The Protector

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

ŽIVĚ

- Točíš? - Ano, točím.

Kolem nás se dějí neuvěřitelné věci.

Kam se hneme, tam na sebe lidi útočí.

Podívejte se na to. Podívejte.

Ti, co mohli utéct, utekli. Zůstali tu jen psychopati.

Neumírají. Nelze je zranit.

Prosím, jestli nás někdo slyšíte, pomozte nám.

Už to dál nevydržíme.

- Tolgo. - Co je?

Tolgo, podívej se tamhle.

Tam.

Myslím, že skočí.

Jste v pořádku?

Myslím, že je po něm. Co to k čertu...?

Tolgo...

Tolgo, utíkej!

- Tolgo! - Utíkej, utíkej!

Tolgo!

- Tolgo, utíkej! - Stůj! Pojď sem!

Tolgo, honem!

Tolgo! Pospěš.

- Utíkej. - Tolgo!

Tolgo! Zatraceně!

- Uklidni se. - Co budeme dělat?

Zatraceně!

Moment. Počkej.

Budeme v pohodě.

Zatraceně.

Jdeme.

Honem, lásko.

- Utíkej. Honem. - Dobře.

- Utíkej. - Poběž. No tak. Utíkej.

- Tolgo... - Utíkej. Honem!

- Zůstaň tady. - Tam někdo je.

- Hele. - Kde?

Stop! Ne!

- Bolelo to? - Viděls to?

Ty! Cos to udělal?

- Ukážu ti, jak se to dělá. - Ne, přestaň!

- Ať nás nevidí. - Vy dva!

- Pojďte sem! - Viděl nás! Utíkej!

- Utíkej! - Už jdou, Tolgo!

- Běž! Opatrně! - Tolgo, utíkej!

Nedívej se, jen utíkej!

Tolgo!

Vypadni!

Tolgo!

Pusťte mě!

Pusťte mě, prosím!

Pusťte mě.

Prosím, pusťte mě!

Podívejme, co to tu máme.

Nechte mě být!

Vítejte v novém Istanbulu, přátelé.

Jsem Faysal Erdem.

Úspěšný, slavný podnikatel,

záhadný psanec posledních několika dní,

a nesmrtelný.

Pusťte mě.

Tak jako spousta z vás.

Nikdy nezapomeňte na laskavost, kterou jsme vám udělali,

a připravte se na povolení uzdy své divoké osobnosti

rozloučením se s tou poníženou.

Protože teď už žádné existenční problémy nemáte.

Prosím, pusťte mě, prosím vás! Pusťte mě!

Uzavřením komunikací a naší izolací nic nevyřešíte.

Pitomci.

Protože tohle město teď patří nám!

Ale přirozeně...

- Prosím! -...pár smrtelných...

- Pusťte mě! -...mezi námi zbylo.

- Ty parchante! - Těm...

- Pusťte, prosím. -...bych chtěl něco říct.

Vždy bude pro vás mezi námi místo.

Co ty na to?

Nikdy!

- Dobře, my si ji vezmeme. - Pusťte.

Prosím, pusťte mě. Nedělejte to.

- Tak... - Pusťte mě.

- Ne! - Tohle je poslední varování.

Buď se k nám přidáte, nebo vás čeká nevyhnutelný konec.

Je načase zvolit si stranu.

Chaos v Istanbulu. Vláda mlčí.

ZMATEK V ISTANBULU! ŽÁDNÉ ZPRÁVY

ISTANBUL MLČÍ CHAOS

Istanbul městem duchů.

Zmatek vládne v ulicích Istanbulu po zvýšené...

...dopis prezidentovi parlamentu...

...vyhnout se osobní...

Podle odhadů je počet zraněných a mrtvých vysoký.

...s pokračujícím násilím na občanech, více...

Zmatek v různých částech Istanbulu se rychle šíří.

Pan Faysal...

CHAOS V ISTANBULU!

Duše moje.

Kde to jsme?

Děláš si legraci?

Jsme v zemi, kterou Mehmed dobyl.

V Konstantinopoli.

Otoč se.

Pojďte dovnitř.

Opatrně.

Pomalu.

- Nadzvedněte ho. - Opatrně.

- Opatrně. - Pozor na hlavu.

Opatrně ho položte.

Opatrně.

No tak, řekni něco.

Je v pořádku, že?

Nic se nezměnilo.

Hele. Pohybují se mu oči.

Myslím, že je v minulosti.

Dělo se něco podivného, když jste ho našli?

Podivnější už to být nemohlo.

Takhle ho to vyplavilo u Bosporu,

pevně svíral ten klíč.

Co když mu ten klíč ubližuje? Patří přece jen jim.

Možná něco zjistíme v archívech.

Nisanin lektvar mu vyčerpal tělo. Možná mu ubližuje i ten klíč.

O ní už nikdy nepromluvíme, ano?

Jen mi řekněte, co máte v plánu.

Jestli mu ubližuje, tak ho odstraníme. Proč tam stále je?

Do prdele!

Jsi v pořádku?

Co se stalo?

- Zkusím to znovu. - Stůj! Neblázni.

Možná mu ubližuješ.

- Počkáme, až se probudí. - Za jak dlouho?

Nisan to tu zná. Mohou sem přijít.

Nemáme jinou možnost, než tady zůstat a připravit se na nejhorší.

No tak, chlape.

No tak.

Vrať se k nám.

Harune, tady se musíme rozdělit.

Harune!

Jsi dnes jaksi nepřítomný.

Jo...

Harune.

Nehýbej se. Tvůj nepřítel je velmi nebezpečný.

Nehýbej se!

Pojď, tati!

Cože?

Jak se ti podařilo se k němu takhle přiblížit?

Bude z tebe velká bojovnice, Şirin.

To je tajemství. Tátovi to neříkej. Zlobí se.

Promiň.

- Už musím jít. - Ještě nechoď. Pojď s námi.

Ženy do kasáren nesmí.

Jak to, že tam pustí mě, strýci Azime?

Podívej. Tohle je tvůj domov a tohle můj.

Ale můžeš se stavit, kdykoli budeš chtít, ano?

Tak zatím.

Čekají v kasárnách. Neměli bychom se opozdit. Jdeme.

Jdeme.

- Dcero... - "Dcero"?

Tak mi říkáš, jen když se na mě zlobíš.

Zlobíš se na mě?

No, no...

Jsi tak chytrá holka.

Jak ti říkám, když se nezlobím?

"Moje Şirin."

Moje Şirin...

Moje Şirin...

Měl jsem...

takovouhle dýku

a košili.

- Nevidělas je? - Ne, neviděla.

Možná jsi je měl, když maminka ještě žila.

Nejsem si jistá. Byly ty věci důležité?

Velmi.

To určitě byly.

Tak.

Jdeme.

Výborně.

Talismany jsou pryč.

Ani nevím, jak se sám dostanu zpět.

Úžasné.

Hej, ty.

- Strejdo Azime! - Ano?

- Táta chce s tebou mluvit. - Azime...

Jo?

Mohli bychom jít ke Zlaté bráně?

- Ke Zlaté bráně? - Jo.

Jistě. Pojďme. Ale nejprve bychom měli odvést Şirin.

Dobře. Pojď sem.

To je ono, moje Şirin.

Jsem tvůj nejlepší přítel. Proč mi to neřekneš?

Pořád mluvíš o Zlaté bráně a slunečních hodinách.

Určitě nevíš o Dómu supů.

To určitě! Je to knihovna času.

Ale nikdo tomu nevěří. Prý je to jen mýtus.

Co víš? Možná je skutečný.

Měření času není snadné.

Astronomie, vesmír, jiné prostory...

To vše je součástí mé práce. Jistěže o tom vím.

To tvrdíš, ale ani nevíš, jestli tam jsou ty sluneční hodiny pohřbeny.

- Cos říkal? - Vidíš?

V Dómu?