Into the Night

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

- Tady nemůžeme. - Proč ne?

„Proč ne?“

Odepřeš mi poslední přání před smrtí?

Ne. A už to neříkej, nebo fakt umřeš.

Slyšíš?

Sakra!

LETIŠTĚ BRUSEL

- Nemusíte... - To není problém.

- Tady se neparkuje, pane. - Jsem tu úředně.

Jsi tam ještě? Haló?

Ale odlet je za 30 minut.

Brána už je zavřená.

O tom já nerozhoduju.

Jasně, jen děláte svou práci.

Já se neopozdila, slečno.

Stále cestujete s panem Martensem?

Ne.

Nepotřebuje novou rezervaci?

Ne.

To se stává, ne?

Vážně?

„To se stává,“ jo?

Podívám se, co se dá dělat.

- Hele, musíte do fronty... - Pardon.

Potřebuju něco předat kamarádovi, než odletí.

Dál můžou jen cestující s letenkami.

Je to záležitost NATO.

To je možné.

Ale musíte mít doprovod letištní ostrahy.

Jinak se tam smí jen s letenkou.

Debile zasranej.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

- Vy jste Ines? - Ano.

- Sleduju váš Instagram. - Fajn.

- Do Moskvy? - Ano.

- Jako diskžokej? - Ne, jen se ukázat.

- Příjemný let. - Díky.

Let 21 do Moskvy.

Můžete tam přestoupit na spoj ve 20:20 místního času.

Mám jen první třídu, ale nebudu vám ji účtovat.

Děkuji.

- Chci na západ. - Na západ?

Londýn, Dublin, New York...

- New York za dvě hodiny? - New York, fajn.

Dobrá. Znáte datum návratu?

Nechci zpáteční. Jen tam.

Mám jen business class na letiště JFK.

- Za 4 235 eur. - Beru.

To jsi vážně řekla?

To je přece nesmysl.

Tak jo. Ne!

- S dovolením. - Sophie.

S dovolením.

Jsi v pořádku?

Sophie.

S dovolením.

Nejdřív se snad nastupuje do první třídy.

Sophie.

- Sophie, prober se! - Jo.

Přistaneme všichni zároveň.

Sophie, sakra! Sophie!

- Sophie! - Je vám něco?

Kamarádka v New Yorku. Začala se dusit a omdlela.

- Ale já nic nevidím. - Já nevím!

Musím zavolat, ale komu?

Komu mám volat?

Někomu, komu to není fuk.

- Jsi v pořádku? - Asi zkažené jídlo.

Jdu do lékárny, tady nic není.

Jasně.

A seženu někoho, kdo nám pomůže připravit letadlo.

Neber aspirin.

Škodí děťátku.

- Já nejsem těhotná. - Kdepak.

Já mám tři děti.

A ty celá záříš.

Je to ranní nevolnost.

Je půlnoc.

Je Mathieuovo?

- Jak tě to napadlo? - V Helsinkách byl u tebe na pokoji.

Ví to Mathieu?

Řeknu mu to v Moskvě.

- Vítejte na palubě. - Dobrý večer.

- Jak se máš? - Dobře.

Letím do Moskvy na operaci.

Tak jsi tady správně.

Co to má znamenat?

Co se děje?

Jsou mrtví?

Je to tady.

V pořádku.

- Vytápění kabiny. - V pořádku.

- Přístroje. - Ano, kapitáne.

- Výškoměry: dva devět devět dva. - V pořádku.

Dvakrát.

Třikrát.

Jsem tu správně na Bora Bora? Ahoj, kluci.

Mechanik s donáškou.

- Dík. - Jez. Já to obejdu.

- Co jsem dlužný? - Nic. Vím, kolik bere kopilot.

Třeba to vypadlo. Nebo to byl vtip.

Je fakt, že má ráda černý humor.

- Promiňte. - Co?

Není vám horko? Protože...

Co je vám do toho?

Vůbec nic.

Jen vypadáte, že je vám horko.

Létám nerad.

- Prosím vás, máte šampaňské? - Jistě, moment.

To má být první třída?

Jdeš s námi domů?

Děcko počmáralo sedadlo. Dvě minuty.

Z cesty! Pohyb!

Propána.

Z cesty!

Ustupte!

Rychle!

Pohyb!

Hej!

Ne, počkejte!

Co se děje?

Otevřete!

- Chci vám pomoct. - Je ozbrojený.

Zavřete!

Zavřít dveře!

Jinak je po tobě. Zavři!

Sednout!

- Ať jsme odsud okamžitě pryč. - Klid. Dobrá.

Poslyš.

Když neodletíme, zabije nás východ slunce.

Chápeš?

Voláme policii!

Co to bylo?

Střelba.

Utečeme!

Do prdele! Kurva...

- Ven, rychle! - Běžte.

Musíme letět, chápeš?

- Než vyjde slunce. - Nemůžu.

- Děláš si srandu? - Sám to neuřídím.

- Jeden pilot stačí. - Řídicí páka.

Směruje letadlo.

Bez levé ruky to neuřídím.

- Kde je druhý pilot? - Nevím.

Debile!

Pozor! Je tu nějaký pilot?

Potřebujeme pilota. Jde o život!

Když neodletíme, všichni umřeme.

- Letadla ne. Vrtulníky. - Tak pojď.

Nemusíte.

Pohyb!

Rychle!

Kde je policie?

Nevím. Když je jich třeba, nejsou tam.

- Co to dělají? - Nemám tušení.

- Letadlo se pohybuje. Pásy! - Co je?

Odlétáme?

Nevím, ale pohybujeme se. Pásy.

- Pásy. - Kde je policie?

- Pásy. - Odlétáme?

Nevím. Prosím, seďte.

Pás, pane.

Bude to dobré. Zapněte si pásy.

Ještě se to dá odvolat.

Tamhle můžu zastavit.

Žádné odvolávání. Oznam věži, že letíme.

Nemůžu jen tak odletět.

Ne? Tak ji sejmu.

Kvůli mně to nedělejte.

Myslím to vážně, kvůli mně ne.

Volej!

Řídicí věž, BE Airways 21.

Žádám o povolení ke startu z dráhy 25 vpravo.

Řídicí věži, slyšíte mě?

Slyšíte mě?

- Nic neslyším. - No a co? Jedem!

Palubní personál, příprava na odlet.

Všichni zůstaňte sedět.

Děkuji.

Víc plynu.

Maximum.

Kam letíme?

Na západ. Letíme na západ.

Chápete, že to nedává smysl?

Ano, já vím.

„Sluneční světlo nás zabije.“

Zní to jako kravina, ale já nejsem blázen.

Jsem důstojník NATO!

To vidím, majore. Taky jsem sloužila.

Jmenuju se Sylvie.

A tohle je...

První důstojník Douek. Říkejte mi Mathieu.

Mathieu. Fajn.

A vy? Jak se jmenujete?

Major Gallo. Terenzio Gallo.

- Poslední dva. - Jo.

- Taky nemám internet. - Možná ho vypnul ten terorista.

- Možná. - Souvisí to s mojí kamarádkou?