Rise of Empires: Ottoman

TO MĚSTO LEŽÍ NA SPOJNICI MEZI DVĚMA MOŘI A DVĚMA KONTINENTY

JAKO DIAMANT ZASAZENÝ MEZI DVA SAFÍRY A DVA SMARAGDY,

NEJCENNĚJŠÍ DRAHOKAM V PRSTENU SVĚTOVÝCH ŘÍŠÍ.

OSMAN SNÍ O KONSTANTINOPOLI ROK 1280

Město je naše!

Konstantinopol.

Buď si tě podrobím já...

nebo ty mne.

Do toho.

Synu.

Otče?

Konstantinopol.

Proč jsi mi nevěřil?

Zradili tě.

Můj synu.

...důvěřuj mi.

To je šílenství.

- Můj synu. - Konstantinopol.

- Mehmede. - Konstantinopol.

Budu to já, kdo se zmocní Konstantinopole?

Ne!

Konstantinopol.

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Každé impérium má svůj začátek,

ukovaný z krve, oceli, štěstí a vítězství.

V roce 1453 římský císař Konstantin XI. a osmanský sultán Mehmed II.

svedli obrovskou bitvu o Konstantinopol.

Třiadvacet armád se pokusilo dobýt toto věhlasné město.

Bez úspěchu.

Jeden vládce vyjde z krvavé řežby jako vítěz

a na dalších 300 let změní běh dějin.

Aby jedno impérium vzniklo, jiné musí padnout.

Konstantinopol je město předurčené k tomu, aby bylo středem světa.

Je to stěžej Asie, Evropy, Černého moře a Středomoří,

Balkánu i italských městských států.

Jako by tam byl motýl

a Konstantinopol je jeho tělo.

Konstantinopol je pojem.

Je to víc než jen strategické místo.

Symbolizuje vrstvy impéria.

Představuje vrstvy civilizací, které se do něj vryly.

Ve Středomoří byla Konstantinopol vždy největším městem.

Vždy se o ní mluvilo jako o zaslíbené zemi.

Kdo má Konstantinopol, bude vládcem světa.

V roce 1451 je ochránce a vládce Konstantinopole

císař Konstantin XI.

Jen pár lidí bylo většími autokraty

a absolutisty než byzantští císaři.

Stáli napůl cesty k nebi, mezi Bohem a smrtelníky.

Byli Boží pravicí tady na zemi.

Konstantin XI. byl velmi odvážný

a pro udržení Konstantinopole

doslova obětuje všechno ostatní.

Třiadvacet vojsk se marně pokusilo dobýt hradbou obehnané město.

Největší hrozbou Římanů za 1 100 let jejich vlády

jsou jejich dlouholetí nepřátelé Osmani,

bývalí anatolští válečníci a nomádi, kteří vybudovali vzkvétající říši

sahající až k východní Evropě.

Smrt osmanského sultána Murada II. v roce 1451 rozpoutala sled událostí,

které brzy přivedou Osmany a Římany na pokraj války.

Ve víc jak 300 kilometrů vzdáleném městě v Egejské provincii

slouží syn Murada Mehmed II. jako guvernér Manisy.

EGEJSKÁ PROVINCIE 2 1/2 ROKU PŘED OBLÉHÁNÍM

Poté, co se korunní princ rozkmotřil s otcovým dvorem,

žije několik let jako poloviční vyhnanec.

Princi.

Hniju tu v provincii.

Můj pane.

Alexandr Veliký si v mém věku

podmanil celou tuhle zem.

Princi.

Ano, pašo Zagane. Co je?

Váš otec.

Šušká se,

že velký vezír a ostatní na sultánově dvoře se radí o tom,

kdo bude nástupce.

Samozřejmě.

Zrádný šmejd.

Nic si nepřeje víc, než abych zmizel.

Připravte koně.

Musíme do hlavního města.

Mehmed se vydá do Adrianopole, aby převzal trůn,

přitom neví, zda bude jmenován sultánem Osmanské říše,

nebo se ho bude muset zmocnit násilím.

Na osmanský trůn

má každý člen dynastie stejné právo.

Není stanovena následnická linie.

Musí si to vybojovat, nebo být tím, kdo dosáhl vedoucího postavení.

Přežil ten nejsilnější.

ADRIANOPOLIS HLAVNÍ MĚSTO OSMANSKÉ ŘÍŠE

Mehmeda čeká otcův velkovezír paša Çandarlı Halil,

který byl pravou rukou sultána.

Velkovezír je ministerským předsedou říše.

Když nový sultán zdědí otcova velkého vezíra,

vždy dojde ke střetu,

musí si vezíra podmanit.

Pokud to sultán prohraje, bude z něj loutka.

Pašo Halile.

Už je to pár let, co jsem tě neviděl.

Kéž by to bylo za lepších okolností.

Velký vezíre.

Můj sultáne.

Poté co žil celá léta v otcově stínu,

se 19letý vládce ocitá pod lavinou očekávání.

Od té doby, co jsem tě viděl naposled, jsi vyrostl.

Otče?

Žádal jsem od tebe příliš.

Trůn bude tvůj, synu, až budeš připraven.

Nepokoušej mě!

Je velmi mladý, lidi nevěděli,

jestli na to má.

Možná nebude jako jeho otec, který byl dobrý válečník.

Slíbila jsem ti, že tvůj čas přijde.

Matko Maro.

Mehmedova macecha Mara Branković patří k jeho nejbližším spojencům

v hlavním městě a touží vidět, jak bude mladý sultán vládnout.

Víš, co řekl Alexander Veliký, když převzal trůn?

Nakonec, až bude po všem...

záleží jen na tom, cos dokázal.

Je tvůj.

S příchodem na trůn si uvědomí nutnost ukázat,

že zcela naplnil očekávání svého otce.

Co tedy ten klučina udělá?

Řekne, „Musím dosáhnout něčeho velkolepého.“

Co by to mělo být?

Dobytí Konstantinopole.

Sen každého vládce.

Budou se vás snažit zahanbit jako kluka, co si pamatují, sultáne.

Ano, zkusí to.

Mehmedův dvůr je rozdělen na mladé rádce

které si přivedl z Manisy, ty vede paša Zagan,

a otcovy starší vezíry, kteří pochybovali o jeho vůdcovství.

Tyto pochybnosti sdílí i spousta nepřátel Osmanů.

Soupeřící turecký vojevůdce oťukává 19letého sultána

podnikáním nájezdů na osmanské území v Anatolii.

Mehmed a jeho armáda vzpouru potlačí.

Nejvíc je Mehmedova vláda ohrožena na konci roku 1451

ze strany Římanů, dávného nepřítele Osmanů.

Pašo Hasane, něco z Konstantinopole?

Co říkají naši zvědové?

Římané mají...

požadavek.

Jaký?

Vyhrožují, že pustí vašeho strýce Orhana, pokud...

nezaplatíme třikrát víc za jeho bezpečí a zaopatření.

Princ Orhan je představitelem dlouhé byzantské diplomatické tradice.

Princ Orhan má nárok na Mehmedův trůn,

Římané ho ale drží bezpečně zašitého v Konstantinopoli

výměnou za každoroční platbu od Osmanů.

Princ Orhan je zajímavý případ.

Je držen jako vězeň.

Římané ho chtěli použít proti Osmanům.

Když Mehmed přichází na trůn, je mu pouhých 19 let.

Nikdo neví, jaký bude vládce,

a tak se mu Konstantin snaží vyhrožovat.

Vždycky hrozilo, že když uděláte něco výbojného,

můžou vrátit Orhana s penězi a s troškou podpory

a třeba svrhnout jeho trůn.

Římané kompenzovali svou slabost, pokud jde o brannou sílu,

území a moc,

svou schopností vyvolat občanskou válku

v Osmanské říši.

Vyvstává otázka, co si v takové situaci počít?

Je to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy se Konstantin přepočítá.

Ukáže se, že udělal obrovskou chybu.

Tady si postavím pevnost.

Sultáne, to není diplomacie, to je válečný čin.

Budem mít pod kontrolou Bospor a proplouvající lodě.

V reakci na hrozbu Římanů Mehmed odhalí svůj plán pro pevnost Rumeli Hisari,

což doslovně znamená „pevnost v zemi Římanů“.

Strategickým umístěním na evropské straně bosporského průlivu

odřízne veškeré zásoby i vojenskou pomoc

od římských spojenců v Černém moři.

Pevnost dostala zlověstnou přezdívku Hrdlořez.

Sultáne, žádám vás, zvažte to.

Stavba na římské straně je vyprovokuje.

Vše uvnitř zdí Konstantinopole patří Římanům,

cokoli za hradbami patří mně.

Çandarlımu se ten nápad nelíbil

a sultánovi povídá,

„Evropané by se mohli proti nám spojit.

Papež by mohl proti nám poslat armádu

a ve snaze získat Konstantinopol bychom mohli o všechno přijít.“

Mehmed na to, „Jdi se vycpat.“

Hrdlořez je postaven za pouhé čtyři a půl měsíce,

čímž je učiněn další krok k válce mezi Osmany a Římany.

Císař Konstantin posílá k Mehmedovu dvoru vyslance,

aby se ohradili proti stavbě pevnosti.

Tvrdí, „Je to římské území.

Váš otec měl aspoň tu slušnost požádat o povolení,

než něco takového udělal.“

Pošle je pryč, ani je nevyslechne.

Konstantin tedy vyšle další posly,

tentokrát s nákladem darů a ptá se,

„Můžete nás aspoň ujistit,

že to neznamená útok na Konstantinopol?“

KONSTANTINOPOL HLAVNÍ MĚSTO BYZANTSKÉ ŘÍŠE

Mehmed jim dá useknout hlavu a nechá Konstantina, aby si učinil svůj závěr sám.

Jsme v bezpečí!

To nejde nechat jen tak!