Virgin River

Bezva.

ŽÁDNÝ SIGNÁL

Ošklivá rána.

- Jak se cítíte? - Nic moc.

To se nedivím.

Dám vám radu.

Tohohle pacienta je vždycky potřeba připoutat.

Jasně. Neměla jsem jeho kartu.

První den v práci?

- Jo. - Vždy ji chtějte.

- Dobře? - Jo.

Ať vás nic nepřekvapí.

- Jinak skončíte... - Na zadku?

Jo.

Přeji hezký den.

- Musíte vylézt z auta. - Cože?

Musíte ven. Vaše auto uvízlo ve škarpě.

Cože?

Neuvěřitelné.

Máte štěstí, že jste to tím auťákem nenapálila do stromu.

Díky za pomoc. Zavolám si odtahovku.

Rozhlédněte se.

Jste v hustě zalesněné oblasti. Není tu signál.

Sakra.

Jakmile dorazíme do města, zavolám Bertovi.

Pokud toho nemá moc, možná vám auto doveze tento týden.

Jdete, nebo ne?

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

VÍTEJTE VE VIRGIN RIVER

Můžete mě vysadit u domku paní McCreaové?

Je to ve Virgin River. Mám tu adresu.

Domek paní McCreaové zná každý v okruhu 80 kilometrů.

Aha. No, podle té fotky je krásný.

Prosím.

Místní lidé za pomoc bližnímu neplatí.

Je to pro nás přirozené.

Jasně. Promiňte.

Děkuji.

A jsme tady.

Ale ne.

Nádhera, že?

Někdo vás pěkně podvedl.

Nekupujte si dovolenou na internetu, vždycky vás podrazí.

Nejsem tu na dovolené. Jsem tu kvůli práci.

Jsem nová zdravotní sestra.

Tedy ošetřovatelka a porodní asistentka. Mám pracovat s doktorem Mullinsem.

Prý vede ordinaci sám a začíná toho na něj být moc.

To vám řekli?

Jo. Je mu asi přes 70 a pořád pracuje na plný úvazek.

Je div, že ještě žije.

- Najal vás starouš doktor? - Vlastně to byla Hope McCreaová.

Pardon. Neznám vaše jméno. Melinda Monroeová. Lidé mi říkají Mel.

Vernon. Lidé mi říkají doktor Mullins.

A aby bylo jasno...

je mi 72.

Co to má být?

Haló?

Haló?

Zdravím.

Melindo.

Jsem Hope McCreaová.

Jako starostka Virgin River

vás oficiálně vítám v našem malém kousku ráje.

Zdravím, Hope. Promiňte.

Jsem trochu zmatená.

Tohle jste mi poslala.

Roztomilý domek...

uprostřed lesů severní Kalifornie

jako stvořený pro spokojený venkovský život?

Roztomilý není zrovna trefný výraz.

Přiznávám, že jsem neměla čas pořídit aktuálnější fotku.

Ta práce má být včetně ubytování na celý rok.

A tady očividně zůstat nemůžu.

Dám to tu do pucu.

To je... Vážně jste teď z trouby vytáhla ptačí hnízdo?

Jste tu trochu brzy.

Ne. Jsem tu o tři dny později.

Nemusíte se hned čertit.

- No... - Můžu vzbudit Fitchovy.

Jo Ellen a Nick pronajímají volné pokoje.

Manžel si ale rád sáhne.

Předstírá, že to nedělá naschvál.

Ale vypadáte, že se o sebe umíte postarat.

Aspoň že lednice je plná delikates a nápojů.

Chtěla jsem se o to postarat,

ale v hasičárně jsme měli slavnostní přestřižení pásky.

Máme novou hadici.

- Kdy jste naposledy jedla? - Proč?

Hlad vyvolává nevrlost.

A mezi náma holkama, ta vám nesluší.

Běžte k Jackovi, a než se vrátíte,

zařídím teplou vodu, čisté ručníky a pokrývky.

- Kdo je Jack? - Jackův bar.

Nikde jinde se po páté nenajíte. Dojdete tam pěšky. Venku doleva.

- Fajn, ale ještě jsme neskončily. - Jistěže ne.

Zatím.

OTEVŘENO

- Ricky. - Jo?

Další sklenice.

Jasně, šéfe.

Tak co si dáte?

Whisky? Limonádu? Víno?

Tipuji vás na víno.

Potřebujete čas?

Ne. Co takhle Cosmopolitan?

Jen jestli máte svůj Cointreau.

To nemám.

Takže koktejly...

Ty tu neděláme.

Ale mám Johnnieho, Jacka a Jima.

Běžné věci a pivo. Jen nic extra.

- Tak jo, tak čistého Jima. - Dobře.

Chválím vaši volbu.

Děkuji.

Na holku z města to tam klopíte pěkně.

Proč myslíte, že jsem z města?

No tak. Cosmopolitan?

Manikúra? Cartier?

Měl byste být detektiv.

Mé dny pronásledování padouchů jsou ty tam.

Co je?

Pardon. Nemíváme tu moc návštěvníků. Určitě ne tak pěkných.

Tahle hláška vážně zabírá?

Divila byste se.

Ještěže nejsme v Los Angeles,

protože místní vycítí kecy na míle daleko.

Vážně? Proto to mám tady tak rád.

Lidé nejsou tak zapšklí.

Jack Sheridan.

Mel Monroeová.

Tohle je váš bar?

Bude, tak za 60 splátek.

Takže slečno Mel Monroeová z L. A.,

co vás přivádí do našeho městečka?

- Práce. - Jo?

Kde bydlíte?

V domku paní McCreaové.

Co jste provedla?

Jo, měla jsem si ho nejdřív omrknout.

No tak.

Spontánnost je krásná vlastnost.

Spontánnost mi připisovat nemůžete.

Trvalo mi půl roku, než jsem si koupila pánev na palačinky.

- Půl roku? - Půl roku.

Obvykle všechno kontroluji třikrát a pak znovu.

Mého...

Jak dlouho tu budete?

Rok.

Mám pracovat s doktorem Mullinsem.

- Jako sestra. - To si užijete.

Určitě to bude jako s tím domkem.

Nepříjemné.

Přesně.

To máte asi pravdu.

Takže znáš doktora Mullinse?

Každý ho tu zná.

- Malé město. - Jasně.

A je to doktor.

Nemá rád formality.

A nemá rád mě. Řekla jsem o něm, že je starý.

Na mou obranu,

když jsem to řekla, nevěděla jsem, že mluvím s ním.

- Je starý. - Že jo?

Děkuji.

Kazateli, Mel.

Mel, Kazatel.

Ahoj.

Moc toho nenamluví, ale je to kamarád a skvělý kuchař.

To je úžasné. Co je to?

Veverka.

- Příliš snadné. - To není vtipné.

Jíš dýni s čočkou.

Veverku už jsem jedl, a když se správně uvaří, je dobrá.

Fajn, budu ti věřit.

Ale ne.

Jestli si dám další, netrefím do toho domku.

Což by nemuselo být tak špatné...

Moje auto. Bůh ti žehnej, Berte.

V té chatě spát nemůžu.

Rozhodně nemůžeš řídit.

Ne.

Odjet z města u mě ani nepřipadá v úvahu.

Chceš vědět proč?

Řeknu ti to.

Protože... jsem prodala dům...

a většinu věcí.

Dala jsem výpověď.

A přestěhovala se sem, abych mohla žít v téhle chatrči.

- Jo. - Takže...

Nesnáším, když má Joey pravdu.

Chápeš?

Manžel.

Sestra.

No.

Mít volný pokoj, nabídnu ti ho, ale...

Ne. To je milé, ale to nemusíš.

Bude to jen na jednu noc.

Bude to jako kempování.

Jo, jistě.

Ujde to, ne?