From Five To Nine

Gratuluji. Máte právo stát se mojí ženou.

Sakurabo!

Pokud nemáš s kým strávit narozeniny, tak klidně můžeš se mnou.

- Dlouho jsme se neviděli, Sakurabo. - Pan Kiyomiya..

Zkus to. Propagační test (test, určený pro postup v kariéře).

- Ano! - Měl by sis vzít tuto dívku.

V budoucnu plánuji pracovat v New Yorku.

Ale na líbánky vás vezmu do zámoří.

To vám pravděpodobně pomůže s vaším přáním, žít v New Yorku.

Můžeme toho už nechat?!

Kromě lekcí bychom spolu neměli mít nic společného.

Jde o vaše hodiny s Madame skupinou. Píše se tu, že by jste si to měla projít.

Je to vaše chyba, že můj proslov byl tak bídný!

Je mi to opravdu líto.

...zrovna na moje narozeniny!

Všechno nejlepší k narozeninám.

Pojďme domů.

- Je tady Sakuraba? - Ještě se z toho svého případu nevrátila.

Tohle je..

*Tady je telefon Junky. Prosím, zanechte vzkaz.*

Co se děje?

Od okamžiku, kdy jsem tě potkal, se chovám divně.

Eh? P-počkat! Co to-

Odtud se nedostaneš.

To je lež.

Nesnáším lži.

- Prosím, otevři ty dveře. - Jsi unavená, že? Prosím odpočívej.

Nahlásím tě!

Pyžama jsou v šatně.

Uvědomuješ si, co vlastně děláš?!

- Prosím, lehni si na svůj vlastní futon. - Hoshikawo!

Proč tohle děláš?

Nemůžu být od tebe oddělený.

Co?!

Tak to mě podrž..

Už jsem ti to řekla několikrát, ne?

Bez tebe po svém boku, nemohu udělat vůbec nic.

Já si tě vzít nechci!

Vím, že nechceš, i když to udělám..

Chci žít v New Yorku!

I když nechceš, tak se nic nezmění. Odtud se nedostaneš.

Počkat. Ty si máš vzít jinou, že ano?

Není to správné, pokud to nejsi ty.

Není to správné, pokud tohle není můj dům!

Ani se tady nemůžu vykoupat!

- Je tam koupelna. - Ani si nemůžu vyprat svoje oblečení!

Pračka je v koupelně.

Nemůžu být bez věcí na umytí!

Jsou v koupelně na polici.

- A co záchod? Jeden máme.

Mám žízeň a jsem hladová. Ještě jsem nejedla.

V lednici je spousta jídla.

Před spaním potřenuji poslouchat hudbu.

Budu ti předčítat písmo svaté.

To nechci!

Ah! Já zapomněla.. mobil!

Od té doby, co byl vynalezen, jsem žádný neměl.

Ne, můj telefon.

Dojdu ti pro něj.

Dívka, kterou miluješ, je dost negativní osoba, že?

Už je čas, kdy mají jít děti spát.

Prosím, nezacházej se mnou jako s dítětem! Prosím, přestaň!

Tohle je špatný..

Hoshikawo?

Prosím, omluv mě.

T-ty jsi tam celou dobu?!

- Ano. - Bože! Měl si říct dřív, že jsi tady!

Už jsi se vykoupal?

- Vidíš? - Co tím myslíš?

Měl by si své tělo pořádně udržet v teple.

Mám futon a teplý čaj. Neměj o mě strach.

To není tak, že bych se strachovala.

Vzniknou potíže, pokud se dostaneš ven.

- To já tu mám potíže! - Takane!

Co tam děláš?

Někdo jde!

Woah! Aniž by se snažili, jsou tihle lidé děsivý!

Slyšela jsem, že jsi své setkání s Kaori velice urychlil.

Šel si na ty své lekce angličtiny?

- Nemluvme o- - Když o tom teď nebudeme mluvit,

..tak se s tebou nebudu bavit o té ponižující věci.

Řekl jsi, že chceš být úctyhodným knězem tohoto chrámu.

Nepřísahal jsi tehdy svým rodičům?

Jestli si chceš hrát se ženami, tak můžeš až po tom, co se oženíš!

Já si nehraju.

S tímto přístupem, je to k ničemu, snažit se udělat z té drzé holky snachu tohoto chrámu!

Babičko, velice se v Junko pletete.

Pokud se s Junko nechcete sblížit, sám vás přesvědčím o jejích dobrých stránkách.

Nemám v úmyslu vidět tu holku znovu!

Potom, právě tady, vám ji představím.

- Prosím, omluvte mě! - AAAAAHHHH! Někdo!!! Pomozte mi!!!

Od 5 do 9.

Od 5 do 9.

To bylo děsivé.

Uběhli jsme daleko, teď už by jsi měla být v bezpečí. - Ano, děkuju.

Ne, ty jsi ten, kdo je na vině!

Co je to za výraz?

Pane Takane?

Jsem v pořádku. Jen běž.

Počkej, teď jsi jinej. Zdáš se být víc v pohodě!

- Pospěš si. - Dobře!

Kdo si myslí, že je?!

- Pane Takane! Kde je ten podezřelý člověk? - Mohl by být tam.

Támhle!

- Provdáš se za mnicha? - Ne, neprovdám!

- Můžeš mít náš kočárek! - Nepotřebuju ho.

Oh, Junko.. Proč si takhle oblečená?

Jak otravný!

*To jsme nevěděli!*

Jsem doma..

Vítej zpátky!

Hej, slyším vaše hlasy už z venku.

Prosím, omluv mě.

Proč jsi tady?

Prosím, nebuď nezdvořilá.

Přinesl tvé věci až sem.

Škoda toho podpatku.

Tvé oblečení taky.

Jak jsem si myslela, děláte to!

Prosím, nebuď taková mami!

- Nedělali jsme to! Prosím přestaň! Prosím, nebuď taková mami!

Chtěl jsem se omluvit za to, že jsem tě unesl.

Co to tu mámě a Nene vykládáš?

- To, že jsem tě sem nechtěl vrátit. - COŽE?

Vezmeme se už navždy.

Ještě pořád o tomhle blábolíš?

Navzory tomu, že je má dcera nevychovaná, vám ji svěřuji.

Blahopřeji vám.

Odpouštím ti.

Můžeš s tím už prosím přestat?

To byla ale teplá koupel..

- Otče, dobrý večer. Naše manželství.. - Tak to není, jasné?

Jen si mi přinesl mé věci, že?

Oh? Takane?

Ah! Chceš požádat o ruku mé dcery?

Ah! Tak to se musím na to převléknout.

Ne. Tak to není! Tati! Stůj!

- Myslím, že se také potřebuji převléct.

Myslím si, že vypadáte krásně i s tímto oblečením.

- Oh, nebuď takový! *probíhající rozhovory*

- Hned se převleču! - Taky se převléknu!

Nene! P-počkej!

Prosím! Už do toho moji rodinu nepleť!

- Já je do toho nepletu. - Jistě sám dobře víš, že ano!

- Jsou v tom spolu.. - Jsou v tom spolu..

Co? Oh můj..

Maminko. Mám jen tenhle jediný, co jsem měl na pohřbu.

Ah! Připravím večeři!

- Opravdu? - Otče, omlouvám se za obtěžování.

Říkej mi tatínku..

Neříkej mi, že je tohle tvůj dárek pro učitelku Junko?

Není to nic speciálního.

Mishimo..

Máš rád učitelku Junko, že?

Ne, tak to není.

My jsme jen dva nerozluční přátelé.

Och, vidíš. Jak smýšlíš o mé dceři?

Ty sa na to stále chceš zeptat?

Tati, proč si takhle oblečený?

To je jedno. Tohle smažené kuře je lahodné, že?

Ovšem, vždyť je to smažené kuře.

- Ehm, když si řekl, že by si chtěl ruku mé dcery.. Ovšem, vždyť je to smažené kuře.

Ehm, když si řekl, že by si chtěl ruku mé dcery..

Pokud odmítnu..

- Ale to kuře se před tím snažilo bojovat. Pokud odmítnu..

Ale to kuře se před tím snažilo bojovat.

*probíhající náhodné rozhovory*

Jen blábolí o tom, o čem chtějí.

- Takane, vezmi si nějaké kuře. - Je smažené.

Takane?

Ah, omlouvám se.

Omlouváme se za to, že jsme vulgární.

Ne, tohle je opravdu zábava.

Tohle je má první zkušenost s hřejivou rodinnou večeří.

Jídlo.. je lahodné.

- Takane. - Můžeš mi říkat "maminko".

- Bráško. - Tohle není správný..

- Takane. - Je to "maminko".

Bráško.

- Takane. - "Mami" je taky v pořádku.

- Bráško. - Dobře, fajn. Jsem tam za chvilku.

Omlouvám se za tak pozdně večerní návštěvu.

Jsem velice ohromena, jakou nádhernou mladou ženu jste vychovali.

Zajímalo by mě, jestli jsme ji vychovali dostatečně dobře.

Já jsem na svoji sestru hrdá.

Ale na to, být v chrámu, je za potřebí naučit se několik věcí.

Máte pravdu. Na tohle se moc nehodím.

Nechme ji trénovat na řádnou nevěstu u nás doma.

- Co? - To by bylo dobré.

- To by bylo dobré.. - To je skvělé.

- Zní to dobře. - P-počkat! Prosím počkejte!

Tedy rozhodnuto.

Eh? Co? Kdo jsou? Cože? To je divné!

Popadněte všechny věci, které jsou Junky.

Ano madam!!

P-počkejte minutku! Proč? Proč? Počkat! Prostě počkejte! Ne! Jen počkejte! Počkat!

- Ano, tady Kiyomiya. - Zdravím. Tady Sakuraba.

Omlouvám se, že jsem minulou noc nebrala telefon.

Zapomeň na to. Můžeš teď přijít?

Jsi ochotná stát se stálým zaměstnancem?