Waiting for the Barbarians

LÉTO PLUKOVNÍK

Plukovníku Jolle?

Je mi ctí vás tu přivítat.

Musíte být vyčerpaný. Prosím.

Dovolte mi tu troufalost,

ale k čemu slouží?

Chrání oči před sluneční září.

Člověk pak nemusí mžourat.

Vidíte?

Žádné vrásky.

Méně bolestí hlavy.

V Británii je nosí všichni.

Tady v poušti by se vám hodily.

Znáte tuhle část pohraničí?

Ne.

Tuhle část ne.

Znám to na jihu, ale tuhle část ještě ne.

No, nevybral jste si nejlepší dobu,

musí vám být horko.

Na horko jsem zvyklý.

Mám teď nárok na volno,

ale zdráhám se ho využít.

Člověku to tu přiroste k srdci.

V hlavním městě bych se cítil jako cizinec.

Taky se to tam určitě za tu dobu změnilo.

S inspekcí potřebuju začít brzy.

- Snídani mi doneste časně, hned ráno. - Ano, pane.

Takže pokud mě omluvíte,

musím si odpočinout.

Ráno pro vás zajdu.

Pane soudce.

Ale voják?

Většinou na inspekci neposílají vojáky, ne?

Kdo tady teď vyšetřuje?

Jsi moc zvědavý, příteli. Ne, není to voják.

Nosí uniformu, ale není voják.

Je to policista, policejní plukovník.

Vysoce postavený člověk z Úřadu státní bezpečnosti.

Jednou za každou generaci, bez výjimky,

v pohraničí vypukne hysterie

z barbarů.

Je to důsledek toho, že se nic neděje.

Proč nás nenechají na pokoji?

Mají snad vlastní území, ne?

My se musíme bránit sami.

Bránit se, drahá?

Před čím? Před kým?

Před nimi.

Bráníme se i před divokými zvířaty nebo před hady.

Když se k vám přiblíží rozzuřený medvěd, přece ho zabijete. Ne snad?

Já ne, přátelé.

Já bych raději umřel v klidu tak,

abych si nevysloužil víc než tři řádky v novinách o tom,

jak jsem svět pomáhal udržovat na správné cestě.

Můžeme vyrazit.

Musím vám říct, že nemáme vhodné prostory pro vězně.

Nepotřebujeme je.

Ke zločinům tu moc nedochází

a trestem je obvykle pokuta nebo nucené práce.

Takže prostě používáme staré kasárny,

kde zároveň skladujeme zásoby.

Dejte mi chvilku.

Promluvím s ním.

Trochu ovládám místní jazyk.

Asi to bude těmi vašimi brýlemi.

Nejspíš ještě nikdy nic takového neviděl.

Možná myslí, že jste slepý.

Rozumíš?

Ukaž to pánovi.

Je to syn jeho sestry.

Přišli sehnat léky.

Vaše Excelence.

Dobře. Děkuji.

Ať už tomu říkáte jakkoliv: lupičství

nebo krádeže ovcí,

vážně tu k tomu moc nedochází.

Tito kočovníci, nebo barbaři, jak jim říkáte,

za měsíc odjedou zpátky do hor.

Putují.

Jsou pořád v pohybu. Tamten tvrdí, že přišel sehnat léky.

Možná říká pravdu. Kdo ví?

Kdo by si na dobývání přivedl starce a nemocného chlapce?

Tak jako tak je vyslechnu.

Občas se člověk dozví nečekané věci.

Přivedu jednoho z mých mužů

a budu potřebovat pomoct s překladem.

- Já vám s radostí pomůžu. - To ne.

Určitě by vás to nudilo.

Máme… zavedené postupy.

Jaké postupy?

Trpělivost…

a nátlak.

To je jediný způsob, jak se dobrat pravdy.

Jak ale poznáte, že vám říkají pravdu?

Podle tónu.

Do hlasu se jim pak vkrade jistý tón.

Poznáte ho díky tréninku a zkušenostem.

Dokážete poznat, jestli vám teď říkám pravdu já?

Nerozumíte mi.

Mluvím tu o konkrétních situacích,

kdy se pravdy aktivně domáhám.

Nejdřív vám lžou.

Nejdřív lžou,

pak zapojíte nátlak.

Pak lžou dál,

tak ještě přitvrdíte.

Lžou dál,

tak ještě přitvrdíte.

Pak přijde přestávka.

A po ní další nátlak.

A pak vám konečně

řeknou pravdu.

Tak se k ní doberete.

V bolesti tkví pravda.

Vše ostatní je nejisté.

Ne, tenhle říká, že se mu na zahradu

vkrádá pořád to samé prase a ničí mu úrodu.

Odmítá ho vrátit, dokud nedostane odškodné.

Excelence, to prase stojí hodně peněz.

Jeho zahrada nestojí za nic. Za nic!

Nemá ani pořádný plot.

Ticho.

Každý ví, že ji ani nevlastní.

Proto si nemůže ani postavit pořádný plot.

- Jen mu ukaž doklad o vlastnictví. - Ticho, prosím.

Pane?

Můžu promluvit?

Mnohokrát jsem ho o tom praseti varoval,

ale jemu to bylo jedno.

Proč musím to jeho prase snášet?

„Jeho prase.“

- Máš jeho prase. - Mám.

A nechám si ho, dokud mi nezaplatí odškodné.

Proč bych mu měl něco platit?

Vrať mu to prase.

A?

A to je vše.

Pane.

Vaše postel je připravená, pane.

- Ještě něco? - Ne, díky.

Co to je?

Je to… starodávná dětská bota.

Bota?

Necháte si ji?

Co se tam píše?

Nemám tušení.

Je to pradávný text

z pradávných časů.

Takhle už dnes nikdo nepíše.

Dopis od plukovníka.

Viděl jsi, co se stalo?

Zabal to.

Zabal to.

Zavaž to.

Počkej chvíli.

Co mu to provedli?

Měli nůž.

Takový tenoučký.

Chce vodu. Podej mu ji.

A…

Tohle odsud okamžitě odneste.

Co to má znamenat?

Znamená to,

že máme první doznání.

Že vykonávám svoji práci.

Že začínáme chápat,

co se děje na hranici.

Máme první informace

a teď můžeme začít shromažďovat další.

Hned zítra ráno vyjedu s četou

a ten kluk bude můj průvodce. Ano, ten kluk.

Myslím, že mu to půjde.

Už ví, co hledám.

Pokud jde o vás, pomohlo by mi, kdybyste nám sehnal pár soumarů,

provize zhruba tak na týden

a tucet dobrých mužů, kteří se zde vyznají.

Jaké informace? O krádeži ovcí? Pašování?

To teď zabíjíte starce kvůli ovcím?

Záznam z výslechu.

Odstup.

Vážně jsi tomu důstojníkovi řekl, že váš klan zbrojí?

Vážně jsi mu řekl, že se chystá velká válka proti impériu?

Byla to hloupost.

Proč jsi tak lhal?

Myslím, že je vážně nemocný, pane. Vážně nemocný a rozbolavělý.

Při vší úctě, plukovníku,

nikdy jste v tomto nehostinném pohraničí nevedl žádné tažení.

Vaším jediným průvodcem je dítě, které z vás má strach.

A na ně se nemůžete spoléhat, jsou to branci.

Většina z nich nebyla víc než osm kilometrů od této osady.

Barbaři, které honíte,

zmizí v poušti, než je vůbec spatříte.

Žijí tady. Je to jejich země

a znají každý centimetr. Vy ne.

Mám svoje rozkazy.

Mohu vám připomenout, že pokud se ztratíte,

bude na mě, abych vás našel

a dostal vás zpět do civilizace?

Ovšem.

Na mé mapy se nespoléhejte, pane. Nejsem zeměměřič.