Scary Movie 5

Já to nechci natáčet, jestli to tak děláš s každou.

S každou? Ne, ne...

Já vždycky jen s jednou.

Nechci pak skončit na internetu, vážím si svýho soukromí.

- Můj soukromej život je soukromej. - Jasně, to chápu.

Počkat. Já myslela, žes to ještě nedělal. Co je tohle?

Jen pár filmů, co jsem si půjčil.

- Já a Brandi, misionářská? - O dvou holkách, jeptiškách.

A co je tohle?

Normální domácí zabezpečení.

Běžný vybavení. To má dneska každej.

A proč máš kamery nasměrovaný na postel?

Kdyby zloději chtěli ukrást erotický nahrávky. Pojď si lehnout.

Sfoukneme to rychle. Ráno mám slyšení u soudu.

- Soudce Henderson? - Ne, bohužel. Thompsonová.

- To budeš mít blbý. - Jo. Zas ten malér s řízením.

Slib mi, že už nebudeš řídit.

To je milý. Bojíš se o mě, když řídím.

Bojím se o sebe. Chodím pěšky.

Promiň. Můj měřič střízlivosti.

Promiň, promiň...

- Sledovací náramek. - No jo.

Co to děláš?

Jen se rozcvičuju.

Tak jo. Určitě tu jsme sami?

Mám pocit, jako by tu byl ještě někdo. Slyšíš to?

To nic není.

- A co je tohle? - To je jen stará hadice.

- Počkej s tím na zítra, Raúle! - Sí, seňor!

To bylo úžasný.

Ty jo!

Padej ven, Emilio.

- Charlie, já se bojím. - Lindsay, miláčku, nemáš se čeho bát.

- Mám ten matroš. - Já ti pak zavolám.

LINDSAY LOHANOVÁ: DOHODA NENÍ MOŽNÁ

Radši už půjdu.

Fakt? A co zítra? Máš čas?

Rozmrdám tě na maděru!

To zní úžasně.

POLICIE NAŠLA CHARLIEHO TĚLO 15. KVĚTNA.

JEHO MRTVOLA KALILA DO 23. KVĚTNA.

POLICIE PÁTRALA PO CHARLIEHO TŘECH POHŘEŠOVANÝCH DĚTECH

A ZE ZVYKU ZATKLA LINDSAY LOHANOVOU.

Tak začíná naše vyprávění.

Vysoká odměna vypsaná za záchranu Charlieho dětí

zaujala policii, soukromé detektivy i dobrovolníky z Červeného kříže.

Všichni ty děti hledali.

Až na tyhle dva.

Ne, Obamacare poskytuje seniorům levnější léky,

preventivní péči zdarma a řeší tu mezeru v Medicare v části D.

A když mi nateče šampón do lulánka?

- Co? - Tobě se nedostal šampón do lulánka?

- Párkrát možná jo. - Jo, když sis sám se sebou hrál.

Ne. Nehrál jsem si, jen jsem se sprchoval. A dostal se mi tam.

Kecy. To je první gravitační zákon: Mejdlo do kopce neteče.

- No, tak či tak, pálí to jak čert. - Bodá to jak prase.

- Jako bys tam měl sršně. - Přesně.

Nechápu, proč s tím výrobci nic nedělaj.

Furt: „Už žádný slzy." Proč tam nedají: „Už žádný sršni v lulánkovi?"

Asi nečekají, že by sis na to dával „už žádný slzy".

- Proč je tam Johnson and Johnson? - Mám otázku.

Proč dva zhulenci chodí do strašidelnýho lesa?

Vyplatí se to. Jsme v okrese Humboldt.

Tady si všichni groweři pěstujou nejbombovější matroš.

- Nebude jim to vadit? - Žádný kytky brát nebudem.

Uďobneme jen pár palic. Ty zas dorostou.

Jako humří klepeto. Tak to v přírodě chodí.

- Já ti nevím. Nepřijde mi to správný. - To bude v pohodě.

Ubalíme si jednoho špeka a padáme.

- Jen jednoho? - Jen jednoho.

- Padejte! - Prej v pohodě!

- Makej! - Bezpilotní letoun?

Jdou do nás stylem Třicet minut po půlnoci!

Myslím, že už jsou pryč.

Ty vole!

To je chata v lesích. Tam se schováme.

Připomíná mi jeden horor, co jsem viděl.

- Jakej horor? - Ten o chatě v lesích.

- Pátek třináctýho ? - Ne, ten o chatě v lesích.

- Texaskej masakr motorovou pilou ? - Ne, ten o chatě v lesích.

- Kruh? - Ten o chatě v lesích.

- Záhada Blair Witch? - Ne, ten o chatě v lesích.

- Munsterovi? - To nebylo v lese.

- To nebyl ani film. - Na tyhle kraviny teď není čas.

Potřebujeme se dostat do tý chaty v lesích.

- Co je to za zvuk? - Asi si ten dům sedá. Vypadá nově.

- Porozhlídnu se. - Jdi do toho.

Sakra, co je?

- Proč střílíme? - Tamhle!

- Kde? - Ve tmě!

- Tam? - Ne, v týhle tmě! Tamhle!

- Co bylo tohle? - Vyběhl na mě obří krab!

Krab?

- Střílíme? - Dej ty pistole pryč.

- Nejdřív ty. - Tak na tři.

Raz, dva, tři.

- Kruci. - Chceš znovu?

Jasně. Raz, dva, tři.

Raz, dva, tři.

Uno, dos, tres.

To můžem dělat do aleluja.

- Mír? - Mír.

Hele, D'Andre, dvě holčičky.

Dvě malý rasistky.

Načerněný obličeje.

- Tobě to neva? - Ahoj, holčičko. Jak se jmenuješ?

- Co říkala? - „Jak asi chutná tvoje noha."

Ta pavoučí holka mě kousla!

- Získáš schopnosti! - Černý superhrdinové nejsou!

Já to zařídím.

Ne, D'Andre, to asi budou ty pohřešovaný děcka ze zpráv.

- Jak to víš? - Hele.

Já ti nevím.

Jestli to jsou ty pohřešovaný, dostanu odměnu,

koupím si jachtu a budu mít plno prachů, děvek a žraloka.

- Na co by sis kupoval žraloka? - Věř mi, žralok se šikne.

Ne, to není možný.

iTĚHOTENSTVÍ STISKNĚTE BŘICHO A SPUSŤTE

VZOREK SEM

Ahoj, mami.

Já ti pak zavolám.

Dítě ne, dítě ne...

- Jste v jiném stavu... - Ne!

...než v klidném, protože očekáváte, jak dopadne test iTěhotenství,

a ten zjistil, že...

To si snad dělají srandu.

To ne!

...nejste těhotná! Vybruslila jsi z toho. Klikařko!

Díkybohu! Prima!

Skvělý zprávy! Našly se bráchovy děcka!

A kruci.

Naštěstí si ta starší, Kathy, většinu slov ještě pamatuje.

To mimino neřeklo ani slovo.

- Proč ne? - Protože je to mimino.

Tři měsíce tam byly ty děti samy.

Musím vás oba varovat.

- Snadné to nebude. - Na to jsem připraven.

- Ahoj! - Ne, ne... Jiné okno.

Děti máme tady.

- Co to dělá? - Aby tam o samotě vůbec přežily,

vytvořily si imaginární ochránkyni,

zosobnění rodiče, která je krmí, zpívá jim.

Říkají jí „Mama".

To vám pomůže navázat kontakt.

A ritalin vám taky pomůže.

- Správné dávkování pro jejich věk je... - Držte mi palce.

Ahoj, Lily.

To je roztomilý.

- Tak jo. - Kathy.

To nic, Kathy. Vzpomínáš si na ně?

Tys nosívala, abys líp viděla.

Ne, ne...

Asi jí pořídíme kontaktní čočky. Ty měkký.

- Tati? - Ne, miláčku.

Táta ne. Jsem tvůj strejda Dan, vzpomínáš? A tohle je Jody.

Jo...dy.

Jody. Bez pauzy mezi „Jo" a „dy".

- Jo...dy. - Dane, to nemá východisko.

- Nikdy se neshodneme. - Ještě ti přirostou k srdci.

- Hele, děvenko! Tohle se ne... - Ty jedna mr...

Všechno je, jak má být.

Vypadají jako hodný holky.

Potvrďte mi parkování, jedeme domů.

- Kdyby to šlo. - Nepotvrdíte nám ho?

Ty děti nejsou vaše, nemůžete si je vzít.

- Tak je mít nemůžeš. Zdekujeme se. - To není fér.

Jsou mého bratra. Zasloužíme si je.

Vaše žena hraje v punkové kapele,

přes noc nebývá doma, bere drogy, noc co noc spí s někým jiným.

Tomu podle mě soud nebude moc nakloněn.

- Ale... - Dělal jsem si srandu, jsou vaše.

Slyšíš, miláčku? Jsou naše!

Za jedné podmínky. To je dům Ústavu pro případové studie.

Pokoje jsou vybavené kamerami.

Když se tam nastěhujete, dostanete ty děti.

Nemůžeme dům prodat a dát holky do sirotčince?

Jody, vážně jste zralá na to být máma?

- Jasně že je! - Dane!

Už žádná rocková kapela. A žádný blbý paruky.

Není blbá! To ke mně patří!

- A žádný tetování! - Co děláš?

Co bylo třeba. Jsme dokonalý předměstský pár.

A tak se Dan s Jody vypravili do svého nového domova s novými dětmi.

Ale stejně jako studentka po návratu z jarních prázdnin...

i oni si s sebou vezli skryté zlo.

Děcka, to je náš nový dům.

- A tady je strejda Dan. - Ahoj!

Nezapomeňte na maminku!

Dane! Nejsem jejich maminka.

Můžou mi říkat teta Jody.

Nebo Jods, J-máma, paní Sandersová.

Nebo kdyby mi fakt chtěly říkat... Garáž!

Tady je maminka a Aidan, poprvé vcházíme do domu.

Tady vás budeme chránit, aby se vám nic zlého...

- Propána, Aidane! - Asi bysme ho měli nosit v nosítku.

- Tak, vidíš? To je lepší. - Jdeme, Aidane.

- Co? - Klid. To je dobrý.

- Propána! Dane? - Co je?

Ztratila jsem malýho! Propána, Aidane, kde jsi?

Kam ses poděl? Tamhle je!