The Teacher (Učiteľka)

Tak pohyb!

Dobrý den!

Sedněte si.

Vítejte po prázdninách opět ve škole.

Jmenuji se Marie Drazděchová a jsem vaše nová třídní učitelka.

Budeme spolu bojovat s jazykem ruským,

s jazykem slovenským a s dějepisem.

Doufám, že se na společnou práci těšíte stejně jako já.

Ráda vás co nejdřív všechny poznám, takže teď budu číst vaše jména.

Každý se vždy postaví, abych si ho mohla prohlédnout,

a pěkně nahlas mi řekne, co dělá jeho maminka a tatínek.

Dobře? Tak.

Ambrožová Kateřina.

Tak nám řekni, Katko, co dělá tvá maminka a otec?

Máma dělá v samoobsluze v lahůdkách a otec je truhlář.

- To může něco opravit. - No, on je spíš vývojový modelář.

- Zeptáme se ho, ano? - Ano. - Sedni si.

Bártová Helenka.

Táta je na montážích a máma byla kadeřnice,

ale teď je s mojí malou sestrou na mateřské.

- Dělá teď doma? - Jen stále zákaznice.

Dobře.

Bína Miloš.

Otec je taxikář a matka dělá v bytovém družstvu.

A otec vzkazuje, že kdybyste potřebovala odvézt, není problém.

Řekni otci, že děkuji. Binder Filip.

- Není tu. - Aha.

Hančová Janka?

Moji rodiče pracují jako projektanti v Praze.

Děda už není na školské správě?

- Ne, je v důchodu. - Aha. Hampl Josef.

Otec je...

- Cože? - Otec je zedník a máma kuchařka.

Aha, dobře. Kučerová Danka.

Máma je laborantka a trénuje gymnastiku.

- A otec? - Pracuje na letišti.

- Je pilot? - Ne. Dělá v účtárně.

V účtárně.

Malinovský Anton.

- Otec je soudce. - U kterého dělá?

U okresního soudu.

Šimeková Zuzana?

Mamka je servírka a táta pracuje v Krystal baru.

Němec Juraj.

Otec je primář na Kramároch a máma je sestřička.

Lékař. Řeháková Alenka.

Otec je invalidní důchodce.

Vojáček Miroslav.

- Máma je zelinářka. - Kde?

V centrální tržnici.

- Dobře. Má tam stánek? - Má.

Dobře. Zimka Ondřej.

Máma dělá v mateřské školce a otec zemřel.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Promiňte, že jdu pozdě, soudružko.

- Jak se jmenuješ? - Já jsem Filip Binder.

Aha. Prozradíš nám, proč jdeš pozdě?

Tramvaj měla zpoždění.

No. Teď se postav a řekni nám, co dělá tvá maminka a tatínek.

Matka pracuje jako dispečerka v ČSAD a otec je automechanik.

- Opravuje autobusy. - Hm.

Řekni to!

Otec je bývalý mistr republiky ve volném stylu.

Takže, když by chtěl, tak vám umí dát všem do držky

třeba i se svázanýma rukama.

Dobrý večer. Jsem ráda, že jsme se dnes sešli

na této mimořádné schůzi SRPŠ.

Soudružka zástupkyně Chvalovská bude dělat zápis.

Asi tušíte, proč jsme se tu sešli.

To, co se stalo, je vážné, a musíme k tomu zaujmout stanovisko.

Slibuji vám, že dokud nedospějeme k nějakému závěru,

- všechno zůstane jen mezi námi. - Já nic nevím. O co jde?

Promiňte, já se chci jen zeptat,

proč zde není soudružka učitelka Drazděchová?

- To je přece jasný. - Co tím myslíte?

Jen to, že o kom se zde má mluvit, není osobně přítomen.

To je pravda. To není správné.

Snad by bylo dobrý nejdřív vědět, co se stalo, ne?

Soudružku učitelku Drazděchovou jsme zvali,

- ale bohužel se omluvila. - No, to určitě.

O předmětu dnešního setkání jsme ji informovali

a o jeho výsledcích bude podrobně vyrozuměna.

Nezlobte se, ale mně se to nelíbí.

A nebylo by lepší počkat, až tu bude?

A není to náhodou trochu záměr, že tu není?

- Ze zásady to není správné. - Nechtějte mě rozesmát!

Počkej! A to, co se v tý třídě děje, je správný?

Paní Kučerová, to vy jste iniciovala toto setkání.

Jde o vaši dceru. Nebudeme předstírat, že o ničem nevíme.

- Já tedy o ničem nevím. - Počkejte, prosím.

Podnět k tomuto setkání jsem po zralé úvaze dala já sama.

- Co si o tom myslíš? - Je to možná šance, jak se jí zbavit.

Vždyť to je strašný, co se stalo.

Já vím.

Ale pořád je předsedkyní komunistický strany na škole.

Když se připojí aspoň někteří rodiče, tak se to bude muset řešit.

Ježíšikriste!

Ano, četla jsem žádosti o přehlášení dětí na jinou školu.

- Ale zatím jsem je nepostoupila dál. - Proč?

Podle bydliště spadáte do naší školy.

Nejbližší škola, která by připadala v úvahu, má plný stav.

Ale především důvody, které udáváte,

jsou jen zástupnými důvody, to je nám všem jasné.

Sepište skutečné důvody,

které vás vedou k rozhodnutí přepsat děti na jinou školu,

- a podejte oficiální stížnost. - Jakou stížnost?

Tady je vzor, jak má taková stížnost vypadat.

- A kdo se tím bude zabývat? - Pošlete ji mně.

Když budu mít něco konkrétního v rukou, mohu to postoupit výš.

Potřebuju něco, od čeho se můžeme odrazit.

Promiňte, ale jak dlouho jste o všem věděla?

To jste čekala, až se stane něco takového, jako nám?

Podívejte se, moje postavení je složité.

Jsem sice ředitelka,

ale soudružka Drazděchová je předsedkyně komunistické strany,

její manžel byl důstojník a její sestra žije v Moskvě.

Pokud mám podniknout nějaké kroky,

potřebuji mít něco prokazatelně v rukou.

I tak je hodně pravděpodobné, že tu skončím dřív, než něčeho dosáhnu.

Ale protože věci dospěly tak daleko,

rozhodla jsem se, že to riziko podstoupím.

Obávám se, že můj podpis pod stížností vše jen zkomplikuje.

Ano, pane Littmanne, vás poprosím, abyste se zatím nepřidával.

Přidáte se, až když seženeme

další svědectví od nezpochybnitelných svědků.

Pokud se takoví vůbec najdou.

Většině podle všeho tenhle stav vyhovuje.

Možná všem ne.

Nemám nejmenší chuť vystavovat Danku dalšímu stresu.

- Chci ji přehlásit na jinou školu. - To můžete,

- v tom vám nikdo bránit nebude. - Chceme, aby to skončilo, ne?

Stejně se nic nezmění, zametou to pod koberec.

Jsme v tom jen my a vy.

Co chcete dělat dál?

Kdyby nešlo o tak vážnou situaci, hledala bych jiné cesty.

Řekne nám konečně někdo, o co jde? A co se od nás chce?

Nevíme o tom, že by soudružka učitelka udělala něco špatného.

- My jsme s ní byli vždy spokojeni. - Ve vašem případě není divu.

Co jste tím myslel?

Smím se vás zeptat, paní Bártová, jaké známky nosí vaše dcera?

Samozřejmě takové, jaké si zaslouží, o tom nepochybujte.

O tom právě pochybuju.

- Tu malou máte zlatou. - Ano, poslušná holčička.

A hladová.

To nedávej do pusy! To není na papání.

Co to tam dáváš, ty smíšku?

- Tak. Myslím, že už to je. - Aha.

Teda, vy jste ze mě udělala nového člověka, paní...

- Bártová. - Bártová, ano.

To je fantastické. To je fantastické.

- Co jsem dlužná? - Ne, nic.

- No ne. To neexistuje! - V žádném případě.

Ne, ne, ani náhodou! Berte to tak, abych nevyšla ze cviku.

- 20 korun. - Ne, šoupněte to zpět. Tak.

- Jsem ale vaše dlužnice. - Helenko, dej malou spinkat.

- Dobře. - Zlatíčko.

Dobře.

Ať se Helenka podívá na cvičení. 5. lekce, 3. cvičení, podmět a přísudek.

Ano. Děkuju.

Víte, co zemřel manžel, je to pro osamělou ženu těžké.

Jsem odkázána na dobré lidi, jako jste vy. Máte zlaté ruce!

To je v pořádku.

Můj jediný blízký člověk je moje sestra, a ta žije v Moskvě. To je tisíc kilometrů!

A já jí nemůžu poslat ani pár mizerných buchet.

Když ještě žil manžel, tak to nebyl absolutně žádný problém.

Ani léky! Když sestře onemocní syn, nemůžu jí poslat ani léky!

Počkejte, teď mě napadlo,

vždyť tatínek Danky Kučerový přece dělá na letišti, ne?

Nevím, ale možná se zná s nějakými piloty

a možná by se dalo zařídit, aby s sebou do kabiny vzal nějaký balíček.

Pan Kučera? Myslíte, že by byl ochotný?

Neříkejte, že vám ta situace není povědomá.

Večer u vás zazvoní telefon...

Pane Ambrož, to stínítko zase není v pořádku. Nevím, jak jste to udělal.

- Přijďte mi to znovu opravit, ano? - Mně to povědomý nepřijde.

Pane Řeháku, nějakou paštičku mi vezměte, nějaké řízky.

Kdyby bylo mlíčko, tak také.

Morková kost, ano, to by bylo fajn. Dobře. A nezaspěte!

Dobře, na shledanou. Dobrou noc.

Špičky.

Ahoj, tati.

Ahoj.

Pojď sem.

- Co ve škole? - Nic.

Vyvolala tě?

Hlásila ses?

Víš, co jsme si řekli.

Ještě jedna koule, a končíš s gymnastikou.

Máma ať se třeba postaví na hlavu.

Jestli chceš, budu se učit s tebou, ano?

Soudružka učitelka by od tebe něco chtěla.

Potřebovala by něco zařídit.

Chtěla by propašovat buchty sestře do Moskvy.

Cože?

- Slyšelas, co ta učitelka od nás chce? - Ano.

Co si ta komunistická svině vlastně myslí?

Chce poslat buchty letadlem do Moskvy.

Já se kvůli ní nenechám vyhodit z práce!

Nemůžeš se aspoň někoho zeptat? Nějakýho pilota nebo letušky?

To teda nemůžu. Za prvý: