One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

- Na co máš chuť? - Na něco dobrýho.

- Něco dobrýho? Korejskýho? - Musíš to udělat ty.

- Korejský by bylo fajn. - Tak jo.

- Japonský? - Mám rád všechno.

- Fakt? I jehněčí kotlety? - Zpomal.

- Dělej clonu. - Ne.

- Jdeme. - Jdi na to.

2. DÍL

Soustřeďte se!

Změnil se?

Nebo jsem to nevěděla?

Tvůj kluk je celkem asertivní.

Jak to myslíš?

To, jak mluví,

a ty vibrace, co z něj jdou. Byl vždycky takovej?

Snaží se to nedávat najevo, ale je opravdu hrdý.

Jsi v pohodě?

Nestarej se. Není to tvůj přítel.

- Jo, jasně. - Líbí se mi.

To tě Gi-seok tak ohromil během toho krátkého pokecu?

Ne Gi-seok. Ale ten kluk co upadl.

Pořád si ho všímám.

Není hezkej?

Moc jsem si ho neprohlížela.

Ani nemusíš, je výraznej.

Mám ho zkusit sbalit?

Chovej se slušně.

Nic jsem neprovedla.

Chovej se slušně, ať Gi-seoka neztrapníš.

Hej, jsi v pohodě?

- Ano, jsem. - Omlouvám se.

Můžeš hrát?

Musím. Jinak nevyhrajeme.

Kam půjdeme? Na co máš chuť?

Na všechno, ale někdo mi naznačuje, že bych neměla.

Nevypadáš, že by ses nechala zastrašit.

Dám si rychlou sprchu. Rozmyslete se, co chcete jíst.

Dobře.

- Těším se. - Gi-seoku.

Tým chce zajít na grilované maso.

- Musím... - Přidáme se.

- Co je s tebou? - Co?

Určitě se přidejte.

Nelíbí se ti to?

Co to meleš?

Přidáme se k nim?

To se asi nehodí.

Jdi s nimi, my se o sebe postaráme.

Ale vůbec ne. Budeme rádi, když se přidáte.

Ahoj, Či-ho.

- Pojďme jíst. - Co?

Promiň mi ten faul. Noha nebolí?

V pohodě. Nic to není.

Bože, cítím se tak špatně.

Jasně. Hele, ta věc, co jsem ti tehdy říkal.

- Co? - Pamatuješ? Ta věc.

- Jdi napřed. My se přidáme pak. - Tak jo.

No... Počkejte na mě v autě.

- Dobře. - Odemknu ho.

- Co to má být? - Kristepane.

Jsi puberťák nebo co?

Nebuď takovej srab.

Řekl jsi, že zas budeš randit, ne?

Takže by sis měl zvykat na setkávání s lidmi.

Neřekl jsem, že nepůjdu.

Hele, Či-ho. Poslední dobou se chováš divně.

Myslela jsem, že Si-hun bude taky doma.

Má moc práce, vždyť víš.

Byl táta v pohodě když jsme šly?

Ani s tím nezačínej.

Byl hrozně naštvaný a rozrušený.

Takže jsem to ignorovala a nechala ho být.

Zrovna jsem udělala tyhle žebírka, ještě jsou teplá.

Nemám hlad. Najím se později.

Nejsi nemocná?

Ne, vážně jsem v pohodě.

Nemusela jsi shánět ty přírodní léky.

Ale jo. Měla by sis jeden vzít hned.

Vypadáš úplně bez energie, takže...

Dobře, budu je brát.

Dáš si kafe?

Posaď se.

Pokaždé, když se takhle chováš,

myslím, že by se Čong-in a Čae-in neměly vdát.

Nikdy jsi nebyla moc něžná, ale říkalas mi všechno.

Co ses vdala, dost ses změnila.

Zase budu jako dřív.

To se lehko říká.

Ohledně Čong-in...

Nenech ji se vdát.

- Jako nikdy? - Proč ne?

Myslíš, že se každá musí provdat?

Žiju s tvým tátou už 37 let.

Jsem staromódní jako on, vždyť víš.

Myslím, že to je lepší, než se nevdat.

Proč? Stěžovala si ti Čong-in?

Ne, jen si to myslím.

Není jako já.

S tátou se budou dost hádat.

A ty budeš na nervy z toho být mezi nimi.

Měla jsi to nejtěžší.

Musela jsi snášet všechno možné a jít příkladem svým sestrám.

Nikdy nebylo po tvém.

Dokonce i tvá svatba...

Radši se postarej o Čong-in.

Vůbec mě neposlouchá.

Je dost tvrdohlavá.

Je opravdu jiná.

Alespoň někdo z nás je upřímný.

To je pravda.

Můžu něco říct?

Díky, že jste mě pozvali. Bylo to super.

Vím, že jste mladší než já,

ale i jako nejstarší člen se budu snažit.

Dám do toho všechno.

Díky vám všem!

- Děkuji! - Není zač!

- Tak jo! - Jdeme slavit.

Dobrá práce, lidi.

- I tys byl dobrej. - Dej si.

Bavilo mě hrát.

Šlo mi to dneska?

Myslím, že potřebuješ dost trénovat.

Hleď si svýho.

Kámo, myslím to vážně. Potřebuješ zvláštní trénink.

- Pořád... - Nejde mi...

Proč jen já?

- Půl hodiny denně, od zítra. - Půl hodiny?

Potřebuješ jíst, abys měl sílu.

Přesně tak. Víš to. Tak proč jsi minule skoro nejedl?

Ve školce?

Někdo tam je.

Co jsi říkal, Eun-u?

Táta tě neslyšel. Řekni to znova.

Dneska nemůžu.

Uvidíme se za tři dny.

Tak jo. Za dva dny.

Jestli jsem pil?

Ne, nepil.

Fakt ne.

Nelžu.

Nemůžu si dát ani sklenku?

Dobře.

Proč jsi ještě tady?

Doteď jsem telefonoval.

Tvůj syn se jmenuje Eun-u?

Zaslechla jsem to.

Jsi fakt dobrý lhář.

Pil jsi.

Nemá rád, když piju. Proto pořád...

Opravdu nesnáším lhaní.

Jdi první.

Jestli tam půjdeme spolu, budeme muset lhát.

No, jen jsme si odskočili.

Tak dobře. Dělej jak myslíš.

- Možná jsem neměl chodit. - Jsi tu vítaný.

Jez.

- Ještě tu je maso. - Mějte se!

Ano, já už měl. Jez.

- Co tady děláš? - Pozval mě sem kamarád.

Pozval jsem tohohle hladovějícího budoucího úředníka, aby si dal maso.

Dobře, žes ho pozval.

- Doufám, že nevadí, že tu jsem. - Vůbec, v pohodě.

Neboj. Jen jsem se přidružil.

- Co takhle přípitek? - Na zdraví.

- Na zdraví. - Na zdraví.

- Těší mě. - Mě taky. Vítej.

- Budeš dělat úřednické zkoušky. - Jo, budu.

A tenhleten...

Myslíš tohohle? Říkal jsem ti, že s Gi-seokem pracuju.

- Aha, jasně. - Ano?

Takže děláš v bance. Živíš se saháním na peníze.

- Neměla bys už pít. - A proč ne?

A ty? Co děláš?

No, já...

Kvíz! Je to hádanka.

Hádej, co dělá.

Všichni ticho. Nic neříkejte.

Hádej.

Neuhodne to. Jak by to mohla vědět?

Musí mít neobvyklou práci.

- Co to asi je? - Co by to mohlo být?

Čong-in, co si myslíš?

Jak bych to věděla?

Bože.

- Co nápověda? - Nápověda?

Mastičky.

- Zaskočilo mi. - Jsi v pohodě?

- Doktor, že? - Podobné.

Co je podobné doktorovi?

- Přemýšlej, co nosí. - Cože?

Plášť.

Plášť?

Co? Tys to věděla!

Že?

- Asi jsem to zaslechla. - Já to věděl.

Jo, zmiňoval jsem, že jsem lékárník.

- Bože. - Zkazila jsi zábavu.

Proto se zdála tak chytrá.