AJ and the Queen

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Všechno to začalo kvůli penězům.

Jo, já vím. Peníze potřebujeme všichni.

Asi až na Kardashianovy.

Ale já ctižádostivou matku neměla. Musela jsem si poradit sama.

To je jeho oblíbená paruka. Říká jí Osiřelá Diannie Ross.

Mohla bych toho o něm tolik vyprávět. Však uvidíte.

Myslí si, že ten příběh je o něm.

Ale to se plete.

Tady máš, prcku.

Je o mně.

- Hele! - No?

Vrazil jste do mě.

Promiň. Neviděl jsem tě.

- Kolik stál? - Tři dolary.

Dej mu pět.

- Tady máš. - Promiň.

- Hele! - No?

Vrazil jste do mě.

Dneska to tady solidně rozjela.

Na seniorku si nevede špatně.

Díky. Sypte to sem. Vážně.

Paráda! Děkuju. Děkuju mockrát.

Jak dobře víte, dneska ve Spodku vystupuju naposledy.

Ano. My dámy mu v zákulisí láskyplně říkáme „náš smradlavej Spodek“.

Za půl roku otevírám svůj vlastní zbrusu nový moderní klub

Queens v Queensu.

Kde jsou queens?

- V Queensu! - Přesně tak. Manhattan už je passé.

Vřele vás všechny do Queens v Queensu zvu.

Vystoupí u nás všechny vaše oblíbené dámy.

Moji barmani hlavně nebudou ředit drinky.

Ty jo.

Děkuju.

Ruby Red, dámy a pánové!

Jedinečná Ruby Red!

- Dej mi tu tašku. - Tady máš, zlato. Jo!

Už můžete domů, dámy. Shrábla jsem všechny prachy.

Mrcha jedna.

Tady máš dárek na rozloučenou.

Jsou to umělý řasy, abys nemusela krást ty moje.

Skoro jako bysme se měly rády.

- Jo, skoro. - Ruby!

Co si tady vyskakuješ? Ty se do mě budeš navážet na mým pódiu?

To díky mně jsi začala.

Leda bys byl moje teta Charmaine,

která mi půjčila župan, když máma byla v práci.

Díky tobě jsem nezačala.

To se povedlo, Ruby.

Co ty o tom víš? Jsi tady, jen aby lidi vypadli a já už mohl domů.

- Cože? - To teda ne.

Ne. Porkchop do toho netahej.

- Můžeš si to vyříkat se mnou. - Jen tak dál, kočko!

Cože? Myslíš, že protože sis našetřila pár drobných,

- můžeš mi urážet klub? - Já ho urážet nemusím, Tony.

Jen se na něj podívej. Tvůj klub je urážka sama o sobě.

Koho zas uráží?

A těch pár drobných jsem si nenašetřila jen tak. Ani náhodou.

Škudlila jsem. Šetřila jsem. Nic jsem si nedopřála.

Tyhle punčochy látám už od června 2015.

A nemám jen pár drobných, zlatíčko. Mám 100 000 dolarů.

- A máš to. - Přesně tak.

A všechny ty penízky jsem si tvrdě vydřela.

Noc co noc jsem makala na pódiu. Celý roky.

A že jich bylo.

- Ty se do toho chceš vložit? - Ne.

Dobře. Dřela jsem jak mezek.

Jezdila jsem po celé zemi v rozpadlým Fordu Econoline z roku 1986.

Ale s tím už je konec.

Otevřu si vlastní klub, kde poteče teplá voda,

a mám fešáka, co mě miluje.

Můj drahoušek vystudoval ekonomku.

Přesně tak. Vyzná se v kšeftech i v jiných věcech.

No vidíš, kočko.

On je Sonny a já jsem Cher.

Je Berry Gordy a já jsem Diana Ross.

Je René a já jsem Céline.

Modli se, abys měla úspěch, protože tady už si ani neškrtneš.

Já tady být nechci, zlato. O to tady jde.

Pro jednou se nebudu muset nikomu zpovídat.

Budu vlastním pánem.

S tím, kolik jsem toho musel obětovat,

tady odmítám zkejsnout jako ty, Tony.

Jako lakomá mrcha, co šidí lidi na rozlučkách se svobodou

a musí si vystačit s Netflixem a Nicorette.

- Jen se ukaž. - S Ruby Red není radno si zahrávat.

Ta ti to spočítá.

Zlato, nechceš na rande?

ZLATÁ PERLA ČÍNSKÁ KUCHYNĚ

Nechceš na rande?

- Pozdě. Jseš zpomalená. - Padejte!

Padejte, šlapky!

Padejte pryč, šlapky!

Ty šlapky jsou horší než ty krysy vzadu.

- Dáme si to, co vždycky. Jednu... - Jo, jednu křupavou kachnu

a knedlíčky na páře, ne ty smažené. Bílou, nebo hnědou rýži?

- Ne, děkuju. Bez rýže. - Dej si rýži. Jsi moc hubenej.

V životě jsem neslyšel nic krásnějšího.

A co vy? Bílou, nebo hnědou?

Hnědou. Hnědé se nemůžu nabažit.

Děkuju. Tu kachnu si dáme napůl. On si ji dá bez kůže.

Jo, jako obvykle.

Stejná objednávka u stejného stolu. Každou noc.

Pane Hongu, jestli se zlobí kvůli té kachně,

nemusíte ji porcovat.

Zapomněl jsem na naše výročí.

No sakra. Nemůžete přece zapomenout na výročí.

Na lásku se nezapomíná. Za týden slavíme sedm měsíců.

Jo, jsem v sedmým měsíci a ani to není poznat.

Nemám pro ni dárek.

Víte co?

Dejte jí tohle.

Jsou to umělý řasy. Bude z nich nadšená.

Běžte.

Hrozně se mi líbí, že zná naši objednávku.

- A že máme svůj stůl. - To jo.

A tohle...

Tohle...

je náš klub.

Dneska jsem u architekta vyzvedl návrh.

- Je to ještě lepší než rýže. - Tak jo. Hele.

Tak jo.

Až zbouráme tuhle stěnu,

- pódium bude vidět i od baru. - Jo.

Páni. Už je to tady.

Jo. Už je to tady.

Něco pro tebe mám.

Dneska přišly. Naše kreditky.

Nejlepší na tom je, že kdykoliv něco zaplatíme,

získáme letecký míle. Nejenže budu mít klub,

ale taky pojedu na dovolenou. Co do Řecka?

Zlato, jednou do Řecka pojedeme.

Ale první rok budeme muset dřít.

Musíme hlavně rozjet klub. Kreditky musíme používat opatrně.

- Jenom pro pracovní účely. - Jasně.

Volá ségra.

- Pozdravuj ji. - Pozdrav ji sám.

- Čau, kočko. - Čau.

Jsem tady s Robertem. Co se děje?

Onemocněla mi chůva. Nemůžu zůstat s mámou. Můžeš přijet?

Chystali jsme se k Robertovi. Zítra odjíždí na turné.

Ne, běž. Máma je důležitější.

Mario, hlavně jí nezapomeň zmínit, že jsem to řekl.

Bude se to hodit, až se konečně seznámíme.

- Určitě? - Jsi moc hodnej, Roberte.

Už jedu, dobře?

Uvidíme se zítra. Podepíšeme tu smlouvu.

- Ve dvě. Buď tam včas. - Dobře. Nezapomeň tady ten návrh.

Ne, nechám ho tady na našem stole.

Počkat. Tady? Před Hongovýma?

- Nádhera. - To si pište.

- Dejte mi pět dolarů. - Prosím?

Dejte mi pět dolarů.

Nebydlíš náhodou o patro výš?

Jo. Dejte mi pět dolarů.

„Dejte mi pět dolarů“ se neříká.

Když řekneš „dejte mi pět dolarů“, musíš říct „prosím“.

Dobře. Takže...

Dejte mi pět dolarů, prosím.

- Na co je potřebuješ? - Na zubaře. Praskl mi zub.

- Ukaž. - Je vzadu.

Dobře. Tak ukaž.

Říkám, že je vzadu.

No tak.

Musím zaplatit účty, aby mi neodpojili mobil.

Co je mi po tom?

Nic. Oblíkáte se jak ženská. Máte větší problémy.

- Kde máš mámu? - Co já vím?

Asi je někde v autě, s hlavou v něčím klíně.

- Kroť se. Je to tvoje máma. - Někdo by jí to měl říct.

To je všechno? Dlužím jim 120 babek.

Rozfofruj to trochu. Vím, že máš víc, ty vole.

Jo, mám, ty vole.

Mám celej kufr prachů. Ale s takovým chováním nic nedostaneš.

Víš ty co?

Hele, dám ti deset babek,

ale musíš mi nahoru vynést kufr.

To tak.

Kuš! Už je noc.

Překvápko!

Necítím žádnou kolínskou od Gucciho. Kde máš toho svýho svalovce?

Něco mu do toho vlezlo. Snad ses nefintila kvůli němu.

Ne, fintila jsem se pro sebe.

A pro toho úchyláka s dalekohledem. Čau, Jamale!

Musel se postarat o mámu. Zítra s náma podepíše smlouvu.

Je fešák a má rád svoji mámu. Já ti říkala, ať se ho držíš.

- Pro koho je ten dort? - Pro tebe a cukrouše Hectora.

Já dorty nejím a on tady není.

Tak asi bude pro mě.

Máš cukrovku.

Cukrovkáři můžou jíst to, co všichni ostatní. Jen musí být opatrní.

To je citát z internetu, takže to musí být pravda.

Je fajn, žes to četla, i když jseš slepá.

Nepodceňuj mě, ty kravko. V knihovně mají počítač s Braillovým písmem.

Sklapni a podej mi nůž.

Nevím, proč mě překvapuje, že něco víš.

Nějak se pořád dokážeš bezvadně nalíčit.

Je to prostý. Stačí dobrá paměť a trocha magie.

S intuicí zrak nepotřebuješ.

- Louisi, nabral sis toho moc. - Jak to mám vědět? Jsem slepej, ty vole.