Riverdale

Uplynulo 67 let.

Jsme v současnosti.

Od našeho posledního setkání všichni dospěli,

měli svatbu a vychovali své děti.

Mnoho z nás už zemřelo.

Dnešní příběh je o rozloučení s městem ztraceným v čase.

A o rozloučení s těmi, kdo v něm kdysi žili.

Začíná skoro u konce.

U ženy jménem Elizabeth Cooperová.

Je jí 86 let

a leží v pokojíčku v domě své vnučky.

Každý den pročítá nekrology.

Znala jsi ho ze střední, viď?

Zní jako zajímavý člověk.

To taky byl.

Vlastně my všichni.

Zažili jsme neuvěřitelná dobrodružství.

Ani bys mi to všechno nevěřila, Alice.

No jo. Už je to tak.

Zbyla jsem jenom já.

Zlatíčko,

ráda bych se naposledy podívala do Riverdale.

Než bude pozdě.

Každý den si pamatuju míň a míň.

Chci se tam vrátit, než zapomenu všechno.

Tak uvidíme, jak ti bude zítra.

Když ti bude dobře, můžeme do Riverdale zajet.

Děkuji ti.

FORSYTHE „JUGHEAD“ JONES, ŠÉFREDAKTOR JUGHEADOVY CVOKÁRNY, ZEMŘEL VE VĚKU 84 LET

STŘEDNÍ ŠKOLA RIVERDALE

Je tu někdo?

Musela jsem usnout.

Prohlížela jsem si naši ročenku.

Snažila si vzpomenout…

Na co přesně?

Na všechno.

Zítra se zas podívám do Riverdale.

Vnučka mě tam zaveze.

I když po všem tom vzpomínání

bych byla nejradši, kdybych se mohla vrátit v čase.

A všechny vidět.

To můžeš.

Vyber si den a vezmu tě tam.

- Ale může to být dost nepříjemné. - Proč by mělo?

Protože ten den jenom neuvidíš. Budeš ho prožívat.

Aha.

Pokud je to tak,

chci se vrátit do dne, který mi utekl.

Byl to konec střední, kdy všichni dostali svou ročenku.

Měla jsem příušnice a byla doma.

Proto nemám ročenku podepsanou.

- Vždycky mi to bylo líto. - Tak začneme hned ráno.

Stačí projít těmi dveřmi a ten den si znovu prožiješ.

Den, co ti utekl.

BETTYIN POKOJÍČEK

To není možné! Můj pokojíček.

Přesně tak, jak si ho pamatuju.

Ahoj, pokojíčku.

To ne.

Vážně jsem vypadala takhle?

Tehdy jsem na sobě chtěla změnit tolik věcí.

Proč? Byla jsem dokonalá.

My všichni.

Moje okno.

Pozorovala jsem z něj tolik východů slunce.

A úplňků. A tolikrát…

A tolikrát jsem z něj koukala do Archieho okna.

Určitě to bylo milionkrát.

Archieho čeká debata s mámou o tom,

co bude dělat po maturitě.

STAVBA DÁLNIC MŮŽE BÝT DOBRODRUŽSTVÍM!

Dobré ráno.

- Máš tam snídani. - Díky.

Mami?

Asi už jsem otravný,

ale musím dát zítra Vicovi vědět, jestli se k nim přidám.

Nedává mi to smysl.

Jezdit po zemi se zaprášenou bandou,

lít beton, kopat škarpy…

Jak říkal prezident Eisenhower,

budu stavět dálnice, které propojí lidi a města.

Z jednoho konce na druhý. Až do Kalifornie. Budu mít o čem psát.

Vždyť jsi v Riverdale napsal tolik krásných básní.

Mami, je to jen na tři měsíce. Pak se ti zase vrátím.

Ne, Archie.

Nevrátíš.

Až uvidíš Tichý oceán, na Riverdale zapomeneš.

Zapomenout na Riverdale?

To se nikdy nestane.

Tohle bude vždycky můj domov. Náš domov.

Co?

Jsi jako tvůj otec.

Tolik toužil po cestování.

Snil o tom, že se usadíme na západě.

Jemu se to nepovedlo, ale…

tobě možná ano.

S mým požehnáním.

Díky.

Mám tě moc rád.

Já tebe taky.

Nepamatuju si, co se stalo s paní Andrewsovou.

Koupila svůj obchod.

Jednoho dne tam přišla žena jménem Brooke.

Začaly si povídat.

O pár týdnů později spolu začaly žít.

A zůstaly spolu až do smrti.

Paní Andrewsová byla moc hodná žena.

Jednou vynadala mojí mámě, že se mě vzdala.

Nech toho.

To je…

Je červen. Tvé těhotenství nemůžeme slavit venku.

- Rozteču se. - Nepřeháněj.

Koupíme nějaké roztomilé vějíře.

Mami!

Polly!

Jste naživu!

A jste tak mladé.

A zase mluvíte.

Jak je možné, že neležíš? Máš přece příušnice.

Ne, nic mi není. Jdu do školy.

Mami, dokázala jsi to.

Rozvedla ses a stala ses letuškou.

Přesně, jak jsi snila.

No, snila jsem o tom, že uvidím svět.

Ne, že budu rozdávat oříšky v letadle do Poughkeepsie.

Ale co už.

Počkej, mami. Nespěchej. Můžeš…

Jenom se na mě podívej.

Podívej se na mě.

Co blázníš? Vždyť se na tebe dívám.

A vidím holku, která, jestli nemá příušnice,

by si měla pospíšit do školy.

Jasně. Škola.

Ale nejdřív…

Mám tě ráda, mami.

Mám tě ráda, Polly.

Jsem moc šťastná, že vás obě zase vidím.

Co to…

Dělala máma letušku dlouho?

Naopak.

Jednoho večera dostal pilot po steaku a třech martini infarkt.

Tvá máma převzala řízení

a doletěla z Riverdale do Poughkeepsie.

Včetně přistání.

Máš pravdu.

A jeden z cestující toho letadla

byl tak vděčný, že je zachránila, že ji pozval na oběd.

A za pár měsíců se vzali.

Cestovali po světě

a ona ti z každého místa poslala pohled.

Až jednoho dne přestaly pohledy chodit.

A co Polly?

Měla dvojčata. Juniper a Dagwooda.

Byla spokojená.

Žila šťastně se svou rodinou.

Ale už nikdy nevystoupila jako Polly Amorous.

Její vystoupení jsem viděla jen v Babyloniu.

Ale pořád ji vidím.

Byla to prostě hvězda.

Jsi připravená?

Na poslední návštěvu školy?

Je to opravdové,

nebo je to jen sen?

Je to něco mezi.

Ale tohle se ten den v roce 1957 opravdu stalo.

Všichni jsou tak mladí, krásní a bezstarostní.

Nikdo nemá ani tušení, viď?

O tom, jak úžasné tohle je a jak rychle to uteče.

Příliš rychle.

Betty?

Nemáš být náhodou doma?

Nebo ses zázračně uzdravila?

Veroniko!

Díkybohu.

Tak ráda tě vidím, že nemám slov.

Teď jsi mi nečekaně zvedla sebevědomí.

Měla bys být nemocná častěji.

Rychle, jdeme.

Den sotva začal a už máme zpoždění.

Před posledním zazvoněním nás čeká spousta věcí.

Dneska dostaneme ročenky.

Nemůžu tomu uvěřit.

Tohle je naposled, co vejdeme do téhle školy.

Ještě jsme ani neodmaturovaly.

Je moc brzo na takovou nostalgii.

Ale taky jsem trochu naměkko.

- Jdu se přepudrovat. Zatím. - Ahoj.

STŘEDNÍ ŠKOLA RIVERDALE ZAL. 1941

ARCHIE ANDREWS – NEJLEPŠÍ BÁSEŇ

Pozor, studenti střední školy Riverdale.

Toni.

Jako vaše prezidentka

všem připomínám, aby si dnes nezapomněli vyzvednout

svoje ročenky.

Každý jednu.

A teď z trochu osobnějšího soudku.

Jak se blížíme k maturitě,

chci s vámi sdílet jednu poslední báseň.

Je to báseň „Sny“

od Langstona Hughese.