Dracula

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

MAĎARSKO 1897

Máte hlad, pane Harkere?

Ne, nemám.

- Děkuji. - Tak to si můžeme promluvit.

Jsem sestra Agáta.

Znám tu všechny sestry.

Byla jsem v izolaci.

- Modlení? - Studovala jsem,

pane Harkere, vás.

Četla jsem záznam

vašeho zajímavého pobytu v Transylvánii.

Je to pravda.

- Všechno. - A je tam spousta pravdy.

Sestra Angela říkala, že jste psal týden dnem a nocí.

Posaďte se, prosím.

- Je to slunce příliš ostré? - Ne.

Dobře.

To je dobře, ne?

Pojďte dál, drahá.

Budou nás pozorovat.

Asi mi nevěří s mužskou společností.

Tak tu máte garde.

Pane Harkere, nechci být drzá, ale jak je možné, že stále žijete?

Prchal jsem. Chytili mě. Utekl jsem.

- Utekl, ano. - Uprchl jsem. Bál jsem se o život.

Je to monstrum.

Přísahám.

- Je to samotný Ďábel. - A proč jste přestal?

- Přestal co? - Prchat.

Už jste tu skoro měsíc.

- Jsem tu v bezpečí. - Proč?

- Tohle je dům Boha. - Dům Boha, říkáte?

To je dobré.

Muž by se nám hodil, co, sestro?

Před dvěma roky se tu zhroutil kostel.

Spadla střecha a zabila všechny, co se modlili.

Včetně dětí.

Přežil pouze kněz. Knězi už jsou tací.

Pak mi řekl, že i v těchto chvílích

si zachoval víru.

Měl hlavně zachovat střechu.

Spoléhejte na svou ochranu, pane Harkere.

Bohovi je to fuk.

To, jak mluvíte,

je nezvyklé pro někoho s vaším posláním.

Své poslání jsem zvolila dávno.

Co se děje?

Máte něco v oku.

Už je to pryč?

Ano.

Vaše snoubenka, Mina,

hodně jste o ní mluvil. Mina Murrayová.

Ano.

- Musím se s ní spojit. - Musíte ji milovat.

Samozřejmě.

Možná jí někdy dáte přečíst své zápisky.

- Pokud bude chtít. - Vynechal jste

tedy ve svém psaní věci, které by ji mohly rozrušit?

No, nechtěl jsem...

Tak teď mi můžete říct vše,

co se stalo, když jste byl v hradu hraběte.

Vaše stolování, vaše konverzace i vaše intimní chvíle.

Váš život závisí na vaší upřímnosti.

Chápete, co po vás chci?

Asi ano.

Chci vědět, pane Harkere,

zda jste měl pohlavní styk s hrabětem Drákulou.

PRAVIDLA BESTIE

TRANSYLVÁNIE

Pane Harkere.

Pane Harkere, prosím.

Musíte si to vzít.

To je od vás milé. Děkuji.

- Ale nemohu. - Musíte.

- Díky. - Budete to potřebovat.

Vozko,

nezlobte se, ale k hradu je to ještě daleko.

Blíž nejedeme.

- Hrabě si vás tu najde. - Jak?

Hledá lidi.

Pošle vám odvoz.

„Můj drahý Johnny,

cestuješ do daleké země

a mně se po tobě bude každý den stýskat.

Myslím si, že na své cestě Evropou do Transylvánie

potkáš velmi zajímavé ženy.

A chci tě ujistit, že pokud podlehneš pokušení,

tak tomu já, tvá svědomitá snoubenka, naprosto porozumím.

Jistota naší blížící se svatby

je mi dostačující útěchou.

No, pak ještě hezký doktor Holmwood,

tví přátelé Reggie a Barnaby, kteří mě vždy rádi vidí,

skvělý Edwin od vás,

řezníkův kluk, který se nám teď krásně zakulatil,

a kdybych stála o něco jiného,

tak rozkošná barmanka z Rose and Crown,

která se ti vždy líbila.

Jsem si jistá, že na sebe

budeme při tomto odloučení brát ohledy.

S láskou a doufám, že i s tvou láskou, tvá milující Mina.“

Vozko, pomohl byste mi se zavazadly?

Okouzlující.

Haló?

Haló?

Je někdo doma?

Haló?

Omlouvám se. Já...

Víno bylo otevřené, tak...

Mohu vám nalít, hrabě?

Já nepiju...

víno.

Vítám vás tu, pane Harkere.

Já jsem...

Drákula.

Váš zaměstnavatel na vás pěje ódy, pane Harkere.

Ano. Nemovitost byla koupena na vaše jméno.

Vše je v pořádku.

Potřebuji jen podepsat pár dokumentů

a opatství Carfax je vaše.

Velice se do Anglie těším, pane Harkere.

Místní lidé jsou tak omezení.

Mezi nimi strádám.

Nemají žádnou...

Nemají žádnou chuť.

Asi myslíte charakter?

Asi.

Tohle je skvělé, pane Harkere.

Budete opravovat mou angličtinu.

Pomůžete mi, abych bych ve vaší zemi

jedním z vás.

Vaše angličtina je skvělá, hrabě.

Lichotíte mi.

Ne, to ne.

Bohužel zítra odjíždím.

Musím se okamžitě vrátit do Anglie.

Ne.

Promiňte?

Nemusíte se omlouvat.

Zůstáváte tu.

- Tak jsme se dohodli. - S kým?

S vašimi nadřízenými.

Zůstanete se mnou celý měsíc

a pomůžete mi s angličtinou a s porozuměním vaší kultury.

- Hrabě, já ale... - Nechte... Ne, prosím.

Nebuďte znepokojen, pane Harkere.

Jste tu vítán.

Hrabě Drákulo, jsem právník.

Nejsem učitel.

Nebude nutné mě učit.

Jednoduše zůstanete po mém boku a já vás...

vstřebám.

To slovo...

„vstřebám“, to říkal?

Ano.

Vstřebám.

Dávejte prosím pozor.

V mém domě se jednoduše ztratíte.

Je to stoupající labyrint schodišť, dveří a stínů.

Ano, velice zajímavé.

- Skoro by to chtělo mapu. - Mapa mého hradu neexistuje.

Kompletní design nebyl nikdy přenesen na papír.

Říká se, že ve změti chodeb se nachází spousta ztracených duší.

Vězení bez zámků.

Slyšel jste o architektovi Petruviovi zvaném Vdovec?

- Ne. - Tento hrad byl jeho poslední kousek.

Památník jeho ztracené lásce a slunečnímu svitu,

ke kterým se už nikdy nevrátil.

Legenda praví,

že zemřel zde,

v náručí své ženy.

Když byl vdovec, tak přece musela zemřít před ním.

Muselo to být chladné objetí.

Nebuďte tak netrpělivý kvůli těmto zlatíčkům.

Jsou společníky člověka

do konce života i po smrti.

Kde je maso,

tam jsou mouchy.

Ráno vám do pokoje bude tímto oknem

svítit slunce.

Naštěstí jsou závěsy dost silné.

A omluvte prosím nepřítomnost mého personálu.

V noci nepracují.

Omlouvám se, jsem nešika.

Jistě, hrabě.

Mohl byste mi půjčit náhradní?

Bohužel žádné nevlastním.

Nemáte zrcadla?

Je to marnivá cetka.

Jaký má zrcadlo smysl?

Ve svém vlastním odrazu nenajdete osvícení.

Jste v pořádku, pane Harkere?

Jsem. Jen jsem se řízl.

Buďte opatrný.

Nesmíme vás vaší krásné Mině

vrátit poškozeného.

To nic není...

Já mluvil o Mině?

U večeře jste mluvil o její kráse.

Nepamatuji si.