Apt Pupil

Otázky stále zůstávají.

Byl důvod ekonomický, sociální, nebo kulturní?

Nebo to byla jen lidská přirozenost?

Proč někteří něco udělali a jiní vůbec nic?

Výborně, pane Bowdene.

Rád vidím tentokrát více jedniček,

včetně Bowdenovy, samozřejmě.

ŽIDÉ POLÁCI UKRAJINCI BĚLORUSOVÉ ROMOVÉ ZLOČINCI HOMOSEXUÁLOVÉ

Tímto ukončíme téma holokaustu.

Pokud chcete vědět víc,

doporučuji naši knihovnu.

HITLEROVI POCHOPOVÉ

CYKLON

ÚNOR 1946

Tábory smrti

Dussander nadzvedl víko kotle.

VELITEL KONCENTRAČNÍHO TÁBORA KURT DUSSANDER

NA MOTIVY ROMÁNU NADANÝ ŽÁK STEPHENA KINGA

- Hádej, komu se líbíš. - Komu?

Becky Traskové.

O MĚSÍC POZDĚJI

Pozveš ji na rande?

Víš, o kom mluvím, ne?

Jo, znám ji.

- Popřemýšlím o tom. - Nepřemýšlej a pozvi ji.

Dobře? A...

Dáš mi poznámky z matiky z minulýho roku?

- Já věděl, že něco budeš chtít. - No tak, dává mi zabrat.

- Přinesu je zítra. - Skvělý.

Pozvi Becky na rande.

- Promyslím to. - Jo, ale...

- Co děláš pak? - Něco mám.

ODVAŽTE SE BÝT VŮDCEM

ŽÁDNÍ PRÁVNÍCI, OBCHODNÍCI, PRODAV+AČI

Už jdu!

Proboha.

Ano?

Co chceš?

Já...

Jestli něco prodáváš, nemám zájem.

Mám vaše noviny.

- Nic neprodávám. - Tak co chceš?

Chci si jen promluvit.

Promluvit?

Nemám, co bych ti řekl. Na shledanou.

Bergen-Belsen, Leden až červen 1943.

Osvětim, červen '43 až červen '44.

Pak jste byl v Patinu a potom jste zmizel.

Ale v roce 1965 vás zahlédli v Západním Berlíně.

Poslouchej, hochu...

Na tyhle hry nemám čas.

Běž pryč, nebo zavolám policii.

Zavolejte je.

Určitě by vás rádi poznali.

Co jsi zač?

Jmenuju se Todd Bowden. Nechtěl jsem vás vylekat.

Chci s vámi jen mluvit, můžu na chvilku dál?

Prosím, pane Dussandere.

Jenom proto, že jsi viděl staříka v pršiplášti a s deštníkem?

Nebylo to tak jednoduché. Fotky jsou aspoň 40 let staré.

Ale když jsem je srovnal se svými, věděl jsem, že jsem blízko.

- Ty jsi mě fotil? - Jo, ale i tak jsem si nebyl jistý.

Potřeboval jsem důkaz. Sejmul jsem otisky z vaší schránky.

Je to těžší, než se zdá.

Třikrát jsem se vracel do města, abych měl všechno.

Pak jsem počkal, až půjdete do kina.

Vzal jsi otisky z mé schránky.

Vyfotil jsi mě. Co jsi ještě udělal?

Kopii vašich otisků už jsem měl.

Jsou na seznamu hledaných izraelskou vládou.

Všechno je v databázi na univerzitě.

Jste v pořádku?

- Dáš si něco k pití? - Máte mléko?

Mléko?

Řekl jsi o tom svým rodičům?

Myslíte, že jsem blázen?

Musíte mít osm shodných otisků, aby je přijali u soudu.

Říká se jim markanty.

Najít jeden nebo dva, to jde, ale osm dobrých

- ...je dost těžké. - To zní velmi zajímavě,

ale obávám se, že všechna tvoje práce byla na nic.

Našel jsem jich 14.

Chlapče, to, co jsi udělal... Musím ti to vysvětlit,

protože tomu očividně nerozumíš.

Přestoupil jsi zákon.

Jako vy při pokusech na lidech v nízkotlakových komorách?

- To je přestoupení zákona. - K čertu s tím.

Volám policii.

Táta ti dá pořádně na zadek,

až tě vyzvedne na policii.

- Rodiče nevěří na tělesné tresty. - Měli by začít.

Volám.

Jmenuju se Denker.

Arthur Denker.

Jsem Američan.

Získal jsem občanství v roce 1955.

Volím.

Nemáš právo sem přijít a říkat o mně takové lži.

Mám vaše otisky. Mám vaše fotografie.

Tak nebo tak je dostanu ke správným lidem.

To se mi snad zdá.

Co chceš? Řekni.

- Chci o tom slyšet. - Slyšet co?

Příběhy. Všechno.

Co všechno?

Všechno, co se nám bojí ukázat ve škole.

Byl jste u toho. Dělal jste ty věci.

Nikdo o tom nemůže vyprávět lépe. To je všechno, co chci.

Pak vás nechám na pokoji. A jen abyste věděl...

Vše, co na vás mám...

otisky, seznam hledaných, všechny fotky...

jsou na bezpečném místě.

Jestli se mi něco stane, věřte mi, že je najdou.

Řekni mi, chlapče,

proč bych to měl udělat?

Protože jste zavěsil.

Dle výsledků vašeho testu soudím,

že jsme první kapitolu probrali příliš rychle.

KOMUNITA VS. SVOBODA

Kolik z vás si myslí, že ví, co je sociologie?

DIFUZE KULTURA

To jsem si myslel. Dobrá, přejděme ke druhé kapitole.

JEDNIČKA

O MĚSÍC POZDĚJI

Když už byli v komoře, jak dlouho to trvalo?

Minutu? Pět?

Ne, při kyanovodíku asi 15 minut.

Ale při oxidu uhelnatém to mohlo trvat hodinu, někdy víc.

Co se s nimi přesně dělo?

Byl to chaos. Ztráceli nad tělem kontrolu.

Zvraceli, neovládali moč ani stolici.

Ačkoliv plyn vycházel z otvorů ve stropě,

šplhali po sobě,

zoufale se snažili nadechnout čerstvého vzduchu.

- Zemřeli jeden na druhém. - Co děti?

Vespod.

Přežil to někdo někdy?

Jednou plyn nepůsobil.

Trubky byly poškozené, kyslík se smíchal s plynem.

Bylo to strašné. Hýbali se i po hodině.

Klopýtali po místnosti se skelnýma očima jako opilí.

Co jste udělal?

Poručil jsem přidat plyn, ale nevěděli jsme, že uniká.

Brzy sebou začali škubat, jako kdyby tancovali.

Někteří padli na kolena a smáli se vysokým, pronikavým hlasem.

Dokonce i dozorci se báli.

Nezabilo je to. Po dvou hodinách jsem tam poslal pět mužů s puškami.

Stmívá se. Máma si bude dělat starosti.

Sakra. Musím letět. Zítra tu můžu být v 15:15.

- Chci slyšet konec. - Konec?

Konec.

Lháři!

Todde, jsi vzhůru? Tak pojď. Joey je venku.

Řekni mu, že už jdu.

Myslela jsem, že už jsi půl hodiny vzhůru.

- Todde? - Asi jsem zase usnul.

Dnes večer v sedm mám schůzku s klientem.

V lednici je kuře a další věci

na sendvič.

To je v pohodě, najím se u pana Denkera.

Budete se celý večer dívat na televizi?

Říkal jsem ti, že se na televizi nedívá. Předčítám mu.

Nedělej si starosti.

Chci, abys ho pozval k nám.

Chceme ho s tátou poznat.

Jasný?

Policajt mi říká:

„Pane Denkere, jestli nevidíte silnici, neměl byste řídit.

Kolik mám zvednutých prstů?“

Řekl jsem mu, ať mě nechá hádat.

„Jeden?“

A tak jsem v Americe přestal řídit.

Od té doby jezdím autobusem.

Já toho taky moc nenařídím na kolečkovém křesle,

můj zrak už taky není, co býval.

To je běloocasý jelen.

- Vzpomínka na život v Karolíně. - Dick ho zastřelil v Yadkin River

- ...je to sedm, osm let. - Sedm.

Váš vnuk mi nikdy neřekl, že pochází z rodiny lovců.

- Zbraně mu do oka nikdy nepadly. - Vyniká v jiných věcech.

Baseball, to je jeho.

Arthure, určitě si nedáte doutník?

Myslím, že si dám jednu svou cigaretu.

Kdepak je mám?

- Pomůžu vám, Arthure. - Drahá...

Vaše laskavost mě zahanbuje. Děkuji vám za kouzelný večer.

No.

Arthure, můžu se vás zeptat na něco osobního?

Samozřejmě.

Co jste dělal za války?

Byl jsem v záloze, Viktore, jako většina mladíků.

Ale můj špatný zrak mě bohudík vyloučil z boje.

Většinu války jsem strávil ve vojenské nemocnici

praním prádla.

Dneska jsi nějak potichu.

Omlouvám se, ale já už to slyšel mnohokrát.

- Todde! - To je v pořádku.

Chlapec je jen upřímný. Je to výsada mladíků.

Výsada, které se muži musí někdy vzdát.

To mi připomíná...