Dangerous Beauty

BENÁTKY 1583 - NEJBOHATŠÍ, NEJDEKADENTNĚJŠÍ MĚSTO EVROPY.

ŽENY SE POVAŽOVALY ZA MAJETEK, JEN PÁR UMĚLO ČÍST.

ALE NĚKTERÉ SE TĚŠILY JINÉMU OSUDU…

NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍBĚH JE PRAVDIVÝ.

Naše mládí jsme protančili ve vysněném městě.

Benátky, ráj, hrdý a krásný.

Žili jsme pro lásku, chtíč a krásu. Potěšení bylo naší jedinou povinností

vznášející se mezi nebem a zemí a opojeni požehnaným veselím hojnosti…

jsme si tehdy mysleli, že jsme věční. Naše sláva byla zpečetěna Božím perem.

Ale zjistili jsme, že ráj je vždy křehký.

Proti lidskému strachu vždy selže.

Děje se něco, mami?

Vůbec nic.

Cítím se… Je mi na omdlení.

Je mi na omdlení.

- No tak. - Je mi na omdlení.

- Co to děláš? - Pojď, Beatrice.

Rychle.

Zpomal!

Veroniko.

- Podívej. - Ahoj.

- Koukni, je tam tvůj bratr. - Ahoj, Benátky.

- Co, když nás uvidí? - Nedívá se na nás, Beo.

- Dívá se na ně. - Ahoj, Benátky!

Dostala jsi moje dopisy? Nedostala?

Nemluvím s tebou, zlomila jsi mi srdce.

Tak pojď.

- Beo, pojď. - Ne.

To vše pro mě?

Livio.

Ó, slavná panno ctnosti. S takovými ňadry, kdo by se staral?

Veslo, má paní. Ruku.

- Pojďte. - Těžko.

To je Venuše, která přišla Benátkám požehnat.

Teto Luco, jak se máš?

- Beatrice. - Ahoj.

Smrdíš jako stoka.

Děkuji. Pěkné přivítání, sestřičko.

Koukni na sebe. Možná z tebe nakonec bude manželka.

- Viděl jsi ho? - Koho?

- Víš koho. - Ne.

Mého nastávajícího. Je pohledný?

On je…

- Je mocný. - To je.

Veroniko?

Vítej doma, Marco.

Myslím, že jsi mi chyběla.

Se všemi dvorními dámami k pobavení?

Římské ženy se těm benátským nemohou rovnat.

Ani francouzské, ani florentské, ani žádná žena z Evropy až po Levant.

Jistě jsi ochutnal všechny.

Všechny, jen z plané zábavy, dokud jsi nerozkvetla.

Marco.

Co brání synovi pozdravit své rodiče?

Myslím, že je to krása.

Marco. Vítej.

Jsi zpocený. Pojď, nebo nastydneš.

Veroniko. Myslela jsem, že zase zmeškáš večeři.

Dámy mají lepší věci na práci, než si otravovat mysl knihami.

- Jako třeba? - Například dbát na dobré mravy.

- Řezník musí dostat zaplaceno. - Dostal jsi rozkaz, Sero?

- Víš, kdy vypluješ? - Příští týden.

Kéž bych mohla jet s tebou, plout na širém moři.

Veroniko, vskutku na širém.

Nikdy si nenajde manžela, pokud se bude chovat jako dítě.

Jak se lidé berou, matko?

Uzavřou dohodu.

O čem smlouvat, když jste zamilovaní?

Manželství je smlouva, Veroniko, ne věčný sex.

Máš na mysli někoho konkrétního?

Sero!

- Miluješ poezii? - Vrať mi to.

- Životní krutost všichni odpustili. - Ne.

- Srdce toužící po setkání. - Dost.

Když Bůh, tvá duše…

To musí být opravdová láska.

Byla bych šviháckým dvořanem, nemyslíš?

Nebo možná pirátem.

Stáhnout se doleva. Znovu zpět… Natáhnout a výpad.

Nejsladší láska, jakou znám…

Zpět, natáhnout a…

…tebe

Ani v naději, že svět může ukázat trochu lásky ke mně.

- Ale od té doby musím… - Opravdu tě miluji, opravdu.

- Prosím, nebudeš mě milovat. - Ale od té doby musím zemřít.

Víš, že tě nemiluji. Nejlepší je žertovat…

Chci tě políbit. Neříkej to mámě, bude chtít vykastrovat…

Ticho.

Ale protože jsem nakonec musel zemřít,

nejlepší…

A kam si jako myslíš, že jdeš?

Nikam

Ten nikde nemá pěkný tenor.

Veronika je s Marcem Venierem na kanále, sama.

Matko Franková.

Eleno, neříkej mi tak. Cítím se pak starodávně.

Mladé dámy ve věku na vdávání musí mít doprovod.

Dobré manželství pro Veroniku by mi mohlo vynést provizi.

Marca jsem měl vždycky rád.

Nevezme si ji, pokud ji získá první.

Vzít si ji?

Jeho nevěsta bude potřebovat balík peněz.

Vidím své osudové hvězdy, tvé oči.

Rozpouštějí mě jako slunce sníh.

Toto jsem ti koupil v Římě.

- To jsi nekoupil mě. - Ano, koupil. Jen jsem o tom nevěděl.

Takový prostý dárek může být snadno vzat zpět.

Pak mi řekni jakýkoli jiný dar.

Kniha prozatím postačí.

Myslím, že jsi příliš mladá, abys přijala to, co bych ti skutečně dal.

No, nejsem tak mladá, jako tvá marnivost.

Ty ses nezměnila, viď?

Jak to víš?

Obávám se, že si mě pleteš s jednou ze tvých společnic.

Ne.

Ne.

Spletl jsem si otázku ve tvých očích.

Nelíbí se ti můj polibek?

Kéž by to, že se mi to tak líbilo, nebyl hřích.

Bůh stvořil hřích, abychom poznali jeho milosrdenství.

Ocitám se v jeho očích

a toužím poznat víc ze sebe.

Zdá se, že slyší mé tiché volání

a dělá z mého srdce nepřítele mého rozumu.

Jak je možné to milovat tak rychle?

„Láska nečeká,“ zní jeho odpověď.

Jaké kouzlo k mému oklamání proplétá se jeho dotekem?

Jak mohu nyní svou lásku popřít?

Malá svatební drobnost pro mou nevěstu.

Lorenzo Gritti a jeho krásná nevěsta.

Váš svazek je pro nás největší pýchou.

Dobré zdraví, velké bohatství a trvalý rod.

Na váš svazek září boží sláva.

- Jak mohli? - Jak mohl kdo co?

Tví rodiče, vdát tvou sestru za ten kus rozkládajícího se masa.

Ten kus rozkládajícího se masa je bratranec dóžete,

papežův důvěrník. Římský dvůr ho zbožňuje.

Římský dvůr s ním nemusí spát.

Budeš se divit. Šetři si červenání.

Příliš nesedí ke tvé mluvě.

Jistě by mohli vyměnit pár dukátů za levnější unci mužnosti.

- Proč? - Kvůli tvé sestře…

- Sestra je prudérní. - Nechala si vlastní postel.

Provdat ji za Boha by bylo víc kruté.

Bůh není bohatý jako Lorenzo Gritti.

Dělejte čest domům Grittiových a Venierových.

Pro Benátky.

Viděl jsem, jak se na sebe díváte. Ten pohled znám.

- Otče. - Nepodceňuj půvab lásky.

Užij si to. Ale?

Chraň si hlavu a srdce.

- Nemůžeš si ji vzít. - Já vím.

Pietro, pojď.

Kéž by to byla naše svatební komnata.

- Myslíš, že jsem zlá, když to říkám? - Ne.

Víš, že se nemůžeme vzít.

Vím jen to, co mi řekneš.

Musím se oženit podle postavení a bohatství své rodiny.

Tak proč jsi tady?

Protože jsem nemohl zůstat stranou.

Tak nezůstávej.

Můj sňatek musí být státním sňatkem.

Moji lidé pochází z lidu starého 700 let.

Erb není dědictvím.

- Mluvím o lásce a ty o penězích. - Mluvím o své povinnosti.

- A co tvé srdce? - O něj tady nejde.

Jde o politiku.

Jak romantické.

Manželství není romantické. Proto Bůh vymyslel poezii.

Aby osladil lživé rty mužů.

Kdybych byl lhářem, říkal bych ti teď tohle?

Kdyby ti na mně záleželo, nic takového bys neřekl.

Chci tě.

Ne dostatečně.

Dcero, dostala ses příliš vysoko.

Říkala jsem ti, že manželství je smlouva.

Dvě země podepisují smlouvu.

Pro muže Markova postavení to nemá s láskou nic společného.

Stále však můžeš mít Marca.

Ale nikoli jako manžele.

Existuje alternativa k manželství.

Staneš se kurtizánou.

Viděla jsem, jak je sleduješ a jak tě fascinují.

Staneš se kurtizánou.

Jako bývala tvá matka.

Byla jsi kurtizána?

Jedna z nejlepších.

Kdy?

Dávno.

Veroniko, doufala jsem, že ti koupím dobré manželství.

Ale tvůj otec propil tvé věno.

Tvůj bratr si musel svou pozici koupit. A já jsem příliš stará.

Nyní jsi tou, kdo nás musí podpořit.

Podívej se na ty ruce. Jak jsou měkké.

Příliš jemné na služku v prádelně nebo na práci ve vinařství.

Možná služebná.

Možná tě Beatrice najme. Nebylo by to vtipné?

Tak mě pošli do kláštera. Do Santo Spirito.

- Veroniko, nejsi ten typ. - Jak to můžeš vědět?

Co to děláš?