Valeria

SERIÁL NETFLIX

Ta knížka není jen tvoje. Je i moje.

- A moje. A Nerey. - To já ji napsala.

- Co to děláš? - Mám klaustrofobii.

- Super, přijdu pozdě. - Projednou se všechno netočí kolem tebe.

- Cože? - Máme toho dost!

Nikdy si nevezmeš, co chceš. A pak nám posíláš nekonečný hlasovky,

protože se s tím nedokážeš smířit.

To nedám.

- Nemůžu. Zešílím. - Můžeš toho nechat, prosím?

Jen chceme, abys k sobě byla upřímná.

- Jako ty k Borjovi? - Taková podpásovka.

Pardon, že nemáme takovou vůli jako ty.

- Třeba ji nemá. - Proč to říkáš?

To mi řekni ty.

Nevím, co bylo v Kambodži, ale na to, žes měla coming out teď,

zníš jak ohraná deska.

Nehádejte se. Takhle nic nevyřešíme.

Carmen má pravdu. Val, řekni nám, co se stalo.

NA MOTIVY ROMÁNŮ ELÍSABET BENAVENTOVÉ

O TÝDEN DŘÍVE

2.1 NEUTÍKEJ

VÍCTOR - PŘED TŘEMI TÝDNY

Počkám, až mi zavoláš, Valerie. Ale nebudu čekat věčně.

Holky, jsem zpátky z Valencie ve svý čistě španělský realitě.

Na náměstí Memoria Trans.

Dobře. Tak jedeme.

Vím, že jsem byla mimo,

ale potřebovala jsem se odpojit a věnovat se neteři.

Pak vám pošlu fotku, jak roste.

Mimochodem, Carmen, ségře se ten dárek od tebe moc líbil.

Ale abych pravdu řekla,

odjet do Valencie přemýšlet mi nepomohlo. Pořád jsem Víctorovi neodepsala.

Nedokážu se vyrovnat s tím, že teď je to na mně.

Čeká na vás Joaquín Orta, viceprezident společnosti Jorge Rubia.

Pojďte za mnou.

Děkuju.

Jsem spisovatelka, ale když jde o něj, dochází mi slova.

A nemluvě o tom druhým, kvůli kterýmu nespím.

Pierre Duvont. Nesměj se, Nereo.

Vím, že ti to jméno přijde směšný.

Jedem autobusem.

Lolo, kéž bych si byla vším tak jistá jako ty.

Tak teď už víte všechno o mým smutným životě.

Sejdeme se, abych se dostala do obrazu? Mějte se.

SMLUVNÍ PODMÍNKY

AUTORKA VALERIA FÉRRIZOVÁ SE ZŘÍKÁ UVEDENÍ SVÉHO JMÉNA

VE PROSPĚCH PSEUDONYMU PIERRE DUVONT

AUTORKA DOSTANE ČÁSTKU 15 000 EUR

No tak.

No tak! Nevidíš, že tam nemůžeš, blbe?

PSEUDONYM

PODPIS AUTORKY

Zastavte.

Ještě přídavek. Předmět: vydavatelské dilema.

Ten obraz hladovějící spisovatelky se hodí do memoárů,

ale co mám dělat? Prodat vydavatelství duši?

Nebo si zachovat důstojnost a táhnout kufr přes celý Madrid?

Sakra.

Do prdele.

Zasranej kufr.

VY - PŘED TŘEMI TÝDNY

Počkám, až mi zavoláš, Valerie. Ale nebudu čekat věčně.

LOLA - Ahoj, jak se máš?

Počkej, pošlu ti smajlíka.

Promiň, máš pravdu.

To ty ses chtěl sejít ještě před prací.

Už vnímám.

Co to stěhování? Prý je to palác.

To je.

Studio ho zrenovovalo a rodiče rozhodli, že si ho nechají. Je to palác.

Mně občas zůstanou poznámky k překladu.

- To je podobný. - To jo.

Co?

Slíbil jsem si, že se nezeptám… Asi víš na co.

To fakt netuším.

- Ale víš. - Vážně ne.

- Ozvala se ti Valeria? - Já to věděla.

Teď mi poslala osmiminutovou zprávu.

- Jak se má? - Nevím. Nepustila jsem si to.

Já to nechápu…

Neozývá se. Je to s ní katastrofa.

Je chaotická, neohrabaná, nejistá…

Ale jsem do ní blázen.

To je přesně Val.

Nechci čekat, až zazvoní telefon.

Jako její kamarádka bych ti řekla, že potřebuje čas.

Ale jako tvoje kamarádka ti říkám,

že bys měl přestat zírat do telefonu.

Zabavím ti ho. Do zítra.

Nech toho.

Ne, nefoť mě.

No tak. Nech toho!

Prosím. Musím se soustředit.

- Ne. - Nesahej mi na foťák.

Nechci.

Když se tvé oči

střetly s mými ,

byla to láska na první pohled.

Byl to osud.

Velmi brzy ráno

jsem se probrala a povzdechla si.

Zdálo se mi, že tvé tělo

s tím mým splynulo.

A ty…

můžeš dělat, že to nevidíš.

Klidně to i ignoruj.

Můžeš si dál žít svůj život.

A já si budu žít svůj.

Můžeš říct, že se bojíš.

Já mám taky strach.

Je to silný.

Můžeš si myslet, že je to jen náhoda,

ale já ti řeknu pravdu.

Ještě jedna otočka.

Ale já ti řeknu…

pravdu.

- Kam jdeme? - Holky, tady!

- Teda! - Ahoj.

Člověk aby vás tu hledal.

Na tohle jsem se tak těšila!

Já myslela, že jdeme do kavárny.

Jsem švorc. Tohle to levnější a hezčí.

To je pravda.

Je to tu krásný.

Počkejte, až dorazí Carmen. Udělá z trávníku ementál.

Vzala jsem bezlepkový pivo a mini okurčičky.

Samou láskou tě sežeru.

- Holky! - Tady je!

Jak se nese.

- Sexy lady! - Opatrně.

Ahoj!

Mohly jste říct, že jdeme chlastat do parku.

- Vzala bych si djembe. - Vy jste ale snoby.

Uděláme si piknik. Za tři eura.

Tři?

Moje krásná Kambodžanka!

- Ukaž! Vůbec ses neopálila. - Ne.

Dobře, že jsi zpátky. Už jsme chtěly vyhlásit pátrání.

- Já vím, že jsem byla trochu mimo. - Trochu?

Já psala víc, a to jsem byla v jiném pásmu.

- Jak bylo ve Valencii? - Bylo to tam fajn.

Věnovala jsem se rodině a tak… Ale povídejte vy.

Kde jsi byla? Moc ti to sluší.

- Jo. - No jo.

Rubio říkal, že jste jedním z nejtalentovanějších lidí, co zná.

- Díky. - A druhým je váš kolega Borja.

- Proto jsme mu tu práci nabídli. - Vážně?

To jsem nevěděla.

Nečekali jsme, že byste si to rozmyslela.

Ovšem.

Občas člověk musí přehodnotit priority.

- Aha. - Ano.

Něco mě napadlo.

Ukážete mi vaše nápady na uvedení té nové rtěnky?

Cože?

Borja ještě nepodepsal smlouvu.

Vyžádám si je i od něj a pak se rozhodnu.

Jo, já vím. Posrala jsem to.

Myslela jsem, že nás bude chtít oba, když jsme tam šli jako tým.

Ale řekla jsem mu, že bude lepší, když o tom Borjovi řeknu.

Vím, že by to mohlo vypadat, jako že ho chci bodnout do zad, ale…

Mohlo?

Ale mně to nabídli první.

A tys to odmítla.

- Jo, ale není to tak jednoduchý. - Je.

Je to moje práce a můj partner.

Takže skončíš v práci kvůli němu?

- Uklidni se. - To není fér!

Vzal tu práci bez mrknutí oka. Proč to nemůžu udělat taky?

To máš pravdu.

- Fajn. - A co ti na to řekl?

No já…

Druhé příjmení je „Ferrar“, že?

- Ferrer. - Dobře.

- Určitě to pochopí. - On ti na rozdíl od tebe nelhal.

Dobře, jsem strašná.

Ne, nejsi. A ty se uklidni.

Bylas v teple, ale jsi chladnější než kdy dřív.

- Stalo se něco mezi tebou a Glorií? - Ne. Jsme v pohodě.

Vyprávěj nám, jak bylo.

- Co uděláš s tím Pierrem Duvontem? - Říkala jsem vám to v té zprávě.

Měla jsem letecký režim.

Nebudu ti lhát. Neposlechla jsem si to.

Stěžovaly jste si, že jsem byla mimo.

Jo.

Já taky ne. Pracuju nonstop.

Pořád.

Jsem úplně hotová.

Říkala jsem, že pořád nevím, co dělat.

Ty peníze potřebuju,

ale Podvodnice je hrozně osobní.

Já bych brala peníze.

Mám svou hrdost, ale nemám práci a bydlím u Loly.

Nejde jen o peníze. Ta knížka mě stála manželství.

Jmenuje se Podvodnice. Ten pseudonym by tomu jen nasadil korunu.

V tý zprávě jsem říkala, že mě trápí ještě něco.

Nech mě hádat. Zelený oči?

A celý týdny ho ignoruješ.

Řekl ti to, že jo? Šla jsem za ním do práce.