Matinee

MATINÉ

Ano, atomová bomba je strašná.

Ale strašnějšími zůstávají následky atomové mutace.

Ahoj. Jsem Lawrence Woolsey.

A chci vás varovat před něčím, co se může stát.

Něčím, co se děje v mém nejnovějším filmu.

Všimněte si mravenců,

titěrného divu vzájemné spolupráce a obdivuhodné síly.

Ale jsou-li člověk a mravenec

vystaveni radiaci zároveň,

výsledek by byl vskutku strašný.

Výsledkem by byl...

Mravenčí muž.

Ne! Ne! Ne!

Dennisi, propásneš to.

Cítím, že bych vás měl varovat. Příběh se zakládá na faktech.

Na teoriích, otištěných celostátními magazíny.

Ano, tyto strašné události se mohou stát

ve vašem městě, ve vašem domově.

A stanou se v tomto kině

v Atomo-vizi, novém kinematografickém zázraku,

jenž vás vtáhne do akce.

Lawrence Woolsey, mistr filmové hrůzy.

V roce 1960 vás hypnotizoval.

Pohleď. Pohleď do očí doktora Diabla.

Ano, pane. Budu...

- V roce 1961 vás pojistil proti... - Gene, nech toho!

Kde to jsem?

Teď, v roce 1962, vás vyhladí

Mravenčím mužem!

Gene, bože!

To jsem jen já... Pro teď.

Hele, Dennisi, žádný zlý sny, dobře?

Jinak neuvidíš Mravenčího muže.

Lawrence Woolsey? On jede sem?

Pravdu díž. Pověz to všem kamarádům.

- Páni! - Páni!

Gene, že se to nemůže vážně stát?

Může? S mravencem?

Vlastně se to stalo.

Tam v Tennessee, tak před rokem.

Ten nebožák uvíznul v uranovým dole s kovaříkem.

- Sloučil se s ním. - Co?

Měřil 6 stop. Nakonec to zabili,

ale dost lidí ohluchlo z toho klapání.

Chudák zatracenej.

Neklej, Dennisi.

Jak to jde, děcka?

Třeba ten obří brouk viděl, jak mu mamku s taťkou rozšláplo dítě,

střeva a tak, tak se vydal hledat dítě, který by zašláp on.

- Pomstu. To chce hmyz. - Gene.

Půjdu postřílet pár žab.

- Chcete jít? - Jo, můžem?

Ne. Ne, dík, Andy.

Je to hnusný.

Jo. Hnusný.

- Čau, mami. - Ahoj!

Gene, na co jsi ho vzal?

- Show s obřím broukem! - Ten film tak strašidelnej nebyl,

ale tamta upoutávka byla skvělá.

- To není doopravdy, miláčku. - Není?

- Ne, samozřejmě. - Díky moc.

- On to zvládne, viď, skrčku? - Sám seš skrček!

- Mami, fakt chci vidět ten film. - S tím broukem?

- Budeš mít zlý sny. - Ne, slibuju.

Aha. Uvidíme.

Měl jsi slyšet, jak mu bilo srdce!

Děsíš ho málem k smrti.

V této krabici máme dvě bílé myšky.

Jedna, dvě.

Dvě ženské myšky, co si dávají do vlasů.

Martha Washingtonová. Chápete?

Pamatujte na to. Dobrá.

Přiveďte zpět dámu, která o tomto nic neví.

Chceme vidět, zda jí její bezdůvodný strach

zabrání v získání ceny.

Mohl jsi pozvat toho Andyho.

Do našeho domu?

Je tak v tvým věku.

A co? Je to vůl.

Třeba zná děcka, co by se ti líbily. Když si chceš udělat přátele...

Mami, nechápeš to?

Když se přistěhujeme, všichni se tam navzájem znají už od školky.

Děcka z města nemaj v oblibě ty ze základny.

Pak se stejně přestěhujem zas.

Tak o co jde?

Tvůj otec říkal, že tu možná pár let budeme.

Neprostírej pro něj.

Dala byste svou ruku sem a vzala si 10 dolarů?

- Co se děje? -Dneska je povolali. Hodně chlapů ze základny.

- A kam? - Já nevím.

Volal a mluvil o cvičení, zvláštních operacích...

Tak něco.

Ani mu neřekli, na jak dlouho. Prostě musel jít.

- No, to je... - Jo.

100 dolarů v hotovosti, strčíte-li svou ruku tam,

kde jsou dvě myšky.

Dobře, no tak. Strčte tam ruku.

- Dejte ji tam. - Co je to?

Dvě bílé myšky, že ano?

Proč to zastavili?

Zprávy NBC vám přinášejí z Bílého domu ve Washingtonu,

adresy prezidenta Kennedyho, oficiální zprávu národní důležitosti.

Prezident Spojených států.

Dobrý večer, mí drazí občané.

Tato vláda, jak bylo slíbeno,

udržuje dozor

nad sovětskou vojenskou operací na ostrově Kuba.

- Během uplynulého týdne - Hele, mami.

nezvratný důkaz potvrdil fakt,

že série útočných raketových zařízení

se právě staví na onom odloučeném ostrově.

Některá z nich zahrnují balistické střely středního doletu,

schopné nést nukleární hlavice

na vzdálenost více než 1000 námořních mil.

Ve zkratce, každá z těchto střel

je schopná zasáhnout město Washington, Mys Canaveral

nebo kterékoliv město na jihovýchodě Spojených států.

- Budou nás bombardovat? - Ne.

Striktní karanténa na veškerá útočná vojenská vybavení

dovážená na Kubu byla zavedena.

Všechny lodě v souvislosti s Kubou,

v nichž se zjistí náklad útočných zbraní, budou odvráceny.

Nebudeme předčasně a zbytečně

podstupovat riziko světové jaderné války,

ale ani se neodvrátíme,

kdykoli mu bude třeba čelit.

Gene, je táta na Kubě?

No...

Je na lodi, co je tam poblíž.

Je tam skupina lodí, co bude zastavovat Rusy,

aby tam už nevozili další zbraně.

Jak?

Připluje ruská loď, oni ji zastaví,

vlezou tam a prohledají ji.

- Bude tam táta muset taky? - Možná.

Co když je Rusové nenechají?

To nevím.

Bojím se.

Každej se bojí, každej ve světě.

Ty se zkus nebát, dobře?

Ale chtěl jsi, abych se bál Mravenčího muže.

Měl by ses prospat.

Tak fajn, ale můžeš zapnout rádio?

...pluje směrem k blokádě

500 mil od Kuby v Atlantiku.

Mezitím se ve Washingtonu koná mimořádné zasedání...

Hej, Larry.

Larry! Koukni na ty titulky.

Key West je jenom 90 mil od Kuby.

- Nepozdržíme to na pár týdnů? - Děláš si srandu?

Načasování je perfektní. Ta věc s válkou je straší.

- Přijdeme my a bác! Událost dne. - No jasně.

Jen se mě drž, kotě. Ten chlápek, Spector...

Páni! "Kroko-muž".

"Ali-man".

Ten Spector přijde na premiéru, zvedne telefon, zajistí nám 50 kin.

No, to by měl.

To přišlo z laboratoře. Když nezaplatíme do příštího čtvrtka,

- budou nás žalovat. - No pane, ten byznys se změnil!

- Dřív ty věci řešili násilím. - Roztomilý.

Zlato?

Chlapče! Hlavně dostaň ty brouky z čelního skla.

Nesnáším brouky.

"Kroko-žena", "Kroko-dívka", "Kroko-buchta"!

Proč si to neschováš? Nemusím tu bejt, až budeš potřebovat.

- Jak to myslíš? - Tak, že míříme do nikam, Larry.

Ve skutečnosti už tam jsme.

Když ten film propadne, půjdu hledat skutečnej život,

- ve kterým, jak víme, ty nejseš. - Počkej chvíli!

- Ty bys mě pustila kvůli penězům? - Nejde o peníze, Larry.

To to krčení se před těma, co je zkouší sebrat.

S dovolením. Budou to 2 dolary, pane.

- Tady. - Díky.

Hele, nejste vy ten chlápek, co dělá ty strašidelný filmy?

No ano, jsem, Richie. Rád tě poznávám.

- Co děláte tady? - Jedeme do Key West.

Představit můj novej film. Mám novou atrakci. Je to velký.

Nechci kolem kluky ze studia, ukradli by ji.

Teda! Mohl byste...?

Díky, pane Hitchcocku.

Ne aby vás překvapilo, když se uchýlíme k leteckýmu úderu do 2400 hodin.

Odpal! Prásk! Kuba radioaktivní na devět pokolení.

Jo? Kde bys to slyšel?

- Táta je v námořnictvu. Žijeme na základně. -Jsem bez sebe!

- Co táta dělá? - Mechanika.

K nim je taky slyšet.

Třeba napadneme Kubu v džípech.

- Je to jenom 90 mil. - Jo, dáme na ně plováky.

Hele, vidíte tamtoho kluka?

Jeho táta je na jedný lodi z tý blokády.

- Jo? - Hej!

- Pověz jim o tátovi. - Aha, no...

Odplul pryč, ale nevěděli jsme kam.

Volal vám odtamtud?

- Nemaj to dovolený kvůli bezpečnosti. - Drsný.

Tváří v tvář Ivanovi, vole.

Sakra, vztyčuju vlajku.

Ty vole, koukni na Michelle.

Kdyby ta bomba měla spadnout, dělala by to se mnou?