No One Gets Out Alive

NETFLIX UVÁDÍ

PROFESOR ARTHUR WELLES

MEXIKO 1963

Mezitím se nám pořádně rozpršelo.

Vítr dosahuje rychlosti až 65 km za hodinu.

Viditelnost je omezená, takže řiďte opatrně.

Jak se tam máš?

Jde to.

Je tam táta?

Nechce s tebou mluvit.

Myslíš, že by pomohlo, kdybych…

- Kdyby ses vrátila domů? - Ne.

Ne.

Kdybych mu napsala.

Zdají se mi tu příšerné sny.

Chci odsud pryč.

Udělala jsem chybu, vím to.

Ráda bych, aby zas všechno bylo jako dřív.

Mám ještě nějakou práci.

Zatčení přivedlo vyšetřovatele…

Jsi tam ještě?

Simono?

Simo…

Haló?

Haló?

Vylejzáme!

Rychle.

Pohněte!

Honem.

Makejte!

Pohyb.

Jdeme.

Hodně štěstí.

Tobě taky.

Jestli chcete zůstat, potřebuju občanku.

Už jste tu dva týdny.

Dobře. Dodám ji.

Ambar, pojď už.

- Ať nepřijdeme pozdě. - Moment.

UBYTOVNA LEVNÉ POKOJE POUZE PRO ŽENY

Bordelu si nevšímej. Patří nám to tu chvíli.

Děláme na tom.

Tohle je tvůj pokoj. Máš tady moc hezkej výhled.

Ale furt je to Cleveland, že jo.

Jak se ti tu líbí?

Jo, je to tu hezký.

Povíme si, až tu budeš dýl.

Kolik nás tu je?

Jsi druhá ubytovaná.

Tamhle bydlí Freja. Neumí moc anglicky.

- Odkud je? - Odněkud z ciziny.

Je to tu jen pro ženy. Po devátý žádný návštěvy.

Zákaz kouření a zvířat.

Dobře.

Topení je vypnutý. Jak se zapne, jedna strana hřeje…

- Promiň. - To nic. Nech to na mně.

Určitě? Klidně si to…

Jen to podložím.

Neboj, dám to do pucu.

Odkud jsi ty?

Z jihu.

Z dalekého jihu?

To ani ne.

A práci máš?

Mám.

Platěj ti na ruku?

Jo.

- Chci jeden nájem předem. - Cože?

Chceš jít jinam?

Klíč je v šuplíku.

Kdyby něco, bydlím úplně nahoře.

Stačí houknout.

Díky.

Přijaté zprávy.

Ahoj, beruško, tady mamka. Promiň, že volám tak pozdě.

Zase nemůžu usnout.

Děkuju za dnešní návštěvu. Vím, že máš plány,

ale nemohla bys přijít i zítra?

Moc tě prosím. Tvé návštěvy jsou to jediné…

Zdržíš se ještě chvilku?

Ráda.

Promiň.

Ty jsi Freja?

Promiň, já jsem Ambar.

Red říkal, že jsme tu jen my dvě.

Tomu nevěř ani hovno.

- Máš dělat dvojitý steh. - Promiňte mi to.

A lem je taky odbytý.

- Pardon. Už se to nestane. - Koukej přidat.

- Máš sotva půlku. - Ano.

- Zrychli tempo. - Ano, pane. Promiňte.

Zátahy jsou cílené na zaměstnance,

přitom majitelé podniků načerno zaměstnávají…

Ale byli jsme domluvení.

Proč to nejde?

Jo.

Fajn.

Zatím.

Kolik za tu občanku chce?

- Nakonec tři tisíce. - Tři?

- Měla stát tisíc. - Já vím.

- Je to blbec. Promiň. - A důvod?

Za tisíc bys měla jako místo narození Ohio.

- Musí to být Texas. - Proč ne Ohio?

- Nejde to. - Tak to bude dražší.

Mrzí mě to.

Nevěš hlavu, ty to nějak vymyslíš.

Texasané jsou vynalézaví.

Hlavně buď milá.

Pokusím se, ale vůbec ji neznám.

Sám sotva znáš její matku!

- Přesto na ni buď milá. - Vynasnažím se.

Carlosi? Večeře.

- Můžu pomoct? - Ne, seď.

Doufám, že jíš sekanou.

Ano. Voní úžasně.

- Děkuji za pozvání. - Není zač. Rádi tě konečně poznáváme.

Děkuju.

Ty budeš Carlos.

- Cože? - My moc…

Carlos španělsky moc nemluví.

Pardon.

Carlosi, Ambar je dcera mé sestřenice. Tvá sestřenka z druhého kolene.

S tím pátkem počítáš?

Ano, počítám. Moc ti děkuji.

Není to jisté, ale přimluvil jsem se.

Nezapomeň si občanku. Dost na tom trvali.

Jak se ti líbí Cleveland?

Je to tu hezké.

- Jen by mohlo být tepleji. - To teda.

Musím věčně nosit dvoje ponožky. Potřebuješ pořádný kabát.

Nemáme tu nějaký navíc?

Ne, já si ho koupím.

To nemusíš. Podívám se…

Jeden starší tam asi bude.

Tak…

děkuji.

Beto říkal, žes nešla na vysokou.

Chtěla jsem, ale pak mamka onemocněla.

Ale ráda bych na večerní školu podnikového managementu.

Je to od tebe moc hezké, že ses o ni v nemoci postarala.

Potřebovala mě.

Obětovala ses pro ni, to se dneska jen tak nevidí.

Slyšíš to, Carlosi?

Něco hledáš?

Ahoj.

- Ne, jen jsem něco zaslechla. - Sklep je nepřístupný.

Promiň. Stejně jsem s tebou chtěla mluvit.

Už je pozdě. Mám ještě práci. Necháme to na zítra.

Studovna jakbysmet.

- Jde o tu zálohu. - Co s ní?

Mrzí mě to, ale potřebuju ji vrátit.

Peníze za včerejšek a dnešek si nech.

Jsi tu nová.

Rede, já ty peníze fakt potřebuju.

Už jsem je utratil.

- Cože? - Kupoval jsem nářadí a materiál.

Jsou pryč. Promiň.

Není ti nic?

Frejo?

Už za okamžik vám prozradíme,

jak to bylo se čtyřmi turisty, kteří se ztratili ve švédské divočině.

Vždycky jsi měla vlásky jako hedvábí.

Taky jsem nikam nesměla, dokud jsi mi je stokrát nepročesala.

A nejsi za to ráda?

Jsem.

Vážně ti nevadí se tu ještě zdržet?

Vůbec ne.

Ambar, ty jsi vážně poklad.

Co je to tamhle v rohu?

- Co že chceš? - Výplatu za příští týden.

Víš, co by za tuhle práci jiné daly? A ty chceš peníze předem?

- Nadělám si to. - Jsi čím dál pomalejší.

- Můžeš být ráda, že tě nevyrazím. - Pardon.

Slibuji, že přidám.

To mi slibuješ, cos nastoupila!

- Já vím, ale teď opravdu. Omlouvám se. - Přeřadím tě na balení.

Neměl bych, ale dneska budeš tam.

Zítra se vrátíš a dokážeš mi, že si své místo zasloužíš.

- Dobrá. - Dobrá?

Co třeba poděkovat?

Ambar.

Proč na tu občanku tak spěcháš?

Co máš v pátek?

Pracovní pohovor.

Tak ber tu občanku s Ohiem a neřeš to.

Řekni, že ses omylem přepsala.

- To nejde. - Proč ne?

- Je to složitý. - Tak mi to vysvětli!

Tu práci mi totiž dohodil strýček.

Jenže říkal, že bych musela mít americké občanství,

tak jsem zalhala a řekla, že jsem…

Z Texasu!

Mamka tam kdysi žila.

Jsem v háji.

Takhle jsem to vůbec nechtěla, ale mamka onemocněla,

pak se uzdravila a já už si plánovala budoucnost.

Jenže pak zase onemocněla

a já musela zůstat.

Když bylo po všem, vlastně se mi ulevilo. Konečně jsem mohla začít nanovo.