Jak se zbavit nevěsty

BONTONFILM uvádí

[píseň Hany Hegerové "Buďto ty anebo já“]

Zase nařídil kalkulačku. Sakra.

Tobísku!

Tobiáši! Vstávačka!

Jo!

Polož ten tablet!

- Jo! - Léky, zuby, dejchnout. Dělej!

- Vezmi si tu bílou košili. - Vždyť je tam vedro!

Děda má narozky.

- No jo. - Zrychli!

- Tobíku... - No?

- Nedrob! - Ale já nechci tu čokoládu,

- po sladkým se kazí zuby. - Ale zase je dobrá na mozek.

Čau.

- Dneska mám zápas. - Budu tam.

- A táta? - Na 90 procent.

- Na 90 procent z kolika? - A připomeň mi večer tu matiku!

- Dobré ráno! - Dobré ráno.

Krásný, holky, moc krásný. Děkuju. Dobré ráno!

- Dobré ránko, šéfová. - Ahoj, Evi, máš ten návrh?

- Jasně, dělala jsem na tom celou noc. - To je super. Bomba.

To je pro tchána? Teda bejvalýho?

Jo. Takže si dáme záležet. Vy uděláte korpy, já to dozdobím.

- A nemohl bych ho dozdobit já? - Ne. Ne, ani náhodou.

Ahoj, mami. Prosím tě, neboj, letadlo stihneš.

Já vím, že to stihnu, ale nechci mít zbytečný nervy.

Miluško!

Promiň, musím končit, pa pa. Jdu do éteru. Pa.

Máme tam babu.

Vítám vás v našem pořadu pro moderní ženy "Buď mrcha!“

Nebojte se, zoubek bude venku raz dva.

- Bolí to. - Ještě jsem vám nic neudělal.

- - Co je?

Co děláte?

Nezlobte se. To ten strach.

- Tak můžeme znova. - To nemusíme.

Dal jste si na tý facce tak záležet, že zub je venku. Vypláchněte si.

Děkuju, pane doktore.

Přestaňte tolik sladit, nebo to postupně vytrháme všechno.

Ještě jednou se omlouvám. A děkuju.

- Na shledanou. - Na shledanou.

- My jsme mu nedali injekci? - Nedali.

Dáme si pauzu.

- Čau, brácha! - Čau.

- Máš chvilku? - No, co je?

- Zase dostal facku? - Tenhle tejden potřetí.

Je pondělí, ne? Může máma počítat s tím dortem pro tátu?

Jo, Evička říkala, že bude hotovej, můžeš to pustit z hlavy.

- Ty někam jdeš? - Musím do školy.

- Jeho syn nám opět devastuje dceru. - Tobík ublížil Natálce?

Z toho tvýho Tobíka roste pěknej terorista.

- Prosím tě, nepřeháněj. - Jestli tobě je jedno, že ti jeho syn

soustavně a cílevědomě likviduje našeho potomka, tak mně teda ne.

Jestli ti to, Péťo, zase spadne, tak si mě nepřej.

Vobořilová, prosím.

Ano?

Ne, rozumím, rozumím. Já tam přijedu.

Ježíšikriste.

Čau. Ahoj, Natálko. Co se stalo?

Tobík mě střelil.

Seš normální? Co je? Ježíšmarjá!

Hihihi.

Ještě se blbě směj! Dej mi tu pistolku. Šup.

Dobrý den.

- Ahoj, Aničko. - Dobrý den, paní Vobořilová.

- Dobrý den. - Posaďte se. - Jo.

- Jo, děkuju. - Paní Vobořilová, váš syn je...

- Já vím, já mu domluvím. - Posaďte se.

- Spěcháte někam? - Už jsem měla vézt matku na letiště.

Já myslím, že byste to měla začít brát vážně.

- Chování vašeho syna už... - Tobiášek prožívá těžké období.

- Rozvedli se mu rodiče a těžce to snáší. - Aha.

Nebudeme to dramatizovat. Že vystřelí z dětský paintballky na sestřenici,

ještě neznamená, že nezvládá rozvod.

A nezlob se, sejmul by ji i tak, pořád ho provokuje!

Natálka? Ta v žádném případě nikoho neprovokuje.

- Pořád ho provokuje! - Dámy, klid.

- Paní Vobořilová, posaďte se. - Jo, pardon.

- My vám chceme pomoct. - Děkuju. Já myslím, že to zvládnu.

Shodli jsme se tady s paní třídní učitelkou,

že by měl Tobiáš navštívit dětského psychologa.

Kvůli jedný ráně paintballkou?

Je nesoustředěný, stále se ulítává do toho svého světa.

Minulý rok takové problémy neměl.

Měl paní učitelku Hájkovou a všechno bylo v pořádku.

Tak vy tím chcete říct, že ta chyba je ve mně?

Jste určitě schopný pedagog, ale pane řediteli, já bych byla ráda,

kdybyste Tobiáše přeřadil k paní učitelce Hájkové.

Posaďte se.

- To bohužel nepůjde. - Proč ne?

- Paní učitelka Hájková je... - Totiž na protialkoholním léčení.

Výborně! Takže je to všechno?

Ještě ta otázka dětského psychologa.

Víte co? Vyřešíme to jednoduše.

Pojď sem!

- Stoupni si tam. Dělej. - Co chcete dělat?

- Ne! -

Myslím, že problém je vyřešený. Já vám moc děkuju. Na shledanou.

Ty padej. A příště ji střel něčím, co nedělá fleky.

Já to říkala.

Prosím tě, kde seš? Mám tam být nejmíň hodinu před odletem!

Ještě jsem si chtěla nakoupit v duty free.

- To určitě nestihnu. - Všechno stihneš, prosím tě.

Musíš si všechno líp zorganizovat.

- Poslechni babičku, je starší. - Ts! Ty teda vypadáš.

Máma mě střelila.

- Neměli jste se s Honzou rozvádět. - Mami, teď ne.

Radši nemluv, babi. Máma je trochu nervózní,

tak ať nás nevybourá.

- Ahoj. - Ahoj.

- Prosím tě, tak si to v tý Indii užij. - Jo, díky. Ahoj.

Pozdravuj Honzu. A uvažuj o tom, co jsem ti říkala.

- Spěcháme, má zápas. - Mám tě rád, babi. - Ahoj!

- Běž! - Vobořil, Lipský, kde jste?

Deset dřepů za pozdní příchod. Ale honem, ať to běží!

- Pardon, moje chyba. - Dobrej.

- Dobrý den. - Až nahoru ty dřepy!

Prosím vás, no tak...

Stačí.

Ale poklusem na to hřiště. Poklusem!

Fílo! Pojď sem, pojď sem.

Ještě mu dejte nanuka do ruky příště.

Tak pojďme na to ale, kluci. Soustředíme se.

Nahraj! Nahraj!

- Gól! - Jo! - Gól!

Co to je?! To by kopla líp i moje babička!

- Pojďte! - Ježíš, to je taky kretén.

- Ten musí smrdět i na fotkách. -

Á, Honza.

Čau.

- Vypadá čím dál líp. - Jo? - Hm.

- Co kdybych si s ním začala? - Cože? Tak jestli chceš...

Dělám si z tebe prdel. Stejně se ještě dáte dohromady.

- Dobrý den. Ahoj. - Čau.

- Tak jak jim to jde? - Kolik to je?

- 3:0 prohráváme. - No, ale zatím první třetina.

- Říká se poločas, dámo. - Já jí to říkám pořád.

Pardon.

- Co ten dort? Všichni už se těšej. - Ježíši, dort! Vezmeš Tobíka na oslavu?

- Jasně. Kam jdeš? - Pro ten dort.

- A ať se ti pochlubí, co vyvedl ve škole. - Jo.

Tobíku, musím ještě do práce, vezme tě táta.

Zastrč si to tričko do trenek!

- - Manekýn na hřišti.

- Tak co, jak se máš? - No, jo.

- S Evou děláte všechno spolu, co? - No, skoro.

Vánoce, narozeninový oslavy, dovolený...

- Máme dobrý vztahy. Proč ne. - Já vím, máte fantastický vztahy.

Lepší než ve většině manželství.

- Říkáš to, jako by to bylo něco špatnýho. - Ne, naopak. Proč se znovu nevezmete?

- To je složitější. - Hm.

No, pojď!

Škoda.

- Všechno nejlepší! - Všechno nejlepší!

To je ale krásnej dort.

- Jako vždycky od Evičky. - Díky!

Měla by se místo šlehačky věnovat Tobiášovi.

- Dneska ne, táta má narozeniny. - Evi, kde je Miluška?

- Vždycky tu byla s náma. - V Paňdžábu.

- To je kde? - Mami, to je v Indii.

- A co tam bude dělat? - Je tam nějakej guru Asaram,

- tak si s ním jela něco vyříkat. - A co?

On tvrdí, že za znásilnění si může žena sama. Tak mu to jela vysvětlit.

Chudák guru. Tchýně když se do chlapa pustí, je s ním amen.

- Bejvalá tchýně. - No, děkuji.

Co letošní rodinná regata?

- Připraveni? - Jasně. - Jasně. - Vyhrajem.

Tak jsem na vás zvědavá, od rozvodu jste nevyhráli ani jednou.

- Tak děkuju. - Prosím.

Jé, oslavenec! Promiň, Richarde, zapomněla jsem na tebe.

- Tak co? Na zdravíčko. - Na zdravíčko.

- Na zdraví. - Tak jo.

- Tati, na tebe! - Ahoj!

Spí.

- Můžu letos kormidlovat? - Uvidíme.

Už spinkej.