Tutto il giorno davanti

Amiro!

Mohamede!

Mohamede!

Abdulláhu!

Ibrahime!

Ibro!

Ibro!

Fatimo!

Fatimo!

Fatimo!

Abdule!

Fatimo!

Bože.

Andreo.

- Ahoj, Adele. - Co je?

Jak to myslíš? Jsem tady. Otevři.

- Je hrozně brzo. Kde jsi? - Za dveřmi. Otevři.

Proč jsme se rozcházeli,

když stejně chodíš ke mně domů v pět ráno?

No tak, otevři mi.

Proč nepoužiješ klíče, které jsi mi nevrátil?

Počkej. „Starám se o mladistvé imigranty. Je to mých 480 dětí.“

Dobré ráno, Velká matko.

STARÁM SE O MLADISTVÉ IMIGRANTY

- Co to je? - Jen čti.

Aha, ten rozhovor.

Máš víc dětí, než jsem jich jako gynekolog porodil.

Kvůli tomu mě budíš?

Pamatuju si,

že přesně před sedmi lety

jsi vzbudila ty mě a řekla: „Praskla mi voda, musíme jet.“

Aha, takže jsi přišel v pět ráno, abys oslavil narozeniny své dcery.

Jdu rovnou z porodního sálu. Dvojčata.

Tak jsem si řekl, že překvapím Silvii.

Poradkyně, pusť mě dovnitř,

nebo musím jako tvůj bývalý manžel

a otec tvých dětí dostat další povolení?

Pojď dál.

Rozsvítím.

Velká matka!

Připrav se, všichni ti tak budou říkat. „Velká matka.“

Jsem jen opatrovnice.

Tohle si jen vymysleli novináři. Nemá to žádnou váhu.

- Au. - Co se děje? Máš zablokovaný krk?

Co takhle příjemná masáž? Víš, že mám zlaté ruce.

Andreo, snažíš se mě sbalit?

Prý ten protokol podepíše i ministr.

Dobrý, co?

- Potřebuju kafe. Dáš si taky? - Tady máš horké croissanty.

Ministr osobně, to je velká věc. Máš radost?

To víš, že mám.

Dva roky se snažíme, aby se všichni dohodli.

Šťastlivci. Oni tě za ty dva roky aspoň párkrát viděli.

Kromě připomínek

nebylo v zákoně stanoveno, jak nakládat s mladistvými migranty.

Doufejme, že to se po podepsání změní.

Mám radost. Všichni by měli mít.

- Ty snad nemáš? - Nedívej se na mě tak. Taky mám radost.

Jsme první evropskou zemí, která myslela na pěstounství

pro mladistvé cizince.

Rozumíš tomu? Každý si je bude moct osvojit.

A já se aspoň nebudu muset starat o tolik dětí.

Hlavně už nebudu Velká matka,

ale jen malá matka pro naše vlastní děti.

Mami, to už přišel taťka?

Ne, zlatíčko. To je jen noční můra. Jdi spát.

- Ahoj, tati! - Ahoj, zlatíčko.

- Všechno nejlepší. - Tys přišel!

Musíš si ještě lehnout, pořád je noc.

Až se vzbudíš, budeme slavit. Dobře?

Šup do postele!

Tak…

- Už se mi nechce spát, tati. - Pan Spánek už je pryč?

To je teda neřád! Zavolám mu a řeknu, ať se vrátí.

Správně, taťko. Běž najít pana Spánka.

- Už nemůžeš věřit nikomu. - Mami, objednala jsi dort?

- Jistě. - Třešňový?

- Ano. - Přijdeš na oslavu?

Udělám všechno pro to, abych to stihla. Přijdu hned, jak skončím v práci.

To není správné.

Pracuješ pořád. I na moje narozeniny.

Víš, že tě miluju nade vše na světě. Byla bych s tebou pořád.

Ale dneska musím udělat město krásnějším místem.

Co budeš dělat?

Říkala jsem si, že dám měkkou

a čerstvou trávu místo přechodů.

Každý, kdo půjde po přechodu, si sundá boty

a ucítí trávu pod nohama.

- Líbí? - Ano.

Nemůžu se dočkat, až sfouknu svíčky.

Mám vymyšlené úžasné přání.

Ale nesmíš ho nikomu říct, nebo se nesplní.

Teď spi, zlatíčko.

Spinkej!

Až se vzbudíš, bude ti už sedm. Jen si to představ!

Takže…

Tady.

Andreo, bude lepší, když to Silvia a Marco neuvidí.

Jednou budeš muset dětem říct, co děláš.

Ano, ale Silvia je moc malá, aby to pochopila.

Marco je puberťák a nemluví se mnou.

- Co se děje, Caterino? - Chtějí zavřít centrum Aurora.

Ne, to není možné.

Je tu policie. Strašné.

- To ano. Zrovna teď! - Jsem tu od čtyř.

Vydrž. Něco na sebe hodím a jedu tam.

- Ahoj, tati. - Ahoj, chlapáku.

- Co tu děláš tak brzo? - Tvá sestra má narozeniny.

- V pět ráno? - Vzbudili jsme tě?

- Ne, šel jsem na záchod. - Já mizím.

- Kam jdeš? - Chtějí zavřít centrum.

Uvidíme se pak. Přijdeš na radnici?

Ne, zapomněl jsem ti říct, že o tobě ten dokument točit nebudeme.

Ne?

Natočíme ho o tátovi jednoho kámoše, co spravuje skútry.

Děckám ve třídě je poradkyně pro sociální politiku ukradená.

Dobrou!

Pospíchám, abych mohla včas odvézt děti do školy.

Au…

Když nechceš masáž, aspoň si obleč tohle.

- Snídaně je na stole. - Skvěle.

- Dobře? - Ahoj, hezký den.

PALERMO, 11. ČERVNA 2016

Dočasné povolení vypršelo.

A stavbě nebyla určena funkce.

S dovolením. Jen tak to tu zavíráte v pět ráno?

Je tu o 40 lidí více, než je povoleno.

Do večera musí být všechny děti převezeny.

- Ne. Vážně do večera? - Omlouvám se. Taková jsou pravidla.

- Jistě. - Dobré ráno.

- Vše v pořádku, Adele? - Ano.

Jen můj krk by asi ještě měl odpočívat.

V kanceláři mám prášky, co ti pomohou.

Díky.

Co mám udělat?

Ničemu nerozumím!

Co je to tu za hluk?

Co se tu děje? Vysvětlete mi to.

Jak vám mám pomoct, když nevím, co chcete?

Chceme tu zůstat!

Snažím se najít řešení. Pracuji na tom!

Hledám… Hej, posloucháte mě?

- Nechceme odjet z Palerma! - Ano! Chceme zůstat.

Děti, vyskytl se problém.

Dnes má připlout loď, ale všechna centra jsou obsazená.

Nemůžeme odjet.

- Vím, že tu chcete zůstat. - O to nejde. My tu zůstat musíme!

Škola musí fungovat až do finále.

- Je to důležité! - Přesně!

Do jakého finále?

Do finále amatérského turnaje. Chtějí ho vyhrát.

Jsme ve finále a hrajeme příští týden.

- Musíme zůstat spolu a trénovat. - Aha, vážně vám na tom záleží.

Zeptám se takto: Je ten zápas důležitější

než najít si místo, kde můžete bydlet?

- Co to děláš? - Neuklidním se!

V klidu!

- Co to děláš? - Nechápete to!

Chcete se postarat o všechny, ale nikoho z nás nechápete!

Dřeli jsme!

- Koupili jsme dresy. - Já vím.

Chodíme na kurzy! Pracujeme!

- A teď nás chcete odvézt? - Ne.

Nebudeme se stěhovat!

Zůstaneme!

Neodejdeme!

Skončil jsi?

Zaprvé už se mnou takhle nikdy nemluv.

Spolu se sociálními pracovníky

uděláme všechno pro to, abyste mohli zůstat v Palermu. Rozumíš?

Do večera!

Takže máme málo času.

Místo toho, abyste mi pomohli, jen ztrácíte čas.

- Rozumíš? - No tak!

- Běžte! - Pojď, Adele. Pojďme za děvčaty.

Bravo!

Styď se!

Majitele centra ještě nenašli.

Asi není v Itálii.

Aha, užívá si peníze, co tady na tom vyrýžuje.

- Hned jak se vrátí… - Jestli se vrátí.

Máš pravdu. Ale chci s ním mluvit.

Chci mu říct, do jakého průšvihu nás dostal.

- Ahoj všichni! - Ahoj!

Adele!

- Gethru! Jak se máš? - Dobře, co ty?

Dobře. Trochu mě bolí za krkem. Zdál se mi ošklivý sen.

- Ranii není dobře. - Ranii není dobře? Kde je?

V posteli, nechce vstát.

Zaveď mě k ní.

Je tamhle.

ŘEKNI NE RASISMU

Ranio?

Ranio.

Maličká.

Jak ti je?

Ne moc dobře.

Kdy má rodit?

- Za týden. - Chodí k ní doktoři?

Ano, každý den.