Between Two Women

- Přemýšlela jste, že byste koupila dům? - Ani ne.

Od studií žiju v podnájmu a zvyk je železná košile.

Kde v Bradfordu žijete?

Vy tu ještě jste? Nechtěla jsem rušit.

Nic se neděje. Jsme na odchodu.

Pojď, broučku. Je čas jít.

Odvedeme tě domů a uvaříme ti čaj.

- Můžu vás odvézt. - Ne, děkujeme. Rádi se projdeme.

- Tak zatím. - Mějte se.

- Na shledanou zítra. - Jistě. Pa.

- Zdravím, pane Hardy. - Ahoj, kočko.

To by šlo, kotě.

Jo, furt maluje.

Nalij vodu do konvice, broučku. Táta je doma cobydup.

- Akorát jste přišli? - Jo.

Takže čaj bude zas kdovíkdy?

Klobásy jsou opečené a zeleninu jsem udělala před odchodem.

Nemůže už chodit ze školy sám?

Víš, že se ráda projdu.

Mělas v plánu se tam zdržet a zas s ní žvanit.

Můžu si dělat, co chci.

Spoustu žen by si tohle k manželovi nedovolilo.

A spoustu manželů by to nezkouslo.

Zdravím, pane Hardy.

Zdravím.

JARO

- To máš na školní projekt? - Jo.

Podle mě je dobře, že vás učí o průmyslu.

Spoustu lidí tady to odsuzuje.

Když je doma, šmíruje tě oknem.

- Kdo? Paní učitelka? - Jo.

- O tom pochybuju. - Nelžu. Viděl jsem ji.

Nemyslím si, broučku.

Proč nás nemohla odvézt domů?

Děti by se asi s učitelkami mimo školu družit neměly.

Ale s tebou si povídá.

- Dal bych si čaj. - Už se nese!

Může nás příště odvézt autem?

- Uvidíme. - Slibuješ?

Říkám, že uvidíme.

VÍTEJTE V AUSTRÁLII. PRŮVODCE OSADNÍKŮ

Co říkáš na to, že teta Alice odjede žít tak daleko?

- Mám za ní radost. - Taky bys chtěl?

Kdyby jela i máma…

Zdá se mi to nebo se tu ochladilo?

To jsem si mohl myslet.

Asi nám dobrovolně nedojdeš pro uhlí, co?

- Jestli chceš. - Nech to plavat.

Máš plné ruce práce.

Nepeskuj ho, tati.

Skliď to, broučku. Chci prostřít.

Co to maluješ?

To je na projekt, co děláme v nové škole.

- Líbí se ti tam? - Jo.

Do lepší jsem zatím nechodil.

Chodils jen do dvou.

To je jedno, mami.

Když to tvrdí, tak to tak je.

Co to je?

Určitě si tam hezky zvyknul.

- Soudím podle toho, jak kreslí. - Pořád něco čmárá.

Nevím, proč pořád maluje továrny a špinavé postranní uličky.

V továrně pracuju už skoro 35 let.

Když k nim tolik přičichneš,

malovat je by byla poslední věc, co tě napadne.

Prý může jít na uměleckou školu.

- Říká kdo? - Jeho učitelka.

A kde na to vezmeme?

Nechte už toho negativismu. Vy oba.

Chtěl bys na vysokou?

- Jo. - To je dobře.

To je stejně za dlouho.

Na tom nezáleží. Potřebuje podporu.

Umím si představit, co na to Geoff.

- Ahoj, brouku. - Ahoj, Connie.

Konečně.

Tady ho máme.

Pojď dál, chlape. Posaď se u nás a ohřej se.

- Ahoj. - Ahoj, Franku.

- Ahoj, mladíku. - Ahoj, strejdo Franku.

Kde máš Geoffa?

- Šel s Tomem na fotbal. - Už jsme chtěli začít bez tebe.

- Nemohl jsem se utrhnout. - Moc práce?

Znáš to.

Tak mu nalij čaj. Musí umírat žízní.

- Donesu židle z vedlejšího pokoje. - Prosím.

Ne.

A podle mě jeho věk nehraje roli.

Ano.

V sobotu se můžete přijít podívat.

Dohodnuto.

Na shledanou.

Děkuji, Jude.

VYROBENO V HUDDERSFIELDU

- Nesu dobré zprávy. - Opravdu?

Ano.

Na radnici budou vystavovat umělci z West Riding.

Mluvila jsem s organizátory.

Říkali, že můžu přinést tvoji práci.

Podle mě by to měla být tahle.

Neměl bych namalovat opravdovou továrnu?

Vůbec ne. Důležitý je výsledek. Je na tobě, jak ho docílíš.

Měl bys dokázat namalovat realitu.

Jak dobře maluješ závisí na tom, jak dokážeš vnímat.

A v tom jsi dobrý.

Na umělecké škole za mých časů

někteří lidé zastávali názor, že nemusíš umět kreslit.

Někteří to považovali za přítěž.

Přítěž?

Trochu jako břímě.

Podle mě je umět kreslit dobrý základ.

Nebude vadit, že je to dítě?

Ne, ani to nemusejí poznat, protože jeho práce jsou skvělé.

Jsem vám moc vděčná za to, co pro něj děláte.

To já ráda.

- Bude mít táta radost? - Nevím. Bude v práci.

Pár týdnů má večerní směnu.

Mámě se to nelíbí.

- Nepovídej. - Ne.

Ruší mě, když přijde, takže nikdy nevím, v kolik jít spát.

- V kolik hodin chodíte spát? - Jak kdy.

- Jíte sušenky? - Prosím?

Mně je nedovolí.

Vlastně jím dvě sušenky.

- Dvě? - Každou noc.

Máte své rituály, že, paní učitelko?

Už to tak bude…

A jsem Kathy.

Hezký večer.

- Vskutku. - A je teplo.

- Ano. - Můžu vás svézt?

Asi ano.

Nastup si.

- Můžeme zajet na Castle Hill. - To by bylo hezké.

Já jsem Ellen.

Nevypadá ta žlutá hezky?

Moc jasná.

- Je to moderní. - Ta zeď je moc zářivá a špinavá.

To vybledne.

Chtělo by to vymalovat. Museli tu žít nuzáci.

- Měli pět dětí. - To je neomlouvá.

Tak co říkáš? Na tu žlutou.

Nevím.

Nejsi umělec?

Jo. Očekávají nás ve dvě.

To akorát odvedu Victora k Andrewovi.

Nezvládl by tam už dojít sám?

Tady je nám líp.

Vím, že to má Vic dál do školy,

ale cena nájmu, vlastní kuchyně a dvorek za to stojí.

Nejsme přeci první lidé, co mají kuchyň a zadní vchod.

U družstevního bydlení bychom už mohli mít i koupelnu.

Můžu ji sám udělat.

Dala by se postavit veranda, abychom nevcházeli rovnou ven.

Myslíš předsíň.

Ale na koupelnu tu není místo, ne?

Museli bychom zmenšit ložnici. Stěží se tam vejde nábytek. Zvedej se.

Ahoj, kočko.

- Ahoj, Tome. - Čau, mladej.

Ahoj, Tome.

- Strejdo Tome, ne? - Ne, Geoffe.

- Nejsem žádnej zpropadenej strejc, viď? - Nejsi Tome.

Hned jsem tu!

- Ahoj. - Ahoj. Jdeš dál?

Radši ne. Geoffův kamarád nás má odvézt k mojí sestře.

- Máme to ale krásný den, že? - Vskutku.

- Vyzvednu ho okolo šesté, dobře? - Dobře. Zatím.

Zatím.

DRÁŽNÍ REVUE

Mám elektrický vláček.

Opravdu?

Vyndáš mi vláček, tati?

Tati?

Tati!

Tati!

Tati!

Vyndáš nám vláček?

Na křiklouny nereaguju.

Už jsem ti říkal, ať tu neřveš.

- Omlouvám se, tati. - Pořád ta samá písnička.

Dokolečka ti opakuju, ať tu neřveš.

Používej hlavu, proboha.

- Zkus tyhle. - Záleží na tom, Raymonde?

To teda záleží. Přeci si nebude sedět na uších.

Po mně to tedy nemá.

Nic.

Už dlouho sis s ním nehrál.

Tak se ti neomrzel?

Tak pojď. Rozložíme to tady.

Tady to máme.

Koukej.

A ty tuhle.

Je to furt těžší.

Tak. Dej to tam, koukej.

Už máte všechno? A bacha na zástrčku.

ELEKTRICKÝ VLÁČEK HORNBY DUBLO

VÉVODKYNĚ Z MONTROSE

ZDROJ A3

- Půjdeš za mnou? - Já nevím.

Můžeme tu mít tábor.