Demons of the Mind

Pojď sem.

- Ne. - Už jen jednu.

A budeme doma.

Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení,

netrestej mě ve svém rozhořčení,

neboť na mě dopadly tvé šípy,

těžce na mě dopadla tvá ruka.

Pro tvůj hrozný hněv už není v mém těle zdravé místo,

pro můj hřích pokoje nemá jediná kost…

Žalm 37.

Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti…

Třicet osm.

Páchnou, hnisají mé rány.

Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se smutkem vláčím.

Mé ledví je v jednom ohni,

nezbylo nic zdravého v mém těle.

Elizabeth.

Do toho sanatoria se už nevrátíš. Jsi doma.

Tady je tvá dcera, Friedrichu, opět v bezpečí.

Jakkoliv je to dítě mojí vlastní

krve.

Tolik bych si přál dát ti světlo místo temnoty.

Víc, než abys ho dala ty mně.

Kde je Falkenberg?

Nemohl jít s námi.

- Ale to musí. Nemůžeme zastavovat. - Bude v dalším kočáru.

Nemohl odjet ihned, protože měl nějaký problém s ústavem.

Proč jsi to neřekla rovnou? Dobře. Vezmi ji k nám domů.

Tady bys měla být.

Tady, s námi.

Vezmi ji dovnitř.

Vypadáš se sebou spokojeně, jako po dobrém skutku.

Jak se má Emil a jak to tu jde?

Vezmu její zavazadlo.

Věci se tu mají dle očekávání.

Nesnaž se měnit téma.

Zradila jsi moji důvěru.

Platím snad málo?

Necítila ses tu jako jedna z nás?

Friedrichu, to ale jsem.

A jak mi to oplácíš? Proč jsi ji nechala utéct?

Proč musí být taková?

Lásko.

Tomu mladému muži, se kterým jsi ji našla,

musíme poslat milostivé poděkování za jeho pomoc.

A malou náhradu za jeho útrapy.

Je to moudré? Nech ho, ať na ni zapomene.

Ví o ní, co je zač? Ví o nás?

Žil sám v lesích.

Nějaký student medicíny, myslím.

Ale nelze zjistit, co jí řekl.

Emile?

Hildo, odveď Elizabeth.

Může to být jen tak, jak říkám já.

Nebudeme daleko.

Co jí děláte?

Vypadá tak bledě a smutně.

Také mě to rmoutí.

Ale můžeš jí pomoct.

A mně také.

Musíš jen dělat to, co řekneme,

dokud tobě a tvé sestře nebude zase lépe.

Magdo.

Kdy jsi tu naposledy viděl křesťanského kněze?

Potulný žebrák oblečený jako kněz. Jen žebrá a krade.

Tohle je Boží vůle.

Pošleš mě tímhle směrem, neřekneš mi proč.

Nestěžuji si.

Ani nezpochybňuju tenhle déšť.

Jsem tu cizí.

A i tak jsem sem byl zaveden,

mám práci.

Ale jakou?

Kde jsem jen toho muže viděl?

Cesty jsou jich plné.

Možná je na čase, aby se vrátila bázeň Boží.

Vzala jsem si své nejkrásnější šaty.

Vypadala jsem skoro krásně.

Všichni to říkali, ale on nepřišel.

Čekala jsem a čekala, ale nepřišel.

Tak dávno.

Už si nejsem jistá, zda byl skutečný.

Nebude to trvat dlouho.

Magdo!

Hej! Viděl jsi Magdu?

Ne!

Nikdy jsi od nás neměla odejít.

To víme, ale teď už jsi doma.

Všechno bude jako dřív, že?

Emile!

Chci ji vidět.

- Ty… - Proč to nejde? Proč?

Je to pro tvoje dobro.

Přestaň. Oba tě milujeme. Ublížili bychom vám snad?

- Elizabeth, vzbuď se! - Emile!

Friedrichu, rychle!

Emile, můj drahý synu.

Už k ní nepůjdeš. Nebudeš jí už ubližovat.

Když jsme byli mladší, děly se věci, které si nepamatuješ.

Když s tebou byla tvá matka a byli jste rodina.

Po tom všem, co se od té doby stalo, chci, aby to bylo jako předtím.

Ty snad ne?

Ano.

Někdy je těžké to pochopit, že?

Ale prosím věř v to, co ti musí dělat.

Ne.

Jen o něco déle.

Jen do té doby, než přijede doktor Falkenberg.

Démoni mysli.

Lidstvo je na pokraji pochopení sebe sama.

Ryzí znalosti.

A já ten lov vedu.

Škoda že jsi vzdal svá studia.

Máš ideály. To je vzácné.

Pro vědu bys byl přínosem. Nebo pro mě.

I když chápu, že nevěříš mým metodám.

Ano.

Nedůvěřuji tvé proslulosti.

A tomu, že úspěchu dosahuješ jen skrz utrpení druhých.

To je naše profese.

To je chyba společnosti.

Slyšel jsem, že jsi upadl v nemilost.

Upadl?

Byl jsem vyhozen. Odmrštěn. Vykázán.

Ale nemá to žádné následky.

Z Vídně už vyhnali lepší muže, než jsem já.

A mám nového patrona. Moje práce pokračuje.

A nemáte žádnou filozofii ohledně fungování věcí?

A co znamenají?

Svět je jen chaos.

Musíme se pokusit najít řád aspoň v té naší malé části světa.

Není čas, abych pro vás byl dostatečným filozofem.

Kočár by mohl přijet dříve. Odejděte.

Vezměte si tu větší past. Bude to objemný náklad.

Zima je daleko. Nepotřebujeme tu požáry.

Byla jsi krásná, má lásko. Neměla jsi ani chybičku.

Možná měla pravdu.

Smrt je jediná cesta.

Jeď!

Pán ti přikazuje, abys zastavil!

Escarius vytáhne znovu s kouzelným měsícem.

Démon vstupuje do nočního lesa!

Dejte si pozor na má slova, hlupáci,

jsou to jeho příkazy!

Prr!

- Má zlomenou nohu. - Lidstvo, trpící pro tebe.

Snad jsi nezapomněl, jak srovnat kost.

V okolí 15 kilometrů není žádný lékař.

Pokusím se najít pomoc. Zůstaň s ním.

Co jiného bych dělal?

Něco se děje.

Obleč se. Jdi.

Prr, prr.

Haló?

Co se stalo?

- Co se stalo? - Rozbil se kočár.

Naboural. Kočí je zraněný. Potřebuje pomoc.

- Kde? - Nahoře, na cestě u lesa.

Potom to bude s pomocí těžké.

- Proč? - Pověrčivost, strach.

Kdybyste tu žil, pochopil byste.

A co doktor?

O koně a lidi se postarat mohu. Podržíte je?

Bude to minutka.

- Ještě někdo se zranil? - Ne.

- Druhý pasažér je v pořádku. - Cestujete daleko?

- Jen sem. - Sem?

Sem nikdo nejezdí. Věčná škoda.

- Ani přátelé barona Zorna? - Žádné nemá.

- Jdeme. - Pojď. Jdeme.

- Vidím, že samota tě netrápí. - Nic to neznamená.

Ty ano.

Nemůžeme tě nechat zapomínat.

Tak pojď. Připomeň se mi.

Ne. Dnes večer není čas.

Uvidíme se později jako obvykle.

Doktor už bude čekat. Musím si pospíšit.

Prr.

Měl tu být další cestující.

Falkenbergu!

- Kde je můj pacient? - Falkenbergu.

Měl jste dorazit dříve.

K čertu s vámi!

Klausi, pojď mi pomoct.

Tohle je extrémní případ.

Ale všechno dobře dopadne.

Léčba zvítězí.

A řešení bude nalezeno.

Soustřeďte se na plamen.

Základním principem mé práce

je existence univerzální tekutiny.

Síly, která spojuje všechny živé věci,

které tento magnetický aparát přitahuje,

aby ukázal vaše nejniternější tajemství na povrchu.

Tak, aby byla srozumitelná.

Abychom mohli podle nich jednat.

A zničit to zlo v mé krvi?

Pokud na to chcete pohlížet takhle.

Soustřeďte se na svíčku.

Už jste mi říkal o legendách o šílenství a incestu,