Lean on Pete

Ahoj.

Ahoj.

- Ty musíš být Charley. Lynn. - Těší mě.

Ráda tě poznávám. Dáš si snídani?

Jo. Jasný. Kde jsi vzala jídlo?

No, poslala jsem tátu nakoupit,

protože jste v ledničce měli jen pivo a Cap'n Crunch,

které asi budou tvoje.

No a?

Přece nepotřebuješ skladovat cereálie v lednici, nebo jo?

Máme tu šváby. Posledně mi jeden vlezl do krabice, kterou jsem nechal venku.

Odhodlaný malí zmetci, co?

Nevadí, když si natočím sklenici vody?

Jasně že ne. Vždyť tu přece bydlíš.

Charley, tys mi zase vzal pásek?

Ne!

Tak to nás museli vykrást. Hele, tady je.

Už ses potkal s Lynn?

- Jo, potkali jsme se. - Seznámili jsme se v práci.

Je sekretářka. Na recepci.

- Pojď, posaď se. Už to skoro mám. - Kde mám tu...

Jak daleko jsi dnes běžel?

Našel jsem dostihovou dráhu. Kousek odsud. Viděl jsi ji?

- Jel jsem kolem. - Měli bysme někdy zajít.

Tady to máte.

- Děkuju. - Děkuju.

- Chutná? - Výborný.

Je čas. Jdu se přichystat.

Máš novou přítelkyni?

- Budeš mít? - Nevím. Proč? Chceš si to s ní rozdat?

- Líbí se mi víc než Marlene. - Marlene to na striptérku docela pálilo.

Byla zlá. A neuměla takhle vařit.

Jo.

Lynn a já spolu jen pracujeme.

- Navíc je vdaná. - Vážně?

Nežijou spolu, ale její manžel je Samojec.

Takže by mi pravděpodobně usekl hlavu mačetou.

- Co to je Samojec? - Velký sráči, přesně to.

- Hrají fotbal. - Bude zuřit?

Prej se nastěhoval k nějaký jiný, takže kdo ví?

- Přijde sem? - Sakra, Charley, jenom jsem to tak řekl.

Navíc neví, kde bydlíme. Tak si s tím nelámej hlavu.

Co jsi dělal včera večer?

- Koukal jsem na televizi. - Jo? Na televizi? Něco zajímavýho?

- Ne, nic. - Honem, musíme jít,

přijdeme pozdě. Měj se, Charley.

Díky za snídani. Jsi fakt dobrá kuchařka.

Kdykoliv.

Zvládneš to dnes beze mě?

- Jo, jasný. - Jo? Na.

Dík, tati.

- Promiň, že ti nemůžu dát víc. - To nevadí. Tohle je...

Nepotřebuju víc.

Večer na mě nečekej, jo?

- Slyšelas? - Jo.

Chutnalo mu to. Prej jsi dobrá kuchařka.

Armed Runner zpátky na druhém místě.

Podbíhá zevnitř.

Je daleko za Kentucky, ale Northwest Native...

JÁ A TETA MARGY

Ty zkurvenej, zasranej zmrde!

Hej, co děláš?

- Já? - Jo, nikdo jinej tam nestojí.

- Jen jsem se šel proběhnout. - Máš sílu?

- Nevím. - Pojď sem.

Víš, kolik je?

- Kolem sedmé. - Přesně, a já musím naložit dva koně

a dostat se do jedné do Wenatchee,

a ta zasraná pneumatika je píchlá, vidíš? Bolí mě ruka jako ďas.

Co kdybys odšrouboval ty matky? Dám ti deset babek.

No tak, deset babek.

Jo, přesně tak.

Pokračuj. Mimochodem, já jsem Del.

- Charley. Co je v... - Wenatchee? Dostih.

- Koňský dostih? - No jo, koňský dostih.

Co bys řekl, že se nakládá do toho přívěsu? Psi?

Nepotřebujete pomoc?

- Pomoc s čím? - S čímkoliv.

- Kolik ti je? - Šestnáct.

- Umíš to s koňma? - Ani ne.

Rodičům by nevadilo, že budeš přes noc pryč?

Protože tam a zpátky v jednom dni jet nemůžu.

- Kde bychom spali? - Já se natáhnu v autě.

Ty se můžeš vyspat, kde chceš, je mi to fuk. Máš spacák?

- Jo, máme čas se pro něj stavit? - Kde bydlíš?

- V Delta Park. - Jo, můžeme ho vyzvednout.

Počkat, kolik mi za to dáte?

Dvacet pět dolarů. Ber, nebo nech být.

- Dobře. Beru. - Tak jo. Naskoč. Honem, jedeme.

Musíme naložit ty zatracený koně.

- Ty boty jsou dobrý? Nejsou ti moc velký? - Ne, jsou skvělý.

Nechceš přijít o pitomý prsty kvůli botám, co máš na sobě.

- Kolik koní tady máte? - No, začátkem dostihový sezóny

to může bejt i 50 v řadě

a je tady kolem 25 řad, takže přes tisícovku.

- Kolik z nich je vašich? - Sakra, míval jsem jich 20 nebo tak.

Teď mám asi šest.

Tak, tohle je Tumbling Through. Dávej si bacha. Kouše.

Jestli bude něco zkoušet, lupni mu přes čumák, nechá toho.

Vezmi ho ven a počkej na mě, dobře?

- Rovně tou uličkou? - Jo, rovně. Vezmi ho, běžte.

Pojď sem, ty línej mizero. Tak pojď. Dnes na mě ty svý finty nezkoušej.

Nedovol mu zastavit.

Když to zkusí, krátce zatáhni.

Když ti bude tahat za provaz, zatáhni silněji.

Nikdy nepouštěj provaz.

Když ho pustíš, zdrhne ti.

No pojď.

Takhle ne, co to děláš? Neomotávej si ten provaz kolem ruky!

To je nejlepší způsob, jak přijít o ruku.

Na, vyměníme se. Tenhle je taková slečinka.

Čekej.

Tak pojď.

- Jak se tenhle jmenuje? - Lean On Pete.

Nastup.

- Jak jsou starý? - Tumbling Through má dva roky.

Je to zelenáč, ale běhat umí.

Lean On Peteovi je pět.

Stojí za hovno, ale na tohle to stačí.

Víš, co je to Quarter Horse?

- Ne. - Plemeno.

V dostihách běhaj sprinty. Cokoliv od 100 do 400 metrů.

Na dostihovejch dráhách už Quarter Horse nikoho nezajímá.

Možná tak v Los Alamitos, ale do Kalifornie už nepáchnu.

Proč ne?

- Sem? - Jo, běžte.

Umíš řídit?

Jo.

Víš to jistě? Nechci, abys mi zrušil auto.

Táta má dodávku. Občas mě nechá řídit.

- Jo, ale s tímhle je to jiný. - Zvládnu to.

Tak dobře. Vezmi auto a zaparkuj ho tamhle.

Ukliď z přívěsu hovna.

V korbě auta je koště a lopata.

Pak se sem vrať a najdi mě, jo?

- Jo. - Já vezmu na závod Tumbling Through.

Zavři tu branku. Nepřej si dneska prohrát.

Víš, co se jinak stane.

Neběhej. Jdi krokem.

Kde je Tumbling Through? Vyhrál?

Natáhl si šlachu, tak jsem ho prodal. Už tak mám dost mizernejch koní.

- Komu jste ho prodal? - Pojede do Mexika. Podrž to.

- Má velký bolesti? - To už není moje starost.

- Co to je? - Pojď sem. Jenom vitamíny.

Pojď sem. Sežer to. Hodnej kluk.

Jaký vitamíny?

Co jsem ti řekl o zbytečným vyptávání?

Zapni to a dej to do auta.

Dneska vyhraješ, rozumíš? Je to na tobě.

Rozumíš? Tak jdeme.

Otevři tu bránu. Čekej.

Je tohle tvůj první dostih?

- Jo. - Nemrkej.

Tak za dvě sekundy je po všem.

Pojď! Pojeď, ty! No tak.

Co to sakra je? Pojď! No tak.

- Viděl jste, jak rychle běžel? - Není rychlej.

Kdyby neporazil toho lenocha, podříznu mu krk.

Pete není rychlej, to ten druhej kůň běhá jako vepř.

Poslouchej.

Chci, aby ses s ním prošel po tamté cestě a nechal ho vychladnout.

Pak musíme prásknout do bot, jasný?

Než se ty bastardi opijí a budou chtít své peníze zpátky.

Pojď, Pete. Jdeme.

Tak. Tady máš.

- To je 50. - Já vím. Vedl sis dnes dobře.

Jdeme pro Peta, vezmeme ho do výběhu.

Ahoj, Pete.

Jak se máš?

Kde jsi byl?

- Nechal jsem ti vzkaz. Mám práci. - Jakou práci?

U jednoho chlápka na dostihový dráze, jmenuje se Del.

- To je ten, se kterým jsi byl pryč? - Jo.

Jeli jsme na dostih k jednomu ranči ve Washingtonu.

Kde jsi spal?

Na korbě jeho auta.

Dostal jsem 50 dolarů.

- Padesát babek? - Jo.

A ten chlápek je v pohodě?

Asi jo. Zaplatil mi. Nakoupil jsem jídlo.

- Ty fajnový boty máš taky od něj? - Ty mám, abych si nezlámal prsty.

Ty jsi teda dílo, co?

Víš, dva roky jsem dělal kuchaře, když jsem seknul se školou.

Jo, já vím.

Ale žít se tak nedá.

Vstávat každý ráno ve čtyři. Pořád na tebe cáká olej.

Lidi si stěžujou, objednávky se hromaděj. Nedá se tak žít.

- To jo, ale aspoň bylo jídlo zdarma, ne? - Jo, jídlo ti daj.

Ale něco ti prozradím, nakonec ho začneš nenávidět.

Ale jsou tam číšnice. Ty se ti líbí, nebo ne?

- Jo, asi jo. - Všechny nejlepší ženský

někdy dělaly jako číšnice.

Tak, co sis z toho odnesl?

Nedávej se na kuchaře. A choď s číšnicema.

Nejen že vypadáš jako vysportovaný fešák a našel sis práci, ale taky ti to myslí.

Ne, nedávej si to kolem krku. Hoď si ten provaz přes rameno.

- Dobře, tak. Pojďte. - To je dobré. Počkej. Zpomal.

- Pamatuješ, co jsem říkal včera? - Jasně.

Zacvakni ho, než odepneš provaz. Jinak ti uteče. Správně.

- Vidíš, Bobe? Ten kluk je talent. - Jo. Je to dobrej kluk.