Rebelde

SERIÁL NETFLIX

Dobré ráno, princezno.

Pusť mě!

- Co se to děje? - Ticho!

Přestaň!

Vstávej, parchante.

Chyť ho.

Co se děje?

Nemluvit.

Vítejte na přijímacím ceremoniálu, prváci.

Svlékni se!

O NĚKOLIK HODIN DŘÍVE

- Jano, zlato. - Mami!

Musíš si vybrat fotku na obálku časopisu.

Tuhle nebo tuhle?

Jsou úplně stejný.

Tuhle.

Už nechci být v časopisech. Jdu na…

Seriózní školu dělat seriózní hudbu

a všichni tě budou brát strašně seriózně.

Nech toho, mami!

Vím, že se chceš otočit zády ke všemu, co jsme dokázaly.

- Nedramatizuj to. - A nastoupit na Elite Way School.

Tak jí nikdo neříká.

Existuje tolik škol a ty si musíš vybrat tuhle.

Mělas to tam těžký jen proto, že ředitel byl tvůj táta.

- Ještě můžeš změnit názor. - Ale já nechci.

Zlato…

Chápu, že si chceš zkusit, jaké to je být normální.

Jen říkám, že se ti to podle mě nebude líbit.

Nikdo nechce být normální.

Já pak přijdu dolů.

Ukliď si pokoj.

Hlásím se vám živě z Mexika, které kdysi bývalo mým domovem.

Nevím, kdy se vrátím do Argentiny,

ale zatím jsem v hlavním městě DF…

Mexiku!

Je to Mexiko, ne DF.

Díky, otče. Ještě nějaký moudra na můj první den?

Napadá mě pár postřehů k tomu, jak ses vymódil.

Furt tě baví dělat překvapenýho, že jsme spolu?

Vídáš mě jednou ročně.

Když mám kliku, zavoláš mi k narozeninám.

Zapomněl jsem jen jednou. Tys to ještě nepustil z hlavy?

Dělej si, co chceš. Klidně si nos…

Děkuju.

…toho lacinýho plyšáka.

Nic z toho není laciný.

Naštěstí jsem nezdědil tvou zálibu v týrání zvířat.

Jestli chceš dědictví, souhlasil jsi, že se přihlásíš na obchodku.

Ty nechápeš, že chci dělat hudbu?

Proto jsem taky přijel. Ne kvůli tobě.

Máš zodpovědnost vůči své rodině.

Vážně? Jako ty ke své?

- Neprovokuj mě, Luko. - Ne, ty neprovokuj mě.

- Jdeme? - Řidič tě odveze.

Já mám schůzku.

PIANISTA OHROMIL BROOKLYNSKÉ PUBLIKUM

Ti snobi chtěli, abych zaparkoval na ulici.

Jen proto, že tě neznají.

Nedochází jim, jakého umělce tady mám.

Jsi si tím jistý?

Vím, že ti dali stipendium. To je super, ale…

Podívej na ty jejich účesy.

Ale jestli chceš být opravdový hudebník,

pořád tě můžeme dostat na konzervatoř.

Máš talent mladýho Mozarta, ne…

- Ne Jasona Beepera. - Justin Bieber.

Jo, toho.

- Nechci být jako Justin Bieber. - To je úleva.

Vím, co dělám. Tahle škola je pro mě perfektní.

Já jen, že tyhle lidi…

nejsou jako my.

- Nechci… - Tati, věř mi.

Mami, nedělej mi ostudu. Nechci tu dělat scény.

Proč musíme jít pěšky takovou dálku, Guillermo?

Dixon. Jmenuju se Dixon, mami.

Když to říkáš.

Proč jsi mě donutil nechat auto o 18 bloků dál?

Říkal jsem ti, ať v něm zůstaneš. Ne snad?

Pozor na pusu, hochu.

Nemůžu nechat svoje dítě jít první den do školy samotné.

- Mami, prosím tě. - Bude se mi stýskat.

- Mně taky. - Řekni to víc nahlas.

Taky se mi bude stýskat, mami.

Bude se mi stýskat.

No tak.

Neplakej.

Prosím.

Proč mě nikdy tak neobejmeš?

- Mami, ne. - No tak.

Ne, vážně.

- Co to je? - Ty se mi hrabeš ve věcech?

Takhle ji odměníme za ty průšvihy?

Zaplatíme jí školu pro boháče?

Mluvil jsem s ředitelem. Ty tvoje kousky ti nebude tolerovat.

- Na tom nezáleží… - Nepostavíš se za mě?

Proč už se netěšíš, že mě budeš mít z krku?

Jedeme.

- Dávej na sebe pozor. - Budu.

Vítejte všichni v nové EWS, dříve známé jako v Elite Way School.

„Vítáme všechny bez rozdílu.“

Co je? Žijeme ve třetí dekádě 21. století.

To jo.

Ano, mami.

Ano, všechno bude dobrý. Budu v pohodě.

Budeš čelit překážkám, které otestují tvou víru.

Jasně.

- Nezapomeň… - Ježíš je v srdci všeho.

Mám tě ráda. Zatím.

Hi. Pardon, chci říct ahoj.

Ty nejsi místní, co?

Ne tak úplně. Naši ano, ale já jsem z Kalifornie.

Nezájem.

Pojď sem.

Poradím ti. Když už jsi tady,

zapomeň, že budeš nová Mia Colucciová.

Není nic trapnějšího než otravní fanoušci.

Mrkni dvakrát, jestli to chápeš.

Není zač, princezno.

Můžeme?

Kohopak tu máme?

Tamhle je. Podívej.

Nekecej. Je to fakt ona?

Kdo ji sem sakra pustil?

Její dědeček býval ředitelem a její otec je Camilo Cohen.

Produkoval v podstatě všechno, co posloucháme.

Asi mu nikdo neřekl, že jeho dcera má všechno, jen ne talent.

Jsi zlá, Lauro.

Gratuluju. Studujete na nejprestižnější internátní škole v Latinské Americe.

Ti z vás, kteří se zajímají o vědu, robotiku nebo obchod,

budou doma tady.

Kancelářský krysy. Bez urážky.

A nejdůležitější je samozřejmě program pro hudebně nadané,

Musical Excellence Program, známý jako MEP.

Proč anglicky?

Anglické výrazy tady máme radši. Všechno pak zní víc sofistikovaně.

Rozbij to, a koupíš nový.

Moc se netěšte.

Stejně jako každý rok

se do měsíce polovina z vás vrátí domů s pláčem.

Takový nevkus.

Něco takovýho nedokáže každý.

Vyprodaný stadiony, zlatý desky.

Tys myslel, že mluvím s tebou?

Promiň.

Je normální sem přijít s představou, že máte úžasný talent,

jen proto, abyste zjistili, že vás sem dostala protekce.

Taky víme, že talent není vždycky to, co prodává.

A že Spotify vyplácí odměny podle počtu přehrání, ne podle kvality.

Ti z vás, kteří se dostanou do programu MEP,

budou hrát na nejdůležitější akci semestru,

Klání kapel.

Finalisté se pak seznámí s největšími osobnostmi v oboru.

Je to zkratka ke slávě.

Dobře si to pódium prohlédněte.

Tady se můžou vaše sny splnit, nebo navždy rozplynout.

Jdeme dál.

Nepřestávej.

Nevšimla jsem si tě.

Můžu ti dělat publikum.

Vím, že jsi zvyklá na pozornost davů, Jano Cohenová Gandíová.

- Ty víš, kdo jsem? - Jasně. Jsem z Puebla, ne z Marsu.

- A jak se jmenuješ? - Esteban.

Dobře. Estebane z Puebla, ne z Marsu,

necháme si ten soukromý koncert na jindy?

Jasně.

Tady najdete kanceláře vedení.

Takže jsi tu novej?

Očividně, jo. Všichni jsme tu noví.

- Jo, jsem novej. - Super.

Jano!

Sebasi.

Páni.

Jano…

- Sebasi… - Co?

Neboj se, lásko. Poslouchej mě.

Jestli chtějí Jabas, tak jim ho dáme.

- Jabas? - Hashtag Jabas. Jana a Sebas.

Někdo napsal, že jsi tu, a Instagram šílí.

- Vážně? - Pojď sem.

Ticho.

- Ne? Fakt? - Ne.

- Díky. - Ticho. Hned!

Vy dva, tohle není noční klub. Přestaňte.

Smrdí tu hormony až do mé kanceláře.

Dobře, už můžete dýchat.

Každý dostal přidělené místo v třílůžkovém pokoji a nesmíte nic měnit.

Večerka je v devět. Přesně v 21:00.

Kdyby někdo z vás neuměl hodiny…

- Mluví rychle. - Moc rychle.

…považujte mě za hranici, kterou nechcete překročit.

Už můžete jít.

- Přijdu za tebou. - Do mýho pokoje?

- Jo. - Ale spolubydlící…

Požádej je o laskavost.

- Já chci být normální… - To jsi.

Promiňte, že ruším.

Pokud očekáváte protekční zacházení,

budu vás muset zklamat.