Dad Wanted (Se busca papá)

PŮVODNÍ FILM NETFLIX

VÍTEJ, BLANCO DÍAZOVÁ

Blanco! Pospěš si, budeš mít zpoždění.

- Zavolala sis taxík? - Jo.

Bude tady každou chvíli. Ty tady teda máš nepořádek. To uklízet nebudu.

- Budeš, za to tě přece platí. - Ty jsi tak drzá!

Tak hezká a tak hubatá.

Povím to tvojí mámě!

- Dobré ráno. - Víte, kam jedeme?

Plánuji cestu do…

- Do Humanistické školy. - Ano.

Dáme si závod.

Jeďte za ní, dělejte! Rychle!

Na kruhovém objezdu se otočte.

Pokračujte doprava.

Odbočte doprava.

Hele, Blanca.

- Je vážně dobrá. - Stihla to.

- To je moje místo. - Promiň.

Vypadni z mýho místa.

- Ahoj. - Ahoj.

Přijíždíte do cíle.

Dorazili jste do cíle.

Remíza.

Skončili jsme?

Jo, díky.

Jestli to Lauře uděláš znovu, budeš litovat.

- Co? To nechápu. Kdo je Laura? - Počkej tady.

Pojď.

Tohle je Laura.

- Aha. - Myslím to vážně.

Hej, to bylo skvělý. Fakt.

Díky.

Začali jsme o hoďku a půl později, režisér odmítnul boty. Že prý jsou moc rychlý.

- Moc rychlý? Jak jako moc rychlý? - Nevím, taky to nechápu.

Změnila jsem to na kozačky, v těch chodím pomalu.

Ne, tady testovat nesmíš, co tě to napadlo?

- Pardon. - Oukej.

- Šéfová? - Jo?

Taky se pořád ptal, kde ksakru jste.

- Kam to neseš? - Na plac, chce to rejža.

- Copak, Mary? - Dobrý den.

Nerada vás obtěžuju a nechci to na ni prásknout, ale…

- Co udělala? - Blanca mě neposlouchá.

Měla si u sebe uklidit. Víte, co mi řekla? Ať to udělám já, protože mi za to platíte.

Oukej, počkejte chvilku.

Nikdo mě neposlouchá. Kolikrát jsem říkal, co chci v téhle scéně?

Vážně? Rychlé boty?

- Vážně? - Počkat. Dejte mi chvilku.

Nebudu čekat. Musíme to vyřešit, točíme tu film.

- To dám radši výpověď. - Počkejte, Mary. Vy končíte?

- Ne… - …už po miliontý, balerínky!

- Rychlý boty, aby… - Co?

- Ernesto nedorazí, má nemocnýho psa. - Prosím?

A upřímně, pokud se ke mně bude takhle chovat…

- Oukej. - Mrzí mě to.

- Klid. - Žádnej klid.

Řekni tomu člověku, aby prosím…

Je mi fuk, jestli mu chcípne pes, na zkoušku tady prostě bude.

Mary, uděláme to takhle. Vezměte si týden placeného volna. Teď nemůžu mluvit, dobře?

- Už potřetí nedorazí na zkoušku. Co teď? - Seženeme někoho jiného?

Určitě?

Miluju vás, šéfová. Jste nejlepší.

Díky. Jak je, Beto?

- Jak se daří? - Vše při starým.

Jako obvykle? Rum s kolou, dobře promíchat.

Hej. Mrkej na to.

Ty dvě holky. Takový tu běžně nevidíš. Koukej na ně.

Proto jsem to tu měl rád.

Nespustí z tebe oči. Jdou sem!

- Ahoj. - Ahoj.

- Vsadily jsme se s kamarádkou. - Já jsem ta kamarádka.

Prý jste hrál v tom filmu…

Anonymita a další prokletí. Ale podle mě jste to vy nebyl.

Tomu herci z toho filmu se přihodilo něco dost zvláštního.

- Nebo jste to vy? - Gratulace, vyhrála jste.

Můžeme se s váma vyfotit? Nemusíte se hnout z místa, dáme selfíčko.

Říkám vám, nejsem…

Promiňte, chci být o samotě. Díky.

Koupíme vám drink, zajdeme do klubu, bude to cool.

Víte vy co? Vaše ztráta.

Co je to s tebou?

Mary?

Jsem doma.

Mary?

Mary?

Je pozdě. Jdi si lehnout do postele.

Mary chtěla dnes dát výpověď. Dala jsem jí týden volno.

Opustí nás, Blanco.

Zítra tě v půl sedmé vezu do školy.

Ne, počkej. Beto…

Beto, pojď. Počkej, spadneš.

Nech tady tu flašku. Je tvoje. Slibuju, že ti ji příště dám.

Pojď. Jsi v pořádku? Určitě?

Bude lepší, když tu to auto necháš. Vezmi si taxíka.

Ať se mýmu oblíbenýmu herci nic nestane.

Dobře. Tak jdi.

Copak nechápeš, že to bez Mary nezvládneme?

Netvař se tak smutně. Myslím to vážně. Přemýšlej o tom, prosím.

Hezký den.

A zavři dveře. Hej! Vrať se! Blanco, vrať se.

Klidně se mnou nemluv, ale budeš mě poslouchat. Zavři dveře.

Opovaž se s nima prásknout.

Nepřibouchla jsi je, Blanco.

Nedivím se, že má průsery. S takovou mámou.

Děkuju, zlato. Měj se hezky.

- Prosím? - Beto? To teprve vstáváš?

Ne, samozřejmě ne. Už nastupuju do auta.

- Přijeď rovnou do kanclu. - Budu tam tak za…

půl hoďky. Čau.

- Nikdo vás neviděl. - Všichni nás viděli.

- Ne. - Přede všema mě ztrapnila.

Neztrapnila, neboj.

Mámy jsou otravný, co?

- Něco pro vás mám. Bude vás to zajímat. - Ukaž.

Blanco. To určitě vyhraješ.

To jako fakt? Proto jsi tady? Nemůžu se účastnit, jsem moc mladá.

- Můžeš. Když tě zapíše máma. - To určitě.

Co? Já se účastním. Napadlo mě, jestli mě nenaučíš nějaký svoje triky.

Nehodíš se na to.

- Proč? - Provokoval mě.

Abys věděla, hodím se na to víc než ty. Zapiš se. Nebuď poseroutka.

Díky, Fabi.

Můžeš vyhrát sto tisíc pesos.

Zmrzlina za sto tisíc pesos. Tomu říkám parádní život!

- Jsou to výhry celkem za sto tisíc pesos. - Jedna z nich je zmrzlina, ne?

No tak, jdi do toho.

Máma by se zbláznila, kdyby věděla, že jezdím na kole.

Kde je moje auto?

Sergio. Věc se má tak…

Nechal jsem ho za barem. Ještě neotevřeli.

Vzpamatuj se. „Pomoz mi ti pomoct a pomůže ti Bůh.“ Tak zní to pořekadlo.

- Chtějí tě na casting do filmu. - Ne.

- Proč? - Říkal jsem ti, že už nechci být herec.

Dlužíš mi prachy, jasný? Až mi je vrátíš, dělej si, co chceš.

Ale do tý doby…

- Co to je? - Tvůj životopis a fotka.

Vytáhni to.

- To jako fakt? - Udělal jsem ti laskavost.

Zeptal jsem se, kde natáčí. Musíš to osobně předat produkční.

- A navíc pojedu s tebou. - Ani omylem.

- Beto, to je ona. - Ta produkční?

- Jo. Hej, nemůžete zacouvat? - To nemůžu, pane. Je to nezákonné.

- To točí tady? - Za koho mě máš, chlape?

- Ty se mi zdáš. - Nemůžete to otočit?

To je zakázané. Dostal bych pokutu.

- Neříkejte, že jsem se neptal. - Co?

- Jdeme! - Hej!

- Pojď. Zdravím. - Opatrně, můžete spadnout.

- Pardon. - Špatnej song.

- Díky. Promiňte. - Dělej.

- Perfektní, Migueli. - Měl jsi zastavit, Aniceto! Nezaplatili!

- Rychle, nestihneme to! - Opatrně, hlavně nespadněte…

Paní Fernando. Promiňte to vyrušení.

- Šéfová! - Musíme jet.

Samozřejmě, pojedu s vámi. A je to. Opatrně.

- Co tu děláte? - Jen jsme se byli projet. Povídám:

„No jo, vždyť oni tu točí a dělají casting.“ Že jo?

- Jo. - Představuju vám…

- Beto! Pojď sem, prosím. - Šéfová... To je Alberto Díaz.

- Znám ho. - Je ideální na roli otce.

- Dej jí… - Je to vážně stará fotka.

Dej jí to. Promiňte, když je nervózní, dostane do rukou křeč.

- Jo, tohle je jeho… - Životopis.

- Aha. - Hercův životopis. Je to…

- Promiňte. - Vypadá skvěle.

- Vidíš. - Hej!

- Co to je, pánové? - Tady jste, vy šmejdi!

- Počkejte. - Koukejte zaplatit!

Dost! Nechte mě na pokoji.

- Musím jít. - Pardon. Sergio Juárez. Dáte mi chvilku?

- Jsem jeho manažer. Je můj klient. - Dobře.

Pánové, casting probíhá v Del Valle, ne tady.

A tohle mi pošlete e-mailem. Dej jim mou adresu.

- Jo. - Už fakt musím.

Ne, počkejte! Vizitka je uvnitř…

SERGIO JUÁREZ – MANAŽER TALENTŮ

Jaký jsi měla den?

- Co ty, Lau? - Dobrej, děkuju. Co váš film?

Spěje ke zdárnému konci, díky.

- Tak se jí už zeptej! - A na co? No tak, na co?

Tak jo. Zjistily jsme, že se pořádá obří závod v BMX.

Blanca je výborná. Určitě by vyhrála. A navíc jde o obrovskou výhru.

- Je výborná? - Jo.

Takže ty jezdíš na kole? Proč? Víš, že jsem ti to zakázala.

Ne, nešeptejte si!

Co ti řekla? Lau, co ti řekla? Ven s tím!

Blanca mi řekla, že nemůže za to, co se stalo jejímu tátovi.

Ale tohle s tím přece nemá co dělat. Vážně nemá.

Prostě máš zaracha.

- Ale tohle je pro ni strašně důležité. - Řekla jsem ne. A ne znamená ne.

Tak jeďte!

Musí to jít jinak. Podle táty se dobrá příležitost vyskytne jednou za život.

Ano.

Ale Santiagovi se nelíbili, Valerio. Ani jeden z nich.

- Zfalšujeme její podpis. - To nejde. Musí mě zapsat osobně.

Tak potom...

Nechápu, že žádný herec ve středním věku nemá čas. Vybrala jsem si špatnou kariéru.

Může nás obě zapsat moje máma.

Tvoje máti je ještě horší než moje, Lau. Bez urážky.