Cinderela Pop

NETFLIX UVÁDÍ

PODLE ROMÁNU PAULY PIMENTA

To jsem já a prožívám svůj sen, být úspěšnou DJkou!

Cíntio, vzbuď se! Vzbuď se, Cíntio!

A tohle je Patricia. A zase mi sny kazí.

Cíntio, vzbuď se!

Spíš na oslavě svých rodičů? Co si pomyslí lidi?

Že jsi podvodnice a dnes zničíš štěstí mojí rodiny!

To jsem měla říct.

Ale jelikož jsem netušila, co se stane, řekla jsem:

Máš pravdu, Patrício, díky. Půjdu za ostatními.

Život u nás doma byl jedna dlouhá oslava.

Ti dva jsou mí rodiče.

Tak krásní a zamilovaní.

U nás doma všichni věřili v lásku.

- Chlapi jsou děsní! - Copak, teto?

Rafa žárlil, protože jsem mluvila s číšníkem!

- Ach bože! - Až na tetu Helenu.

- Copak mi účty platí Rafa? - Já myslela, že jo?

Teď vlastně ano.

Ale jen do doby, než se stanu hvězdou brazilské konkrétní poezie.

- Ale teto… - Mou svobodu si nikdo nekoupí.

Víš co? Dojdu si pro další džus, protože můžu!

- Páni, Cíntio! Vypadáš nádherně! - Úplně jako princezna.

A vy jako dvě příšery z hororu.

Kéž bych to pokryteckým dcerám Patrície bývala byla řekla!

Ale řekla jsem:

Taky vypadáte krásně.

- Pardon! - Pardon!

Rafo! Touhle skladbou chci překvapit rodiče.

Tos napsala sama?

- Okoření to píseň pro páry. - O to mi šlo.

- Myslíš, že se jim to bude líbit? - Neboj, Cíntio.

Jsi moc dobrá. Jen do toho!

Rafa je číslo.

S tetou Helenou jsou výborný příklad toho, že se protiklady přitahují.

Ale o lásce se říká, že když vás zasáhne, tak pořádně.

Au!

To jsem já, Freddy Prince.

A teď vám o tom večírku povyprávím z mé perspektivy.

Bonjour, drazí!

Kanál Belinhy dnes vstoupí do rodinného sídla Dorellů,

kde se podíváme, jak se baví bohatí.

Jak tancují, jak se oblékají a co jedí.

Pojďme to společně zjistit!

Hotovo, Bê. Teď už si na mě stěžovat nemůžeš.

Ale už pojď zpátky, za chvíli hrajeme.

Být tebou, na kvartet se vykašlu a soustředím se na vlastní hudbu.

Klasická hudba letí jen v Německu.

V Německu a na téhle oslavě, protože dobře platí.

Díky těm penězům nahraju vlastní hudbu.

- Zaprodanče! - A to není vše!

Kdybych nešel, kdo by tě sem vzal?

Teď máš exkluzivní obsah pro svůj půltucet sledujících!

Jednou prorazím a ty mě budeš prosit, abych ti na svém kanálu pochválila hudbu.

Vážně? Rozmyslím si, jestli ti pomůžu tím, že u tebe zahraju.

Sni dál!

Než půjdu, musím se přezout, protože klient požadoval formální obuv.

Myslím, že mám boty v tašce.

Klid, máme čas!

Zkusíme najít někoho zajímavýho!

- Jsem tu pracovně, Bê. - Myslíš jen na práci.

Celý den jsi zavřený doma a píšeš písničky o dokonalé lásce.

„Kde najdu svou princeznu?“

Jestli chceš lásku poznat, najdi si skutečnou princeznu.

Tady asi těžko, Bê, jen se rozhlídni!

Jako by to s tebou bylo lehký.

- Pardon! - Pardon!

Koukej, kluci se už chystaj. Běžte hrát a já to tu nafilmuju.

Přestávka skončila?

Co bude teď?

Já tě teď vyhodím ven, jestli si nevezmeš pořádné boty.

Šup, chlapče! Přezuj se.

Ne, nepřezuju.

Dům nevlastníte. Jste zaměstnankyně.

Že? Namyšlená sekretářka. Vy pravidla nevymýšlíte.

A taky jste fakt nepříjemná.

To bych řekl, kdybych tehdy věděl, jaká doopravdy je.

- Běž, chlapče! Přezuj se! - Dobře, samozřejmě!

Koho chleba jíš, toho píseň zpíváš, že?

Přesně tak. Robsone, ty stůj teď tady.

Takže…

Nechal jsem boty doma.

Máme problém.

My? Ne, ty máš problém.

Rozhlédni se, drahoušku. Co tu vidíš?

- Je to večírek pro nóbl lidi, chápeš? - Ani ne.

Pro lidi jako já, krásné, elegantní a na úrovni.

- Neomalené? - Ne, upřímné.

Ale v některých situacích to asi vyznívá stejně.

A tvoje situace je tohle:

Sežeň si pořádné boty… nebo vypadni.

Dobře, ale vraťte mi tenisky.

Copak, hudebníku? Chceš svoje tenisky?

Chytej! Běž si pro ně!

- Panebože! Cíntio! - Au!

Bože! Jsi v pořádku?

- Dobrý? Nebolí to? - Ne, dobrý.

To ten hloupý muzikant, co měl tuhle hrůzu na nohách.

- Nechám ho vyhodit… - Neblázni, Patrício, jen ať hraje takhle.

Vždyť o co jde?

Je nesnesitelná. Jak dlouho to s ní budu ještě muset vydržet?

Já taky, mami! Jak dlouho? Má všeho víc, než já:

Víc oblečení, víc bot, víc kabelek…

- Jediné, čeho mám víc než ona… - Závisti.

- Aspoň něco, ne? - Klid, dcery moje! Uklidněte se.

Tahle hra se změní, uvidíte.

Kde to uvidíme? Na Instagramu? No co? Mohlo by to být na Facebooku!

- Nevím. - Pšt, už to začne.

To je fakt dobrý!

Césare!

Césare!

Pojď, lásko.

Cos u toho klavíru dělala?

Promiň, bylo to překvapení… Myslela jsem, že se ti to bude líbit.

To byl Beethoven.

- A tys ho tak zkazila tím… kdovíčím. - No tak, Césare.

- Ztrapnila jsi mě. - Tati!

- Uklidni se. - Byla jsi skvělá.

To jí patří! Je tak namyšlená! Kéž bych taky měla tak mocného otce…

Chceš královský život, který ta hlupačka považuje za samozřejmý?

Chceš? Pojď se mnou.

Ne, ty zůstaň, na tebe jsem nemluvila. Jdeme.

Jasné, Graziele? Jdi. Schovej se.

Césare!

Taková ostuda.

Tak důležitý muž jako ty si tohle nezaslouží.

Ale už jsem s tebou, lásko.

Jsem tu, ať se děje, co se děje.

- Už napořád. - Já tenhle večírek nechtěl,

- to víš. - Vím.

Ana na tom tolik trvala!

- Nestěžuju si, že ne? - Ne.

Neříkám: „Odejdi od své ženy, dej mi dobrý život, mým dcerám otce,

buď chlap a uvědom si, že já jsem ta pravá, hlupáku.”

Copak to říkám?

Jistěže ne, lásko, jsi anděl. To bys nikdy neřekla.

Nikdy. Tvoje láska mi stačí.

Tvého otce miluju, ale víš, jaký je, ne?

- Tvůj táta vyznává tradice. - Mýlí se, Ano. A ty taky.

Vzdala ses kariéry archeoložky kvůli takové vykopávce.

- Heleno! - Nebo zkoumáš jeho?

Je to moje láska. Víš, co je láska?

Pro lásku se občas něčeho vzdáš.

A dodnes nelituji, že jsem si Césara vzala!

Césare…

Dodnes, jo?

A tehdy jsem v lásku přestala věřit.

Od mámy jsem se naučila, že se musíme soustředit na budoucnost.

Dva roky poté, co jsme od otce odešly, jsme cítily, že naše sny nic nezastaví.

Jsem ráda, žes přišla včas, srdíčko.

Myslela jsem, že nepřijdeš.

- Jasně, že jsem přišla, mami. - Budeš mi tolik chybět!

A tvoje bláznivá teta! Zůstala jsem u tebe tak dlouho.

Dva roky, že? Dva roky nejsou dva dny.

Zvykla jsem si, že tě tu mám.

Je to jedinečná příležitost.

- Já vím. - Hodně ses na to stipendium nadřela.

- Archeologie byla vždy tvou vášní. - Už od dětství!

Na zahradě vyhrabávala kosti a tvrdila, že je to mumie.

A babička pak říkala: „To jsou kuřecí kosti, ty blázne!“

Mám to ale krásnou rodinu!

Chová se, jako bychom byli svoji.

Nebo se mě snad chceš zbavit, zlato?

Zvládnu to, mami, slibuju.

Běž si za svými sny a já půjdu za svými.

- Budu studovat hudbu v Londýně. - Uspěješ,

- vím, že ano. - Cíntia bude hvězda.

- Věřím v ni! - Já taky.

- Šťastnou cestu. - Postarej se mi o ni.

- Věř mi. - Díky.

- Pa, mami. - Měj se, srdíčko. Dávej na sebe pozor.

- Ty taky. - Mám tě moc ráda!

HUDEBNÍ NOVINKY

KRÁL ROMANTICKÝCH BALAD NA INTERNETU

Nezapomnělas na Kočku?

Co? Proč bych neměla zapomínat na kočku? Hrabe ti?

Co? Moji myšku. Musíš ji krmit.

Aha, tuhle Kočku! Jen ty bys pojmenovala myš Kočka.

Pojmenovala jsem ji tak podle chlapa, co mi ji dal.

Byl to úplnej kocourek.

Ty a ti tvoji chlapi, teto.

A to byla ten, co tak najednou zmizel?

Ne! To byl pes.

Dal mi tuhle kočku.

- Takže na jeho památku… - Jsi pojmenovala kočku „Pes“.

A tohohle papouška

mi dal bývalej, co byl naprostý zbabělec. Mám ti o něm povyprávět?

Jestli se jmenuje „Kojot“, tak asi ani ne.

Cíntio, něco ti povím.

Zvířata jsou ušlechtilá, ale muži jsou toulaví!

Proto mé motto zní: Vezmi je z ulice, ale moc si na ně neupínej.

To platí i pro Rafu.

Copak, lásko? Říkala jsi něco?

„Neupínej se“, ale jste spolu už dva roky.

- Co teprve kdyby ses upnula. - Dobře, Cíntio, nech toho.

Chci vědět, co si myslíš o mé nejnovější konkrétní poezii.

- Tak začni. - Poslouchejte!

„Mrak, frak,

brak, drak a rak,