Charlatan (Šarlatán)

Odstoupit.

Odstoupit.

Konec.

Prezident Zápotocký zemřel ve tři hodiny padesát dva minut.

Soudruh prezident právě zemřel.

Komunistické srdce přestalo bít

a ústa vyřkla poslední lidské slovo.

Srdce, jež bilo za všechen lid.

Ten smutek, toť víc než pouhé hoře.

Ten smutek, toť víc než pouhý žal.

Jak by se vylilo celé moře.

Jak by se světadíl odpoutal.

Máte všichni lahvičky?

Pojďte se mnou.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

- Jak se cítíte? - Zatím nic moc.

Pak se na vás podívám.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Tak ukažte.

Zlepšuje se to. Ale horečka vůbec neustupuje.

Nechce skoro nic jíst.

Pšt. No, no, no. Pšt.

Za tenhle žlučník by měl jít pan doktor sedět.

Kretén.

Pokračujte s obklady z heřmánku a kontryhele.

Ano.

Budete v pořádku, paní Svatoňová. Věřte a bude líp.

Vydržte, já si to jdu připravit.

Dobré ráno.

[nesrozumitelné hlášení místního rozhlasu…]

Ukažte.

- To má bejt čirý. - No jo.

Já vám dám tuhle. Dejte mi 15 korun.

- Počkejte. - Támhle se dojděte vymočit.

Dobrý den. Tak pojďte, ukažte.

V pořádku, můžete. Další.

Výborně.

- To si utřete, tu pusu. - Pardon?

To si utřete. Pan Mikolášek nesnáší nalíčený ženský, to by vás vyhodil.

Skleničky!

Ano. Ano.

Čirá ta sklenička musí bejt! To vám neřekli?

- Nemám jinou. - Skleničku vám dám. 15 korun.

- Tolik? - No, 15 korun.

Jenom jeden?

Zbytek zase zadrželi na překládce.

A zase o vás píšou samé kraviny.

Tak dva ještě. Pojďte. Ještě poslední ale už, jo?

Mám dvakrát padesát vzorků.

Pošťačka říkala, že zbytek zadrželi na překládce v Praze.

Aspoň začneme dřív ordinovat.

Muž, 38 let.

Chronický zánět dolních cest dýchacích.

Užívat směs číslo tři po dobu pěti týdnů.

Teplé zábaly a obklady z husího sádla.

Dvojka. Žena, 56 let.

Písek v ledvinách.

Užívat směs číslo jedna

a denně vypít aspoň tři litry vlažné vody s odvarem z petržele.

Trojka. Žena,

62 let.

Tady už nepomůžeme.

- Co mám napsat? - Napiš tam, co chceš.

Slinivka.

Ze vzorku

není možné

stanovit diagnózu.

Doporučujeme

urychleně

navštívit

odborného lékaře.

Umře dřív, než si to přečte.

Můžu jim říct, že ti dnes není dobře.

Další vzorek.

- Všem pomáháš, a na sebe… - Muž, 54 let.

Pane, tady nemůžete takhle chodit.

Musíte počkat na číslo.

[jemná hudba, klapání psacího stroje…]

Trpíte silnými výtoky. Že je to tak?

Dokud se toho nezbavíte, do jiného stavu nepřijdete.

Náš pan doktor říkal, že jsem neplodná, že děti mít nemůžu.

Říkal váš pan doktor?

Postavte se, prosím.

Jste mladá, silná, ve vás je spousta života.

Pan doktor je vůl.

Co sem lezete? Nikdo vás nezval!

Budete si dělat výplachy z bylin.

A tohle mazat dvakrát denně.

Kam mazat?

Vašemu muži na přirození. Je to směs tymiánu a dubové kůry.

Jestli vás nepřestane podvádět,

toho dole se nezbavíte nikdy.

Byliny si vyzvednete u sestry. V čekárně.

Číslo 38.

Něco jsem vám přinesl.

Máte moč?

Nebolí vás palce u nohou?

Ani mi to nepřipomínejte.

Bolí to jako čert.

Musíte přestat jíst maso.

Každý sousto, co spolknete, se vám usadí do kloubů.

Máte dnu. Za chvilku prsty neohnete.

- Ale já jsem řezník, pane doktore. - Nejsem doktor.

Budete si muset vybrat.

Chceš, abych si klekla?

Klečet se má jen v kostele, Johanko.

Tak mi řekni, co mám udělat, abys mě poslouchal.

Všechno už jsi přece řekla. Pojď jíst.

Vždyť ty peníze nejsou pro mě.

Jsou pro tvoji neteř.

Nechtěla se mnou ani jet, jak se tě bojí.

Já ti to budu splácet, přísahám.

Paní Johano!

Paní Johano, počkejte.

Tohle je pro vás.

To od vás nemohu přijmout. Jste moc hodný, děkuju.

Ne, to není ode mě.

Váš bratr je pro vás připravil už včera.

Proč nás musí vždycky takhle ponížit?

Ukaž.

- Můžeš ji zvednout? - Hm.

Tak ji zvedni.

Aha.

A ruku?

Dobrý.

- Podržím vám ji. - Děkuju pěkně.

Myslím, že to není obrna.

V nemocnici říkali, že má nohy pokroucený od obrny.

A já říkám, že kluk musí na sluníčko. Na dlouho.

- Chybí mu vitamín D. - Aha.

Jeďte s ním k moři.

Pane Mikolášku, kde bych na to vzala?

Muže mi zavřeli, ani nevím, kde je.

Dostanete mastičku na prokrvení a uvolnění svalů.

A budete s ním cvičit.

Tady máte na to moře.

- Děkuju. - To ne, prosím vás! V žádným případě.

Děkuju. Děkuju.

- Je moc hezká. - Děkuju.

Adámku.

„Deset neuvěřitelných kapitol o Šarlatánovi.

Navštívili jsme ordinaci rádoby slavného věštce z moči,

Jana Mikoláška z Jenštejna.

Tento příživník, zneužívající dělnickou třídu ke svému obohacení,

si vozí zadek v americkém autě,

pije šampaňské a vysmívá se spravedlnosti.

V Jenštejně vás nevyléčí, zato vás spolehlivě okradou.

Jak dlouho ještě budeme trpět tento vřed v komunistickém těle?

Jak dlouho bude šarlatán ordinovat své bejlí naivním babičkám?“

To už by nám stačilo.

„Bojte se, Mikoláškové a vám podobní!

Lidově-demokratická spravedlnost vám už brzy podá lék, jaký zasloužíte.

Vězení!

Stojí tam už třetí tejden. Každej večír stejný auto.

Na ulici může parkovat, kdo chce.

Proč se tak bojíš penze?

Hm?

Necháš si pár záhonků s bylinkami a dají ti pokoj.

Moje řeč, vašnosti.

Dyť nemáte zapotřebí nechat se špiclovat.

Já… Já jsem nechtěl pána urazit.

Zastav tady.

Tak už nám zbyli jen dva pacienti.

Potom bysme mohli jet do města na večeři, co?

Tolik dobra v jednom listu.

Pro koho vlastně?

Chci jet domů.

- Jane. - Co je?

Je tu někdo z ministerstva.

Dobrý večer.

Co si přejete?

Vy si mě nepamatujete?

- Odkud? - Byl jsem u vás.

Denně tady máme dvě stě pacientů.

Mrázek.

Ledviny?

Akutní selhání v jednapadesátým. Poslal jste mě rovnou pod kudlu.

Zůstat doma, tak prdím do hlíny.

Měl byste zmizet, pane Mikolášku.

A rychle. Můžu vám sehnat pas.

- Já vám nerozumím. - Ale rozumíš.

Zažádal jsem si o znárodnění.

- Máte v cizině spoustu přátel. - Můžu dojíždět na středisko.

Pane Mikolášku, Bezpečnost zahájila vyšetřování vaší osoby.

To je nesmysl.

Mám s ministerstvem zdravotnictví

i vnitra velmi dobré vztahy. Léčil jsem prezidenta Zápotockého.

Prezident je po smrti. Žádné dobré vztahy už tam nemáte.

Já jenom léčím lidi.

- Vy mě nechápete. - Ne, vy nechápete mě!