One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

12. DÍL

Pojď dál.

Přinesla jsem čaj.

Díky. Uvaříte nám ho?

Tady.

- Posaď se. - Děkuju.

Vím, že to je nenadálé, takže děkuji, že jste souhlasil.

To je v pořádku.

Promiň, jestli se ti nehodilo přijít sem.

Vůbec ne.

Když tě tu vidím,

přál bych si tě potkat už dříve.

Prosím vás, to nevadí. Je to minulost.

Minulost? Tak to bude?

Pořád

se cítím tak, jako předtím.

Není lehké mě překvapit,

ale ty to vždycky dokážeš.

Proč jsi mě chtěla dnes vidět?

Doufala jsem, že mě budete ještě víc odsuzovat.

Brzo tu bude váš taxík.

Můj taxík? To není to důležité.

Tvoje svatba. Na to se zaměř.

Že by nám byly hvězdy nakloněny?

Nejen, že tě mám rád.

Tvůj otec má celkem rád i mou dceru.

Mohlo by to snad být lepší?

- Gi-seoku. - Ano.

- Gi-seoku. - Ano, otče?

Vždycky jsi pro mě byl můj druhý zeť.

Věděl jsem to, co jsem tě uviděl.

- Děkuji. - Ne, ne.

To já jsem vděčný.

Jak bych mohl nebýt, když budu mít takového zeťáka?

O nic se nestarej.

Uvolním ti cestu.

Jinak řečeno,

chceš, aby to tvůj otec vzdal.

Můj otec to nechce s Gi-seokem vzdát.

Záleží mi na názoru rodičů,

ale v mém osobním životě by mělo být hlavní to, co chci já.

Proto jsem sem přišla, i když to je nezdvořilé.

Nevidím v tom nezdvořilost.

Lidé jsou sobecká stvoření.

Ale i tak...

nemůžu dovolit, aby někdo mému synovi schválně zlomil srdce.

Pro mě a Gi-seoka neexistuje budoucnost.

Nechci, aby byla.

Protože máš někoho jiného?

Nebudu ti to vyčítat.

I tak,

nikdy nevíš, co se stane, že?

Radil bych ti nedělat ukvapená rozhodnutí.

Pošetilé věci mě nezajímají

a jsem trpělivý muž.

Takže tvou pozici zcela chápu

a můžu ti dát času, kolik budeš chtít.

Víte, že už ke Gi-seokovi nic necítím.

Nikdo si svými city není jistý.

Mohou se pořád měnit.

Možná to tak je teď, ale kdo ví?

Jak jsi řekla,

možná tě budu více odsuzovat.

Jsem vyčerpaná, půjdu spát.

Popovídáme si zítra.

Bože.

Co tady děláš?

Tvůj otec chtěl, abych ti to dal.

Co je to?

To netuším.

Každopádně, zatím ahoj.

Jasně.

Měj se.

Co byste si dal k obědu?

Nevolal někdo?

Neslyšela jsem nic. Mám vám donést telefon?

To je dobré. A poprosím lehký oběd.

Ano, pane.

- Vezmi to. - Jasně.

Neříkala Čong-in něco?

Nebyl Gi-seok s jejím otcem?

Už je mezi vámi po všem?

Vrať mi moje boty.

Půjdu.

- Buď tam příští týden. - Měj se.

- Jasně. - Ahoj.

Ahoj, Či-ho.

Vzbudil jsem tě?

Ne.

Cos dělala?

Chtěla dělat problémy.

To jsi dělala už včera.

Takže mám pravdu.

Kdes včera byla?

Radši bych to neříkala.

Tak neříkej.

Nesnažím se to tajit nebo tak něco.

Nikomu by to neprospělo,

tak to nechci říkat.

Chápu.

Zase to děláš.

Jen ty působíš dospělý.

I když se snažím nebýt,

pořád si dělám starosti, protože jsem netrpělivá.

Možná jsem ti nedal jistotu.

Chtěla bys potkat moje rodiče?

Kdybych tak viděl tvou reakci.

Jsem v klidu.

No jasně.

Co když se jim nebudu líbit?

Budeme se muset rozejít.

- Hej! - „Hej“?

Víš, že jsem to tak nemyslela.

Myslela jsem to roztomile.

Ty a ty tvoje výmluvy.

Opravdu se bojím.

Moji rodiče jsou milí

a uvidí, že ty jsi taky.

Závidím ti.

Když se na tebe dívám, vím, že tvoji rodiče jsou taky milí.

Ale potkal jsi mého tátu.

Rodiče jsou hamižní, když jde o jejich děti.

Tak nějak chápu, o co mu jde.

Prý ti Čae-in dávala rady.

Už jsem se připravoval.

Navíc jsem teď moc šťastný na to,

abych nějak spěchal.

Myslím, že i to

je víc než dost.

Já ne.

Tolik tě chci.

Jaký sladký život.

Proč jsi předem nezavolal?

- Posaď se. - Jasně.

- Kde je Seo-in? - Je doma.

Proč jste nepřišli spolu?

No...

Drahá, máme hosta, nestůj tam tak.

Dones mu něco k pití.

Co chceš? Co potřebuješ?

To je dobré, matko.

Co...

Neuvěřitelný.

Si-hune, co děláš?

Omlouvám se.

Je to všechno moje vina.

Jak to myslíš?

Drahá, proč se tak chová?

- Drahý, ono... - Nerozvedu se se Seo-in.

Rozvod?

Jen jsem jí chtěl dát dobrý život,

ale nešlo to tak, jak jsem chtěl.

Proto jsem se choval jako naprostý idiot.

Musel mě stresovat ten přesun kliniky.

Nebyl jsem tak pozorný, jak jsem měl být,

- a vyjížděl jsem na ni bez důvodu. - Prosím?

Slyšela jsem dobře? Jen to jsi dělal?

Takže?

Ona teď chce rozvod?

- Drahý, poslouchej mě... - Byl jsem ten den namol.

Pohádali jsme se a já ji uhodil.

Tys ji uhodil?

Neměl jsem, ale udělal jsem to.

Byl jsem ten den úplně namol.

Otče, matko,

prosím, odpusťte mi.

Nebudu nic namítat,

když se mě rozhodnete teď zmlátit,

ale prosím, zastavte ten rozvod.

Nemůžu bez Seo-in žít.

Já...

budu po jejím boku

a už jí nikdy nic neudělám,

tak vás prosím...

Pro jednou mi pomozte.

Nemůžu bez ní žít. Prosím.

Otče, odpusťte mi, prosím. Opravdu mě to mrzí.

Postav se.

Postav se!

Veď mě.

- Domů. - Proč bys tam chodil?

Rozvod je absurdní!

Co je?

Jsi otravná, to je.

To říkáš kamarádce, co se za tebou ve svém volnu staví?

Myslíš, že nevím, že jdeš za mnou,

i když chceš jít rovnou na třetí patro?

Nic ti neuteče.

Copak nejsem dost slušná?

Dneska se s ním potkám,

ale přišla jsem za tebou dřív.

- Tak proč jsi venku? - Není tu nic k jídlu.

Napadlo mě, že bychom mohly jít na jídlo ven.

Aha. Tak já tě zvu.

To bys měla. Předem díky.

Slečno I!

Ahoj, Eun-u.

Měl ses dobře?

Odkud znáte Eun-u?