One Spring Night (봄밤)

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

9. DÍL

Jsi připravená?

Chceš mi něco říct?

Jo, chci.

Tak jo, promluvme si.

Ahoj, Jong-ču. Co se teď děje?

Jsou pryč.

Kam šli?

Netuším.

Gi-seok odjel autem první

a Či-ho jel hnedka za ním.

Co když se perou na prázdném parkovišti?

Kde jsi teď?

Jdi domů s Čong-in.

Ale nejdřív půjdu s tebou.

Jsem v pohodě. Jdi domů a postarej se o Čong-in.

Počkej tu. Dojdu pro auto.

To je dobrý. Bydlím blízko,

takže vás odvezu a pojedu domů.

Ale proč?

Běž se na sebe podívat.

Prostě si zavoláme taxi.

Bude to lepší?

Ano, ale musíš...

Já vím. Zavolám ti, ať to dopadne jakkoli.

Neboj se.

Vždycky tu pro tebe jsme, jasný?

Ano. Čong-in,

poslouchej své srdce. Všechno bude dobré.

Ano?

Na to se nedá dívat.

Bože, ty hnedka žárlíš. Pojď sem.

No vidíš.

Hele, měl bys zkusit zavolat její sestře.

Čae-in?

Vždyť už s ní nejsem.

Záleží na tom teď?

Tvůj kamarád svádí bitvu.

Proč jsi nešel s ním, když se tak bojíš?

Nepůjdeme tam teď?

Co když zmlátí Či-ha do kuličky?

To ne. Copak je Gi-seok takovej násilník?

Pořád tyhle sračky opakuješ.

Říkal jsem ti, že to není o povaze.

Ty bys byl slušný ke kreténovi, co ti ukradl holku?

Ale objektivně řečeno,

kdyby měli solidní vztah, nic by je nerozdělilo.

Nebylo by trapné to jen házet na Či-ha?

Máš pravdu, ale...

Bylo by divné, kdyby to nechal jen tak být.

Či-ho se asi nenechá, že?

Vím, že měl na škole dobré známky, ale uměl se i prát?

- Počkej, myslíš... - Vydrž.

Ještě není pozdě.

Pokud to nemusím slyšet, neříkej mi to.

Měl bych ti to říct.

Přišla si něco koupit do lékárny.

A pak jsme se náhodou potkali, protože její kámoška bydlí tam, co já.

A samozřejmě jsem se dozvěděl, že někoho má,

ale nemohl jsem toho nechat.

Proto jsem řekl ne, když mi nabídla přátelství.

Na co jsi myslel?

Myslels, že náš vztah je jen fraška?

Kdybych si to myslel byť jen jednou,

nechal bych se chytit.

Já věděl, že se něco děje.

Nikdy bys to nezjistil.

Tak co?

Proč jsi to prozradil?

Protože jsi na mě koukal svrchu.

Chtěl jsem ti ukázat, že tvůj postoj a to, jak se ke mně chováš, je špatné.

Říkals, žes to neplánoval,

ale je to stejné, jako bys někoho zabil a říkal, že to byla náhoda.

Hele, to je...

- Je to špatná analogie. - Přemýšlel jsem,

že Čong-in by s takovým neměla chodit.

Proto jsem to ukázal.

Čong-in.

Koupila jsem ti nějaké léky.

Jsi v pohodě?

Ano.

- Zvracelas? - Ne.

Vypadá to vážně. Nechceš do nemocnice?

Dám si ty léky a bude mi dobře.

- Donesu ti vodu. - Díky.

Na.

Jak jsi řekla, je ze mě troska.

Byla bys divná, kdybys byla v pohodě.

Doufám, že ti nepřijde, že jsi spáchala velký hřích.

Být sobecká je dobré.

Udělalas to, abys chránila své city.

Takže budeš mít Čong-in pořád rád.

Že ano?

Dobře, jak chceš.

Tohle není o výhře.

Ničíš život jedné holce

a já se tomu snažím zabránit.

Chápeš to?

Ne, ale mám strach.

Protože vím, který z nás jí způsobí víc problémů.

Říkáš, že to jsem já?

Já to určitě nebudu.

Podívej.

Měl bys toho nechat,

varuju tě.

Kdybych si tě nevážil,

nenechal bych tě mě takhle ponižovat.

- Tak tys mě šetřil? - Jo, držel jsem se zpátky.

Co kdyby ne?

Co pak?

Praštil bys mě?

To by nestačilo.

Dostal bych tě do kolen.

Abych pravdu řekl,

nejsem tu jen, abych mluvil o Čong-in.

Možná to je spíš o mně.

To je fakt.

Mám syna.

A vím, že mě za to lidi odsuzují.

Ale měl bys vědět,

že můj syn mi dodává sílu se nebát ničeho na světě.

Tak se opovaž mě zase zesměšnit.

Jestli to uděláš, nebudu se držet zpátky.

Ještě něco?

GI-SEOK

Nastup si.

Promluvme si uvnitř.

Setkal jsem se s Či-hem.

Já vím.

Chci ti vysvětlit, co se stalo.

To není třeba.

Mezi námi se nic nezmění.

To jsem chtěl říct.

Každý dělá chyby.

Tolik jsi mi strpěla a přehlížela moje chyby,

že teď je řada na mně.

Zapomenu na to a ty bys měla taky.

Nebyla to chyba.

Opravdu k Či-hovi něco cítím.

Gi-seoku.

Řekl jsem, nic se nezmění.

Zapomenu na to a ty taky.

Promiň, jestli to je kruté,

- ale něco k němu cítím. - Ne, to je lítost.

Je to soucit.

Jasné?

Ze všech lidí Ju Či-ho?

Tohle je špatně.

Neměla bys to dělat.

Není to o něm, stejně se jsem se chtěla rozejít.

Přesně tak.

Kdyby se to nestalo, asi bych s rozchodem souhlasil.

Asi by mě unavilo pořád mluvit o tom, jak to zkusíme znova,

a řekl bych, ať to vzdáme.

Ale ze všech lidí

Ju Či-ho?

To nemůžu dovolit.

Skáčeš do jámy lvové, to ti nemůžu dovolit.

Nedovolím to.

Teď, když to vím,

se s tebou nemůžu rozejít.

Já už s tebou skončila.

Jestli ti na mně záleží,

neignoruj, když říkám, že je konec.

Kašleš na moje pocity, protože to nechceš přijmout.

Pořád říkáš, že se nemůžeme rozejít a že jsme spolu.

- Nejsi nesoudný? - Poslouchej!

Snažím se, jasné?

Snažím se zachránit náš vztah.

Proč teď?

Řekl jsi, že jsi zlenivěl.

Nemyslel jsi, že se rozejdeme.

Něco ti povím.

To proto, že na mě shlížíš shora.

„I když se dneska naštve,

promine mi to, když ji zítra přemluvím.“

I když jsem to věděla, nechávala jsem to být

a věřila, že to je láska,

a připadám si kvůli tomu jako blázen.

Proto tě z toho neviním.

Oba za tyhle potíže...

můžeme nastejno.

Oba jsme byli arogantní.

Takže tvoje řešení je Či-ho?

To je moje věc. Nic ti do toho není.

Je to lítost, ne láska!

Hele, Čong-in.

Vzpamatuj se, ano?

Vrať se do reality, prosím!

Dlužím ti omluvu

jen za jedno.

Že jsem předstírala lásku, i když už tu nebyla.

Za to se ti omlouvám.

Prostě jdi domů.

Jdi domů

a vyspi se z toho.

Udělám to samé.

Nic se nám nestane, dobře?

Už tu není žádné „my“.