A Lion in the House

Když žijete mezi lvy, víte, že opravdu žijete.

Isaac Dinesen

Před pár lety nám zavolal hlavní onkolog z dětské nemocnice v Cincinnati.

Hledal někoho, kdo by natočil dokument

o všem, čím prochází rodina, když má dítě rakovinu.

Odjeli jsme do Cincinnati, aby nám řekl víc.

Nevěděl ale, že naše vlastní dcera právě dokončila

svou léčbu rakoviny.

Byl to těžký rok a všichni jsme se snažili navázat na život předtím.

Takže točit tenhle film a znovu se vrátit do světa rakoviny

neznělo jako něco, co bychom chtěli.

Ale skoro ihned jsme souhlasili.

Nevěděli jsme, kam nás příběhy zavedou ani kolik let uplyne.

Ale věděli jsme, že na konci nikdo nebude jako dřív.

A tak jsme se seznámili s rodinami, které nás pustily do svých životů.

To bolí!

Vidíš to?

Znáš Gregoryho, že jo? Že ho znáš?

Mého bratrance Gregoryho?

- Jo. - A tamhle to je Jonathan.

Tohle je Damon.

- Já jsem Russell. - A tohle Russell.

Jsem kapitán basketbalového týmu.

Řekla ti „Svalovec Russell“.

Jo, svalovec a milovník.

Když se narodil, vychovali ho vlci.

- Ty jsi Timova přítelkyně? - Jo.

Dělá, jako by tě neslyšela.

- Hele. - Jsi Timova přítelkyně?

- Ne. - Ale jo.

Ty lháři, padej.

Můj Spasitel, navěky

Vyhledal mě a osvobodil Svou vykupitelskou krví

Před více než rokem Timu Woodsovi diagnostikovali rakovinu.

Je mu patnáct let.

Modlíme se tvým jménem. Amen.

Amen.

Běžte v míru.

- Jsi nervózní? - Ne, čekám na mámu.

Říkala… vzbudil jsem ji a ona říkala,

že jo, že už vstává.

MARIETHA, TIMOVA MAMINKA

Začala jsem si všímat, že je Tim nemocný, když mi řekl:

„Mami, mám nějaký oteklý krk.“

Tak jsme šli na kliniku a zeptali se na ten krk, říkám: „Má ošklivý kašel.“

Měli mu udělat rentgen, ale jen řekli: „Má bronchitidu, letní nachlazení.“

Poslali nás domů s antibiotiky.

Dalších deset dní se jeho stav postupně zhoršoval.

Vzala jsem ho ke sv. Františkovi. Tam mu zrentgenovali hrudník.

Když přišel snímek, řekli: „Na to tu nejsme vybavení.“

Zastavili jsme na parkovišti dětské pohotovosti.

Vešla jsem tam, a než jsem stačila říct „dobrý den,“

stálo okolo deset doktorů, mezi nimi i Arceci.

Říkám si: „do háje,“ hned ho odvezli dozadu

a začali mu dávat nějaké růžové pití a…

kapačky… a já tam seděla

a nikdo mi vůbec nic neřekl, víte?

Netušila jsem, co se synem je, co se děje.

Pak řekli, že je to asi Hodgkinův lymfom, netušila jsem, co to je.

Prý že je to rakovina lymfatických uzlin.

Bude brát troje prášky.

Žádné, myslím, nejsou nijak zvlášť drahé,

a od každého druhu jich je jen 12, takže…

TALETHA, TIMOVA SESTRA

Vždycky jsem chtěla syna.

A kdybych měla dvě děti, tak dceru a syna.

Dostalo se mi požehnaní. Jsou rozmazlené.

Jsou to hodné děti, ale jsou strašně rozmazlené.

Tim je teď rozmazlený až hanba.

Ale to se stává, když je dítě nemocné.

TYRIK, TIMŮV ADOPTIVNÍ BRATR

- Řekni: „Ahoj, lidi!“ - Ahoj, lidi!

Ahoj, zlato, vypadáš skvěle, pojď ke mně.

- Jak se vede? - Fajn.

- Jak se cítíš? Dobrý? - Jo.

Dobrý.

- To je moje oblíbená sestřička. - Ale, Time, ty jsi zlatíčko.

Tady mám pro tebe léky.

- Ne, já nechci. - Time.

TIMOVA HLAVNÍ SESTRA

- Musíš si je vzít. - Ale ne…

- Pojď. - Je to hnus.

- Ne. Ne. - Ale jo.

No tak. Vypij to.

- Ne. Nejdřív ty. - Time.

Puberťáci vzdorují. Všichni puberťáci.

Je to jejich role, je to věkem.

Máme moc hezký vztah.

Ví, že mu nic neodpustím a že ho donutím dělat to, co má.

Protože Connie neukecá.

Ví, že když je s ní, musí poslouchat.

Líbí se mi ta pozornost.

Upřímně říkám, že se mi fakt líbí ta pozornost.

Než jsem onemocněl, nikdo se o mě nezajímal.

Teď je o mě zájem a líbí se mi to.

- Nejsi vyčerpaná? - Ne.

Alexandře Lougheedové je sedm let. Říkají jí Alex.

Jackie, máš na zadku špínu. Tady.

Když bylo Alex pět let, diagnostikovali jí leukémii.

Má za sebou dva roky léčení, recidivu a transplantaci kostní dřeně.

JACKIE, ALEXINA SESTRA

Tyhle jsou z ledna.

JUDY, ALEXINA MAMINKA

Jo, tady máme polaroidy.

Tady je táta. A tady Jackie. Koukej, jak je Jackie malinká.

Táta.

To on jí daroval kostní dřeň.

Ukazuje, odkud tátovi brali kostní dřeň.

To bylo potom.

Vážně se z toho dostala.

Ne, Alex. To v domě nedělej.

JUNE, ALEXINA BABIČKA

Dej mi to, prosím.

Alexina rakovina je teď na ústupu.

Zase si hraje s mladší sestřičkou Jackie

a povídá o svém kamarádovi Richiem.

Myslím, že je moc hezký.

Richie tohle… Richard tohle určitě uvidí.

Doufám, že ne. Ale už to slyšel. Řekla jsem mu to do telefonu.

Na začátku prosince se Alexina nemoc vrátila.

DĚTSKÁ NEMOCNICE V CINCINNATI

ODDĚLENÍ HEMATOLOGIE/ONKOLOGIE

Nové terapie selhávají.

Její hlavní lékař si myslí, že už se nedá nic dělat.

Zahajuje hospicovou péči.

ALEXINA ŠKOLA

Psali jsme jí dopisy, posílali pohledy, na Vánoce vyzdobili její nemocniční pokoj.

Některé děti ji přišly navštívit.

Jaké to bylo?

No… Docela děsivé.

Byl to nezvyk, vidět ji bez vlasů.

Vypadala jako stejná holčička?

Někdy to bylo moc smutné, protože si říkáte:

„Proč se to stalo zrovna Alex?“ Ale takové věci se prostě stávají.

Ošetřující lékař tenhle měsíc, doktor Paul Jubinsky,

si nemyslí, že je situace beznadějná.

Teď, když klesla horečka a už se cítí celkově lépe, může snést víc…

Přichází s novou experimentální léčbou.

… takže by její výsledky mohly spoustu lidí překvapit.

Alexini rodiče ji zvažují.

… to je, myslím, jediný způsob.

Všechno, co momentálně zvažujeme,

je velice experimentální.

Matka a otec mají rozdílné názory.

Matka nechce žádnou léčbu, která by jí způsobila jediný aft,

horečku nebo nevolnost.

Myslím, že je na tom otec stejně. Ale spíš je ochoten

zvážit více možností.

Otec chce víc informací.

Chce se za deset let ohlédnout a vědět, že zvážil všechny možnosti.

Ano, to je naprosto rozumné.

Jo.

Alex začíná novou léčbu

a po čtyřech měsících její rakovina opět ustupuje.

Na Vánoce nám řekli, že se nedožije Nového roku

a že máme zařizovat pohřeb, tak jsme ho zařídili.

Já ho zařídila. Manželovi jsme to neřekli.

Chci vám představit výjimečnou osobu tohoto večírku. Tohle je Alex.

Byl prakticky ochotný zkusit cokoli.

Měli jsme konflikty, kdy jsme si museli sednout a říct si,

kdo co chce, nebo nechce,

jestli to zkusíme, nebo ne, a z jakých důvodů.

Já jen nechtěla, aby jí bylo špatně.

Proč?

Už si tím jednou prošla, měla plnou pusu aftů

a ty afty postupovaly přes jícen

až do střev a konečníku.

To už jsem nechtěla,

protože jí to hrozně bolelo, dávali jí morfium,

měla morfinový přístroj.

To už jsem nechtěla, takže když nám řekli, že to nezpůsobí…

Ahoj.

… že to nezpůsobí víc komplikací než ty, co už měla,

řekla jsem, že to zkusíme.

Chtěli jsme pro ni uspořádat večírek,

protože nikdy nevíte, co přijde.

JUSTIN ASHCRAFT, 19 LET

Justin Ashcraft má leukémii.

Bojuje s rakovinou už deset let,

což je skoro nejdéle ze všech dětí v zemi.

Jeho stav byl poslední rok stabilní

a nedávno dostudoval střední školu.

Ale právě se dozvěděl, že má recidivu.

A opět s rodiči čelí rozhodnutí.

Leukémie je u dospělých jiná než u dětí. Už jsme o tom několikrát mluvili.

Justinova doktorka Claire vysvětluje experimentální léčbu,

díky které by rakovina mohla zase ustoupit.

O smrti a nečekaných vedlejších účincích nevíme.

Myslím, že je tu velmi malé riziko.

Protože riziko, že nastanou kvůli lékům,

je mnohem menší, než když nenasadíme žádnou léčbu.

Chtěli byste, abych šla touto cestou

a zajistila tuhle léčbu, nebo už do toho nechcete jít?

Protože další možnost je

nenasazovat žádnou léčbu, ale pak bude leukémie

postupně růst a nakonec tě zabije.

Jestli řekneš „ne,“ budeme tvé rozhodnutí podporovat.

Ale já bych doporučila léčbu.

Jo, já bych radši léčbu.

Dobře.