Hunter's Moon

A tady máme sklenku mimořádného vína pro mimořádnou krásku.

Jsi jiný než kluci ve škole, Martine.

Chlapečkové.

Chlapečkové ve škole.

Nejsi tu osamělý, když tu žiješ sám?

Někdy ano, protože moc často nevycházím, ale…

v dobré společnosti ne, Stacy.

Vážně je to krása.

Že ano?

- Je tu klid. - Ano.

Soukromí.

Dokonalé soukromí.

Je to domov.

Už je pozdě, měla bych jít domů, takže…

Poslyš, chci, aby ti tu bylo dobře.

Se mnou.

Chápeš.

Prosím, ještě chvilku zůstaň.

Dopij si víno, ano?

Ještě neodcházej.

Protože já…

Stacy, já nechci, abys odešla.

Tohle je teď tvůj domov.

Co se to děje?

Víš, Stacy…

Zatímco já jsem možná jiný než kluci ve škole,

ty jsi bohužel stejná jako všechny ty děvky,

co sem chodí.

Já chci domů.

Vždyť jsem ti to říkal.

Už doma jsi.

Tak jo, podle GPS je to 16 kilometrů.

To jsi říkal před půl hodinou, tati.

Uklidni se, Juliet.

Opatrně.

V pohodě?

Koupím něco k pití.

Chceš něco, broučku?

Ne, díky.

Zavolám stěhovákům, jak jsou na tom.

- Já si něco dám, mami. - Wendy?

Ty nejdeš, Juliet?

Hlavně chci ven z toho pitomýho auta.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dáme si něco malého.

Jasně.

Můžu se zeptat, co vás sem přivádí?

Sem moc lidí nejezdí.

Billy Bloomfielde!

Chceš něco ukrást? Aspoň se snaž být nenápadný.

Asi nechceš, abych zavolal šerifa!

Omlouvám se.

On a jeho bratři od malička jen dělají potíže.

To je mi líto.

Juliet, půjdeme.

Ještě si vybírám, mami.

- Stěhujeme se sem. - Opravdu?

Tím pádem tu nejste jen na návštěvě.

- Něco se tu prodávalo? - Je to stará farma se sady.

To stačí, Liso.

- Ellsburyho farma? - Jo.

To bude ono.

Stěhujete se do domu sériového vraha a ona se na mě nesmí usmát?

Buď zticha, Billy!

Kolik vám dlužím?

Co to říká, mami?

- To je na účet podniku. - Jak to, na účet podniku?

Mami, co to říkal?

Berte to jako přivítání

a omluvu za slova toho pitomce.

To vážně není nutné.

- Děkuji. - Bylo mi potěšením.

- Vítejte v našem městečku. - Díky.

- Jdeme, Juliet. - Na viděnou.

Slečno?

Ujišťuju vás, že s ním si nic začít nechcete.

Možná.

Ale lidi někdy nejsou tím, čím se zdají být.

Juliet! Pojď!

Dobře, mami.

Jo, Mindy, tady Henry.

Musím mluvit se šerifem.

Chováte se ke mně jako k dítěti.

Kdy si budu o sobě moct rozhodovat sama?

A to se stěhujeme do domu sériového vraha.

Thomasi?

Dýchej, miláčku.

- Tati, já nechtěla… - Juliet!

Prosím.

Nic neříkej.

To je v pořádku.

Je to tady úžasné.

Přesně to naše rodina po…

Jsem v pořádku.

Ano.

Ano, já vím.

To my všichni.

Bude to dobré.

Juliet, poslyš.

Nelíbí se ti to, ale věř mi.

Je to pro rodinu nejlepší.

Podívejte.

Tam za těmi stromy vidíte sad.

A tady je náš krásný nový domov.

Tahle je celkem těžká.

Mám ji.

Jsi nejlepší, jsi prostě nejlepší.

- Ahoj. - Ahoj.

- Tady. - Je v tom něco?

Ano.

Překvapení.

- Děkuju. - Díky.

- Bude v pořádku. - Myslíš?

V jejím věku jsme byli úplně stejní.

Tehdy to bylo jiné.

Bydleli jsme ve velkém městě, člověk tam měl pocit bezpečí.

Teď, ať jsi kdekoliv, já nevím…

Chci, aby byly v bezpečí.

Nebezpečná jsou i malá města, Thomasi.

Jak to Juliet zjistila?

Od prodavače a nějakého pobudy v krámě.

- Jo? - Jo.

Hej.

- Ano? - Ano.

Dobře.

- Kolik toho děvčata vědí? - Dost.

Časy se mění.

Děláme to, co dělat musíme.

Vychováváme je správně a přesně na tom záleží.

Dej i děvčatům, nebo tě nepřestanu líbat.

Děvčata, udělejte si pauzu a napijte se vody.

Rozmazluješ je.

Tady ji máme.

Tati, proč stěhováci nechali všechno před domem?

No, chtěli to dát dovnitř, ale my jsme tady kvůli soukromí.

Nechceš přece, aby ti banda cizích chlapů lezla do domu.

- Mně to nevadí. - To by mělo, měla bys být zodpovědnější.

Máš nejvíc krabic.

- Můžeme si vzít ovoce ze sadu, tati? - Ne.

Jo, ale ne teď, není sezóna.

Ale až bude sezóna, tak ano.

Jestli tu ještě budeme.

No tak!

- Omlouvám se. - Myslíš to vážně?

- Jo, tati. - Já se omlouvám.

Jo? Omlouvám se.

To stěhování pro vás není lehké.

Je to šílené.

Musely jste hodně obětovat.

Ale nemůžeme se hádat, musíme to zvládnout jako rodina.

Je to pro vaše dobro.

Chci, abyste byly v bezpečí.

V bezpečí.

Tvrdil jsi, že umíš hrát, chlapče.

Neříkej mi tak.

Jak si přeješ.

- Kde jsi byl? - Na cestách.

Některý z nás totiž musej makat.

Myslím, že to pochopíš,

až si vezmu zbytek tvých peněz, Billy.

- Mám džob. - Vážně?

Billy, znám tě od tvých školních let.

A džob jsi nikdy neměl.

Teda jestli za práci nepovažuješ sbírání drobků po bráchovi.

Co na to mám říct?

Někteří z nás mají trochu zpoždění.

No, jistý je jedno.

Kulečníkem si žádný prachy nevyděláš, chlapče.

Kurva!

Říkal jsem, ať mi neříkáš „chlapče“.

- Dobrá práce, Bille. - Lenny. Daryle.

- O co tady jde? - O to, že nám dlužíš.

A jsi tak blbej, že nám nezaplatíš a lezeš sem.

Ty tvoje prachy mám, Lenny!

Máš moje prachy?

Myslíš tamhlety?

Nejsou spíš Billyho?

Mám je v zadní kapse.

Dobře.

Hele, uklidni se, Vinny.

Uklidni se. V pořádku?

- Vinny! - Lenny.

Co?

Myslíš, že ten koks je zadarmo?

Jo, to asi ne.

Lenny, vážně…

- Poznám to… - Prachy seženu.

Potřebuju je. Moment, jo?

- Dobrá práce, Bille. - To nestojí za řeč.

Možná mám něco většího.

Musím to tam proklepnout.

Omrkneme to zítra večer.

Zítra večer?

Když myslíš.

Jak to vypadá?

Že předchozí majitel neměl kabel.

Že tenhle dům je starý, pane Delaney.

Tak jako většina domů v okolí,

takže to určitě nebude problém.