لومړۍ 200 کرښې.
HOBIT
Copak jsem
vás nevaroval, kam ty kšefty s trpaslíky povedou?
A teď to udělali.
Probudili draka.
Přivolali zkázu na naše hlavy.
Rychle! Dělejte!
Teď honem.
Zkusím se
evakuovat.
Opatrně, člověče.
Knihy ne. Ostatní ano.
Pane, co zkusit zachránit město?
Město je ztracené.
-Zachraňte zlato. -Slyšíte, pohyb! Musíme odtud.
Nakládejte!
Už není čas. Musíme jít.
-Pomoz mu. -Pojď.
-Jdeme. -Už můžu jít sám.
-Co nejrychleji. -My nikam nejdeme.
Ne bez otce.
Když zůstanete, tvé sestry zemřou.
To by otec chtěl?
Otevřete
dveře!
Slyšíte mě?
Vidím ho!
Podívejte!
Sem pojďte! Rychle!
-Dej mi ruku. -Honem!
Pospěšte si.
Kili, rychle!
-Je to za rohem! -Jen utíkej!
Drak!
No tak, dělejte!
Rychleji! Rychleji!
Škoda, že nemůžeme vzít
víc těch chudáků. Ale oni za to...
-Nestojí. Souhlasím. -Pomoc!
Pomoc!
Pozor!
Dělejte!
Rychleji!
Mé zlato!
Je toho moc.
Něco musí přes palubu.
Správně,
Alfride.
Rychleji! Rychleji!
Chudáci lidé.
Táta.
Tati!
Trefil ho!
-Trefil ho! Trefil draka! -Ne.
Trefil se! Já to viděl!
Ty šípy dračí kůži neprostřelí.
To nedokáže nikdo.
Co to děláš?
-Vrať se! Baine! -Baine!
Baine!
Nechte ho.
Nemůžeme se vracet.
Baine!
Tati!
Co tady děláš?
Měl jsi odjet!
-Přišel jsem ti pomoct. -Ne!
Toho už nic nezastaví.
Možná tohle.
Baine.
Vrať se.
Běž odtud. Běž.
Tati!
Baine!
Zastavte! Stát!
Stůjte!
Kdo jsi,
že se mi odvažuješ
stavět na odpor?
No to je ale smůla.
Co uděláš teď,
střelče?
Jsi
úplně sám.
Žádná pomoc nepřijde.
Teď máme šanci!
Jeďte!
Do volných vod!
To je
tvoje dítě?
Před ohněm
ho neochráníš.
I on
shoří.
Stůj klidně, synu.
Nehýbej se.
Pověz,
ty mizero,
jak se mi teď chceš postavit?
Už ti nezbývá nic,
jenom
smrt!
Baine.
Sem se dívej.
Na mě se dívej.
Maličko doleva.
To je ono.
Drž se, Baine!
Co to bylo?
Co se stalo?
Spadl. Viděl jsem to.
Je mrtvý.
Šmak je mrtvý.
Při mých vousech,
on má asi pravdu!
Podívejte!
Havrani ereborští se vracejí k Hoře.
Ano.
Brzy se to rozkřikne.
Zanedlouho
bude každá živá duše ve Středozemi
vědět, že drak je mrtev!
BITVA PĚTI ARMÁD
Nejste
sám,
Mithrandire.
Pomozte mi někdo!
Pomoc!
Tady máš!
Tati!
Tati!
-Tati! -Tati!
Proč já?
Tauriel.
Kili!
Pojď.
Odjíždíme.
To jsou tví lidé. Jen jeď.
Pojď se mnou.
Vím, co cítím. Nemám strach.
Cítím, že žiju.
Já nemohu.
Tauriel.
Nevím, co to znamená.
Myslím, že víš.
Legolasi, můj pane.
Rozluč se s tím trpaslíkem.
Potřebují tě jinde.
Nech si ho.
Jako slib.
Jsou suché. Budou se hodit.
-Díky. -Tady máš.
Dej mi jednu.
Já snad z té zimy
umřu.
Najdi si svou!
Tady už nevládneš, patolízale.
To se moc mýlíš.
V nepřítomnosti starosty
přechází moc na jeho zástupce,
tedy na mě.
Sem s tou dekou!
Zástupce starosty?
To je k smíchu.
Jsi akorát slizký zloděj.
Radši umřu,
než poslouchat tebe.
To by šlo zařídit.
Být tebou, Alfride, nechodil bych sám.
-Tati! -Pojďte sem!
Ty žiješ!
Teď už je to dobré.
To Bard zabil draka!
Viděl jsem to na vlastní oči.
Jak tu bestii střelil.
Zabil ho
Černým šípem.
Děkujeme, Barde!
Děkujeme!
Zachránils nás!
Díky!
A všichni: Sláva Drakobijci!
A všichni:
Ať žije král Bard!
Říkám to odjakživa.
Je to urozený muž.
-Rozený vůdce! -Takhle mi neříkej.
Já nejsem
starosta.
Kde ale je?
-Kde je starosta? -Až na řece Anduíně.
I s naším zlatem, vsadím se.
Ty to jistě víš.
Pomáhals mu vykrást
-pokladnu. -Ne.
Bránil jsem ji.
-Lháři! -Zloději!
Jsi špína!
Prosil jsem ho.
Pryč s ním!
No comments yet. Be the first to leave one.