrát.

Vyhledávali mě nejtalentovanější lidé na světě.

A musela jsem dvakrát tak tvrdě pracovat, protože jsem žena.

Tohle je můj dům. Zaplatila jsem za něj. Svými penězi.

Tak mě omluvte, když ve svém domě vyžaduji trochu respektu a slušnosti.

Omlouvám se.

Vezměte si prosím své léky.

Je hezký že?

Ten výhled.

Jo. Velmi.

Vždy jsem to tu milovala.

Všechny ostatní domy jsem prodala. Chtěla jsem tu zemřít.

Sedněte si.

Ne!

Na tu židli ne. Ta je Alberta.

Omlouvám se. Kdo je Albert?

Můj manžel.

Chodila jsem ho navštěvovat, ale už nejsem pohyblivá jako dřív.

Takže teď chodí navštěvovat on mě.

Říká, že přišel můj čas.

Je velmi netrpělivý.

Říká: "Olivie, koncert skončil. Rozsvítila se světla."

Má černý smysl pro humor.

- Zapomněla jsem vaše jméno. - Dale.

Dale. Dale.

Říká se, že hloubku člověka lze poznat podle počtu slabik ve jméně.

Olivie má čtyři, takže chvíli potrvá, než mě poznáte.

Dale. Jednoduché, prosté.

Jo, to jsem já. Jednoduchá.

Dostanete přesně to, co vidíte.

Kdo je to?

Objednala jsem nákup.

Ve studovně jsou v šuplíku peníze.

- To bylo rychlé. - Kde je Tracy?

- Jsem nová sestra, Dale. - Jacob.

Dělá to 83,25 dolarů.

A jsou tam i různé čokolády. Tracy je měla ráda.

Vrátí se ještě?

O tom pochybuju.

Tracy mi nechávala drobný.

Ta stará paní je prý zazobaná. Říkala, že má peníze v šuplíku.

O tom já nic nevím.

Jasně.

Musíte se cítit osaměle.

Ta bláznivá ženská asi nebude moc příjemná společnost.

Je to moje práce.

Moje práce stojí taky za prd, ale nenechám se tím ovlivnit.

- Víte co? Zbytek si nechte. - Díky.

Kdybyste něco potřebovala...

Sedněte si, Dale.

Líbí se vám ty obrazy?

Ty maloval on, odvedle.

Tom?

Pár jsem jich koupila, abych mu pomohla.

- Kolik je vám? - 28.

Když mi bylo tolik, co vám, už jsem napsala čtyři symfonie.

Cestovala jsem po světě.

Hrála jsem dokonce pro anglickou královnu.

Pane jo.

Jo. Pane jo.

Noblesa, večírky, sex.

Jakmile tahle část vašeho života skončí,

moc vám toho nezbyde.

Až snad na trochu vína,

které mám zakázané.

Budu vás během noci kontrolovat.

Když budete něco potřebovat, stiskněte tlačítko.

Dobře.

Ahoj. Jak to jde?

Pacientka s vaskulární demencí, OCD a CHOPN.

Netuším, co to je, ale zní to hrozně.

Vypadáš unaveně.

Díky.

Chceš, abych se stavil?

Kéž by to šlo. Tuhle práci potřebuju.

Ne, potřebuješ můj...

Musím jít.

Olivie?

Probudil vás?

- Cože? - Albert.

Řekla jsem mu, aby vás nechal být.

Je teď tady?

Pozoruje nás z chodby.

Nikoho nevidím.

Když vás bude obtěžovat, řekněte mu, aby odešel.

Nabarvila jste si vlasy? Ty blond se mi líbily víc.

To byla Tracy.

Zkuste se trochu prospat.

Jo.

Alberte?

Zdravím. Do sklepa se dostanete z druhé strany domu.

Už jsem tu několikrát byl.

Kdy naposledy jste byla venku?

Venku?

Nepotřebuji procházku.

Nejsem pes.

Když jsem byla mladá, říkalo se,

že díky cigaretám si člověk udrží štíhlou linii.

Slepě jsme tomu věřili.

- Kouříte? - Ne.