Furious 7

„Londýn“

Říká se, že chceš-li poznat budoucnost,

máš se podívat za sebe.

Myslel jsem, že je to volovina.

Teď mi dochází,

že minulosti neutečeš.

Když jsme byli malí,

pouštěl ses do rvaček s nejtvrdšíma sígrama v okolí.

Jenže pak jsem se do toho musel vložit já a vyřídit to.

Odpočívej, bráško.

Já zatím srovnám poslední účet.

Postarejte se mi o bráchu.

Jestli se mu něco stane, najdu si vás.

Tumáš. Podrž to.

Granát!

Kam mě vezeš, Dome?

Volná silnice ti prý pomůže přemýšlet...

o tom, kde jsi byla

a kam míříš.

Pořád si nic nepamatuješ?

To není fér.

Víš, že ne.

Co mi to chceš ukázat?

Tohle.

Závodní války.

- Sem jsme jezdili? - Jezdili?

My je stvořili.

Drž to pod devět tisíc otáček. Po první šedesátce si utaví písty.

Můj styl je „jet, nebo zemřít“.

Zkus jenom jet.

Připravený?

Vím, že ty jsi.

Start!

Hodně jsem o tobě slyšela. Kde jsi byla, Přízraku?

Přízraku.

Co blbneš?

Sakra, kámo. Ta holka umí praštit.

Nikdy jsi nedokázal ustát ránu.

No jasně.

Je fajn, že ses vrátil. Rád tě vidím.

Já tebe taky, Hectore.

Bezva. Zvládli jsme to, Jacku.

- Jo, zvládli! - Zvládli. Ještě najít knoflík od dveří.

Nevíš, kde je knoflík od dveří, kámo?

Zdravím.

No jasně.

Učím se.

- Na minivan typ nejste. - To zrovna ne.

Plácneme si, kámo? Počkej. Tak jo. Bezva.

- Děkuju vám. - Brzy si zvyknete.

Toho se právě bojím.

Když jsem to viděla poprvé,

přišlo mi to legrační.

Ale zdá se, že vtip jde na můj účet.

Co to děláš?

Co jsem měl udělat už dávno.

Přestaň!

Podívej se.

Je to pravda.

„Leticia Ortizová 7. 9. 1983 - 30. 5. 2009“

Toho dne jsem přišla o paměť.

Toho dne Letty zemřela

- a já se narodila. - Ne. Ty jsi nezemřela.

Víš, jak je těžký, když se na mě díváš a vidíš patnáct let vzpomínek?

Všechny krásné společné chvíle.

Vidím ti to na očích.

Já ti to dát nemůžu.

Nic nemám.

Máš mě.

Ty máš ze mě jen kousek.

Musím se najít.

Kvůli sobě.

Sbohem, Dome.

„Kancelář Diplomatické bezpečnostní služby – Los Angeles“

„Zatčen“

Jsi zklamaný, viď?

- O čem to mluvíš? - Poslední zatčení.

Bylo to snadné. Ani neutíkal.

To je dobrý.

Zbyl mi čas na zvedání železa. A na nácvik razítkování.

Jsi mizerný lhář.

Nashle zítra, šéfe.

- Zatím. - Neponocuj.

- Zůstanu, jak dlouho budu chtít, ženská. - Věděla jsem, že to řekneš.

Eleno?

Co je to?

Doporučení, o které jsi žádala.

Za každým slovem si stojím.

Díky, Hobbsi.

Díky za všechno.

Nech toho, jsi moc sentimentální.

- Běž domů. Dobrou. - Dobře. Dobrou.

Moment.

Ty nejsi ajťák, tak koukej recitovat,

než ti zlámu prst na šest způsobů a strčím ti ho tam, kde slunce nesvítí.

Agent Hobbs, že?

Přesně tak.

Jsem poslední na světě, komu se chceš nabourat do počítače.

Vysloužil sis tanec s ďáblem, mladej.

Zatýkám tě.

Jsem tu kvůli týmu, který mi zlikvidoval bráchu.

Žádný tým neexistuje. Byl to jeden člověk a ten teď stojí před tebou.

Ta dáma měla pravdu.

Jsi mizernej lhář.

Zatracený ajťáci.

Hobbsi!

Za mnou!

Eleno!

Hobbsi?

Hobbsi!

„Místo: Tokio, Japonsko Přenos dat úspěšný“

Musíme jít. Přijdeme pozdě.

Pojď.

Dobře.

Co říkáš? Zaparkujeme před školou ručkou?

- Kde je máma? - Nevím. Bude uvnitř. Přijde.

Šup. Pozor na hlavu.

Dome, máš tu balík! Z Tokia.

Z Tokia?

Možná mě chce Han přeučit na turbokompresor.

Jseš připravenej? Jdeme na to.

Auta nelítají, kámo.

- Auta nelítají. - Tohle ale letělo.

Brian v minivanu. Časy se změnily.

Je to pro něj těžký.

Nechce, abych to viděla, ale bíle natřený plot je pro něj jako kotva.

Včera večer jsem s ním mluvila. Víš, co mi řekl?

Nechybí mu holky ani auta. Chybí mu střílení.

Usadí se. Dej mu čas.

Stačí devět měsíců?

Čekám další dítě.

Ještě jsi mu to neřekla, viď?

Musíš mu to říct.

Nechci, aby byl ze svého života zklamaný.

Ze mě.

Z tebe nikdy zklamaný nebude. Jsi to nejlepší, co ho potkalo.

Děkuju.

- Jo? - Dominicu Toretto.

Neznáš mě. Ale poznáš.

„Soukromé číslo, Tokio“

K zemi!

Jacku!

Jacku!

Má roztříštěnou klíční kost a dvojitou zlomeninu nohy.

Nabyl vědomí až ráno. První, co řekl, bylo: „Sežeňte Doma.“

Je tamhle.

Jsi v pořádku?

V pohodě.

Čeká. Pojďme.

JIP

Něco pro tebe mám.

- Tvoje záznamy. - Díky.

Riskuješ život za záchranu světa, a co ti za to dají?

Želé a blbej seriál ze 70. let.

Má to i výhody. Mytí žínkou není špatný.

- Tati! - Promiň, zlato.

„Tati?“

Rád bych ti někoho představil, zlato. Je to...

Je to starý kamarád. Běž ho pozdravit.

Dominic Toretto, že? Táta říká, že vám jednou rozbil hubu.

Pozor na pusu, slečno.

Tvůj táta dostal prášky proti bolesti. Nejspíš se mu zakalily vzpomínky.

- Pochybuju. - To stačí. Zajdeš si s Elenou něco sníst.

- Já si tu promluvím s Torettem, ano? - Pojď. Dáme si sušenky.

Pozor na pusu.

Kdo to udělal?

Pamatuješ na Owena Shawa?

Zbourali jsme kvůli němu půlku Londýna. Tohle je jeho velkej zlej brácha.

Podívej se.

„Hledaný“

- Deckard Shaw. - Vrah z britských speciálních jednotek.

Jedinečné aktivum, ke kterému se žádná vláda nepřizná.

- Tajné operace. - Něco horšího. Stvořili monstrum.

Shaw pro ně byl nutným zlem do doby,

než se rozhodli, že už nutný není.

Mocipáni se rozhodli, že toho ví příliš. Z aktiva se stalo pasivum.

Nasadili dvacet elitních agentů, aby ho vyřídili.

- Nezvládli to. - To bylo před šesti lety. Shaw zmizel.

Doteď.

Jak ho najdu?

Oficiálně ho nenajdeš.

Zabil Hana.

- Málem mi zabil rodinu. - Chtěl dostat do penálu i mě.

Až se dostanu ven, zřídím ho tak,

že si bude přát, aby jeho máma bejvala nechala nohy u sebe.

Do té doby ti oficiálně říkám: drž se zpátky.

Víš, že to udělat nemůžu.

Znám tě, Dome. Proto ti teď dám bratrskou radu.

Dělej si, co uznáš za vhodné.

Až toho hajzla najdeš,

- prokaž mi službu. - Jakou?

Tref se.

„Monte Cristi, Dominikánská republika“

- Díky za azyl, Mando. - Snad to není problém.

Dom chtěl dostat do Ria sejf za dva dny.

To byl problém. Hostit jeho rodinu v Dominikánské republice je dovolená.

Kdo by ti chtěl dělat potíže, jde proti celé zemi.

Budeš v bezpečí.

Jsou tady. Vyzvedl jsem je na letišti.

Počkej. Tvůj brácha.