Colors of Evil: Black (Kolory zła: Czerń)

ČERNÁ

Čau, Fešáku. Jak je?

Jo, v pohodě. Lidi jsou tady milí.

Aha.

Co mám prověřit?

Máme zpoždění.

Ano. Omlouvám se.

Já taky.

Už jste se u nás zabydlel?

Nestěžuju si.

Vykázali vás sem. Ale to není konec světa.

Pár let na sebe neupozorňujte a všechno bude zapomenuto.

Nemůžou přece trestat prokurátory za dopadení vrahů.

Kdo ví, třeba se vám to tady zalíbí.

- Čau. - Čau.

Jaký jsi měl večer?

V pohodě. Prošel jsem si město.

- Fakt? - Ne.

Zajdi si tam. Historie Trulocze sahá do neolitu.

Co to je?

Tvůj novej případ.

- Krádež v obchodě s alkoholem? - Odvrácená tvář města.

Pamatuješ na dva roky starý případ pohřešovaného Adama Poznańského?

Jo.

Nahlásila to matka.

Prohledali jsme lesy za pomoci vrtulníků a psů.

A dva dny nato si vzpomněla, že je u příbuzných.

Jak to mohla nevědět?

- Proč se ptáš? - Známému u policie nesedí statistiky.

Chce to uzavřít, ale vyskakuje chyba.

Klasika. Musíš za velitelem Adamczkyem, aby to opravili v systému.

Pamatuju si ho z kostela. Krásně zpíval.

Jsi věřící?

Spíš pověrčivý.

A ty?

Ruchanki.

- Díky. - Ruchanki?

- Neptej se. - Díky.

- Kdy dorazí vaše dcera? - Zítra.

To je dobře. Zažije naše dožínky. Bude to velká sláva.

A vy jste ta spisovatelka detektivek, co si koupila dům u jezera?

- Julia Sarmanová. Dobré ráno. - Dobré ráno.

Tohle je můj syn Piotruś.

Elżbieta Pakoszová. Promiňte, na malém městě ví všichni všechno.

Tamhle sedí dva vaši kolegové.

- Spisovatelé? - Skoro. Prokurátoři.

Máte roztomilého chlapečka.

Vypadá úplně jako můj Michaś.

Musíte ho poznat. Je plachý.

- Mami. - Co je?

Rodila jsem ho 24 hodin,

protože šel napřed zadkem. A takový je dodnes.

Já čtyři hodiny. Vylezl v plodovém vaku. Myslela jsem, že nemá obličej.

Narodil se ve vaku!

A co takhle zaplatit, pánové?

Odpracuju si to.

Můj muž.

Pane veliteli.

- Dobré ráno. - Dobré ráno, Leopolde.

Pamatujete si na dva roky starý případ pohřešovaného Adama Poznańského?

Ano.

Můj známý z krajské policie dělá statistiky.

A v systému není žádná zpráva o případu.

Ať to váš známý ověří znovu. U mě je všechno v pořádku.

Tady nejsme v Sopotech.

Vyřídím mu to. Děkuju.

Ale toho kluka jste našli, že jo?

- Jo. - U jeho příbuzných?

To mě jako vyslýcháš, chlapče?

Jenom se vás ptám.

Byl u svých příbuzných. Jeho matka je retardovaná. Doslova.

Chápu. Díky.

Není zač.

Ty varšavskej debile.

Poznańského spisy nejsou v archivu.

Musí tam být.

A co když tam nejsou?

- Měly by tam být. - Ale nejsou.

- Nejsou na policii? Zeptej se Adamczyka. - Poslal mě do prdele.

Fakt?

Víš, kde bydlí rodiče toho kluka?

Proč? Nudíš se?

Ewelina ho má za svatýho. Vím, že to způsobí potíže.

Máte pěkný dům.

Díky. Ještě nemáme hotovo. Teprve jsme ho dostavili.

Se třemi dětmi to musí být náročné.

Jak to myslíte? Vždyť živím čtyři.

Ještě že vám stát dává příspěvky na děti.

Snad je nezruší. Manžel si občas něco vydělá, ale…

Aspoň že se účty platí samy.

Účty se platí samy?

To jsem řekla omylem. Co potřebujete?

- Jde o vašeho syna Adaśe. - Co je s ním?

Před dvěma lety jste nahlásila jeho zmizení. A pak to stáhla.

No a co?

- Takže ho našli, že? - Ano.

A je teď tady?

- Ne, bydlí u příbuzných. - V Truloczi?

Ne, v Truloczi ne.

Tak kde?

Na druhé straně Polska. Při stěhování jsem ztratila adresu.

Jak se jmenují?

To si nepamatuju.

- Nepamatujete si jména příbuzných? - Nejsme si blízcí.

Mámina sestřenice. Chtěla nám pomoct. Když tu adresu najdu, ozvu se.

Asi jsem se ztrapnila, ale fakt se mi líbí.

Ewelina je mladá. Všechno bere až moc vážně. Je to docela legrační.

Takže se synem nejste v kontaktu?

S tolika dětma nemám zrovna moc času.

Máte děti?

- Ano, mám. - Tak přesně víte, jaké to je.

Jak zemřela, mami?

Mami?

Mami.

Mami!

Už jsi to zase udělala.

Promiň.

Julio?

Nepoznáváš mě? Patryk Deczer. Ze střední.

Ahoj.

Teda, to je šílený. Proč jsi nedala vědět, že ses vrátila?

Lidi ze třídy by měli radost. Neuděláme nějakou grilovačku?

Jak se máš?

Nevím, jestli si to pamatuješ, ale na škole jsem maloval. A pořád maluju.

Nedávno jsem měl výstavu v Kodani.

Páni.

- To je tvůj syn? - Jo. Piotruś.

Ahoj, Piotrku.

Tvoje babička musí být šťastná, že má vnuka.

Ještě jsme za ní neměli čas zajet.

Hele, klidně se ozvi a můžeme uspořádat setkání s kamarádama.

- Dobře. - Dobře?

Už musíme jít. Čau, Patryku.

Čau. Čau, Piotrku.

Proč nejedeme za babičkou?

Protože mě nechce znát.

Co se tehdy stalo?

To přesně nevím.

Něco zlého.

Na co myslíš?

Na tátu.

Občas si ani nepamatuju, jak vypadal.

Zamávej jim.

DOŽÍNKY

Točící sud!

Podívej na ty skákací hrady!

Hrad, hrad!

- Tenhle je největší, co? - Jo.

Tak utíkej.

Pane prokurátore?

Zdravím. Jsem Leopold.

- Julia. - Rád tě poznávám.

- Tvoje dcera? - Monika.

- Je krásná. - Děkuju.

Už chodí do školy?

Začne za rok. Ve Varšavě. Žije tam se svou mámou.

- Už jsi v Truloczi dlouho? - Ne, jen chvilku.

Jak se ti to tady líbí?

Jo, jde to.

Taky se mi to tady nelíbí.

Tak proč jsi tady?

To se lidem stává, ne? Znervózní, když zjistí, že jsi prokurátor.

- To máš pravdu. - Nevadí ti to?

- Vadí. - Tak proč jsi prokurátor?

To by mě taky zajímalo.

Proč Trulocz?

Dělám rešerši na novou knihu.

O temné minulosti Kašubska a tak dál.

- Monika je na prázdninách s tátou? - Ano.

Mami, pojďme na střelnici!

Když se budete nudit, přijeďte. Máme dům u jezera.

Řeknu jí to. Děkujeme.

Podrž mi to. Teď sledujte.

Dnes máme speciální nabídku. Stačí, když se trefíš do terče, chlapče.

A tvoje krásná maminka dostane medvídka na mazlení.

Jo, slyšel jsem, že ses vrátila.

Copak ty mě nepoznáváš? Co?

- Počkej, to je tvý dítě? - Pojď.

- Pak se sem vrátíme. - Hej, kluku!

Čum na to, co mi udělala tvoje máma!

Tak podívej se!

Všechny vás tady srdečně vítám. Dneska se vás tady sešlo hodně.

- Ale pamatuju… - Jsi v pořádku?

…když jsem byla před 20 lety poprvé zvolena jako starostka.

Dostala jsem jednu radu.

„Naslouchej lidem, Fabiolo.“

Snažím se to dělat každý den a doufám, že je to na mé práci vidět.

Děkuji.

Ale opravdu, naše město roste jen a jen díky vám.

Díky všem obyvatelům, podnikatelům

a díky naší spolupráci.

Zasloužíte potlesk.

„Naslouchej lidem.“

Tuhle radu jsem dostala od zesnulého otce dnešního speciálního hosta,

pana Marka Chojnackého!

Díky.

Filantrop, podnikatel a fanoušek Trulocze.

Mikrofon je váš.

Děkuji, paní starostko. Dobré ráno, dámy a pánové.

Od smrti mého otce uplynul již rok.