Creating an Army of the Dead

Máme jeden pokus. Dneska není žádný reset.

V dodávce je asi 53 litrů benzínu a v autě asi 7,5.

Jmenuju se Zack Snyder. Jsem režisérem tohoto filmu.

Podílel jsem se na psaní. Jsem producent a hlavní kameraman.

- Na značky. - Můžem.

Akce!

Zack je u každého pokroku.

Bereme tu ikonografii, kterou známe z Vegas,

a pak ji ničíme.

Jsou tu baviči, je to zombie Elvis.

Jsou tam zombie tanečnice.

Zombie tygři, ty neexistujou, takže doplníme graficky.

Design a všechno kolem oblečení…

je zábavné vidět, jak děsivé mohou být.

Vážně mě bavilo

dávat tenhle film do kupy.

Před lety jsem dělal na Úsvitu mrtvých.

Ten film měl vážně skvělý tón

který do něj James Gunn tak nějak vnesl.

Když Zack dělal svou verzi Úsvitu mrtvých ,

znovu to oživilo žánr zombie.

Bylo to jako velká zombie nostalgie.

Miluju styl a filmování.

Líbí se mi, že ty záběry jsou nové a svěží,

a mají svůj styl, víte?

Ve všech svých filmech vytváří krásné

a nezapomenutelné filmové momenty.

Vážně je dobrý na vizuální stránku.

- Jo. Ještě jeden. - Fajn. Tak jo.

Na Zackově příbězích se mi líbí,

že se nebojí přijmout kořeny nějakého žánru.

Tak dobře.

Zack Snyder rozhodně není studentem zombie filmů.

Ví, jak je povýšit, jak udělat, aby vypadaly jako skutečnost.

Vážně jsem si vážil tohohle světa,

kde se můžete bavit, ale ne si dělat srandu.

kde můžete žánr přesáhnout,

uvědomovat si to a nemrknout na kameru.

Žiju svůj život naplno.

Tohle je hlubší příběh o zombiích.

Už nějakou tu chvíli si hrajeme na stejném hřišti.

O zombiích existuje už spousta filmů a seriálů.

Vždycky, když najdu něco, čím se to liší, ptám se,

jak se to vyvine?

Má tvůrčí vizi filmu, kterou nedokáže nikdo jiný obsáhnout.

Takže ho zastřel, bum.

Pak tě odtáhne zpátky, takhle.

Hned po Úsvitu jsem dostal nápad na zombie film s loupeží v Las Vegas.

Miluju dobrý film o loupeži.

Největší loupež je jet do Vegas, kde je spousta peněz.

Co když není policie? Co kdybyste museli čelit zombíkům?

Přemýšlel jsem o tom,

jak vzít všechny prvky různých žánrů

a poskládat se na sebe.

Shoděj atomovku na Vegas.

Maj tikající hodiny a ve městě je další druh zombie,

o kterém nikdo neví,

a k tomu ještě ten koncept loupeže,

který to dělá napínavější. Nejde jenom o přežití.

Je v tom chamtivost, a každý z nich má jinou motivaci.

Věděl jsem, že dobrý film o zombiích ve společnosti vyvolá reakci,

zvlášť jako Úsvit mrtvých , kterým jsme splnili přání

být v obchoďáku bez pravidel,

a myslím si, že Vegas je druhým nejlepším hřištěm či bojištěm.

Je tu divný super zábavný svět.

Všechno je ve všech směrech extrémem reality.

Zvlášť když do toho všeho dáte zombíky,

vyjde vám z toho neuvěřitelně zábavný,

ale až děsivě realistický film o nás samotných.

Ale ne, černá 13.

Největší výzvou bylo vytvořit postapokalyptické Las Vegas.

Rychle jsme si uvědomili, že natáčení ve Vegas je nemožné.

Potřebujeme ho jiné.

Tak jsme mluvili o různých způsobech, jak ho vytvořit.

Jsem Marcus Taormina a jsem vedoucím vizuálních efektů.

Strip je asi 8 km dlouhý.

Věděli jsme, že vizuální efekty budou výzva.

Nejdřív jsem se chtěl domluvit se Zackem a s vedoucím výpravy,

a vymyslet, kam v Las Vegas pojedeme.

a pak zjistit, co použijeme v reálu

a co doplníme digitálně.

Všechno jsme zmapovali.

Rozhodli jsme se, co postavíme,

kam dáme naše Bly kasino, kam by logicky zapadlo do Stripu.

Vše, po čem herci museli pochodovat, bylo reálné,

to jsme postavili na další scéně v Novém Mexiku.

Julie Berghoffová, vedoucí výpravy.

Přivezli jsme auta ze šroťáku, autobusy, auta, taxíky.

Falešné trosky by odlítly, moc tu fouká.

Takže jsme sem svezli 30 náklaďáků skutečný suti,

je v nich vážně železobeton.

Je to skutečný, a díky tomu i víc vzrušující.

Všechny střechy budov, obzor, větší budovy,

které vám dávají ten pocit Vegas, se vytvoří na počítači.

Zatímco natáčíme v našem falešném Vegas,

máme tým ve skutečném Vegas, který všechno skenuje.

Jsem Scott Cedarleaf. Jsme firma, která vše snímá do 3D.

Lidar je takový radar se světlem.

Tahle hračka vyšle laserové světlo.

Tím vytvoří bod v prostoru.

Když to tak uděláte miliardakrát, jako tahle krabice,

vytvoříte digitální podobu celé scény.

Mám pár nápadů

například kamera, kterou hodně používali

ve stavební architektuře s názvem kamera Phaze One,

a v tomhle oboru jsem viděl opravdu působivé možnosti,

a myslel jsem, že je možné ji použít na vizuální efekty.

Pokud bychom ji připevnili na dron,

mohli bychom zachytit to, co na zdvižích nedokážeme.

Pracovalo na tom 12-14 lidí přes 12 dní,

a kombinovali jsme fotky ze zvedáků, z lidaru na zemi,

pak jsme ho dali do helikoptéry a přeletěli celý Strip.

Takže data z filmu v kombinaci s našimi fotkami,

spolu s lidarem země-vzduch

daly dohromady úžasný 3D cloudový obraz

celého Las Vegas Stripu.

Dáme to do počítače a všechno rozbijem na kousky.

Když jsme s Marcusem mluvili o tom, jak bude vypadat Vegas,

udělal jsem spoustu skic.

Představa byla taková,

že ikony zachováme, takže když se na to díváte,

víte, kde jste,

a musíme dobře promyslet,

co zničíme, aby to ještě bylo ikonografické.

Tvoříme vizuální efekty a natočíme malý film.

Pak to vezmu a udělám na tom nákresy a zkusím to poničit,

aby to vypadalo, pak jim to vrátím zpátky

a dají ho svému 3D umělci

a ti 3D umělci to přivedou k životu.

Užili jsme si legraci s dekonstrukcí Vegas,

udělali jsme z něj obří město duchů

a myslím, že je naprosto dokonalé.

V Úsvitu nebyli žádní šourači.

Tam se rychle utíkalo.

Teď máme typický zombíky, který známe, šourače…

Mám rád šourače, ale je mi jich i líto, prostě vypadají smutně.

…hlavně s tímhle, takhle… Drž ho, jak dlouho to půjde.

To ten básník v Zackovi

se rozhodl udělat šourače tak, že někteří herci,

co mají hrát postavy, co se s nima nepářou,

je prostě zvednou ze země a kvůli tomu je šouračů

všem líto.

Jsme zvyklý zabíjet nemrtvý.

Chápou, že je musí střelit do hlavy a jít dál, nebo ne, když nemusejí.

Šetři s municí. Tam. Nedostane se k tobě.

Nesahej na ně.

S Fractured FX pracujeme už deset let

a Justin Raleigh je skvělej, opravdu pohlídá každý detail.

Režisér chtěl pár klasických zombiů,

co budou ikonografický a snadno čitelný.

S pohybem to bylo podobný. Chtěl jsem vědět, na čem jsem.

Dělal jsem to už tolikrát, takže to nechcete přehnat,

chcete zůstat věrný divákům, a tomu, jak by to podle nich mělo vypadat.

Každá fáze vychází z naší časové osy.

Takhle by se tělo začlo rozkládat v našem velmi suchém prostředí ve Vegas.

Začne to kousancem. Virus vstupuje do těla.

Stávají se mrtvými. Vypadají bledě.

Začne jim docházet, že se to děje.

Postupuje to dál, fáze dvě.

Je vidět víc posmrtných skvrn a modřin,

a začnou se objevovat hnědé fleky a shnilá kůže,

a krev začne vypadat víc sražená a zaschlá.

Ve třetí fázi vypadají vychrtleji.

Začíná být vidět nadočnicové oblouky, výrazně vystupují.

Přibývají vrásky na krku.

Tónově se začnou posouvat k suchému, kůži podobnému tónu s odstínem šedi.

Jakmile je tu čtvrtá fáze, je to extrém,

jen samá kůže a žádná barva.

Snažili jsme se být co nejrealističtější.

Justin nám pomohl najít způsob, jak vytvořit masu šouračů

Pokud máte přes 100 komparzistů a každého z nich musíte líčit,

musíte najít efektivitu práce, aby bylo vše hotové,

a zároveň jste neohrozili vzhled, chlad, nebo povahu těch postav.

Justin přišel se zajímavými nápady,

ohledně oblečení, které je nějak potisknuté

a připomíná pomalovanou lidskou kůži, pro postavy v pozadí.

Vytvořili jsme masky na míru ve stylu postav vpředu,

takže v určité vrstvě v pozadí

jsme urychlili make-up pomocí masek a oblečení,

a v den, kdy se natáčí se stovkami lidí

je to nedocenitelná pomoc,

a my tak získáme nejsuprovější zombíky v ten den.

To, co dělají se zombíky, je skvělé.

Nevím, je jich tolik… a jak jsou oblečený.

Je tam tolik detailů.

Je to skvělé i pro Zacka, protože kamkoli zamíří kamera,

je vidět něco zajímavého.

Bylo důležité vytvořit zombie s takovým kostýmem,

který odráží podstatu jejich postavy.

Než jsme to dotočili, museli jsme našetřit, upravit, obnosit,

poničit a „zombifikovat“ asi 40 000 kusů oblečení.

Make-up bez protéz trvá asi hodinu.

Ale postavy s protézami, s detaily,

zaberou dvě hodiny.

Pár z nich trvaly tři hodiny,

jako některý z trezoru.

Prostě na nich bylo víc práce.

Jdeme na to.

Stop.

Když do filmu přidáte komparzisty,