Love and Monsters

Neměl jsem typické dětství.

Teda nejdřív jo, ale pak přišel konec světa.

Nemyslím, že to někoho překvapilo.

Vždycky jsme mysleli, že skončí, a pak se to stalo.

Zajímavé ale je, jak se to stalo.

Agatha 616.

Jo, asteroid se přiřítil přímo k Zemi.

Koho by to napadlo, že?

A tak se lidstvo semklo a udělalo to, co umí.

Vypálili jsme na něj rakety. Bylo to super.

Ale vlastně nebylo. Rakety se vyrábějí

ze spousty chemikálií.

A ty spadly dolů a vše se změnilo.

A tím „vše“ mám na mysli studenokrevná zvířata.

A tím „změnilo“ mám na mysli, že zmutovali a začali nás jíst.

Mravenci, ještěrky, švábi, krokodýli… a spousta dalších.

STUDENOKREVNÍ A UTRŽENÍ ZE ŘETĚZU

PREZIDENT ZABIT OBŘÍMI MŮRAMI

Znám kluka, kterýho snědla jeho zlatá rybka, co vyhrál na pouti.

Todd tu zlatou rybu miloval.

I tu kočku.

Po většinu dějin lidstva vám k zabití švába

stačila bota.

A teď najednou potřebujete brokovnici.

Někdy dokonce i tank.

A někdy nefunguje ani ten.

Obzvlášť, když nezůstaneš v tanku, Bobe.

Nakonec se ti největší a armáda navzájem vybili.

Během jednoho roku zemřelo 95 % lidí.

To je spousta Bobů.

A Toddů.

My, co jsme přežili, jsme se schovali, kde se dalo.

V bunkrech a jeskyních všude po světě.

Takže posledních sedm let jsem strávil v podzemním bunkru.

Není to tak hrozný, jak to zní.

Jsme dobrá banda a máme se rádi.

Takhle nějak jsem si představoval vysokou.

Určitě spí?

Kdo?

- Joel. Kdo jinej? - Jo, určitě.

- Počkej. - Říkám ti, že spí.

- Určitě? - Jsi paranoidní.

Já jen… Nechci…

Joele.

Vidíš? Spí.

Je to v tvé hlavě.

Drahá Aimee, jsem vzhůru.

Jen jsem se naučil nehýbat a nedýchat nahlas.

Žít v bunkru s bandou lidí,

kteří všichni našli spřízněnou duši, není ideální.

Karen a Ray jsou spolu pár měsíců,

takže je to všechno čerstvé.

Nemůžou se od sebe odlepit.

Přeju jim to. Oba jsou atraktivní

a očividně ohební.

Život je krátkej. Hlavně tady dole.

- Ahoj, Joeli. - Ahoj, Avo.

- Jak to jde? - Dobře, Time.

Jak se máš?

Jo, dobře.

Super.

- Nemohl jsem spát. - Jo, to znám.

Jasně. Asi ne ze stejného důvodu.

Víte, že máte otevřené dveře?

- Jo. - Jo, víme.

Dobře.

Od doby, co Timovy rodiče snědli termiti, jsou s Avou nerozdělitelní.

Dobrou noc.

- A tichou. - Dobrou.

Tohle je asteroid, který pojmenovali 616 Agatha.

A tohle jsou chemické zbraně, které tam vyslali…

Takže skoro všichni tu někoho mají.

Naše první dítě se narodilo v zimě. Bylo to emotivní.

Vítej v apokalypse.

Jídlo stojí za prd, ale nic jiného nepoznáš.

Kala a Connor se dali dohromady po smrti Carol.

Carol byla kráva, co snědla krabici prášku na praní.

Teď už máme jen jednu krávu.

Jmenuje se Gertie.

Gertie je super.

Ale není to jediný zdroj potravy.

Máme partu lovců, kteří z povrchu nosí, co najdou.

Ze začátku to bylo jednodušší, než nám došly náboje.

Čelit nestvůrám s podomácku vyrobenými zbraněmi

není nic moc.

Teda alespoň podle nich. Já lovit nechodím.

Potřebují mě v kuchyni. Jsem šéfkuchař našeho bunkru.

Milují moje minestrone.

Být jediný nezadaný člověk v bunkru má i své výhody.

Můžu trávit čas s Mav1s.

Jo, moc si s ní nepokecáte.

Má usmaženou baterku, stejně jako všechny ostatní Mav1s.

Neviděl jsem žádnou fungující.

Kéž bys byla tu, Aimee.

Chtěl bych, abys všechny poznala.

Pěkně.

Možná bychom mohli střílet do terče.

To mi jde.

No…

Promiň, Mav1s.

Pohyb, musíme jít.

Počkejte!

Mám zbraně!

- Zůstaň tu. - Cože?

- Vezměte, co potřebujete, a jdeme. - Co se děje?

- Došlo k průniku. - K průniku?

- Joele. - Co to znamená?

- Jakože průnik do bunkru? - Jo, přesně tak.

Do bunkru.

Já a Anna Lucia zaútočíme. Anderson a Tim na křídle.

Na křídle, jasně. Kde chcete mě? V týlu nebo…

- Tohle už jsme snad řešili. - Co? Chci pomoct.

- Nechte mě. - Fakt to mám říct?

- Co? - Nezvládáš to, Joele.

- Jsi padavka. - Jo, jasně.

- Vy se nikdy nebojíte? - Bojíme.

Všichni se bojíme, ale ty se bojíš moc.

- Nechceme tě ranit. - Máme tě rádi.

Ale ohrožuješ nás.

- Jsi přítěž. - I při zásobování.

To řeč zní nacvičeně.

Connore.

Tak jo, 30 metrů daleko. Jdeme.

- Buď opatrný, Connore. - Budu.

Dovnitř.

Jdi s nimi.

Blíží se.

SLEDOVÁNÍ AKTIVNÍ

Do prdele.

Panebože.

- Dostal jednoho z nich. - Co ostatní?

Vracejí se.

- Joele! - Potřebují pomoc. Jdu tam.

Joele, počkej!

Connore?

Connore.

Zastřelil jsem to já, nebo ty?

Co myslíš?

Ty.

Taky ve stresových situacích zatuhnu.

Ale pracuju na tom.

PŘED SEDMI LETY

FAIRFIELD, KALIFORNIE

- Jak to vypadá? - Vypadá to skvěle.

- Vypadá to jako já? - Jo.

Vážně tahle póza vypadá přirozeně?

- Jo. - Jo?

Podle mě je skvělá.

Co děláš? Nehýbej se.

- Ukážeš mi to? - Nehýbej se, Aimee.

Chci to vidět.

Ukážeš mi to?

Dobře.

Tak jo.

Připravená?

Co myslíš?

Proč mám bradku?

Ne, to je stínování.

Mám obrovskou hlavu.

- Máš velkou hlavu. - A moje ruka je malinká.

Máš malé ruce.

Je to boží. Fakt boží.

To je milé, protože je to strašné.

- Něco pro tebe mám. - Fakt?

Nevím, jestli jsem se trefila.

Páni. To jsou přesně ty, co jsem chtěl.

- Fakt? - Jo.

- Ano. - Co se děje?

- Jsi v pohodě? - Jo, tancuju rameny.

- Jo. - Jo.

Tohle bylo to nejlepší léto.

Pro mě taky.

Co to děláš?

- Víš, kolik je hodin? - Myslím, že asi 6:30.

Aimee, vystrašilas krokodýla Karla.

Otoč se, krokodýle Karle.

Otoč se, chápu.

Chápu.

Musíme jít.

Mám strach.

VÍTEJTE VE FAIRFIELDU

Drahá Aimee, tento týden stál za hovno.

Přišli jsme o Connora. Zabil ho obří mravenec.

Pomáhá mi kreslit je.

Snažím se zachytit podstatu,

napsat pár řádků o tom, jak je zabít.

Je to můj způsob, jak se s tím vyrovnat.

Tady 7045, volám 3022.

Opakuji, ozvěte se, 3022. Konec.

Tady 3022, co se děje, Rayi?

Ahoj Janice. Tady je Joel.

- Aha, Joel. - Jo.

Tak jo. Počkej chvíli.

Aimee, volá Ray!

Joel. Díky Janice.

- Ahoj Joele! - Ahoj Aimee.

- Jak se máš? - Hele mám se fajn.

- Moc rád tě slyším. - Upřímnou soustrast.

Doslechla jsem se, že jeden z vás umřel.

Jo. Měli jsme průnik do bunkru.