Fellini – Io sono un Clown

Kamerová zkouška, záběr jedna.

KAMEROVÁ ZKOUŠKA

Skloň hlavu, Marcello.

Hlava… Můžete být zticha?

ZÁPISNÍK REŽISÉRA FEDERICO FELLINI, 1969

Střih.

Kápněte mu něco do očí. Proč je máš vždy tak zarudlé?

A další věc. Upravte mu ten knír. Pořád se odlepuje.

Marcello, chtěl jsem ti říct, že nemusíš hrát jako každý den.

- Chápu. - Co je? Jsi nervózní.

- Kávu, Marcello? - Teď ji nepotřebuje!

Nejsem nervózní. Jen ti prostě nerozumím.

Jednou tak, pak zase jinak.

- Měl bys vyjádřit narůstající hrůzu… - Skončili jsme?

…jako by mu to docházelo, ale musíš chytit tohle světlo.

Ticho tam vzadu! Ne, klobouk ne. Nelíbí se mi.

Možná ho zkusíme později.

A občas mrkni na kameru. Ale hlavní je,

že musíš vyjádřit narůstající údiv, protože tenhle nástroj,

představující příjemnější naplnění jeho povolání…

Byl to velmi náročný konkurz.

Marcello cítil mé rozpaky, mátla ho má nejistota.

Zkoušeli jsme to s knírem, bez něj, s parukou, bez ní, s čočkami,

ale Mastorna se neukázal. Pořád se skrýval, unikal nám.

…jímá jej hrůza, drží ho za krk, dusí ho, jako kdyby…

Na konci 60. let

se Federico Fellini chystá realizovat jeden ze svých nejambicióznějších filmů.

Cestu G. Mastorny.

Ale okolnosti mu zabraňují ponořit se do tohoto příběhu,

který představuje jakéhosi průvodce posmrtným životem.

Fellini je z celé situace v hluboké depresi,

ale ještě neví, že mu osud

chystá dvojitou cestu vstříc dalšímu „neznámému“ kontinentu.

Televizi…

KLAUNI SCÉNA 2

KLAUNI SCÉNA 6

KLAUNI SCÉNA 2

KLAUNI SCÉNA 22

KLAUNI SCÉNA 6

KLAUNI SCÉNA 36

KLAUNI SCÉNA 32

KRASOJÍZDA CIRKUS

Dobře, tak já se odlíčím.

- Půjdeme jíst? - Ano.

Federico, když jsme točili Sladký život , nebyla ta postava správná?

Osm a půl ? Nebyl jsi spokojený?

Ano.

Proč je ten Mastorna tak složitý? Co má? Dvě hlavy?

Ne, Federico. Největší problém je,

že necítím tvou důvěru, to je vše.

Jako by ses bál.

Přesvědč se, že jsem Mastorna,

a veškeré tvé pochyby zmizí.

Stanu se Mastornou.

Muž jménem Peter Goldfarb, v italštině jako „Pietro Colordoro“,

jednoho dne trval na tom, abych učinil vágní závazek,

že mu umožním udělat se mnou rozhovor v pořadu

Sperimental Hour, což je 55minutový pořad

který osobnostem z kultury a showbyznysu dává možnost

odvázat se a dělat si, co chtějí.

Téměř okamžitě jsme spolu měli takový…

PETER GOLDFARB PRODUCENT

…bezprostřední vztah, takové cítění, prostě něco, víte?

A toto období jeho života bylo velmi náročné.

Měl deprese,

nebyl úplně zdravý a tak dále, ale především

se na něm podepsalo obří… Teď mě nenapadá správné slovo.

…zklamání z toho filmu Mastorna Cesta G. Mastorny .

Ve studiu De Laurentiis

už dokonce měli postavené kulisy a tak dále.

Z toho měl opravdu hluboké deprese.

Tady. Tohle je Mastorna.

Hrdina mého filmu. Violoncellista.

Jeho cesta začínala takhle,

nouzovým přistáním na náměstí v neznámém městě.

Ale jak vidíte, ta cesta také ihned skončila.

Vlastně vůbec nezačala.

Vše, co jsme připravili, skončilo ve velkém skladišti,

na jakémsi obřím hřbitově, ale pro kulisy, malby, kostýmy…

Má tehdejší přítelkyně byla dcerou programového ředitele NBC.

TELEVIZE NBC

Zavolal mi.

Otec mé přítelkyně se ptal, co právě teď dělám.

Řekl jsem, že nic moc. On se zeptal, jestli nehledám práci.

Řekl jsem mu, že ano, proč ne. A tak mě najali s takovým…

Pověřením,

abych televizi vylepšil.

Začal jsem si říkat: „Kdo to může být“?

Mým vnitřním kritériem bylo: „S kým bych chtěl pracovat?“

S Federicem Fellinim.

Tady. Všechno je to tady.

Čeká to na den, kdy se k tomuto projektu vrátím.

Přijít sem je zvláštní pocit. Dost se to podobá lítosti.

Jako bych byl sledován miliony vyčkávajících očí.

Má sekretářka vám ukazuje skicu představující náměstí a místo přistání.

Napadlo mě, že určitě musím

najít někoho, kdo mě představí a seznámí,

ale to nakonec nevyšlo, nikdy ho totiž nemohli najít,

protože byl třeba, nevím,

na vrcholku nějaké hory, na pláži někde v cizině a tak dále.

Nakonec jsem mluvil s mým kolegou,

který se jmenoval Guidarino Guidi.

Ve Sladkém životě to byl jeho asistent.

A ten mi řekl: „Napiš mu.“ A já na to: „Co?“ „Ano, napiš mu.“

„A to jako přímo jemu?“ „Samozřejmě!“

To mě nikdy nenapadlo. Že bych si troufl něco takového.

Tak jsem dal na jeho radu,

napsal jsem mu dopis, trochu jsem mu můj nápad vysvětlil

a téměř vzápětí mi od něj přišla odpověď:

„Jistě. Napište, kdy budete v Římě, a sejdeme se.“

A tak jsme si domluvili schůzku.

Byla to obrovská událost. NBC vyslala skupinu

zhruba tak deseti až dvanácti lidí.

Fellini měl své lidi také. Na místo jsme dorazili o 20, 30 minut

pozdě

a všichni byli nepříčetní. „Co to má být? Už tu na vás čeká!“

Řekl jsem: „Omlouvám se, nebyla to má vina, uvízli jsme v zácpě.“

A další člověk v hale tohoto hotelu,

jediní dva klidní lidé jsme byli já a Fellini, který tam byl,

usmíval se a tak dále.

A dnes si myslím, že nebýt tehdy

toho zpoždění, celý projekt by nejspíš nevznikl.

Proč? Protože…

Přijel jsem pozdě a Fellini měl další schůzku,

na diskuzi o projektu nám vůbec nezbyl čas,

a tak jsme si jen přátelsky povídali. „Jak se máte? Kde jste se ubytovali“

Bylo to velmi přirozené a milé.

A potom mi řekl:

„Omlouvám se, už musím jít, ale sejdeme se znovu.“

Obvyklé prázdné výrazy. Dívejte.

Jsme v kanceláři režiséra,

kam chodí nejrůznější lidé, kteří doufají, že budou obsazeni.

…dokážete zvládnout mou silnou osobnost.

Jo? Máte silnou osobnost?

Extrémně silnou.

- Dokonce i píši verše. - Verše? Jaké?

Verše. Básně! Toto je má poslední sbírka. Lekání.

Pak jsme se sešli v jeho kanceláři.

Dobře, dovoluji vám

přijít se štábem a natočit vše, co…

A já řekl: „Ne, Federico, o to nám nejde.

Jde nám o to, abys to udělal ty.“ A on na to: „Aha.“

- Pane režisére? Jen… Au! - Co to je?

- Co tu děláte? - Jen… Omlouvám se.

Promiňte, mistře, chtěla jsem vám ukázat tuto fotku. Je trochu odvážná.

- Vy? - Ano.

Víte, jak to s dnešními filmy je. A navíc, práce je práce, ne?

Jsem švadlena, ale mým osudem je těšit muže, až skončí s prací.

Mám zkušenosti z kinematografie. Byla jsem zapisovatelka producenta,

ale vyhodil mě, mám křivé prsty a dělala jsem chyby.

Chtěla jsem stisknout C a mé prsty skončily jinde.

Tak mi řekl: „Pokud je to takhle,

raději bych si smluvně ujednal, že když to nepůjde, budu moct vycouvat.“

V té chvíli mi došla jedna věc. Než abych mu řekl:

„Ano, pane Fellini, jistě.“ Něco takového.

Došlo mi, že je to umělec.

A já jsem jím taky.

A každý umělec je v něčem nejistý.

Jsem velmi nešťastný. Vypadaly mi vlasy, potřeboval bych paruku.

S vlasy mám problémy taky, ale nechápu, proč jste přišel za mnou.

Mohl byste mi změnit život.

Ukážu vám barvu mých vlasů. Starobylá měď.

A ohledně tvaru mé hlavy… Nevím, představte si Johnnyho Dorelliho.

Místo přesvědčování k dohodě… Žádnou dohodu jsme neměli.

Nikdy.

Řekl jsem mu, že jsem dělal, co se dalo,

aby se cítil v klidu a jistě a tak dále.

Nepochopila jsem poselství vašich filmů.

Nebuďte vágní a povězte nám, co musí moderní žena dělat ohledně sexu.

Chci vám představit svého syna Orlanda.

Je fenomenální. Zpívá, tančí a také píská jako kos.

Zapískej pro pana Rossellina jako kos.

Roztomilý, zábavný.

A po několika schůzkách

jsme konečně večeřeli na pláži ve Freganae.

Byla v poslední scéně Sladkého života .

Najednou se na mě u večeře

podíval a řekl: „Dobře. Uděláme to.“

Tak dobře!

FELLINI ZÁPISNÍK REŽISÉRA

ZÁPISNÍK REŽISÉRA

Podepsal jsem a Colordora už jsem neviděl. Ve smlouvě bylo několik datumů.

Velmi konkrétních.

Během příprav Satyriconu

přišel Colordoro, který vyžadoval dodržení smlouvy.

Navrhl jsem v rámci rozhovoru vysvětlit konkurzy na role v Satyriconu .

Práce na odpoledne.

Colordoro na mě zíral, napůl přesvědčivě, napůl povýšeně.

„Musíme udělat něco přirozenějšího!“

A tak jsem vytvořil Zápisník režiséra .

A vlastně dost nonšalantně, jako něco, čeho se musím zbavit.

Ten přibližný nástin, v dobrém smyslu,

ten spěch a lehkovážnost ve mně vyvolaly lehkost bytí.

Jako bych šel rychleji a bez zátěže.

Takový rozhovor mohl být zaměřen na různá témata.

Jinými slovy jsem viděl šanci k něčemu novému.

Věděl jsem,

že je Federico dobře známý tím,

že všechny své producenty zbankrotoval.

A tak mě taky napadlo…