Saving My Stupid Youth (ごめんね青春！)

Ano.

Už jsem to posledně všechno vysvětlila.

Nutili mě mluvit rychle, div jsem si nezlámala jazyk.

Nakonec to stejně vystřihli.

Všechno vystřihli.

To by jeden nevěřil.

Ne, proč něco neřeknete?

To je hrůza.

Jsem bohyně milosrdenství.

Sestra slečny Hačiji, hm.

Ano, dlouho jsme se neviděly.

Byla tenkrát při požáru kaple.

Takže žhářka.

Obviňovali ji neprávem.

Ona je oběť.

Tak jsme se znovu setkaly.

Asi jsi hodně zkusila, že?

Ano, zůstala jsem bez podpory rodičů.

Pracovala jsem na brigádách a střední školu jsem zakončila korespondenčně.

Pak mě zaměstnalo tokijské vydavatelství.

Jasně, už to nemůžu poslouchat.

A co, jako?

Děláš ze sebe tragickou hrdinku?

Hádejte se sestrou později.

Od podzimu jsem nezávislá spisovatelka

a pracuji pro Tókai Teen.

Náhodou jsem se doslechla, že budete pořádat kulturní festival.

Jako studentka jsem byla v organizačním výboru.

Už to dál nejde, chci se přiznat.

Když všechno přiznám, bude to obrovská úleva.

Ještě si nevšiml?

Skoro všichni tady

mají něco s omlouvajícím se úhořem.

Kdo by věřil, že jsou tu kolem moji posluchači.

Všechno se prozradilo, to je peklo.

Klid, řediteli.

Strašně se potíte.

Promiňte.

Co budeme dělat?

Co asi?

To je skvělá příležitost, jak naši školu proslavit.

Můžeme tak přitáhnout víc studentů k přijímačkám a zvýšit skóre školy.

Navíc šíření na vlně...

Na síti, ne na vlně.

Kdybyste souhlasil...

Nebrblejte si pořád něco pro sebe.

Ano, och, budeme myslet pozitivně. Viďte, učiteli Haro?

Ano.

GOMEN NE SEISHUN! Stesk po školních dnech

niwiwin tiranaoki Sonmi 10. 12. 2024

Když jsem začal pracovat jako ředitel, myslel jsem, že odejdu.

Co?

Z rádia.

Ale spolupracovníci mě přemluvili.

Promiňte, můžu vám podat ruku?

Nikomu to neříkejte.

Žádný strach.

Vidíme se každý den.

Vítám vás.

Otče.

Pozval jsem ho.

Tebe nikdo nezval.

Sem, prosím.

Tati.

Júko.

Neruším?

Určitě ano.

Půjdu se projít.

Nechoď, zůstaň tu.

Tak se projdi, na pět, deset minut.

Věci si tu nech.

Telefon si vezmi.

Júko.

Kam jdeš?

Utíkáš, Beijane?

Neutíkám.

Jdi s ní, prosím.

Odpusť mi.

Nevěřil jsem ti.

Já vím.

Slyšela jsem to v rádiu.

Tak ty to víš.

Promiň mi za všechny ty starosti.

Když jsem byla pracovně v Atami, tohle jsem našla v hotelu.

Když jsem si objednala, překvapilo mě, že přišel Satoši.

Pak jsem tě uslyšel v rádiu.

Ale ne.

Omlouvám se.

Ti, co rádio neposlouchají, vůbec neví, o co kráčí.

- Správně, 3D? - Jo.

Už toho žháře zavřeli?

Ne, ještě ne.

To jsem si myslela.

V jednom rozhovoru jsem se dozvěděla, že promlčecí lhůta u žhářství neobydlených budov je deset let.

Ptala jsem se na to na mišimské policii.

Jsou to tak tři, čtyři roky.

Júko.

Vyšetřování už dávno uzavřeli.

Ale na policii mi něco řekli.

U školy našli zbytky ohňostroje.

Ohňostroj?

Slečno,

proč jste se vrátila do Mišimy?

Kvůli rozhovoru o festivalu Mládí.

Tak se vykašlete na požár.

To se vás netýká.

Ale...

Před čtrnácti lety festival kvůli vám zrušili,

a teď ho můj syn a vaše sestra dali dohromady.

Do začátku zbývá pár dní.

Zase to zkazíte?

Už jsem říkala, že jsme s tím ohněm nic společného neměli.

Jestli to tak bylo, měla jste to říct už tenkrát.

Jenže vy jste zmizela.

Utekla jste, protože vás podezírali, ne?

Knězi, to stačí.

Promiň.

Můžu za to já, co?

Nebudeme se hádat kvůli dětem.

Nevyvedlo vás z míry, když se objevila sestra?

Ne.

Jen nevím, o čem bych s ní měl mluvit.

Třeba o mně?

Víte, co teď od vás čekám?

É... tedy...

To nic.

Tak mlčte a poslouchejte.

Ano.

Ale jak to?

Nejdřív se jednoduše vypaří, pak se najednou zjeví,

a vždycky je středem pozornosti ona!

I to baletní vystoupení.

Schválně lehla se slepým střevem, aby se na mě rodiče nepřišli podívat!

Sportovní soutěž, ani ten vejlet.

Co já mám kvůli ní ze života?

Ani teď, když jsme konečně spolu sami,

nemám z toho žádnou radost.

Už se mi ulevilo.

Vrátíme se.

Děkuji vám za pozornost.

Tak nevím, co bych jí na to měl říct?

Jestli se zlobíte na sestru, můžete se zlobit na mně? Asi tak?

Mami, řekni něco.

Co to bylo? Někdo klepal?

Brácha.

Někdo je v kuchyni. Je to vloupání!

Ne.

Je to tátova nová žena.

Secuko. Až se vezmou, bude z ní Hara Secuko.

Opravdu?

Dobré ráno, Seci.

Dobré.

Polévka miso se smaženým tofu.

Polévka miso rozhoduje o osudu.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Starší Ippei a mladší Heisuke.

Snídaně bude za chviličku.

Voní to krásně.

Co si o tom myslíš?

Jak bych to řekl, asi si není na co stěžovat.

Viď? Taky si myslím.

Víš, od tátovy nové ženy se dalo čekat všechno.

Mohla být tlustá,

nebo ze západu, nebo z Jižní Ameriky.

Vzhledem k okolnostem je to krásná zralá žena.

Přinesla nakládanou zeleninu, není dokonalá?

Co přinesla Elena?

Míč na aerobik a Nintendo DS.

Jak na školní výlet.

Dobré.

Dobré ráno.

Už se mi sbíhají sliny nad tou omeletou.

Ta už je jasná.

A mám novou mámu.

Nepřeháněj.

Jsou tu všichni?

Dobrou chuť.

Dobrou chuť.

Ještě před tím, mohl bys nám to pořádně vysvětlit, tati?

Všechno má svůj řád, nebo ne?

A ty jsi to s námi neprobral.

To jistě není správné.

Chápu, proč se Heisuke tak rozzlobil.

Ne, já se nezlobím.

To brácha.

Ta rejže je tvrdá.

Cože?

Skutečně?

To vy nevíte?

Táta, já i brácha máme rádi rejži měkkou.

Mami, prosím přidat.

Ano.

Zdá se, že moje žena to vidí jinak.

Tak tvrdá a suchá rejže není k jídlu.

Hned.

Jaká je teď?

Měkká.

To jsem ráda.

Neuvěřitelně jemná, matko.