لومړۍ 200 کرښې.
- Říkám si, jak dlouho ta koza vydrží. - Má alarm. Letos přežije.
To říkáme každý rok, a stejně ji vždycky někdo zapálí.
Nejeď tak rychle, sakra!
Máme pohotovost.
Jo a co? Hloupej domácí spor.
Ať to vezme Bengtsson. Takový výjezdy miluje.
Sedět celou noc na bytě. Je pátek večer.
To nemyslíš na nic jiného, než na honění sukní?
Ne.
- Tak proč ses dal na dráhu policajta? - Ne, abych s tebou seděl v autě.
- Bylo by fajn se tě zbavit. - Nápodobně.
Blbečku.
- Stiskni to tlačítko. - Stisknul jsem ho!
Tohle ne. To druhé!
- Mačkám to druhé! - Do prdele, jdeme do toho, nebo ne?
Stůjte.
Čau. Jdeš pozdě.
Pracoval jsem.
Pátek večer.
- Kde mám pití? - Na stole.
- To bylo dobré! Nemáš se čeho bát. - Ne?
- Potom jen vyměň stranu, ať jsi já. - Co?
- Jo, ať jsem ty, že? - Bude to v pohodě.
Jo!
Pojďme na ně.
Pojďme na ně, pojďme na ně.
Pojďme na ně, pojďme na ně.
- Tak jo. - Fajn, chlapi.
Pojďme na ně.
Lennarte, platíš!
- V klidu, Roberte. - Fajn.
- Kdy zapálí tu kozu? - Co?
- Kdy zapálí tu kozu? - Co?
- Osmnáctého. - Osmnáctého? Ne. Osm set.
- Osm set? - Osm set.
- Dobře? - Dobře.
Koukni, kdo tu je. Přestaň se hádat.
Kaji! Flašku.
Sakra. Postarej se o to ty.
Chceš si zatančit?
- Chceš si zatančit? - Ne, nechci.
Ty se nikdy nepoučíš.
- Jdu jen na vzduch. - Jsi ožralej!
Ahoj! Čau!
Čau.
- Viděls něco? - Jo, tu v bílém.
- Koho? - Tamhle je.
Tancuje s tím kadeřníkem z Norrsundetu.
- S tím zmalovaným debilem? - Bydlí v solárku.
Ty taky!
- Kdo to je? - To je přece Inger Forsbergová, ne?
- Co? - Dcera ředitele školy.
Bydlela v Stockholmu, má děcko.
- Bydlí se svým tátou. - Aha, chápu. Dobře tančí.
Má dobrej zadek.
Nech toho, vypal!
Díky moc.
To byla naše nová písnička „Navždy tvůj“.
Fajn, lidi, buďte tak hodní
a udělejte na tanečním parketu prostor, postavte se ke stěně.
Za chvíli pro vás máme malé překvapení.
- Lennarte, ještě jsem tu neviděl Anju. - Ona se ukáže.
- Anja! - Ticho!
Anjo! Ahoj!
- Jsi hrozně sexy, Anjo! - Zavři hubu.
Zavři hubu? Zavři ji sama.
Myslel jsem, že Lucie musí být panna!
Budeme pokračovat se songem…
- Byla to sranda, Anjo. - Jsi nechutný ožrala, Roberte. Ožrala!
- Jak můžeš být tak necitlivý? - Byl to vtip, přišlas o humor?
Co to do hajzlu děláš? Byl to vtip!
Byla to sranda. Smáli se, neslyšels? Co děláš?
Jak jste ho to mohli nechat udělat? Jak můžete být tak necitliví?
- Ale, ježíšmarjá… - Jsi prase!
Holky to nacvičovaly, já to nacvičovala.
Věděli jste, že je to nejlepší den mého života,
a nechali jste ho ponížit mě přede všemi!
Nechápu, proč jsem si tě vzala.
Ale moc dobře vím, proč jsem se s tebou rozvedla, hajzle!
Prase! Jsi jedno velké prase!
- Běž se omluvit. - Jo, půjdu.
- Ty odpornej blbče. - Omluvím se.
Dávej si na mě bacha!
Haló! Počkej!
Hej… Ahoj.
- Čau. - Chceš si zatancovat?
Ne, dík, jdu domů.
- Možná příště. - Jasně.
- Má pěkný kozy, ale nemá humor. - Ne.
Vsadíš si na kozu? Že lehne ještě před 18.?
- Před 18.? - Jo. No tak.
- Kolik to bude? No tak. - Dvě stě.
- Je tam nový alarm. - Jo.
- Kolik vsadíš? - Dvě stě. To stačí.
- Dvě stovky? No tak. Tři sta. - Ne, 200.
- Tři sta. - Dvě stě, ber, nebo nech být.
Fajn. Beru 200, jestli slíbíš, že si koupíš novou kravatu.
Fajn. Tak 200.
Blbě se startuje. Někdy to chvilku trvá.
Možná jsem tam dala moc sytiče?
- Co se děje? - Nechce nastartovat, jak vidíš.
Můžete ještě jednou, ať to slyším?
- Je mrtvé, dneska ho domů nedostaneš. - Skvělé.
- Můžeš jet s náma. - Ne, musím to auto přivézt domů.
Tak tě potáhneme.
- Jsi si jistý? - Jo.
Fajn!
- Kam jdeš? - Domů.
Ne… Pojď si zatančit.
Roberte!
Tys byla Lucie, ne? Omlouvám se.
Ty zasranej idiote, jsi blázen! Totální imbecil!
Vezmu ho domů.
… na prdel! Pojď, ukážu ti. No tak!
- Chci si toho zmetka podat. - Ne, nikoho si nepodáš.
Ahoj, chceš si zatančit?
- Pojď. - Ne.
S Robertem Måbrinkem si nezačínej, kreténe!
- Sakra, otevři auto. - Jsem v pohodě.
- Kaji, on jede taky? Kašli na to. - Neboj, sedni si do auta.
- Můžu jít pěšky. - Tak ukaž.
- Můžu jít pěšky. - Fajn, udělej to.
- Můžu jít pěšky. - Fajn… Sakra! No tak.
- Můžu jít pěšky. - Nastup si.
- Kašli na to, Kaji. - Nastup si!
- Někomu zavolám… - Neboj se, už jedeme. Je v pohodě.
Hlídej si vzdálenost. Ty tu zůstaň.
Zmlkni a buď v klidu. To je moje auto!
- Kaji, co to je? - Musíme ji odtáhnout.
- Kam? - Do Hedesundy.
Hedesundy? Nemáš u ní šanci!
Udělej pro mě něco. Nastup si a zavři hubu!
- Tohle zabere celou noc! - Tak táhni domů pěšky, sakra!
- Zůstaň tam. - Už tak se musíme štvát s ním!
- Robe, podívej se na mě. - Dívám se.
Zůstaň uvnitř.
- Někdo přivázal to auto… - Zalez a vypadneme odsud.
Dělej!
Zmetku, přijď do mýho obchodu a dostaneš!
Já se vrátím! Dostaneš výprask, slyšíš?
Někdo je… Někdo je za náma, Kaji.
Někdo za náma je.
- Někdo nás sleduje. - Kdy se přestěhovala zpátky?
- Kaji? - Nevím!
- Co dělá její manžel? - Je to ženská!
Nevím, sakra. Řekl jsem ti o ní vše, co vím.
Je mi to u prdele. Vím jen, že má bílý kalhotky.
- Proč jsi tak naštvanej? - Jsi ubohej!
- Kaji, myslím, že se pobliju. - Nemůžeš se tu znovu poblít.
- Zastav! - Vypadni!
Ven!
Pozvracel ses tam?
Blij, ty nechutný prase!
Typické! Zatraceně, Roberte!
Hovado!
Prásk! A nabourala jsem jim zadek. Rozbily se světla.
Vyběhla jsem a vyskočil Robert Måbrink a pozvracel Janssonovo květinářství.
Proboha, kolik ti je?
Zapomněla jsem, jaké to tu je. Bože.
Chci prodat dům.
Co?
Mám kupce.
Chce se nastěhovat v polovině května.
Nad čím přemýšlíš?
Ale musíš ho prodat?
Ano, musím. Je toho moc.
Je mi teprve 51. Nemůžu tu jen sedět a čekat na smrt.
A truchlit po matce.
Sigge na na podzim půjde do školy. Kam půjde?
Nevím.
Nad čím přemýšlíš?
K Bengtovi se nevrátím a do práce taky ne.
Nevím, jestli se chci vrátit do Stockholmu.
Vím, že Sigge půjde do školy. Myslela jsem, že může chodit tady.
To by mohl.
Ale ne, když nebudeme mít dům.
No, já nevím.
Oba musíme udělat něco nového.
Já vím.
- Musím… - Oba musíme jet tančit.
Bože, ne. Tak já zůstanu doma se Siggem a ty můžeš jít.
Hlavně mě neber tančit. To ne, bože.
Přesně. Ne, myslím, že to neudělá.
Se zadní nápravou nic neuděláš.
Můžu to zkusit.
Budeš muset koupit nový autobus.
Jestli se ten song dostane do hitparád, můžeš si jich koupit, kolik budeš chtít.
Nejradši bych toho Roberta uškrtil.
Už dlouho se to snažím s Anjou napravit.
A on udělá na Lucii takovou blbost. Posral to na měsíce!
- Je mi ho líto. - Co? Ten debil…
Robert a Anja spolu můžou strávit Vánoce, co?
Anja vztek nedrží. Do té doby na to zapomene.
Něco ti řeknu. Jestli pojede v pátek do Grottanu…
- Lennarte! - Jo, už jdu!
Jestli pojede v pátek do Grottanu, já nejedu.
Myslím to vážně.
- Lennarte, no tak! - Jo, už jdu!
Navíc jestli bude ještě k tomu řídit ona. Ta ženská je jak slepá, do prdele!
No tak, usměj se.
No comments yet. Be the first to leave one.