Most Beautiful Thing (Coisa Mais Linda)

Nemůžu přestat myslet na včerejší večer.

Já taky.

Dnes je první den nového roku, že?

Dalších 364 dní jsou otevřená kniha.

Napišme dobrý příběh.

- Pojďme plavat. - Teď ne, Ligie. Ne…

Pojď!

Kam jdeš?

Vrať se!

Ligie!

Počkej.

Ligie!

Vrať se!

Ligie!

Vrať se!

Ligie!

Ligie!

Ligie!

Jsem tady.

To nic.

Byl to jen zlý sen.

Dýchej.

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Podívejte se vpravo.

Teď vlevo.

To je ono.

Zmáčkněte mi ruku.

Vaše celé jméno?

Vaše celé jméno?

Ella Fitzgeraldová.

Marie Luizo, poslouchejte.

Není normální se zotavit z takového zranění,

z vegetativního stavu do plného vědomí,

tak rychle jako vy.

Neznáte ji jako my, doktore.

Fyzicky je na tom dobře.

Mám strach o váš emocionální stav.

Možná budete prožívat emoce intenzivněji

kvůli únavě a stresu.

Pokud je tohle diagnóza, budu tu navždy.

Nepřehánějte.

Jen chci, abyste si hodně odpočinula. Bez stresu.

Přijďte se mi za týden ukázat. Vidíte? Jste propuštěna.

- Slibuju. - Díky, přeji vám hezký den.

Nashledanou. Vám taky.

Co je?

Co se děje?

Musíme ti něco říct.

Je mrtvá.

Že?

Zvláštní...

jako by se nic nezměnilo.

Mnohokrát jsem si myslela, že to byla noční můra.

Ligia vypadala v nemocnici tak reálně.

Její řeč těla, její vůně,

i její hlas byl stejný.

Máma říkávala, že návštěva milovaných ze záhrobí

znamená ochranu.

Chtěla jsem, ať zpívá, Adelio.

Ale netušila jsem…

To nikdo z nás. Nemůžeš za to.

Nikdo z nás? Vážně?

Já ti to říkala.

Když přišla s modřinami, řekla jsem ti, že musíme něco dělat

a tys řekla, že bychom měly mlčet!

Teď toho nech. Nemůže za to.

Jistěže ne,

ale mohly jsme něco udělat a neudělaly jsme nic!

- To není fér. - Nic z toho není fér!

Jen jeden člověk za to může a ty víš, kdo.

Věděly jste, že příští měsíc...

by jí bylo 30?

Taky jsem na to hodně myslela.

Proč jsem pořád tady

a ona ne?

Ber to jako dar od Boha.

Mami!

Zlato, moc ráda tě vidím.

Tak se mi ukaž.

- Pojď sem. - Vy dva jste tak roztomilí.

Byl jsem za tátou.

- O čem to mluvíš? - Byl jsem za tátou.

- Kde? - V práci.

Pedro?

Marie Luizo.

Nedokážu si představit, co se ti teď honí hlavou.

Co tady děláš?

Pořád jsem tvůj manžel, ne?

No…

jsem tu, abych se o tebe postaral.

Už si nemusíš s ničím dělat starosti.

Marie Luizo,

vím, že je těžké tomu uvěřit,

ale během všech těch měsíců jsem ti byl vždy,

vždy nablízku.

Malu!

Konečně, Shorty. Zatraceně.

Malu.

Díkybohu, že jsi zpátky.

Konečně to tu znova ožije.

Adelio, vyřiď to, ano?

Shorty, vzal bys prosím ty krabice?

Veliteli! Mravenče!

Za mnou.

Malu?

Jsi v pořádku?

- Ne. - Mám tě hodit domů?

- Ano. - Pojď, odvezu tě.

Ahoj, Adelio. Pojď.

Adelio, přines mi vodu.

Tenhle pult potřebuje vyčistit.

Mohla bych řešit dodávky a čistit pulty.

Nebojím se tvrdé práce.

Ale nechoď na mě s takovým přístupem.

Nejsem tvůj zaměstnanec.

Jsem spolumajitelka.

Promiň, Adelio.

Nechtěl jsem tě urazit.

Víš co? Dodávky si vyřídím sám.

- Voní to úžasně. - Ahoj, lásko.

Zajímalo by mě, jestli je na světě něco, co nezvládneš, Therezo.

Vážně!

Budu zhýčkaný,

když mi teď děláš večeři každý večer.

Pamatuješ na večeře v Café en Rose?

Jak bych mohl zapomenout?

Řekla jsem si, že to zkusím.

Samozřejmě, že to nebude tak dobré jako v Paříži,

ale... kdo ví?

Je víno v receptu?

Jen trochu.

Ale dnes jsem měla s Malu dost emocionální den.

Myslel jsem si to.

Snažila jsem se i trochu psát, ale nemohla jsem se soustředit.

Úplný odpad.

Dnes mi volala matka, Therezo.

Opravdu? To je báječné!

Doufám, že se omluvila za to, že nás vyhodila z bytu

a že odmítla uznat tvou dceru?

Ale lidi se jen tak nemění.

To nevím, ale chtěl jsem se s ní sejít

a slyšet, co paní Eleonora říká.

Proč? Zaslouží si utápět se ve své bídě.

Therezo, je to moje matka.

Ano, já vím.

Dnes jsem byla na Malu a Adeliu vážně naštvaná.

Řekla jsem, že pro záchranu Ligie jsme mohly udělat víc,

ale je to jeho vina

s pomocí tvé matky.

Nemůžeš vinit mámu za jeho činy, Therezo.

Jak se opovažuješ bránit ty dva po všem, co se stalo?

Co je to s tebou, Nelsone?

Ne.

Tentokrát potáhnu s...

Tímhle.

To ne!

Ano!

Dobré ráno.

Nechtěl jsem tě rušit, když jsem přijel,

tak jsem spal tady.

Došlo mi, že potřebuješ čas na zotavení.

- Zlato, už jsi si vyčistil zuby? - Ne.

Tak běž, jak jsem tě žádala.

Ne, mami, hraju!

Prcku, dělej, co říká máma. Běž.

Odpusť mi, Marie Luizo.

Prosím, odpusť mi.

Byl jsem ztracený.

Byl jsem úplně ztracený.

Zapletl jsem se se špatnými lidmi,

tak jsem se držel stranou, abych vás oba ochránil.

Ale věděl jsem, že se vrátím co nejdřív.

Věděl jsem, že se o tebe tvůj otec mezitím postará.

Starala jsem se sama.

Vidím...

a jsem na tebe hrozně hrdý.

Proč?

Proč bych ti měla věřit jediné slovo?

Protože jsem tvůj muž

a máme syna.

A miluju tě.

Jsi jediná, kterou jsem kdy milovala, Marie Luizo.

Jediná.

Tati! Pojďme hrát!

Hej, prcku! Teď nemůžeme, víš proč?

Táta jde do práce,

ale ty a mamka můžete jít na pláž.

Dal jsem Adelii volno, aby šla s váma.

Dala jsi Adelii volno?

Běžte si užít krásný slunečný den s přáteli

a pak se vy dva vraťte domů, jo?

A pak spolu můžeme jít na večeři.

Dobře?

Dobře.

A co Nejkrásnější?

Ani náhodou! Zvlášť když se vrátil Pedro.

Možná bychom měli počkat.

Malu se právě vrátila.

Ale čekali jsme dlouho, zlato.

A Malu je velká holka.