Margaret Thatcher: The Iron Lady

Dnes večer před vámi stojím ve večerních šifonových šatech s rudou hvězdou.

Lidé milují úder od tvrdé vlády,

a ať už to bylo skutečné, nebo jen dojem,

lidé měli pocit, že Margaret Thatcherová jim pocit tvrdé vlády dala.

Chceme výsledky! Chceme pracovní místa!

Nicméně…

Nicméně… Nevadí, venku je mokro.

Předpokládám, že chtěli jít dovnitř.

Nemůžete se jim divit, u toryů je vždycky líp.

Byla to premiérka, která opravdu vymýtila socialismus ze systému.

Ať je orwellovská noční můra levice labouristů

podnětem k tomu, abychom věnovali s novou naléhavostí

každou unci naší energie a morální síly

na obnovení bohatství tohoto svobodného národa.

Dalo by se říci, že v jistém smyslu

byli Margaret Thatcherová a Winston Churchill…

SEDNE VŠEM

…byli premiéři s největším štěstím ve 20. století,

protože oba museli čelit obrovskému problému

a země v obou případech

nepochybovala o tom, že je to poslední šance,

a Margaret i Winston byli schopni přijímat těžká rozhodnutí.

Můj obličej je jemně nalíčený a mé světlé vlasy jemně zvlněné.

Premiérka, vůdkyně… Ach, možná ji nenávidíte.

Ale měli jste pocit, že ví, co dělá.

Železná lady západního světa.

Margaret Thatcherová od začátku vyčnívala z davu.

Zpočátku vyčnívala z davu poněkud nepříjemným způsobem.

Bylo v ní něco poněkud zarputilého.

V jejím hlase bylo cosi, co vás trochu rozčilovalo.

SPISOVATEL, HLASATEL

Bylo na ní něco, co se zdálo být až příliš horlivé.

Ale vždycky na ní bylo něco zvláštního.

Zajímala se o politiku vlastně celý život.

Víte, její otec se zajímal o místní politiku…

SPOLUŽAČKA

…vždycky byl v zastupitelstvu, starosta města Grantham.

Byla to součást jí samé, vzduchu, který dýchala.

Myslím, že byla odhodlaná být v parlamentu od samého počátku.

MARGARET THATCHEROVÁ, ROZ. ROBERTSOVÁ,

SE NARODILA ZDE 13. 10. 1925.

Byla to poněkud nudná rodina v poněkud nudném městě v Lincolnshire

s nudným otcem, který prorazil…

NOVINÁŘ, POLITICKÝ ZPRAVODAJ

…v místní politice.

Margaret Thatcherová měla hrdiny osobní i profesní.

NOVINÁŘ, MODERÁTOR

Její osobní hrdina byl její otec.

Jmenoval se Roberts.

Byl to místní politik. Nebyl to příliš bohatý muž.

Provozoval obchod.

Ale byl velmi… Jak to říct?

Velmi poctivý člověk, muž s velmi rozhodnými názory na to,

co je správné a co ne.

Byly to velmi staromódní hodnoty,

ale takové, které podle ní obstály ve zkoušce časem.

Vzpomínám si, jak mi jednou, když jsme si povídali

o těch hodnotách, řekla: „Michaele, člověk nemá větší povinnost

než zajistit střechu nad hlavou své rodině a dát jídlo na stůl.“

To proto, že nemohla vystát lidi, kteří v podstatě spoléhali na dávky.

Ale všimněte si, že vždy, když o nich mluvila,

říkala, že to udělal muž.

Byl to staromódní pohled,

ale myslela si, že má klíč

k politickému štěstí,

politickému úspěchu, individuálnímu štěstí.

Její otec ji naučil, jak vést.

Pozorovala, jak byl tím, kdo byl připravený se pustit do díla,

a je zajímavé, že svou matku téměř nezmiňovala.

Vždy to byl její otec.

Její otec byl idol, její otec byl ten,

kdo ji povzbuzoval, aby šla na místní školu, aby tvrdě pracovala.

A pak už navždy uznávala,

že se základním hodnotám naučila od svého otce.

Ke konci školy, během války,

jsme měli často hostující řečníky.

A ti mluvili o nejrůznějších tématech

od oblékání a historie kostýmů až po ptáky, o všem možném.

SPOLUŽAČKA

Ale u aktuálních událostí Margaret jevila zájem

a vždy bylo jisté, že na konci vstane

a začne klást pronikavé otázky, víte.

Se spolužáky jsme si vyměňovali pohledy.

„Už je to tu zas.“

Ten pocit, že je výjimečnou osobou,

se dostavil až mnohem později.

Známý je příběh o jejím učiteli chemie na Oxfordu,

jehož se později ptali na názor na její působení na Oxfordu,

a on řekl, že byla výborná druhořadá chemička.

Vzpomínám si na ni, protože byla,

myslím, první ženou, která se kdy stala předsedkyní

Konzervativní asociace oxfordské univerzity.

Patřila jsem do ní i já a v duchu ji vidím,

jak jedné ze schůzí předsedala.

A byla velmi působivá.

A síla jejího charakteru a jasnost myšlení se projevila…

MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ

…velmi brzy, a na všechny zapůsobilo, jak záležitosti řídila.

Odcházela s mnohem větší důvěrou

a větším odhodláním dostat se do parlamentu.

Konečně měla pocit, že se chce dostat do politiky.

Nějakou dobu pracovala jako potravinářka

a pak měla trochu chuť jít na práva.

Nakonec se rozhodla, že se chce pustit do politiky,

a pak se postupně propracovala vzhůru.

Na Margaret Thatcherové je úžasné to,

že byla političkou přesvědčení.

A tak hned od začátku, od 50. let,

měla myšlenku:

„Půjdu do politiky, abych něco změnila,“

a do toho prostoru vpadla.

V době Margaret Thatcherové bylo téměř nemyslitelné,

že se žena stane poslankyní před dosažením věku 45 nebo 50 let

a má docela perspektivní místní konzervativní sdružení.

Protože tam stále byl ten předpoklad mezi staršími lidmi,

kteří tvořili elektorát v těchto místních konzervativních sdruženích,

že je správné a vhodné, aby jejich poslancem byl muž.

Někteří ze starších konzervativních politiků

to považovali za poněkud šokující.

Někteří si mysleli, že je docela atraktivní,

že ji budou zvládat, řídit.

Víte, atraktivní mladá holka.

Jiní si mysleli: „Ach, bože. Je dost hlasitá, že?“

Ale hned od začátku

byla Margaret Thatcherová ženou s přesvědčením a motivací

a byla odhodlaná najít si místo.

MARGARET THATCHEROVÁ BYLA NAKONEC VYBRÁNA

JAKO KONZERVATIVNÍ KANDIDÁTKA ZA FINCHLEY.

8. ŘÍJNA 1959 SE STALA POSLANKYNÍ ZA FINCHLEY,

KDYŽ SE K MOCI DOSTALI KONZERVATIVCI.

Paní Thatcherová, vždy se předpokládalo, že první projev je ohromná zkouška.

- Byl pro vás takový? - Velmi.

Mám za sebou mnoho projevů,

ale mluvit ve sněmovně je něco jiného.

Je to jedinečná zkušenost.

Myslíte si, že je to těžší, protože jste žena?

Ne, toho jsem si nevšimla.

Je to opravdu kvůli kvalitě publika

a tomu, že většina má více zkušeností

s tím, co děláte vy.

Všichni vás chválí za váš včerejší výkon,

mluví se jen o něm. Jak se na to díváte?

No, pokusíme se nejprve vyniknout na zadní lavici.

Dokud tito dva nebudou starší.

Nemohu si vzít na starost další politické povinnosti.

Tyto povinností stačí.

Kdyby Margaret Thatcherová seděla tam, kde teď sedím já,

a ptali byste se jí na otázky k výchově dětí a podobně,

řekla by něco jako: „No, prostě jsem to zvládla.“

Téměř by řekla: „Nechápu, proč se na to ptáte.

Spousta žen to zvládá a já taky.“

Takový byl její postoj.

Carol a Mark.

Kdybyste řekli: „Přišli o něco?“

Protože já jsem bydlela doma.

Vždycky jsem tam byla,

mohla jsem být, kdykoli jsem chtěla, a často jsem je vídala.

V soukromí to nebylo přesně to, co se stalo.

Bylo to samozřejmě nesmírně těžké, zvláště když to byla dvojčata.

Ale součástí osobnosti, kterou si vybudovala, bylo právě tohle:

„Netrapte se s tím. Mám dvě děti, tak se s tím smiřte.“

Podařilo se vám zkombinovat svůj politický život

s péčí o rodinu, s vedením domácnosti?

No, já se starám hlavně o stravování.

Ráda vařím a nakupuji

a vždycky uvařím velkou zásobu o víkendu.

A samozřejmě jsou tu parlamentní prázdniny,

které se kryjí s těmi školními.

Takže děti vídám často a můžu je vzít ven.

A v pololetí jdou do sněmovny

a obědvají se mnou.

Pro političku je to těžké.

SPISOVATEL, HLASATEL

I dnes Theresa Mayová říká, že se mluví o jejích botách,

ale Thatcherová vždy musela mít účes.

Musela vybírat, co si obleče.

Lidé se vždy sledovali, co má na sobě,

vedle toho, co říká.

Vždy tu byl ten problém navíc,

který se u mužů v politice

vůbec nestává, ale u političek ano.

Co to znamená pro váš soukromý život? Budete se muset trochu přizpůsobit.

Asi to znamená ještě větší organizovanost a metodičnost.

Na tyto dvě věci velmi věřím.

Ale rozhodně bych to nedokázala, kdybych nebydlela

jen 35 minut od Westminsteru.

Mám vynikající chůvu, což nesmírně pomáhá.

Ale děti vidím každé ráno a ony jsou celý den ve škole.

A dávám si záležet, abych s nimi byla o víkendech.

Lidé si všimli brzy, že má skutečný talent.

Jakmile byla zvolena poslankyní,

byla do dvou let jmenována na ministerstvo,

což pouhé dva roky po zvolení,

zejména pokud jste žena,

říká se, že zejména whipové

si zřejmě všimli, že je tu někdo,

kdo je jiný a měl by být podporován.

V debatě o zdanění se rady lišily,

ale společným tématem bylo snižování daní

a opakovaně se ozýval potlesk paní Thatcherové,