Haie - Monster der Medien

Příšera oceánů. Atrakce pro média.

Všude nahání strach.

Zákeřný, agresivní,

nebezpečný, lidožravý.

Prostě zlý. Takový je žralok zabiják.

V posledních letech zaútočil na člověka 88krát.

Z toho pětkrát smrtelně.

Surfaři se bojí o život.

Plavci zadržují dech.

Potápěči se ozbrojují harpunami.

Rybáři potřebují větší loď.

Ten tvor je jako zlý sen, ale opravdu existuje

a v našich vodách jich plavou milióny.

Nepředvídatelná bestie z hlubin oceánu.

Bitva lidí a žraloků vrcholí.

Je to boj o moc.

Znamená vítězství opanování přírody?

Žralok, silný král světových moří.

Je lovcem, anebo kořistí?

Mýtus o žralocích.

Říká se, že jsou vražedně nebezpeční.

Považujeme je za zabijáky našich oceánů.

Strach lidí ze žraloků určitě vyplývá z jejich mediálního obrazu.

BIOLOG A BEHAVIORISTA

Ovšem tento obraz je mylný. Žraloci nejsou nebezpeční.

Nebezpečné jsou situace, které vytváříme my, lidé.

Ale žralok jako takový nebezpečný není.

Výroky badatele a experta na žraloky dr. Ericha Rittera

znějí neuvěřitelně, až fantasticky,

jako z nějaké pohádky.

Pokud jde o strach lidí ze žraloků, největším naším problémem je,

že na žraloka přenášíme svůj přirozený strach.

Žraloci totiž připlavou ze tmy, z hlubin,

mohou nás sežrat zaživa.

Takže abychom tento problém vyřešili,

musíme překonat nejpřirozenější lidský strach.

Životním cílem tohoto experta je zbavit nás strachu ze žraloků.

Pokud jsou tato tvrzení mylná, v jaké další mýty ještě věříme?

Často slýcháme, že žraloci mají malý mozek,

a proto jsou hloupí.

Ale ve skutečnosti nejsou žraloci vůbec hloupí.

Naopak jsou to velmi inteligentní živočichové.

Učí se srovnatelně rychle jako laboratorní krysy,

a ty se učí velmi rychle.

Podíváme-li se na velikost mozku žraloka

a porovnáme jeho objem a hmotnost s hmotností těla,

zjistíme, že je poměr srovnatelný se savci.

Musíme se tedy zbavit představy, že žraloci jsou hloupí.

Popírání inteligence žraloků v posledních desetiletích

pomohlo médiím vytvořit obrázek nestvůry.

Ale musíme se opravdu bát, že nás sežere žralok?

Říká se, že žraloci žerou lidi,

protože se uvnitř žraločích žaludků našly lidské nohy.

Ale je třeba si uvědomit, že jen velcí žraloci

dokážou pozřít člověka.

Když najdeme ruku nebo nohu, často zjistíme, že patřily lidem,

kteří už byli mrtví, když jim je žralok ukousl.

Když někdo zemře, tělo zůstane chvíli teplé.

Proto to žraloka zaujme a kousne si.

A když uvážíme, jak velcí někteří žraloci jsou,

je zřejmé, že ruku spolknou

prakticky mimoděk.

Z toho důvodu je tvrzení, že žraloci cítí pod vodou lidskou krev

na kilometry daleko, jedním z největších mýtů.

Žraloky lidské maso nezajímá.

Nechutná jim,

stejně jako některá jídla nechutnají nám.

Vztah a vzájemné působení žraloků a lidí

zkoumám už léta.

A zajímá mě, které naše signály

mají na setkání vliv.

V posledních 20 letech vyvrátil dr. Erich Ritter

o těchto jedinečných zvířatech spoustu pověr.

Ale několik mýtů se ještě odhalit nepodařilo.

Tajuplná, mystická stvoření z hlubin oceánu.

Číhají a ve stínu čekají na příležitost,

kdy budou konečně moci pohltit celého člověka najednou.

Všeobecně se předpokládá, že lidská krev žraloky přitahuje.

STUDOVAL ZOOLOGII A PALEONTOLOGII

Kdyby to tak bylo, chodil bych před každým ponorem do krevní banky.

Mohli byste krvácet, jak mnoho chcete, jak často chcete

a jak dlouho chcete, ale žraloky by to nepřilákalo.

Proč by taky mělo?

Žraloci naši evoluci neprožili.

Lidská krev jim tedy nic neříká.

Nevyvolává v jejich smyslech žádnou reakci,

nerozzuří je ani nerozveselí.

Žraloci se nedají přilákat na lidskou krev.

Mají tedy rádi žluté potápěčské ploutve?

Nebo křiklavě oranžové záchranné vesty?

A co surfaři? Nepletou si je žraloci s tuleni?

Žraloky láká potrava, kterou už znají.

Když má žralok rád určitý druh,

chutnala by mu samozřejmě i krev a tkáň

s podobnou vůní.

Stejně jako my si žraloci budují preference. Některou potravu jedí neradi,

jiná je naopak přitahuje.

Většina věcí, jimž věříme, je mylná.

Jedna populární teorie

tvrdí, že si bílí žraloci pletou lachtany se surfaři.

Slýcháme to pořád dokola, ale je to samozřejmě nesmysl.

Podařilo se nám to dokázat.

Žralok bílý kousne surfaře hlavně proto,

že neví, co to surfař je.

Takže jej „okusí“, aby zjistil, co to vlastně je.

Na tomto příkladu vidíme, že naše domněnka je zcela mylná.

„Ochutnávka“ přitom probíhá jen tehdy, když ostatní smysly žraloka

nestačí k identifikaci objektu.

Protože má žralok chuťové pohárky v tlamě,

musí kousnout, aby ochutnal.

Strach z napadení žralokem je zbytečný,

vezmeme-li v úvahu,

že za rok došlo na celém světě k pěti takovým případům.

Pravděpodobnost, že vás smrtelně napadne žralok,

je tedy nižší, než že vyhrajete v loterii.

Pravděpodobnost smrtelné autonehody

na rozdíl od útoku žraloka existuje.

Dalším mýtem je, že žraloci mají pořád hlad a neustále loví.

To prostě není pravda.

Na rozdíl od nás lidí jedí žraloci pouze tehdy, když mají hlad.

Když je řeč o žralocích,

většinou nám vytane na mysli žralok bílý,

ale existují i velmi zvláštní druhy,

jako například kladivoun, kytarovec nebo žralok obrovský.

Tito vodní obři mohou vážit i několik tun,

a proto potřebují hodně potravy.

Mnoho druhů žraloků se liší pouze detaily.

Žralok tygří je skoro stejně velký

jako žralok bílý.

Ale když se podíváme zblízka,

poznáme, že jeho typická struktura kůže nám připomíná tygra.

Žralok obrovský je opravdu obr,

měří až 12 metrů a váží až 12 tun.

Ryby nežere,

ale proplouvá vodami naší Země a hledá plankton.

Útesoví žraloci se liší jen nepatrně.

A to nejen barvou

jako žralok černoploutvý, žralok lagunový

a také žralok spanilý,

ale liší se i velikostí podle toho, kde na Zemi žijí.

Kladivoun je v čeledi žraloků

velmi netypickým živočichem.

Díky jeho charakteristické hlavě ho poznáme už z dálky.

Nadřád žraloků má asi 500 druhů.

Všechny jsou pro ekosystém důležité.

Toto zvíře tudíž není jen nádherné pro potápěče

a podmořské fotografy…

ale hraje i důležitou roli v přírodě.

Jedna věc je jistá.

V každém moři na světě

existují žraloci, kteří majestátně proplouvají vodami,

aby tam zajistili rovnováhu.

A má to svůj důvod.

Nyní se zaměříme na menší žraloky.

Zde vidíte žraloka černoploutvého.

Je to jeden z nejpopulárnějších podmořských tvorů.

Při potápění nejspíš narazíte právě na něj.

Zvláštností žraloka černoploutvého je,

že vypadá docela roztomile.

A jedná se o útesového žraloka,

takže se v útesech cítí jako doma.

Proto není zvyklý být obklopený stavbami.

Pojmenován je podle nápadných černých, bílých nebo šedých konců ploutví

a druhé malé černé ploutve, která se nachází za první.

Žraloka černoploutvého potkáte skoro při každém potápění.

Malí žraloci černoploutví jsou magnetem pro nadšence,

protože je lze jednoduše najít a potápět se s nimi.

Žralok galapážský žije skupinově ve velmi mělkých vodách.

Tito žraloci patří k podstatně větším druhům

a jsou proslulí svou zvědavostí.

Žraloci galapážští moc necestují.

Naopak většinou zůstávají na jednom místě.

Krásné je, že útesoví žraloci nejsou tak plaší jako větší druhy.

Při potápění s nimi zjistíte, že jsou zvídaví,

a interakce s nimi nejsou vzácné.

Každý živočich na zeměkouli má svou funkci.

A menší žraloky zastiňují ti populárnější.

Ale jsou stejně vybavení jako velcí predátoři.

Žraloci jsou predátory oceánu.

Kontrolují počty ryb nejen v útesech,

ale také u písčitého dna bez porostu.

Žralok písečný.

Tento druh s drzým rošťáckým úsměvem a ostrými zuby

patří ke středně velkým žralokům.

Jak vidíme zde, žraloka písečného často doprovázejí

pyskouni rozpůlení,

kteří mu udržují čisté žábry,

ale také žerou zbytky jeho potravy.

Žralok písečný si dokáže udržet teplo,

tudíž není tak závislý na teplotě svého okolí

jako jiné ryby.

Proto ho také lze najít ve Středozemním moři,

ale i v Indickém a Tichém oceánu.

Obvykle sídlí v mělkých vodách nedaleko písčitého dna.

Časem ztrácejí svou charakteristickou barvu.

Tento žralok dokáže polykat vzduch

a používat žaludek plný vzduchu jako podporu při plavání.

Žraloka písečného nezbožňují jen potápěči,

ale i podmořští fotografové,

protože se zdržuje v mělkých vodách, a tudíž ho nezakrývají útesy.